NARUTO: Věčné slovo hrdiny 9 část

10.Zázrak s názvem „přátelé“

Naruto byl doma a prohrabával se starými věcmi, když v tom se objevila postava ve dveřích.
„Hinato?“ před půl hodinou se s ní rozloučil u jejího domu a ona tady teď stála. Červenala se a oči se jí leskly nezvykle laškovně. Naruto vztal od šuplíku, do půli těla nahý a v komických bačkorách došel až k ní.
„Naruto–kun... Já, já..“ položil jí svůj prst na rty aby nemluvila. Po jeho doteku ještě víc zčervenala, ale přesto se mu dívala stále do očí. Naruto neměl čas na vztahy a ani si neuměl představit obyčejný stereotipní život. Teď tady ale stála a on jí viděl jako nikdy dřív. Nesledoval tu ustrašenou stydlivou holku u dřevěných pilířu v lese. Stála zde žena, která si uvědomovala jak vypadá, jak se smí chovat a co si může dovolit. Naruto jí chytl za pas a přišunul k sobě.
„N...Naruto“ na chvilku pohledem ucukla, ale hned se zase zahleděla do jeho blankytných očí. Chytl jí oběma rukama v pase a vyzvedl jí na svou hruď tak, aby se lokty opřela o jeho ramena. Opřel jí o stěnu pokoje a vpil se do jejích rtů. Hinata byla nejdřív dost proti, ale pod náporem jeho mužného těla se nechala obskakovat polibky i nadále.

Ino a Chouji už se blížili k cíli a doufali, že je Shikamaru nepřivítá jinak než očekávají. Ino ale náhle zastavila a z univerzální zadní kapsy vytáhla kunai.
„Ino?!“ Chouji si všiml, že je výbušný. Kunai se odtrhl od její ruky a s rychlostí se zarazil do nedalekého stromu. Z koruny starého buku se do stran rozlítlo několik postav a výbušná pečeť zahořela.

Shikamaru držel v ruce kunai a házel nenávistné pohledy na dva vrahy, kteří stáli na větvi stromu. Shikamarova ruka krvácela a roztrhaný rukáv až po rameno poukazoval na krátký souboj, který se zde odehrál. Bleskové jutsu si vybralo svou daň a i když je Shikamaru dost rychlí, na Sasukeho prostě nestačí. Madara se stále bez pohnutí opíral o kmen stromu a přes masku se díval na Sasukeho počínání.
„Ty vrahu!“ Shikamaru vrhl kunai po Sasukem, který ho jen mečem odrazil. V té chvíli se ale Shikamaru připravoval na plán. Díval se na Sasukeho mrazivý pohled a na obličej bez výrazu.
„Chcípni už!“ hodil několik kunaiů, ale tentokrát mezi nimi byl jeden výbušný. Sasuke nepohnul ani hlavou a kunaie odrazil. Zápalný vrhl zpět k Shikamarovi. Ten ovšem nestačil doletět a ve vzduchu se objevila ohnivá koule s černým dýmem. Shikamaru se pousmál. Sasuke použil sharingan aby našel v dýmu Shikamara. Ten pořát stál na stejném místě a něco si připravoval. Madara zmizel a zdálky pozoroval dění mezi stromy.
„Teď...“

Chouji si konečně uvědomil její ostražitý tah a připravil se na možný střed zájmů. Před nimi se objevil tým Taka. Karin se výsměšně ušklíbla na Ino a pohodila hlavou na zbývající členy týmu.
„To půjde rychle hoši. Je to jen nějaká hloupá a navíc škaredá blondýna s tlusťochem po boku,“ od srdce se zasmála své vtipné připomínce a hodila pohled na světlovlasou dívku.
„Jsi kr*va a ještě nevidíš... ty brýle rovnou zahoď, nepomůžou ti!“ Ino se připravila na nevyhnutelný boj.

Shikamaru použil ještě nedopilovanou techniku a věřil, že to tentokrát vyjde.
„Stíny Buddhovy moci!“ zaznělo v dýmu po několika znacích a kolem Shikamara se rozvynula pečeť. Sasuke zpozorněl, ale nehnul se z místa. Když v tom... Slunce zmizelo, nastala tma a Shikamarovi oči zbělaly. Jejich záře v ponurém prostředí vytvořila nespočet stínů, které se táhly několik kilometrů v okruhu jeleního muže.
„Co to sakra...“ stíny se s neuvěřitelnou rychlostí staly nástrojem k zabíjení a vše co bylo v jejich dosahu zemřelo. Nad stromy se vzneslo několik sýkorek a liška hledala útočiště u potoka. Sasuke prudce uhýbal zbraním, které nedokázal odrazit... Ale svého stínu se zbavit nedovedl.

