Naruto Icha Icha special 21

Když vyšli ze dveří, uslyšeli prosebné volání. „Pomoc! Shikamaru!“ Jelikož stáli na konci chodby, jasně poznali Hanabiin žádoucí hlas. Shikamaru se automaticky rozeběhl k východu. Sice poznal podle tónu hlasu, že asi nehrozí žádné nebezpečí, ale přesto ho jako velitele a kamaráda zajímalo, co se děje. Naruto ho instinktivně následoval. Rychle seběhli schody a vyřítili se ven. Jelikož nikoho nezahlédli, běželi dál k lesu. Po pár metrech zahlédli aktivovanou past, ve které viseli polonazí Kiba s Hanabi.
„Proboha, jak jste se tam dostali?!“ Ptal se otráveně Shikamaru.
„Nechtěj vědět,“ odvětil Kiba a Naruto se začal smát na celé kolo.
„Co se stalo?“ ptala se zvědavě přicházející Hinata.
„Ale…Chytili se do pasti,“ řekl Naruto se smíchem.
„Co? Kdo?“ Ptala se dál nechápavě, ale zbytečně, protože už mohla výjev spatřit na vlastní oči. Při pohledu na obsah sítě začala rudnout. Chtěla něco říct, ale nedokázala to, neboť omdlela.
„Hi-hinato?! Přestal se smát Naruto a jedním dlouhým krokem se k ní dostal a vyděšeně se nad ní sklonil. Shikamaru je sledoval, jestli se náhodou nestalo modrovlásce něco vážného, ale vypadalo to, že je v pořádku. Hodil tedy přesně mířený kunai na lanko, které drželo Kibu s Hanabi ve vzduchu. Oba spadli s žuchnutím na zem jako shnilé hrušky.
Mezitím blonďák lehce propleskával Hinatu po tvářích, aby se probudila. Ta pomalu procitala, a když pomalu otevírala oči, viděla zpoza řas cosi blonďatého.
‚Že by Naruto?‘ napadlo ji. ‚Ale ne, hloupost. To bude jen halucinace.‘
„K sakru, začíná pršet! Jdeme dovnitř!“ slyšela Shikamarův hlas, zatímco ji někdo vzal do náruče. Otevřela oči, aby zjistila, kdo se to o ni stará. K jejímu překvapení to byl právě Naruto, který ještě nepostřehl, že se Hinata probrala. Modrovlasá Hyuuga toho využila a začala si prohlížet Narutovu tvář. Snad nikdy mu nebyla takhle blizoučko. K její smůle ji začaly stále častější kapky deště znemožňovat další prohlížení, a tak znovu zavřela oči a vychutnávala si Narutovu blízkost a teplo sálající z jeho těla. Když vešli do budovy, opět se podívala na Naruta. Tentokrát její pohled zaznamenal, jelikož chtěl zkontrolovat, jestli se náhodou neprobrala. Když zjistil, že ho pozoruje, rozpačitě se na ni usmál. Měl tendenci poškrábat se na zátylku, jak to měl v podobných situacích ve zvyku, ale fakt, že držel červenající se Hinatu, mu to nedovolil.
Hyuuga čekala, že ji Naruto položí na zem, avšak on ji nesl dál, až do pokoje, kde odpočívala Ino. Koutkem oka ještě zahlédla Kibu s Hanabi, červenající se až za ušima, jak se vlečou za nimi s pohledy zabořenými hluboko do země. Jakmile prošli přes práh, Uzumaki poznamenal:
„Hele, teď jsme jako manželé!“
„Co-cože?“ vyděsila se Hinata.
„No, je přece takový zvyk, že ženich přenese svou nevěstu přes práh,“ vysvětlil vesele.
Hinata zrudla ještě víc. „A-aha.“ Hned nato ji položil na postel a zeptal se starostlivě: „Nepraštila ses předtím?“
„Ne, myslím, že ne,“ věnovala mu jeden ze svých plachých úsměvů.
„Co se stalo?“ ozval se zvědavý Kankurou.
„Ehm… To je dlouhý příběh, zeptej se Kiby,“ odvětil Naruto s poťouchlým úsměvem. Kankurou se podíval na jmenovaného, který zrovna vcházel do dveří.
„Co se stalo?“ zopakoval svou otázku shinobi ze Suny.
„Cože?“ zeptal se Kiba, jenž neměl ponětí, na co se ho ptá.
„No, proč Naruto přinesl Hinatu a ptal se, jestli se neuhodila do hlavy? Prý se mám zeptat tebe.“
„Ach tak. No, protože omdlela,“ odvětil jednoduše.
