Milovat může každý! II - 4 Nová naděje

“Takže říkáš, že je tady šance, zachránit ho?” ujišťovala se ještě jednou Rin a ztěžka dosedla do křesla. Chvilku jen tak seděla, ale pak složila hlavu do dlaní a v místnosti nastalo hrobové ticho. Hinata a Gaara neměli odvahu cokoliv říct, a tak raději vyčkávali, až Rin sama promluví. Dlouho to netrvalo. Rin zvedla hlavu a upřela na ně svůj pohled, ale už ho neměla ani šokovaný a ani zmatený. Měla ho vyrovnaný a odhodlaný, a když na ně skoro minut bez mrknutí oka hleděla do očí, věděli, že se rozhodla.
“Dobře, jdu do toho! Přece jenom Narutovi něco dlužím, ne?” souhlasila nakonec a obdařila je svým zářivým úsměvem. Na Hinatě bylo vidět jak si oddechla. Už začínala pochybovat, jestli udělala správně. Nebyla si jistá jestli už se Rin nevzdala naděje na Narutovu záchranu, netušila jestli to přijme nebo ji bude považovat za blázna. Ale zahřálo ji u srdce, že se v ní nakonec nezklamala, stejně tak i v Gaarovi a sama se přesvědčila, že lepší přátelé si Naruto nemohl najít. A tak ji Hinata úsměv oplatila, avšak hned na to zvážněla a přešla k pracovními stolu, co měl Gaara v kanceláři. Upřeně se na něj zahleděla a vypadalo to jako kdyby něco hledala. Rin tázavě zvedla obočí ale pozornosti se jí nedostalo.
“Teď musíme zjistit, kde ho máme hledat.” mumlala si pro sebe nahlas Hinata a očima bloudila po mapě. Gaara k ní hned přešel a zahleděl se spolu s ní na mapu. Jen Rin pořád seděla v křesle, kde uvažovala “co” anebo “koho” mají hledat. Uvědomila si, že vlastně ještě nevím žádné další podrobnosti.
“Promiňte jestli vyrušuji, ale mohli by jste mi říct, “co” hledáte? A čím Naruta vůbec chcete zachránit?” zeptala se jich nedočkavě Rin a přerušila tím jejich pozornost, kterou upíraly k mapě.
“Omlouvám se, Rin. Úplně jsem zapomněla, že ti mám říct to nejdůležitější!.” vyhrkla omluvně Hinata, odešla od mapy a si sedla naproti Rin do křesla. Na okamžik bylo mezi nimi ticho, jak Hinata přemýšlela odkud začít.
“Lepší bude,”začala Hinata a trochu si poposedla na židli,”když začnu od začátku.” Rin kývla a Hinata pokračovala dál.
“Už dlouhou dobu se snažím najít jakýkoliv způsob, jak přivést Naruta zpět. Až doteď jsem však nic kloudného nemohla najít, až před několika dny jsem konečně něco našla. Je to kniha z hlavní knihovny u nás v Konoze.” vysvětlila a ukázala ji velkou tlustou červenou knihu, na jejímž hřbetě byl její název. Rin se na něj zahleděla a trochu pootočila hlavu, očí se jí rozšířily překvapením.
“Bijuu?!” zašeptala udiveně. Ještě chvíli se dívala na knihu, ale pak svůj pohled od ní odtrhla a zase se zaujatě věnovala Hinatě. Ta kývla.
“Ano, název té knihy je Bijuu. Nalezneš v ní všechno o démonech. Jejich minulost, a jiných věcech či zvláštností. Ale hlavně ... je tam o tom, jak se Bijuu dají ovládat.”
Rin spadla čelist, obličej zdobil naprosto upřímný úžas. Čekala cokoliv, jen ne tohle, koho by to taky napadlo? Snad jen největšího blázna na světě, ale za něj se Rin opravdu nepovažovala. Ovšem u Hinaty o tom pochybovala, připadala ji jako horký kandidát na to místo.
“Opravdu jsi teď řekla, to co si myslí?!” uchechtla se černovláska s černýma očima a zakroutila hlavou. Hinata se pousmála.
“Věř mi, také jsem tomu ze začátku nemohla uvěřit, ale teď jsem si tím stoprocentně jistá, že je to pravda. V knize se píše, že existuje náhrdelník z čistého stříbra a s modrým diamantem, jako přívěškem. A že před mnoha tisíci lety jej vytvořila bohyně Ming, která do něj zapečetila všechnu svou životní sílu a svou neomezenou zásobu chakry. Pro stvoření tohoto náhrdelníku obětovala svůj život, a to jen proto, aby pomohla své zemi. Náhrdelník byl v minulosti ještě několikrát použit, ale kvůli jeho nesmírné moci byl raději ukryt, před zraky špatných lidí, kteří jej chtěli využít pro svůj vlastní prospěch. Nikdo proto neví, kde teď náhrdelník je. Ale já a Gaara si myslíme, že bude v chrámu bohyně, který byl postaven na její počest v její rodné zemi. A to v Zemi Sněhu, která leží daleko za hranicemi vaší, naší a ostatních zemí.” dovysvětlovala mladá Hyuuga a trochu znaveně si oddechla. Mezi dívkami zavládlo na několik málo minut ticho. Každá přemýšlela o něčem jiném. Hinatiny myšlenky znovu zabloudily k její lásce, k Narutovi a Rin přemítala nad vším, co se dozvěděla. Z jejich zamyšlení je vytrhl až Gaarův nadšený hlas.
“Našel jsem Zemi Sněhu!” zajásal a obě dívky byli hned u něj. Dlouze hleděli na mapu ale nic konkrétního na ni neviděli. Ještě chvíli pohledem hledali tu zmíněnou zemi, ale nakonec to vzdali a rezignovaně se podívaly na Gaaru. Ten si jen povzdechl a bez jediného slova zapíchl ukazováček až na úplný okraj mapy.
“Ale vždyť tam nic není.” podivila se Rin a dál hleděla na místo, kam Gaarův prst ukázal. Hinata chvíli neodpovídala, až po chvíli.
“Na mapě jsou možná vyznačeny pouze sněhové pláně, ale nezapomeň, že se tady bavíme o vesnici skrytou ve sněhu.” připomněla jí Hinata a malým posunkem ruky naznačila kruh v té oblasti.
“Tady někde bude určitě ležet vesnice. Tady napravo jsou lesy, nalevo hory, takže je dobře chráněná. Něco jako Konoha.” konstatovala dívka v ANBU obleku a založila si ruce na prsou.
“Stejně je zajímavý, jak tam může růst vegetace, nebo spíš jak tam můžou přežít?!” zamyslel se nahlas Gaara. Rin se protáhla a hlasitě vydechla.
“To je pravda, ale mě teď spíš zajímá vybavení, které si s sebou vezmeme. Myslím, že bych ho měla jít už teď nachystat.” prohlásila zamyšleně Rin a zamířila ke dveřím. Gaara pokýval hlavou na znamení souhlasu, posadil se za svůj stůl a uklidil mapu. Pak vytáhl z šuplíku kus papíru a začal něco psát. Rin už mezitím odešla a Hinata si sedla zase do křesla, kde si pročítala v knize o Bijuu.

