manga_preview
Boruto TBV 09

Neko

Je ráno. Poznám to. Jemná záře prosvítá přes těžké závěsy a dává tomuto pokoji zvláštní nádech. Ty ležíš vedle mě, stočená do klubíčka. Tak, jako vždy. Je to tu opravdu podobné měkkému pelechu, téměř nic není nepokryté aspoň kousíčkem látky. Vím moc dobře, že ty si na to potrpíš. Lehce přenesu váhu a ty si toho hned všimneš, otevřeš oči.
„Dobré ráno,“ zašeptám.
Opětuješ můj pozdrav a usměješ se. Jsi tak bezstarostná. Závidím ti to.
Mrštně vyskočíš z postele a mezerou mezi závěsy se podíváš ven na ulici. Nikdo tam ještě není, víme to oba dva. Čekáme je už dlouho.
„Jsou blízko. Cítím je,“ proneseš ke mně tiše. Jako bych o tom neměl tušení. Někdo s tak obrovskou chakrou se dá rozeznat opravdu snadno. Podvědomě je cítí i obyčejní lidé. Proč tedy zrovna ty? Proč se jim musíš postavit? A proč... ti já nemůžu pomoci?
Jako bych neznal odpověď, kterou jsem slyšel snad už tisíckrát, ptám se tě znovu.
Odpovídáš, že je to přece jasné. Že musíš chránit vesnici a to, co je ti drahé. Snažím se přít. Nemůžu tě ztratit. Prostě nesmím.
„Dokud nenajdou mě, budou útočit na vesnici a zabíjet lidi. To nedopustím. Já jsem cíl, když chtějí mě, tak se jim postavím,“ odporuješ tvrdohlavě. Ubližuješ mi tím.

Pamatuji si na své dětství snad až moc jasně. Byla válka... a bojovali všichni, bez vyjímky. Chtěl jsem být mocným ninjou, měl jsem potřebu neustále někoho chránit. Ano, byl jsem silný a znal jsem i své slabiny. Tréninku jsem se nikdy nevyhýbal. Byl jsem dítě.
A pak náhle přišel zlom. Během jednoho útoku zemřela celá moje rodina. Nikdy jsem se nedozvěděl, kdo ten výbuch způsobil. Chtěl jsem ho zabít, ale nebylo mi to umožněno. Jako kdyby se mi samotná Smrt vysmívala, aniž bych přišel o život, bylo mi odebráno to, co mi pomáhalo obstát jako ninja. Ten den přeťal smysl mého života. Už jsem nemohl sílit, už jsem nemohl trénovat. Snad by bylo lepší, kdybych zemřel. Exploze mi sebrala nohy. Jako predátor je roztrhala na kousky. Polovina mého těla zmizela.

Vlastně jsem nikdy nepochopil, proč sis vybrala zrovna mě, v pouhých třinácti letech už nepohyblivého sirotka a bezdomovce. Také jsi neměla rodinu, ale měla jsi úctu. Hlavně díky tobě se naše vesnice ubránila. Ultimátní zbraň. Byla do tebe zapečetěna Nibi no Nekomata, dvouocasý démon. Přišla jsi a zničila nepřítele. Rozdrtila ho. Málem jsi se usmívala, jak to pro tebe bylo snadné. A já tam pouze mohl být a obdivovat tě...
Toho dne jsi přišla ke mně a nabídla, že mě vezmeš k sobě. Nechápal jsem tě, cítil jsem svou bezmoc a vnímal sám sebe jako přítěž. Ty jsi mě tak nebrala. Nechala jsi mě v domě, chodila na mise a za vydělané peníze se o mě starala. Také jsi mě brala do města, nebo do lesa, vždy na zádech. Lidé měli zvláštní pohledy, ale ty sis jich nevšímala. Byl jsem šťastný a to pro tebe bylo to hlavní. Já už si na svou nemohoucnost také zvykl. Ne, teď jsi byla ty moje nohy. Miloval jsem ty časy. A po nějaké době mi bylo jasné, že něco cítím i k tobě. Už to nebyla jen vděčnost, věděl jsem to moc dobře. Nemohl jsem takové tajemství moc dlouho držet v tajnosti. A tak jsem se ti nakonec vyznal. Beznohý miluje mocnou Jinchuuriki. Jak absurdní. A přes to všechno...

... tu jsi teď se mnou.
„Už jsou příliš blízko,“ řekneš najednou vážně. Uvážeš si čelenku a připravíš zbraně. Takhle jsem tě už dlouho neviděl. Pak si ale všimneš mého nedůvěřivého výrazu. V tu chvíli se usměješ, řekneš své:
„Všechno bude v pořádku!“ A já vím, že bude. Nakonec tedy slíbíš, že se brzy vrátíš a jdeš porazit nepřítele. Neko... Myslíš si, že je to pro mě lehké? Sedět tu, spíš ležet, zatímco ty jsi... venku?

