Hokageho syn ep. 33, část třetí

„A jsme v ř**i.“ Utrousil Seso, když zaslechl kroky. K jejich překvapení se ke kroků ale přidal i lehčí běh a Tanmova cela se otevřela.
„Tanmo…“ Hlesla Sali a vtiskla Tanmovi pusu, na kterou Tanma nic neřekl.
„Jsi v pořádku?“
„Ještě žiju.“ Odpověděl Tanma a nenápadně si něco schoval v puse.
„Hele! A proč já nic nedostanu?“ Zahulákal Seso mírně podrážděně.
„Kušuj a chvilku vydrž!“ Okřikl ho Tanma, než se zase obrátil na Sali.
„Co tu děláš?“
„Mluvila jsem s otcem. Žádná novo-změna na vaši volno-svobodu.“ Posmutněla Sali.
„Nějak to dopadne, že jo?“ Ozval se Seso a slova se chopil jeden ze stráží.
„Je tu i nějaká cesta.“ Promluvil a hned na to vysvětloval.
„Zuřivo-boj za svobodu.“ Tanma mezitím jazykem šmátral po něčem v puse, jestli to neztratil.
„To bude něco na způsob arény?“ Zazněla Tanmova otázka a strážní kývl.
„K***a, já si to zlo-myslel.“ Zamrmlal Tanma a stráže se chystali k odchodu.
„Rychlo-použij ten klíček, co jsem ti rychlo-dala.“ Zašeptala Sali Tanmovi.
„Bystro-chytrý.“ Uznal Tanma s úsměvem a stráže i se Sali odešli.
„A co teď? Naverbujem se jako gladiátoři?“ Zeptal se Seso, když stráže už nebyli ve věznici. Ozval se dopad kovu na kámen.
„To až potom. Pevně-vydrž.“ Odpověděl Tanma a zase pomocí vzduchu ovládl klíček.
„Pojď blíž k mřížím, ať dosáhnu na pouta.“ Nakázal Tanma, když se uvolnil z okovů. Seso se došoural k mřížím a Tanma odemykal pouta.
„Díky. Hele, jeden tu zůstal.“ Zašeptal Seso, když ho Tanma dostal z okovů. Opravdu, jeden ze stráží zůstal ve věznici.
„Do původní polohy! Rychlo-dej si ruce jen tak za záda.“ Nakázal Tanma potichu a sám učinil. Na zápěstí si okovy jen tak položil a chytil se řetězů. Seso už měl ruce za zády, v rukách pouta. Tanma nejprve zahvízdal.
„Hej, chlape! Ten vedle mě nutno-potřebuje vodu!“ Houknul Tanma na strážného a ten hned odběhl pro láhev s vodou.
„Myslíš, že to zabere?“ Zeptal se Seso.
„Vždycky. Rychlo-hraj dehydratovanýho.“ Nakázal opět Tanma a strážní už přišel s vodou. Otevřel Sesovu celu a sklonil se k němu.
„Rychlo-zaveď nás k našim zbraním.“ Pronesl Tanma, když chytil strážného pod krkem.
„Jak ses sakra dostal ven?“ Podivil se Seso s mokrou pusou.
„Hiraishin no Jutsu.“ Pousmál se Tanma a zesílil stisk kolem strážcova krku.
„Dobře, dobře. Vzdávám se! Jen mě rychlo-pusťte.“ Žádal strážní přiškrceně. Tanma povolil a strážní je zavedl k jejich výzbroji.
„Rychlo-udělal bych to dřív, ale stále jsem každému na očích. Nic proti vám nemám.“ Řekl strážní, když Tanmu a Sesa dovedl do místnosti s jejich zabavenými věcmi.
„Budu ti věřit. Ale nikomu ani slovo, jasan?“ Načal Tanma lehce výhružně, načež strážní kývl.
„Ticho-mlčím. Co budete dělat teď? Rychlo-utečete?“
„Ne. To ještě ne. Musíme si získat právo na svobodu.“ Odpověděl Seso.
„Pravda. Měli by jsme rychlo-zamířit do arény.“ Přitakal Tanma, když si vyzkoušel funkčnost své skryté čepele.