„To omdlela jen tak?“ dotíral Kankurou. Kiba váhal, co říct a nakonec odpověděl:
„Nejspíš byla v šoku, že mě viděla s Hanabi chycené v síti.“ Kankurou se začal smát.
„Jak jste se tam dostali?“ zajímalo ho.
„Kiba se zapomněl zmínit, že tam byli chycení polonazí,“ podotkl Naruto jakoby mimochodem, „nejspíš neviděli, kam si lehají,“ dodal ještě s pobaveným výrazem.
„Naruto-kun!“ okřikla ho Hinata pohoršeně. „Myslím, že Kiba-kun chtěl tyhle…ehm… detaily vynechat.“
„Tak teda díky, Naruto,“ zašklebil se ironicky Kiba a Kankurou vyvalil oči.
„Vy dva spolu sp-“ zarazil se s pohledem upřeným na Hinatu, „chodíte?“ dokončil.
„Jo, CHODÍME spolu,“ zavrčel Kiba
„Aha,“ usmíval se spokojeně zvědavec, „tak už jsem v obraze.“
„Něco nového s Ino?“ ptal se Naruto, aby změnil téma.
„Ne, nic.“
„Měli bychom se podívat, jestli tady nejsou nějaké deky, abychom ji mohli přikrýt,“ napadlo Hinatu a tak se zvedla z postele. Trochu se zakymácela, protože se jí malinko motala hlava. Naruto, který stál vedle ní, natáhl instinktivně ruce, aby ji případně mohl zachytit.
„Vážně jsi v pohodě?“
„Jo, to přejde,“ usmála se, aby si nedělal starosti a pomalým krokem se vydala ke dveřím.
„Raději půjdu s tebou,“ ozval se Kiba a následoval svou kamarádku. Když došli k rozdvojení chodeb, tak upozornil:
„Vlevo je Saiův pokoj a napravo by měla být koupelna.“
„Cože?“
„Hinato, opravdu jsi v pořádku?“
„Ano, jen jsem se zamyslela. Co jsi to říkal?“ usmála se na něj a rozhlížela se, kam má jít.
„Jen, že koupelna je vpravo,“ odpověděl zaraženě Kiba. Hinata se, stále ještě zamyšlená, vydala oním směrem a nahlédla do prvních dveří, kde se zastavila v úžasu.
„Páni!“
„Co je?“ chovatel psů se jí koukl přes rameno.
„To je úžasné. Je tu vana i záchod. Nečekala jsem to. Hele, deky!“ vydala se k poličce, kde byl, spolu s osuškami, jejich cíl. Chtěla vzít všechny sama, ale Kiba jí je vzal z rukou. Už byl zpátky u dveří, když si všiml, že Hinata stojí pořád na místě.
„Děje se něco?“
„Ne…Jen… Tě chci upozornit… Jestli nějak ublížíš sestře, tak…“ bylo jí to tak trochu trapné, ale cítila, že to musí říct, protože jde o její milovanou sestřičku.
„Jasně, chápu,“ vyhrkl rychle Kiba, protože radši ani nechtěl vědět, co přesně by Hinata dořekla. Poprvé si uvědomil, že to myslí smrtelně vážně. Nebyla to jen prosba.
Hinata vyšla z koupelny a tak se za ní pomalu vydal. Trochu ho překvapila představa, že by se s ním Hinata rozhodla bojovat. Nestihl dojít k žádnému závěru, protože došel do pokoje, kde se zotavoval Sai a Akamaru. Hyuuga vzala pár dek a se slovy: „Vezmu je k Ino,“ odešla.
„Jak jim je?“ zeptal se Kiba, když odkládal přikrývky na stůl.
„Snad líp, spí,“ odpověděl mu Shino, který na ně dohlížel.
„Měli bychom si rozdělit pokoje, už je pozdě,“ vmísil se do toho Shikamaru.
„Co navrhuješ?“
„Holky by měly spát zvlášť, takže budou nejspíš v pokoji s Ino a my budeme spát tady,“ oznámil velitel.
„Ale tam jsou jen dvě postele,“ podotkl Kiba nesouhlasně. Nara zavzpomínal.
„No jo, pravda.“
„Já klidně můžu spát tady,“ ozvala se Hanabi. Všechny pohledy v místnosti se ve stejnou chvíli otočily na ni.
„Ne! To ani náhodou,“ řekl nekompromisně Shikamaru. „Nuže, dobrá, to ještě domyslíme společně,“ dodal nakonec.