Mikazuki: Nový příběh (9.) - Nemístná poznámka

Slunce stále nelítostně žhnulo a rozpalovalo všudypřítomný písek Suny doběla. Nebylo před ním úniku, pálící paprsky pronikly i do sebemenší skulinky. Odrážely se od velké písečné stavby věznice - vypadající jako maličký ostrůvek ponořený v oceánu písku - a vytvářely tak působivý třpytivý efekt.
Dva hlídači před vchodem tu krásu ovšem nedokázali ocenit. Byli na smrt unavení, ospalí, zoufale se snažili vecpat se do sebemenšího kousku stínu, aby aspoň na okamžik unikli vedru. Po spáncích a rozpálených tvářích jim proudem tekl pot, co chvíli sahali po čutoře, aby se z ní lačně napili. Tenhle úkol jim asi byl dán za trest… a přitom neprovedli vůbec nic špatného!
Náhle jeden z nich spatřil v dálce jistý obrys. Zprvu ho pokládal za halucinaci způsobenou pražícím sluncem, ale po chvíli mu došlo, že se k nim něco blížilo. Pobídl druhého hlídače a oba dva se postavili do pozoru. Chvíli jen mhouřili oči, snažíce se alespoň odhadnout, co by měli od té zvláštní věci očekávat. Blížila se k nim jakási koule z písku o průměru dvou metrů, vypadající jako nějaký štít. Oba napadla ta samá myšlenka - možná se na ně někdo chystá zaútočit! Vmžiku z nich opadla veškerá únava a rychle se postavili do bojových pozic. Bleskově sáhli pro zbraně, koule se k nim pomalu blížila. Jeden z nich však nechtěl čekat, mrštil po domnělém nepříteli kunai. Ten se však zastavil o písek, který vzápětí obživl a pohltil zbraň jako by nic. Oba strážní sykli. Tohle vypadalo jako problém.
Koule už od nich byla jen na šest metrů, když zničehonic se její přední část dala do pohybu. V písku se vytvořila skulina a pomalu se rozrůstala do stran. Hlídač opět na nic nečekal a vhodil další kunai přímo dovnitř koule, ale nic se nestalo, žádný výkřik, žádný sten bolesti. Pohyblivý písek vzápětí vytvořil podobu kupole, jež měla zadní stranu vypuklou a přední dutou, takže už bylo možné zahlédnout tři osoby, které kryla. Oba strážní ztuhli hrůzou. Strach jim ale nenaháněla skutečnost, že ty tři osoby byly ještě děti, ani fakt, že měly na sobě ochranné čelenky se znakem Konohy. Zděsili se, jelikož v jejich čele stála červenovlasá dívka, kterou všichni v Suně tak důvěrně znali. Očividně právě zaútočili na Kunoichi s velkým K, na Yoshii, neteř nynějšího Kazekageho Kankura a dceru Gaary-sama, což byl ten nejvýznamnější Kazekage v dějinách Suny vůbec… Tohle oběma proletělo hlavou, jakmile dívku spatřili.
Všichni tři konožští ninjové došli až k nim, kupole je věrně následovala. Hnědovláska a blonďák vzadu byli naprosto vyřízení, sotva se drželi na nohou, neustále si otírali pot z čela a všemožně se snažili zchladit. Při pohledu na ně hlídačům vzápětí došlo, že ta koule předtím je jen chránila před sluncem. A písek se pak zformoval do tvaru kupole, aby mohli nahlédnout dovnitř. Při tom zjištění jim po spáncích stekl další vodopád potu, ovšem tentokrát to nebylo z vedra.
Červenovlasá na ně pohlédla s neproniknutelným výrazem ve tváři, přičemž se oba postavili do pozoru. Chvíli si je prohlížela, pak přistoupila k jednomu z nich a natáhla k němu ruku se zbraněmi. Zavládlo ticho. Hlídač se třásl, přestože se velmi snažil dostát vojenského postoje. Pak to už ale nevydržel a pokorně sklonil hlavu, i když byla Yoshie menší než on. „Moc se omlouvám, slečno Yoshie. Netušil jsem, že jste to vy, domníval jsem se, že jde o útok, takže jsem jednal bez rozmyslu… je mi to moc líto, ještě jednou se velice omlouvám,“ zašeptal roztřeseným hlasem.