„Ale nemůžeme nechat cely volno-otevřené.“ Začal strážní a Tanma zašel k celám. Krom slámy a pohozených pout tam nebylo nic jiného.
„Seso, dobro-zvládáš Kage Bunshin?“
„Dokonale.“ Pousmál se Seso a hned v cele byly jejich klony, ovšem beze zbraní.
„Nějaká temno-tajná cesta do arény?“ Zeptal se Tanma strážného, když svému klonu zavřel pouta.
„Vede. Tady touhle chodbou se rychlo-dostanete do lesa, mimo věznici. Pokud dobro-zvládáte stromo-lezectví, najít tu arénu pak nebude problém.“ Odpověděl strážní a ukázal jedním směrem.
„Takže jsme v lesní části vesnice.“ Pomyslel si Tanma, když se narovnal.
„Tanmo, jak víme, že mu můžeme věřit?“ Zeptal se Seso nedůvěřivě.
„Chce nám pomoct. Má to v očích.“ Odpověděl Tanma.
„Jsme tvými dlužníky…“ Tanma se na chvilku pozastavil a strážní věděl, o co jde.
„Verus.“
„Jsme tvými dlužníky, Verusi. Na tohle dlouho-nezapomeneme.“ Poděkoval Tanma a spolu se Sesem se vydal z věznice. Verus si šel vyměnit hlídku a sám šel do arény. Na jeho místo nastoupil jiný, který se hned ze zvyku zašel podívat na vězně.
„Hehe! Hrdina padl.“ Vysmíval se strážní. Tanmův klon se jen mírně pousmál, než vybouchl v oblaku dýmu. Sesův klon totéž.
„Sakra!“ Zaklel strážní, když se vzpamatoval. Cely už byly prázdné.
„Poplach!“ A celá lesní část vesnice byla na nohou.
„Asi už o nás vědí.“ Uznal Seso, když zaslechl podezřelý zvuk.
„Zachovej klid. Aréna je hned tam.“ Ukázal Tanma z vrcholku stromu na budovu, která vypadala jako menší koloseum.
„Tam v pohodě rychlo-doběhneš pěšky. Rychlo-běž!“ Zavelel Tanma a Seso už slézal ze stromu. A bez odporování. Tanma zůstal na větvi, vyměřoval si vzdálenost.
„A bude to chtít diváky. Klika, že mi Kiro darem-dal ty petardy.“ Pousmál se Tanma a vytáhl z kapsy balíček petard. Pečlivě zamířil a hodil, povedlo se mu hodit balíček přímo před arénu. Hned za letícím balíčkem vyslal i ohnivou kouli a pak skočil. Seso už probíhal chodbou na bojiště, před sebou viděl Sali, jejího otce a zjevně Velitele stráží.
„Ha! Tak tady jseš!“ Zvolal Velitel, když si všiml Sesa. V ten moment pár metrů před Sesa dopadla hnědozlatá šmouha.
„Jo, jsme vždy-tady.“ Pronesl Tanma klidně, když dopadl a narovnal se.
„Tanmo!“ Vykřikla Sali, když si všimla nově příchozího.
„Ahojky, Sali.“ Pozdravil Tanma s mírným úsměvem. Seso se ohlédl za sebe, načež přistoupil k Tanmovi.
„Myslím, že máme společnost.“ Velitel stráží zareagoval rychle. Zastavil své muže.
„Zrovna jsme o vás mluvili.“ Začal velitel.
„Vážně? No to je vřelo-hezký.“ Utrousil Tanma s klidem.
„Neděláme si vtipno-srandu, Kapitáne. Skutečně se máte prokázat na svoji volno-svobodu.“ Pokračoval velitel a Tanmův pohled padl na Krále. Ten byl jako z kamene.
„Myslel jsem, že budete vřelo-milejší, Můj Pane.“ Začal Tanma. S Králem to ani nehnulo.
„Zákon je zákon, Kapitáne Namikaze.“ Promluvil Král. Mezi strážemi to zase začalo šumět.
„Tak co? Zuřivo-boj, nebo ne?“ Zeptal se Tanma, než vytasil svůj meč. Seso už byl taky připraven.
„Dobře. Čtrnáct mých nejlepších mužů! Pro dobro-začátek.“ Souhlasil velitel a ze stráží vyšlo čtrnáct elitních stráží.
