Konoha vzhůru nohama XV. - kde je tvé místo

Dlouho před tím než Kiba usnul sledoval strop bez jediné myšlenky. Spát se mu vůbec nedařilo, každou chvíli se znovu a znovu probudil a po několika hodinách už si ani neuvědomoval, zda vlastně skutečně spí, nebo je ještě stále vzhůru.
O několik metrů dál seděl Sasuke a sledoval Kabuta, který měl také lepší plány než nějaký spánek, co chvíli se vrtěl na židli a snažil se odtud dostat.
„Ale Sasuke, jak dlouho si chceš ještě hrát na to, že mě hlídáš?“ zeptal se s úšklebkem.
Černovlasý mu včas ani nedal odpověď, díval se někam do prázdna a nereagoval na nic z toho co se dělo kolem.
Po několika minutách podobného naléhání se konečně pohnul a otočil hlavu směrem ke Kibovi, který konečně na okamžik usnul.
„Tak slyšel si? Rozvaž mě konečně.“ ozval se znovu Kabuto.
„Rozvaž se sám.“ řekl. Pak stal obešel ho a podal mu do ruky kunai.
„Ale počkej s tím.“ dodal a šel zacloumat s Kibou.
„Si na řadě, teď ho hlídej ty.“ řekl svým typicky klidným hlasem a šel se složit kousek dál na podlahu.

Rozespalý mladík si protřel oči, byl neuvěřitelně unavený, posadil se naproti Kabutovi a opřel o zeď. Bohužel netrvalo dlouho a aniž by si to uvědomil, oči se mu začaly zavírat. Během dalších pár minut bylo jasné, že znovu usnul. Toho nepřítel využil a začal si pomalu vyprosťovat ruce.
Za okamžik Kabuto potichu vstal, spokojeně se šklebil a opatrně našlapoval, když mířil k jedné ze zdí. Natáhl ruku a uvolnil z ní trochu chakry, při doteku se pak kus zdi pohnul a vytvořil vchod do tajné chodby.
„Mysleli jste si, že potřebuju klíč jo?“ pomyslel si s posměchem.
Kibu který ležel nejblíž rámus vzbudil, jaké včas bylo jeho zděšení ve chvíli kdy si uvědomil, že Kabuto se jim chystá uprchnout nelze popsat. Prudce vyskočil, ale než stihl cokoliv udělat, on ho chytil pod krkem a přimáčkl ke stěně.
„Je mi líto, že někoho tak chytrého kdo se dostal až sem budu muset zabít. Skvěle by si se hodil do mé osobní stráže.“ vysmíval se mu a chystal se to ukončit, když v tu chvíli jeho hrudníkem zezadu projela katana.
Pustil Kibu, složil se na koberec a pomalu otočil hlavu.
„Jako bych od začátku neříkal, že tady budeš mít únikovou cestu. Na rozdíl od Orochimara, ty sázíš na jistotu a neudělal bys takovou chybu jako on.“ řekl černovlasý mladík a sklonil se k němu.
Celou místnost pokrývala tma, stěny i nábytek jako by spaly,aby nemuseli přihlížet tomu, co se právě vevnitř odehrává. Koberec pomalu získával silně rudou barvu a v místnosti byl slyšel každý výdech.
„Jak si věděl to všechno o útoku na Orochimara? Nemohl si vědět, že skutečný důvod proč se jim podařilo ho zabít byl, že nemohl utéct. Všechno jsme po jeho smrti utajili, přežili to jen ti tři ninjové a já osobně je nechal zabít, tak odkud...?“ zeptal se z posledních sil a rukou od krve se pokusil upravit si brýle, aby si zapamatoval výraz svého vraha.
„Nebyli tři, byli čtyři, ti tři s ním bojovali a čtvrtý ho zezadu zabil a uprchl.“ nechal ho Sasuke odejít s odpovědí kterou potřeboval.
„Během svého života si někdy prostě musíš uvědomit kam patříš.“ dodal ještě, ale to už Kabuto neslyšel.
Pak se podíval na Kibu, ten jen zhluboka dýchal a přejížděl očima mrtvé Kabutovo tělo. Nebyl v tu chvíli schopen slov, všechno to bylo příliš rychlé.

„Co se děje?“ ozval se z druhého konce místnosti hlas Hinaty.
Žádné odpovědi se jí nedostalo, dokud nerozsvítila světlo a nezačali se probouzet i ostatní a zmateně si prohlížet situaci.
„Tak máme východ.“ promluvil za okamžik Sasuke ke Kibovi, aby se už konečně vzpamatoval.
„A mrtvýho rukojmího.“ zhodnotil situaci Neji.
Kluk s pomalovanýma tvářema vstal a zvedl ruku.
„Dvě minuty!“ bylo jediné co jim řekl, než začal nervózně přecházet sem a tam, viditelně přemýšlel. Právě si srovnával v hlavě všechna pro a proti, zatím co zbytek na něj s očekáváním koukal.
„Já se asi zblázním.“ vydechl za chvíli a svezl se po zdi zpět na podlahu.
„Musíme... ehm, musíme...“ přemýšlel na hlas i když mu to v dané situaci vůbec nešlo.
„Myslím, že musíme prozkoumat ten východ a pokud se tudy dá opravdu dostat až ven, měli bysme zmizet dokud je noc a shromáždit všechny ninji. Teď jsou zmatení a slabí, teď musíme zaútočit!“ řekl rozhodně Shikamaru.
„Jo přesně to jsem chtěl říct. Promiňte, nějak jsem skoro nespal.“ zakroutil Kiba omluvně hlavou a vstal.
Následně se praštil do tváří, aby se konečně probudil a podíval se do celkem temné chodby, kterou Kabuto otevřel.
„Hinato?“ přivolal dívku a ta okamžitě věděla oč ji žádá.
Zapnula Byakugan a všichni se vydali rovně, aniž by věděli kam ta cesta vede.
„Opatrně, můžou tu být pasti.“ upozorňovala Tenten cestou.