Mezitím v Konoze:
Už to byl týden, co se Hinata ztratila a nikdo nevěděl kam. Všichni její přátelé ji neústavně hledali a bombardovali Tsunade, každý den otázkami, jestli už je zpátky, nebo jestli ji někdo někde neviděl. Pokaždé však odešli s prázdnou a ještě k tomu s boulí na hlavě. Nejhůř ze všech to, ale nesla Sakura. Hinata byla její nejlepší kamarádka, stejně jako předtím Naruto. Nejdřív ztratila jeho a teď i Hinatu, díky Sasukemu, který jí byl oporou se ještě nezhroutila ale neměla k tomu daleko. Navíc její psychický stav ovlivňoval její činnost jako ninji a stejně tak její výkonost v nemocnici. Nesoustředila se, po chodbách chodila jako tělo bez duše, a při trénincích dokonce poranila sama sebe. Sasuke, Tsunade nebo Kakashi už si nevěděli rady, avšak jako vyslyšení jejich proseb, dostala během dalších tří dnů dopis od Kazekageho. Tsunade ho okamžitě rozbalila a začala číst.

Hokage-sama, je mi líto, že jsem neměl možnost napsat tenhle dopis dřív, ale nebyl čas. Spolu s Rin a Hinatou se chytáme na cestu, pryč ze Suny. Avšak nemohu vám říct, kam jdeme, víme, že by jste nás sledovaly. A to není možné. Ale mohu vám říct, že je tady velká možnost, že se vrátí. Doufáme. Už však musíme jít.

PS: Hinata vám vzkazuje, že se o ni nemáte bát, a že se zase vrátí v pořádku do vesnice.

Dopis byl krátký ale výstižný. Tsunade ihned pochopila, že Hinata objevila způsob jak zachránit Naruta. Bohužel nevěděli jestli vyjde, a proto nechtěli ostatním dávat zbytečnou naději. Hokage doufala, že ať přišla na cokoliv, tak ať se to povede, ale úplně na to nespoléhala. Vyrovnat se z neúspěchem by pak bylo ještě horší. A Tsunade další ránu nepotřebovala. Kanceláří se ozval hlasitý povzdech.
“Nezbývá nic jiného než doufat!”