Už je to dlouho. Možná několik hodin, nevím. Každá vteřina mě tíží, svírá se mi žaludek, něco jako by mi drtilo vnitřnosti, spalovalo víru na prach. Vždy jsem nenáviděl čekání, ale tohle je nejhorší, které prožívám. Dusím se strachy. O tebe, Neko.
Už je to dlouho. Z ulice slyším hlasy a chci vyběhnout ven. Do očí se mi znenadání derou slzy, ještě nevím, proč. Náhle mi dochází to, co si nechci připustit za nic na světě. Nechci se s tím smířit. Pravda by příliš bolela.
Třeští mi z toho hlava. Věřím, že přijdeš! Jak jen něco takového můžu zpochybňovat?!
Pak se ale z ulice ozvou další lidé, křičí přes sebe a předávají rozkazy. Jeden z nich... ne....
Vrať se mi, Nii...!
Výkřik do tmy.
Slzy mi dopadají na prostěradlo.
Čekal jsem...
Poslední plamínek naděje uhasl.
Je mrtvá.

Poznámky: 

Hmm... taková blbůstka. Mně se občas v hlavě urodí nápad, ale hned zase zanikne. Tohodle už se nemůžu zbavit pěkně dlouho.
Tak jsem to na papír nakonec opravdu hodila. Nemůžu tomu uvěřit.
Kdo nepoznal - pairing je na - doslova - kočku Nii Yugito a jednoho OC. Jestli se vám tahle FF zdá divná, tak se vám to asi nezdá. Já prostě miluju psaní o neobvyklých postavách. Arigatou za každý komentář! Smiling

Můj FF Seznam

4.47059
Průměr: 4.5 (17 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kimm-chan
Vložil Kimm-chan, Po, 2010-08-16 17:39 | Ninja už: 5961 dní, Příspěvků: 759 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Blbůstka...jak dokážou být dobří autoři tak neuvěřitelně sebekritičtí a skromní?
Nebudu ti tu nic malovat. Vzhledem k tomu, že jsi to psala už dřív, jsem od tebe četla i něco lepšího. Ale od toho přece dlouhá cesta je, ne? Smiling. Pěkně pomalu, krůček po krůčku, a pak se vyšplháš na vrcholek a můžeš se kochat tou krásou.
Jenže když se na to podívám z jiného úhlu pohledu, ne z toho stylistického, ale z toho obsahového...tak se mi to líbilo. Zas a znova. Jako by mě každá tvoje povídka upoutala něčím jiným. Nevím, jak můžeš hýřit tolika odlišnými barvami, kterými jsou pak jednotlivý povídky protkány, ale každopádně jsem ti za to vděčná. Myslím, že jsem si našla svoji další oblíbenou autorku Smiling.
A ten voják...ten voják dal tomuhle příběhu duši.
Úžasný, Aki Smiling.


• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda

Obrázek uživatele Aki no sakka
Vložil Aki no sakka, Po, 2010-08-16 17:50 | Ninja už: 5396 dní, Příspěvků: 701 | Autor je: Prostý občan

Sakra... dá se vůbec za tyhle komentáře děkovat jen slovama? Já jsem za ně neskutečně vděčná Laughing out loud
Oblíbená autorka? Další sakra xD
Prostě jen... dík Smiling

Obrázek uživatele akai
Vložil akai, Po, 2010-08-09 11:03 | Ninja už: 5659 dní, Příspěvků: 1219 | Autor je: Asumův zapalovač

Yugito mám opravdu moc ráda a proto jsem si tuto FFku přečetla. A nelitovala jsem, opravdu hezky napsaní Smiling

you wanetd it; chtěla jsi to… tak si sakra nestěžuj!
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.

„What a world we live in, to see such unique idiots…?”

Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, So, 2010-01-16 17:36 | Ninja už: 6040 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Aj mne sa to páčilo. Aj preto, lebo sú tam iné postavy a Neko je fajn Smiling ... A vôbec mi to nepríde ako nejaká blbosť ^^


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.


Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, So, 2010-01-16 16:48 | Ninja už: 5652 dní, Příspěvků: 2348 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

I blbůstky mohou být dobré... A Nii Yugito je zvláštní postava, o které se moc nepíše (nebo já toho zatím o ní moc nečetla). Tak proč by to bylo divné. Mně se tenhle příběh líbil Eye-wink Bylo by škoda, kdyby zaniknul.

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...