Jako tsunami 03

No... Další něcojako kapitola. Doufám, že se bude líbit a omlouvám se za překlepy.

„Všechno to začala, když jsem byla ANBU. Měli jsme jednu misi do Skryté kamenné. Tam jsem se zamilovala (Dokážete si představit Tsunade, jak tohle říká? ) do jednoho muže. No pak jsme se vrátili domů a já zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem mladá a tak jsem malou Tsunami odvezla do Skryté kamenné a tam ji nechala u její babičky. Její otec byl zabit na misi. No pak Tsunami nastoupila na akademii v Konoze. To jsem se o ni starala já. Potom zase odešla a takhle to šlo pár let. Dva měsíce se mnou a zbytek roku u babičky. No a teď jsme tady.“ Tsunade vyprávěla potichu a spěšně. Zbytek čekání na Tsunami s Kakashim strávili v tichostii. Když se Kakashi a Tsunami vrátili, Sakura se na Tsunami podívala zvláštním pohledem.
„Děje se něco?“ zeptala se Tsunami, když ucítila Sakuřin pohled.
„Nic. Jen jsem jim vyprávěla tvou minulost.“ řekla Tsunade dost potichu. Tsunami vyvalila oči.
„C...co?!“ zděsila se a celá se začala klepat.
„Neboj. Nic konkrétního nám neřekla.“ uklidňoval ji Naruto.
„Opravdu. Jan nám řekla, že váš otec byl zabit při misi a byl ze Skyté Kamenné, žila jste jako malá u babičky a na akademii jste chodila sem.“ pokračovala Sakura.
„A řekla vám taky, že Chuuninem jsem se stala v sedmi letech, Jouninem ve čtrnácti a ANBU v šestnácti?“ Ironie z Tsunamina hlasu přímo sršela.
„Ne. To jsem jim neřekla. A nevím, proč se ti to nelíbí. Vždyť to snad můžou vědět, když jsou s tebou v týmu, ne?“ řekla Tsunade zaraženým hlasem.
„Je snad moje věc, co jim povím! A vůbec. Co víš o mé minulosti?!“ zařvala Tsunami.
„Klid. Ona za to nemůže. Neví to. Uklidni se!“ šeptala si Tsunami. Všichni na ní valili bulvy. Hm, její minulost asi nebyla příjemná. Mihlo se v hlavě Kakashimu, Sakuře a Narutovi.
„Postřeh.“ zavolala Tsunami a k Narutovi a Sakuře letěly dva náramky. Byly spletené z drobných stříbrných oček (mimochodem, znali v Čině stříbro?) a na každém byli dva přívěšky – znak Konohy a symbol ochrany. Naruto a Sakura se s přívěšky v rukou podívali na Tsunami.
„Zapněte si je na levou ruku.“ prohlásila Tsunami a podívala se na Kakashiho. Podívala se mu do očí, což všechny překvapilo.
„On ho má, že se mu můžeš kouknout do očí?“ zeptala se Tsunade. Odpovědí jí bylo mlčení. Kakashi se zadíval do těch zlatých očí a v hlavě se mu ozval hlas. Neboj se, Kakashi, to jsem já. Jen jsem ti chtěla říct, že ty ten náramek můžeš dostat taly, ale nutit ti ho nebudu. Co způsobuje? K čemu je? Odpovídal Kakashi v hlavě.
„Nejdřív se rozhodni. Chceš ho?“ řekla Tsunami už nahlas. Kakashi přikývl. I k němu přiletěl náramek. Naruto, Sakura a teď už i Kakashi měli na levé ruce stříbro.
„Podejte mi tu levou ruku.“ vyzvala je Tsunami. Jakmile se dotkla přívěšku se znakem Konohy, přívěšek se rozzářil stejnou září jako její oči, když mazala Tsunade vzpomínky. Potom se dotkla symbolu ochrany. Přívěšek zhasl a jakoby se vsákl do kůže. Kromě Tsunade a její dcery to všichni s údivem sledovali.
„Jak...?“ ptal se Kakashi, když náramek na ruce cítil, ale neviděl. (dokážete si Kakashiho představit s náramkem )
„Je tam trochu mojí Chakry. Nikdo kromě mě vám to nemůže sundat. Kdykoli mě budete potřebovat, tak se toho dotkněte a vzpoměňte se na mě. Hned se u vás objevím buď já, Ara nebo nějaké z tygřat.“ odpověděla Tsunami Kakashimu dřív než se zeptal.
„Kdo je Ara?“ zeptala se Tsunade.
„Hm. Hned vás seznámím. Jo a ještě, Vím, že nejsem sensei, ale tohle berte jako rozkaz: Pořád s vámi bude někdo, kdo je se mnou spojený. Asi dostanete tygřata.“ oznámila jim Tsunami jako hotovou věc.
„Ale proč?“ ptala se Sakura dost zaraženě.
„Kvůli ochraně.“ odvětila Tsunami a poprvé se podívala Sakuře do očí. Sakura chtěla uhnout, ale nemohla. Neublížím ti. Ozvalo se jí v hlavě.