Po několika minutách chůze chodba vyústila do nějaké velké místnosti. Byla celá zabarikádovaná, jako by ji už někdo používal a nevypadala o nic lépe než všechny chodby a místnosti v tomhle sídle.
„Co teď?“ zeptala se Ino a Hinata se začala rozhlížel skrze zdi Byakuganem. Na rozdíl od místa kde se nacházeli do teď, tady nic co by jí bránilo prohlédnout skrz.
„Jsme v přízemí, za těmi zdmi nejsou žádné další chodby, dostaneme se tudy ven.“ začala nastiňoval situaci „Ale říkal pravdu, všude jsou nějací lidí, je to tu jimi obklopené. Dostat nás teď všechny nepozorovaně ven je celkem nemožné.“ snížila pak výrazně jejich naděje na útěk.
„Oni ještě nevědí, že je mrtvý, nějakou dobu na nás nebudou útočit. Buď se teď můžeme opravdu pokusit utéct, nebo tu v klidu počkáme, než někdo z nás dojde pro pomoc. Potřebujeme armádu, která je překvapí. Potřebujeme, aby znovu povstali ninjové.“ řekl Kiba.
„Kdo ale myslíš, že se dokáže dostat ven a všechny sem tak rychle přivést?“ podíval se na něj tázavě Neji.
„Myslím, že nejlepší člověk pro tenhle úkol bude Shino.“ podíval se na mladíka s kapucí.
„Tvoji brouci se přece můžou rozletět po vesnici a zvládnou to mnohem rychleji než kdokoli z nás, ne?“ řekl a nikdo nemohl nesouhlasit.
„Jak myslíš. Jen mi teda řekni, jak hodláš dosáhnout toho, abych se dostal nepozorovaně ven?“ podíval se na něj vážně.
„To nechej na nás.“ ušklíbl se rozježený mladík a kývl na Ino a Shikamara.
„Pojďte se mnou zpátky nahoru trochu odpoutáme jejich pozornost.“ rozhodl.
„Odstěhujte ten nábytek od jednoho z oken, ať se má kudy dostat ven, až uslyšíte ránu, bude to signál a Shino musí co nejrychleji zmizet.“ otočil se ještě, než se ztratili v útrobách chodby.

„Co máš v plánu?“ ptal se černovlasý cestou.
„To uvidíš, jen musíme počkat, až bude svítat.“ odpověděl Kiba a rošťácky si prohrábl vlasy.
„Už teď se mi ten plán nelíbí, bude to určitě moc problematické.“ povzdechl si Shikamaru.

Když vylezlo slunce, Kiba došel k jednomu z oken a opatrně se ho pokusil otevřít, šťastný že na něj opravdu nespadl strop se vyklonil ven. Všude bylo nepříjemné ticho.
„Teď by měli být Shino a ostatní přímo pod námi, takže všichni kdo hlídají na tomhle místě musí pryč.“ řekl a prohlédl si čtyři chlapy kteří seděli, nebo se opírali o zeď. Kus dál téměř za rohem viděl shromažďovat se obrovskou skupinu, bylo více než jasné, že něco chystají a v tu chvíli byl rád, že sídlo tak obrovské a chodba končila právě tam kde končila.
„Zřejmě nad námi někdo drží ochranou ruku.“ řekl si sám pro sebe a pak se podíval na Ino.
„Nehýbou se, dokážeš se do jednoho z nich trefit?“ zeptal se přímo.
„Budu se snažit.“ přikývla dívka a přiblížila se oknu.
„Řekneš, že si něco slyšela tam v tom křoví a upoutáš tak jejich pozornost, aby si nevšimli, že jim za zády proklouzne Shino, až to uděláš, já hodím do toho křoví tuhle výbušnou kuličku, mělo by je to zabavit, zároveň to bude i signál pro ostatní, kdyby se cokoliv nepovedlo a oni si ho všimli, Shikamaru ty jsi pojistka.“ řekl a otočil se na něj.
„Já věděl, že to přijde.“ povzdech si otráveně.
„Když si ho všimnou, musíš ty tři okamžitě chytit jasné? Shino prostě musí utéct.“ nařídil Kiba a všichni se hned připravili k akci.

Ve chvíli kdy se ozvala rána, Shino bleskově proklouzl oknem ven a jako by tam ani nikdy nebyl se ztratil. Hinata si zhluboka oddechla, že plán vyšel a spolu s ostatními zase okno z části zabarikádovali. Přece jen to tak bylo lepší, teď už se mohli jen spolehnout na to, že se stihne včas vrátit s posilou.