„Sedm na jednoho. To jde.“ Uznal Seso, když přejel pohledem těžké obrněnce.
„Plán je nezabít. Maximálně zmrzačit.“ Nakázal Tanma a šel si na svoji půlku. Obecenstvo, spolu s Králem, Sali a velitelem už vyklidili bojiště.
„Slabě-chabý brnění. U krku, v podpaží, podkolenní jamky. Tohle bude rychlo-kvapná bitka.“ Pomyslel si Tanma v duchu a soustředil se na ty místa. Všem těžkým útokům se ladně vyhnul a díky Tanmově znalosti tlakových bodů všichni těžkooděnci padli k zemi, neschopní boje. Tanma se otočil na Sesův pokrok, zbyl mu jen jeden, ovšem měl s ním problémy. Seso s obtížemi uhýbal jeho těžkopádným útokům. Náhle těžkooděnec ucítil na zádech pár hmatů a už se nemohl hýbat.
„Díky moc. Vybral sis dobrou chvilku.“ Poděkoval Seso, když mu Tanma nabídl ruku.
„V nouzi poznáš přítele.“ Pousmál se Tanma a zvedl Sesa na nohy.
„Můj pane?“ Oslovil Velitel Krále.
„Udělej to.“ Pronesl Král a ve zdi arény se otevřely dveře.
„Tak a co vyleze teď?“ Zeptal se Seso lhostejně. A zjevně to neměl dělat. Ze dveří vylezli dva statní tygři.
„Koťátka.“ Odpověděl Tanma a trošku se mu rozzářil obličej.
„Tomuhle ty říkáš koťátka?“ Vykřikl Seso svoji otázku zoufale, když jeden z tygrů mocně zařval.
„Klid, tohle doma chovám běžně.“ Klidnil ho Tanma a tygři vyšli směrem k nim.
„Tak dobře. Já se někde ztratím a ty se o ně postaráš. Jasný, krotiteli?“ Zeptal se Seso beznadějně a jal se někde schovat.
„No budiž.“ Pronesl Tanma a podíval se na dva tygry. Ten, co byl na Tanmově pravé straně, vystartoval jako první. Jeho skoku se Tanma vyhnul kotoulem na levou stranu a ten samý tygr opět chtěl zaútočit.
„Jak tě to tu tvrdo-učili?“ Ptal se Tanma sám sebe, ale hned si vzpomněl. Natáhl svoji pravačku na útočícího tygra a z pěsti natáhl jen ukazováček a malíček.
„No tak.“ Promluvil Tanma klidně a podíval se tygrovi do očí. Svoje prsty taky nasměroval na jeho oči. Sláva, tygr se na to zjevně chytil. Tanma začal pomalu sklánět ruku i pohled a tygr si pomalu lehl.
„Tak se krotí divoké šelmy. Hustý.“ Žasl Seso, když první tygr už ležel a byl úplně krotký. Tanma se otočil na druhého, který se už chystal k útoku.
„Tak pojď.“ Popohnal ho Tanma a sám se skrčil k zemi. Teď byl stejně vysoký, jako ten tygr.
„Vrr, mňáu. Čičičí.“ Popichoval ho lehce Tanma a tygr skočil po Tanmovi.
„Kousek vedle.“ Uznal Tanma, když stál o kus vedle.
„Ten blonďák. Odkud je?“ Zeptal se Král své dcery.
„Z Konohy.“ Zazněla její odpověď. Král stočil pohled zpátky na bojiště, spatřil jen toho tygra, jak leží na zemi Tanmovi u nohou a Tanma ho drbe mezi ušima. A tygrovi se to zjevně líbilo.
„To je věc, co?“ Zeptal se Tanma a tygr spokojeně zapředl(teda doufám, že tygři umí příst).
„Dobrá práce, Kapitáne. Ale pořád tu stojím já.“ Promluvil Velitel, když pomalu kráčel k Tanmovi.
„Chcete se mnou zuřivo-bojovat?“
„Nedá se nic dělat.“ Odpověděl Velitel a hodil Tanmovi nunčaky. Tanma si sundal vše, co měl na horní polovině těla(kromě přívěsku), popadl nunčaky a zvedl se. Tygřík mu spokojeně hlídal věci.