Skupinka lidí v lese, která se právě chystala na boj se ocitla v dosahu jutsu. Už je nezajímala ryvalita, ale vlastní přežití. Vše zkončilo, slunce se začalo objevovat mezi mraky a jeho oči získávaly původní barvu. Ptačí zpěv nebyl nikde slyšet – neunikly a liška spala bezhybně u potoka na mechu nasáklým krví. O něco dál od zdroje stínové smrti, kde vzduch páchl krví, se zvedala dívka z prochladlé země. Obraz, který měla před sebou byl jako z noční můry.
„Chouji!!!“

Naruto seděl na posteli, batoh v ruce a připraven vyrazit. Poslal Hinatu domů a už nehodlal nad ničím jiným přemýšlet... Nejdřív povinosti, poté zábava!

Sasuke se sotva držel na nohou. Nebýt meče o který se opíral, už by ležel na zemi. Hluboce dýchal a bolest v hrudi při nádechu upozorňovala na malou, za to hlubokou díru na levém prsu. Mimo to měl přeřízlou achilovku a roztrhlý bok. Shikamaru klečel v trávě a opíral se o blízký strom. Jutsu si vybralo svou daň. Sasuke se pousmál a rozhodl se zakročit. V tom ho ale bolest donutila vyplivnout krev, která se drala na povrch z plic. Stín ho stále držel. Shikamaru se zasmál a podíval se mu do očí.
„Teď chcípneš,“ už neměl dost sil na další jutsu a tak se rozhodl doplazit se až k němu a zabít jej zblízka. Pomalu se sunul k Sasukemu, který se snažil hledat cestu z této situace.

„Ino?!“ Naruto dorazil na místo, které pžipomínalo jatka. Karin a Suigetsu leželi opodál v krvi s ranami po celém těle. Ten třetí chyběl!
„Ino, kde je Shikamaru?“ uzdravovala svého přítele, který byl pořezaný na zádech a na pravém boku. Stále byla v šoku.
„Tak Ino, kde je?!“ zvýšil Naruto hlas.
„Nevím,“ řekla tiše a hlava jí klesla na Choujiho tělo. Naruto jí položil ruku na rameno.
„Zvládneš ho uzdravit, nepřestávej,“ pohladil jí po vlasech a zvedl se připraven k odchodu.
„To Shikamaru,“ Naruto se otočil za hlasem.
„To jutsu bylo Shikamara. To on to udělal...“ chytla se za ránu na ruce aniž by si všímala díry v břiše. Naruto pookřál a došel zpět k Ino. Vzal z batohu obvaz a mast. Ošetřil roztřesenou dívku zatím co léčila Choujiho a zase se připravil na odchod.
„Než jsem vyrazil uvědomil jsem Tsunade... zachvíli pro vás přijdou,“ náhle byl pryč a Ino se přestala třást.
„Děkuju Naruto...“

Shikamaru už byl téměř u Sasukeho, který se vší silou snažil dostat z jutsu. Nemohl se ani hnout a tak nemohl použít ani základní jutsu. Něco ho ale přece napadlo.
„Hej, Shikamaru?!“ ten zvedl hlavu, úsměv stále na tváři a oči klíživě přivřené vyčerpáním.
„Sharingan!“ Shikamaru nestačil v čas uhnout pohledem. Objevil se na louce, ale bez trávy, kde nebe mělo rudou barvu a vše ostatní šedivý nádech.
„Zde prožiješ muka, které tě dostanou do hrobu,“ Sasuke stál v pozoru, meč podél těla a stále kamený výraz ve tváři.
„Jsi šedivý... nesluší ti to,“ Shikamaru už nevěděl pomalu co mluví. Podléhal tomu vyčerpání a zranění z vlastního jutsu. Oči začal zavírat, slyšel Sasukeho hlas jak něco mluví. Možná něco důležitého, ale už to neslyšel. Ucítil teplo, horko a jakoby se vracela všechna síla zpět - „Tak takové je umírání... přátelé...“