„Umím se ochránit sama.“ řekla pevným hlasem Sakura, ikdyž o pravosti těchto slov sama pochybovala.
„To říkala Rikata taky a teď leží na dně řeky rozseklá na tři díly!“ zaječela Tsunami a z očí jí vytryskly slzy. Všichni ztuhly.
„Kuchiyose no Jutsu.“ řekla Tsunami. Tsunade čekala, že uvidí Katsuyu, ale zatvářila se zděšeně, když viděla bílého tygra, vyššího než dospělí člověk. Nebyla sama, kdo poděšeně couval.
„Dobré odpoledne. Děje se něco, Tsunami?“ zeptal se tygr docela příjemným hlasem.
„Ne, nic.“ odpověděla Tsunami a rázným pohybem ruky si otřela slzy.
„To vidím.“ poznamenal ironicky tygr.
„Tak se seznamte. Tohle je můj patron. Není to obvyklé zvíře, které si přivoláte pomocí Kuchiyose no Jutsu, ale můžu ho vyvolat pouze já. Každý kdo má patrona, ja pod jeho neustálou ochranou. Já jsem ho zdědila po otci. Jmenuje se Arashikia. To, že je to tygr jste poznali. Vás budou hlídat jeho tygřata. Kimina, Salkin, Namia a Kiro.“ Když Tsunami říkala jména, objevovala se vedle Arashikia tygřata velká jako ovčák.
„Ehm, Tsunami? Jsou tu čtyři tygříci, ale my jsme tři.“ ozval se Naruto.
„Mamka bude mít taky ochranu. A žádné ale. TonTon alespoň nebude sám.“ řekla Tsunami hlasem, který nepřipouštěl námitky.
„Chcete je jako typického tygra nebo bílá?“ zeptal se Arashikia a změnil barvu na bílou. Štěňata měnila barvu taky.
„Radši jako typického tygr, jestli můžu poprosit.“ ozval se Kakashi. Tygří rodinka se změnila zpět na původní barvu.
„Vyberte si. Kiro, Salkine!“ zavolala Tsunami tygříky. Jedno mělo modré oči, druhé bylo trochu menší nž ostatní.
„Chci to s modrýma očima!“ vykřikl Naruto.
„Kluci budou mít tygry a holky tygřice. To s modrýma očima se jmenuje Salkin.“ ozvala se Tsunami a pohledem pobídla Naruta, aby si Salkina zavolal.
„Salkine!“ zvolal Naruto. Štěně se rozběhlo a skočilo na Naruta, který spadl na zem. Začal se smát.
„Tohle je sice trochu menší, ale zato je to koumes. Viď, Kiro.“ Menší tygr se otočil na Tsunami a štěkl na znamení souhlasu. Tsunami ukázala na Kakashiho a tygře k němu došlo. Způsobně se posadilo vedle Kakashi ho a ten se zděsil. Jak se o něj mám starat? Problesklo mu hlavou a vrhl tázavý pohled na Tsunami. Stačí voda. Žrádlo si sežene sám. Odpověděla mu v duchu.
„Kimino, Namio.“ zavolala Tsunami na zbylá dvě tygřátka.
„Sakuro? Chceš Namiu, to je ta s tím velkým ocasem, nebo Kiminu, tu mohutnou?“ zeptala se.
„Asi Namiu.“ ozvala se nesměle Sakura. Namia se rozběhla k Sakuře s nesmírnou lehkostí. Skoro jako by letěla vzduchem.
„Kimino.“ zavolala Tsunade poslední tygře. Kimina k ní přišla vznešešným krokem.
„Teď mě omluvte. Já... já se musím jít někam podívat.“ zašeptala potichoučku Tsunami. Všichni se seznamovali se svými novými ochránci. Čekala jsem že to vezmou hůř. Obzvlášť od Naruta a Kakashiho. Stejně bych je nechala hlídat. Po tom co se stalo, už nikdy nenechám své blízké bez ochrany. Nikdy. Ne. Nebudu na to myslet. Nemysli na to. napomínala se v duchu Tsunami. Z očí jí opět začaly téct slzy.
„Zatím ahoj.“ rozloučila se šeptem. Nikdo si jí nevšímal, všichni byli zaujati tygřaty.
„Půjdeš prosím se mnou?“ obrátila se na Arashikia. Ten sledoval počínání štěňat.
„To víš, že ano, má malá kunochi.“ řekl Ara a olízl jí oblíčej. Přestože plakala, dokázala na obličejí vykouzlit úsměv.
„Dávejte na ně pozor!“ křikla ještě na tygříky a už utíkala lesem pryč. Chudák Arashikia se musel hodně snažit, aby nevykácel půlku lesa, když běžel. Tygřata jim zaštěkala (jak dělá tygr? ) na rozloučenou a dál se věnovla svým páníčkům.

Jestli si čte tohle, gratuluji. Znamená to totiž, že jste dočetli ty ošklivý písmenka nahoře. Za každou kritiku jsem vděčná a vím, že tohle kritiku potřebuje, takže pište a žádné výmluvy! Děkuju, že to čtete.