„Když rychlo-porazím vás, jsme volní?“ Zeptal se Tanma, když došel k Veliteli.
„Tak je to pevno-psáno. A doposud ještě nikdo nevyhrál.“ Odpověděl Velitel a začal točit s nunčaky. Tanma taky, ve stylu Bruce Leeho.
„Tohle jsem dělal ještě dřív, než jsi se narodil, synku.“ Popichoval Velitel Tanmu. Ten si přehazoval nunčaky z ruky do ruky.
„Tak se ukaž, starče.“ Popíchnul ho Tanma ještě víc a byli v sobě. Oba dva byli skutečně dobří bojovníci, co se týkalo umění s nunčaky. Tanma byl vynalézavý a rychlý, občas spojil nějaký akrobatický prvek a útok. Velitel byl zase velmi dobrý v obraně, většinu Tanmových útoků vykryl, ale i tak už utrpěl pár modřin na tváři. Oba točili svými nunčaky tak rychle, že jim kolem rukou obíhal jen stříbrný kruh.
„Velmi dobře, mladíku. Kdo tě s tímhle učil?“ Zeptal se Velitel, když koupil další ránu od Tanmy.
„Jsem samouk.“ Odpověděl Tanma, jedním pohybem velitele odzbrojil a kopancem z otočky seslal na zem.
„Konec.“ Pronesl Tanma, když se postavil k ležícímu veliteli.
„Tak to neprodlužuj a rychlo-ukonči.“ Řekl Velitel ležící na zemi. Tanma se neubránil uchehctnutí.
„A jakej mi to donese dobro-požitek?“ Zeptal se Tanma a hodil Veliteli zpět nunčaky.
„Proč mě nezabiješ?“ Otázal se Velitel, když se nadzvedl v loktech. Tanma si zašel pro své věci a začal se oblíkat.
„Co bych z toho měl? Zabíjím z nutnosti. Ne pro potěšující-zábavu.“ Odpověděl už oblečený Tanma a nabídl Veliteli ruku.
„Jsi první, kdo mě tvrdo-dostal na lopatky.“ Uznal Velitel, když se přitáhl na Tanmově ruce.
„Ale taky jsi velice dobro-čestný a nápomocný. S takovými vlastnostmi vás můžu já prohlásit za volně-svobodné.“ Zakončil Velitel konečným verdiktem.
„Rychlo-vylez, Seso!“ Houknul Tanma na svého přítele a otočil se zpět na Velitele. Ten měl k němu nastavenou ruku.
„Jsem Lei.“ Představil se Velitel a Tanma přidal svoji.
„Tanma.“ Učinil i tak Tanma a Král se Sali vyrazili za Tanmou.
„Musím uznat, Kapitáne Namikaze, že jste si vedli skvěle. Oba.“ Pochválil je Král, když Seso dorazil i s tygry po boku.
„Nestálo za řeč, Můj Pane.“ Řekl Tanma a zlehka se poklonil.
„Nyní můžete volno-jít.“ Povolil Král, ale i tak Tanma a Seso zůstali.
„Můj Pane, musím vám ale něco říct.“ Načal Tanma a šel spolu s králem a Sali do pryč.
„Cože?!“ Vykřikl Král, když mu Tanma něco pověděl.
„Přesně, jak říkám.“ Zněl Tanma klidně. Král začal nervózně přecházet sem a tam.
„Co tedy bystro-navrhujete, Kapitáne?“ Zeptal se Král, když se náhle zastavil.
„Rychlo-sundat Maledica. Pokud se nemýlím, město Aquila bylo vždy-plný života. Ale podle mýho rychlo-uvážení, Maledic je všechny proměnil na zrůdy. Nevyhnal ty občany. Jen je proměnil.“ Vysvětlil Tanma svoji teorii.
„Z čehož vyplývá, že pokud rychlo-skolíme Maledica, volně-osvobodíme to město.“ Zakončil Tanma, než si zapálil.
„Nuže dobrá. Ale jak to chcete rychlo-provést, Kapitáne? Čelit mu sám?“ Zeptal se Král, když Tanma potáhnul.