Dívka se zhluboka nadechla. „Hayate,“ začala tvrdým hlasem, který donutil i Arawu s Naruem, aby zvedli hlavu.
Hayate se roztřásl ještě víc, druhý hlídač úzkostlivě polkl.
Vtom dívčin chladný výraz přešel v pobavený úsměv. „Kolikrát ti mám ještě říkat, abys tolik neplýtval zbraněmi?“ dokončila se smíchem.
Zbylé čtyři osoby na ni pohlédly s vykulenýma očima, z čehož se Yoshie opět pobaveně zasmála. „Ale no tak, lidi, copak si vážně myslíte, že bych se naštvala kvůli takové hlouposti? To mě vůbec neznáte nebo co?“
Oba hlídači si oddychli. Zřejmě se jim velmi ulevilo.
„Arawo, Naru, klidně už běžte dovnitř, já vás doženu.“
„Je tam aspoň o trochu míň vedro?“ zasípal Naru. Měl úplně vyschlo v krku, jazyk se mu lepil na patro žízní.
„A je tam voda?“ dodala hnědovláska.
„No, vodu by měli mít. A je tam asi o dva stupně méně, ale…“
Druhý hlídač ani nestačil dokončit větu, když se ti dva zuřivě vrhli do dveří.
„Uhni, dámy mají přednost!“ ječela hnědovláska.
„Ne, ne, starší mají přednost! Budu tam první!“
Zbylí tři před vchodem se za nimi nechápavě dívali, dokud nezmizeli v chodbách věznice, což jim netrvalo moc dlouho.
„Tak, odpovězte,“ pobídla strážníky Yoshie a lehce pokynula rukou, přičemž se kupole za ní rázem změnila v pohyblivý písek, jenž se všechen vtáhl do malé černé taštičky na jejím opasku. Muže to nijak nepřekvapilo, byli na to zvyklí.
„Odpusťte, ale když vy máte tak hrozivý pohled, když chcete… úplně jako Gaara-sama, v tomhle jste naprosto stejní. Vy vůbec vypadáte úplně jako on,“ pronesl Hayate.
Druhý hlídač ztuhl.
Hayate si najednou uvědomil svá slova a vytřeštil oči. „Totiž, já… já to tak nemyslel! Tedy ne, vy opravdu vypadáte jako on, to zase… já-já… Odpusťte…,“ vykoktal a opět sklonil hlavu.
Jeho společník vzdychl, jako by se za něj styděl.
Yoshie chvíli zírala do písku pod svýma nohama, po pár mrtvolně tichých vteřinách se na nešťastníka podívala a slabě se usmála. Beze slova kolem těch dvou prošla a vydala se napříč chodbou za Arawou a Naruem. Druhý hlídač za ní zavřel, poté se natáhl, načež udeřil Hayateho sevřenou pěstí do paže. „Ty idiote! Nejen že zaútočíš na slečnu Yoshii, ještě k tomu se před ní musíš takhle blbě zmínit o Gaarovi-sama, přestože to máme výslovně zakázaný! Proboha, asi se ti fakt usmažil mozek, protože ti to už vůbec nemyslí!“
„Tak mi to trochu ujelo, no…“ zamumlal Hayate provinile.
Druhý hlídač chtěl ještě něco rozzuřeně poznamenat, ale nakonec si jen povzdychl a zavrtěl hlavou. „Modli se, aby to neřekla Kazekagovi-sama… Ale jak ji znám, tak o tom zase pomlčí. Chudák holka…“
Hayate si vzdychl a zadíval se na špičky svých bot. „Musí to mít těžký…“ pronesl soucitně.
„Pche, bodejť by ne, když o tom před ní furt někdo mluví!“ zařval na něj druhý hlídač.