„Zuřivo-bojovat proti nejmocnějšímu válečníkovi Pekla nejde o samotě. Hrozně-nerad to přiznávám, ale další tým by byl k ruce-užitečnej.“ Odpověděl Tanma a znovu potáhl.
„Tak si volno-řekněte, koho chcete.“ Navrhl Král a Tanma se na chvilku zamyslel.
„Beze sporu toho kluka z Mlžný. Dál Velitele stráží, Leie. Dokonce i ten Verus vypadal dobře-věrohodně. A v neposlední řadě, i když s tím nebudete souhlasit…“ Tanma se na chvilku odmlčel, aby si dodal odvahy a potáhl.
„Koho?“
„Vaši dceru. Sali.“ Dořekl Tanma a znovu potáhl.
„Mou dceru?“ Otázal se Král. Vyznělo to krapet nedůvěřivě. Tanma ale zachovával klid a jal se vysvětlovat.
„Než rychlo-dorazila Vaše Námořní jednotka, trošku jsem ji já s Mlžňákem rychlo-procvičili. Tvrdo-dosvědčí vám, že se o sebe umí postarat. Jak Seso, tak i Sali vám to dosvědčí.“ Král se nad tím na chvilku pozastavil.
„Rychlo-podívám se na ni a pak vám dám vědět.“ Řekl Král nakonec. Tanma mezitím típl.
„Můžeš volno-jít a verbovat.“ Povolil Král, načež se Tanma uklonil.
„Jak si přejete, Můj Pane.“ Řekl Tanma, ještě než odešel. Král ho ale zastavil.
„Kapitáne Namikaze! Hlavně hodně dobro-štěstí. A jsem Tengris.“ Stihl Král ještě říct, než Tanma odešel. Hned si odchytil Sesa, Leie a Veruse a řekl jim, o co kráčí.
„Proti Maledicovi? To bude tvrdo-těžké. Mám vzít i několik mužů?“ Zeptal se Lei.
„Pokud bude nutno-třeba.“ Odpověděl Tanma a společně vyrazili na ostrov. Část vesnice na ostrově se úplně lišila od lesní části. Zatímco lesní část vypadala jako pouhá malá vesnička ukrytá ve větvích, ostrovní část se podobala už městu.
„Dám vědět Králi, kde budete, Kapitáne. Umm, kde vlastně budete?“ Navrhl Verus, načež se nejistě zeptal.
„Sám nevím. Kde můžu být?“ Zeptal se pro změnu Tanma. Verus se nabídl, že prozatím může přebývat u něj. Seso taktéž. A Lei šel burcovat své muže.
Tanma a Seso už byli nějakou tu chvilku u Veruse doma.
„Teda, má to tu hezky zařízené. Co to kreslíš?“ Zeptal se Seso, když Tanma prováděl nákres Maledica na velký papír, zjevně A1.
„Pokusím se něco potřebně-zjistit o Maledicovi. Například jeho slabiny.“ Odpověděl Tanma a kreslil dál. Něco z toho věděl sám o sobě, třeba že Maledic má výborný zrak a strašnou odolnost.
„Zdravíčko, Kadare. Nutno-potřebuju tvoji pomoc.“
„Nazdar, Tanmo. Co že ses tak dlouho neozval?“ Zeptal se Kadar, když s Tanmou navázal kontakt.
„Trošku hodně zaneprázdněnej. Hele, Kadare, k věci. Co víš o Maledicovi?“ Požádal Tanma.
„Maledic?“ Podivil se zlehka Kadar, načež se zasmál.
„Jestli budeš v tomhle chování pokračovat, můžeš pozdravit Maledica. Haha, táta mě tím dost strašil.“ Zavzpomínal se Kadar, pořád mu na tváři pobíhal úsměv.
„Takže víš?“
„Něco málo jo.Vím, že ho dokonale přivolá jakýkoliv hluk. Tvůj metalový hlas se na to hodí. Že je hodně odolný, to víš.“ Začal Kadar.
„Nějaký slabiny?“
„Těch má. Pokud se mu dovedeš trefit rovnou do tlamy, očí nebo do hrdla, máš od něho pokoj. Proč se ptáš?“ Nechápal lehce Kadar.
„Menší potíže s ním. Díky moc, Kadare.“ Poděkoval Tanma a chystal se přerušit spojení.
„Počkej! Než odejdeš. Kdy se hodláš vrátit?“ Zeptal se Kadar ještě nakonec.
„Nevím. Ale tohle je zatraceně tvrdo-těžký. Budu se z toho muset asi ještě rychlo-zotavit.“ Odpověděl Tanma a spojení bylo u konce. Tanma dokreslil Maledicovy kritické body na papír. Hned na to dorazil Verus.
„Král si vás rychlo-žádá.“ Oznámil Verus a Tanma se Sesem vyrazili. Tanma ještě stihl vzít svůj nákres.
„Ah, tak jste tady, Kapitáne.“ Začal Tengris, když Tanma dorazil. Vedle Krále stál Lei.
„Tanmo, muži jsou pevno-připraveni.“ Ohlásil Lei, načež Tanma přikývl.
„Žádal jste nás, Pane?“ Zeptal se Tanma Krále.
„Žádal. Chci se vás zeptat, jestli už je všechno pevno-připraveno.“ Vysvětlil Král.
„Jen kvůli takové banalitě?“ Proběhlo Sesovi hlavou a Tanma rozevřel papír.
„Krom transportu, mohl bych lehko-říct, že je.“ Odvětil Tanma s klidem a předal nákres Tengrisovi.
„Krásno-brilantní nákres, Kapitáne. Dokonce i slabiny a kritické body.“ Ohodnotil Tengris Tanmovu kresbu.
„Zdá se, že jste dobro-připraveni. Ale jen z části.“ Pronesl Tengris, když nákres opět sroloval.
„Z části, Pane?“ Nechápal Seso. Tengris se pod bílým plnovousem jen usmál a udělal krok do strany. Seso by nového člena nečekal, za to Tanma trochu jo.
„Ahoj.“ Zazubila se Sali na pozdrav.
„Měl jste dobro-pravdu, Kapitáne. Zvládla tvrdo-porazit deset členů stráží. Takže může jít s vámi.“ Svolil Tengris, načež Seso v duchu řval radostí a Tanma se jen mírně pousmál.
„Taky mi Kapitán Fubuki řekl, že prý dobro-dokonale zvládáte vzducho-jízdu.“ Dodal Tengris, než ukázal rukou na velkého sokola, kterého strážní ještě připravovali.
„No… Preferuju sice jinou značku, ale budiž. Jsem vám vděčně-zavázán, Můj Pane.“ Poděkoval Tanma a uklonil se.
„Takže jak, Kapitáne?“ Ozval se Verus, načež se Tanma podíval na možné prostředky.
„Pevno-věrně mi věří. To beru.“ Pousmál se Tanma v duchu, načež se nadechl k odpovědi.
„Máte dvě hodiny na rychlo-přípravu! Během toho rychlo-učiňte, co je ještě nutno-třeba!“ Zavelel Tanma.
„A ještě dejte vědět Fubukimu, ať rychlo-připraví loď.“ Dodal ještě.
„Pane, ano pane!“ Ozvali se Verus a Lei jednohlasně.
O dvě hodiny později už menší vojsko vyrazilo zpět do Aquily, tentokrát skolit Maledica. Cesta byla tentokrát klidná.
„Hlásí se vám Rádio Orel. Počasí je krásno-nádherné, na moři žádnej zlo-problém. Pokud pevno-sedíte doma, rychlo-mazejte ven, protože venku to opravdu stojí za to.“ Zavtipkoval Tanma do vysílačky, když přelétával nad lodí. Celá posádka vybuchla smíchy.
„Ten se povedl!“ Uznal Fubuki a dál se věnoval kormidlování.
„Kapitáne, jak daleko ještě?“ Zeptal se Lei. Tanma vyrovnal let.
„Chvilku-moment. Ha! Dobro-vidím městskej kostel! Žalo-nevím, jak by to bylo v námořních jednotkách délky, ale už jen krátko-kousek.“ Ohlásil Tanma a jeho Sokol mocně mávnul křídly. Fubuki vydal rozkaz na plné plachty a loď taky celkem uháněla.
„Tak vylez, potvoro! Máš tu problémy.“ Procedil Seso skrz zuby, když stanul na pevnině. Tanma opět přelétával nad městem.
„Vím, že ho přiláká jakýkoliv hluk. Tvůj metalový hlas se na to hodí.“ Vybavil si Tanma Kadarova slova a přeletěl ke kostelu.
„Rychlo-ztlumte si vysílačky, tohle bude hukot.“ Upozornil Tanma a posádka tak učinila. Tanma se nadechl z plných plic a ten ječák, který předvedl, ten by mohl konkurovat tomu, co vypustil v Kamenné. Chvilku se nic nedělo, pak ale z moře, několik desítek metrů za lodí, něco gigantického vyletělo z vody. Tak gigantického, že městský kostel by v tom zmizel, jako borůvka v našem žaludku.
„Maledic.“ Hlesla Sali, když spatřila toho obra. Skutečně se podobal Wyvernovi, až na tu hlavu.
„Škoda, že tu není Sasuke, jeho černej oheň by byl k ruce-užitečnej.“ Pomyslel si Tanma a Maledic mocně zařval. Tanma se podíval na město, Černá hmota se přibližovala ke zbytku jeho týmu a to dost rychle.
„Zaměstnáme tyhle černoušky, Tanmo! Postarej se o Maledica!“ Ozval se Seso a Tanma měl možnost spatřit, jak zbytek jeho týmu se pouští do souboje s Černou hmotou a mutanty.
„Tak se ukaž!“ Pronesl Tanma, když se otočil zpět na Maledica. Maledic otevřel tlamu a vypálil na Tanmu do ruda rozžhavený plamen. Tanma se dal prozatím na taktický ústup, nechtěl poškodit město ani nějak ohrozit svůj tým. A Maledci se na něj chytil.
„Tak tohle bych rychlo-přirovnal tak, že já jsem velkej jako sršeň a Maledic sova.“ Pomyslel si Tanma a zjevně měl pravdu. Takhle by se dala přirovnat Tanmova velikost na sokolovi a Maledicova velikost. Tanma si vybral větší palouček, hned za městem, kde zastavil let. Maledic hned za ním a zastavil se naproti Tanmy.
„Víš, jakej je největší zlo-problém s organickými křídly?“ Zeptal se Tanma jen tak naoko, hned se setkal s Maledicovým zavrčením a jeho útokem.
„Zlo-špatně se ovládají v maxi-velkém větru!“ Dořekl Tanma a při posledních dvou(nebo třech?) slovech vypustil silný proud větru. Tak silný, že to Maledica shodilo na zem.
„Hahá! 1:0 pro Zlatýho Orla!“ Zajásal Tanma lehce, než začal po Maledicovi pálit vším možným. Byť to oheň, nebo blesky a nebo vítr. A to takovou rychlostí, která by odpovídala dnešnímu, modernímu lehkému kulometu. Ale Maledic si stihl svoji hlavu zakrýt křídlem, než se zase vznesl do vzduchu.
„Seso!“ Zaslechl Tanma ve vysílačce Saliin výkřik. Rychle se obrátil na město, díky svému ostrému zraku spatřil Sesa, jak těžce zraněný se snaží odporovat dalším útokům, a spatřil taky Sali, jak mu běží na pomoc.
„Sakra!“ Zaklel Tanma a jeho sokol mocně mávnul křídly. Když Tanma prolétával nad městem, vypálil proud modrého ohně do ulic a smetl všechny monstra stranou. Maledic mu byl ale v patách. Tanma se proto rozhodl pro otevřené moře a zastavil se už o trochu víc od města. Zatímco Tanmův sokol letěl někam, Tanma pálil po Maledicovi zase vším možným. Ten se všem jeho elementárním útokům ale vyhnul a s otevřenou tlamou razil na Tanmu. Tanma uvažoval rychle. Vytáhl luk a šíp, šíp omotal výbušným lístkem hned pod hrotem a zamířil. Jakmile měl před sebou otevřenou Maledicovu tlamu, vypálil a ještě stihl šíp zapálit. Šíp se zabodl Maledicovi přímo do patra, kde následně explodoval a vytvořil masivní díru. Maledic, s hlavou na kousky, se zřítil do moře a už se nezvedl.