NARUTO: Věčné slovo hrdiny 10 část

11. Jelení píseň

Naruto běžel ze všech sil. Cítil nasládlou vůni, která připomínala nedávná jatka. Uslyšel známý zvuk. Uskočil a pohled vrhl na daleký strom. Kunai mynul svůj cíl.
„Kdepak máš toho čokla?“ maska se zaleskla ve větvích a postava seskočila na zem.
„Neboj se. Daleko nebude a určitě jí chybíš,“ Naruto ho chtěl zabít, už tak dlouho po něm s Kony šli. Teď to ale nešlo, teď ho potřeboval přítel.
„Zdržuj mě někdy jindy,“ chystal se k odchodu.
„Sasukeho nedostaneš. Nikdy se nevrátí... Už není tvůj přítel liščí mládě,“ neviděl jeho škodolibý úsměv, ale věděl o něm.
„Nechci Sasukeho zpět. Nezajímá mě, ale pokud se mi bude stavit do cesty až ti budu lámat vaz, tak zemře s tebou!“ naposledy mu daroval pohled a zmyzel v lese.
„Jak chceš...“

Shikamaru se probral ze Sasukeho sharinganu. V ústech se mu povaloval písek a prach. V hrudi seděla bodavá bolest a nohy jako by mu nepatřily. Sasuke byl volný...
„Za svoje činy zemřeš Sasuke... A já si tam na tebe počkám. Já ti..,“ slova se zarazila někde v hrdle a dech utichl.
Stádo vysoké zvěře se zadívalo do lesa a jelen slavnostně zatroubil. Tento zpěv se šířil až k vesnici. Členové klanu Nara tento zvuk znali a otec Shikamara ho znal stejně tak dobře. Padl na kolena a hlavu položil na dřevěnou podlahu. Tak moc chtěl doufat, tak hrozně moc si přál aby žil.

Naruto konečně doběhl na místo střetu. Sasuke k němu stál zády a snažil se udržet na nohou. Přece jenom si Shikamarovo jutsu vybralo svou daň.
„Vypadni než si to rozmyslim!“ tentokrát byl Sasuke nucen jeho nabídku přijmout a rozplynul se v ohnivém jutsu. Shikamaru před ním ležel bez jediného pohybu.
„Příteli,“ položil mu ruku na záda a věděl, že to do nemocnice nestihne.
„Mrzí mě to... Přišel jsem pozdě,“ Naruto vzal Shikamara do náruče a zamířil do vesnice. Zdál se být lehký, jako by polovinu váhy měla jeho duše, která už zde nebyla. Naruto věděl, že zklamal.

Ino seděla na nemocničním lůžku a čekala na zprávy o svých přátelých. Věděla, že oba budou v pořádku, pořád si to opakovala. Otevřely se dveře a vešla Tsunade. Za ní nesli lůžko s Choujim.
„Přežije to Ino... Jen díky tobě,“ rozplakala se a odřený obličej si vložila do dlaní. Vlasy od krve a roztřesené tělo byli jen vnější známky boje. Duševně byla na umření.
„Už něco víte o Shikamarovi?“ vzpoměla si na kamaráda, který zůstal v lese.
„Bohužel ještě nic nevíme,“ Tsunade musela odejít. Bylo mnoho zraněných, kteří čekali na ošetření.
Na kraji vesnice se schromaždovali lidé a zdáli se být zděšení tím co vidí. Hinata, která nesla nákup si davu všimla a šla se podívat co se děje. Lidé se rozestoupili a Hinata spatřila Naruta jak jde středem uličky. Koho to ale nese?
„To ne,“ upustila nákup a rozběhla se k blonďákovi. Spatřila jeho oči a kamenný výraz ve tváři a pochopila. Tady už nepomůže, je zde zbytečná.
„Naruto,“
„Běž pro doktora,“ dál už se s ní nebavil a pokračoval v cestě. Hinata se rozeběhla k nemocnici. Celá zadýchaná vrazila na ošetřovnu, kde léčila Tsunade mladého kluka.
„Co blázníš! Sem nemůžeš takhle vtrhnout a..,“ Hinata jí nenechala domluvit.
„Shikamaru! On.. On,“ konečně popadla dech aby řekla tu zlou zprávu.)
„On zemřel,“ neudržela pláč, který celou cestu držela v sobě. Tsunade přestala léčit chlapce a přistoupila k Hinatě.
„Kde je teď?“ Hinata přes pláč nedokázala nic říct. Jen si otírala slzy znovu a znovu.
„Hinato!?“
„Naruto ho někam nese... Asi domů,“ vypravila ze sebe a pokračovala v otírání slz. Tsunade zařídila ošetření chlapce a vydala se tam, kam jí Hinata poslala. Věděla, že jeho otec tuto ztrátu ponese velmi těžko. Snad to zvládne.
„To je Shikamaru, proboha,“ slyšel hlasy před domem. Otevřel krvavé oči a konečně zvedl hlavu z podlahy. Někdo klepal. Ozvaly se kroky jeho manželky a zvuk kliky u dveří. Křik, pláč a slyšel dopadnout kolena na podlahu tak, jako ta jeho asi před hodinou.
„Nééé, to nemůže být pravda,“ po těchto slovech se zvedl z podlahy a zamířil ke dveřím.
„Tak pomozte mu někdo!“ vešel na chodbu a spatřil Naruta stát přede dveřmi. Jeho choť klečela a prosila o zázrak. Konečně spatřil svého syna. Stál před ním s otráveným pohledem a hrbal se na hlavě. Vždycky to dělal, když nechtěl něco poslouchat.
„Je mi to líto..,“ představa o synovi zmyzela. Ležel v jeho náručí jako by jen spal.
„Takhle jsem o něj přijít neměl,“ zármutek ho tížil na ramenou.
„Dítě přece nemá zemřít dřív než rodiče... Měl jsem.. Já měl něco udělat!“ Naruto se dívala na zármutek rodičů a věděl, že jim nedokáže pomoci. Nikdo a nic jim nepomůže. Přišli právě o to nejcenější co měli.

Ino se probudila na lůžku vedle Choujiho. Ještě spal a tak se Ino potichu odebrala na chodbu. Šla se zeptat na sesternu jestli neví, jak dlouho tady musí zůstat na pozorování. Uviděla Hinatu v čekárně. Oteklé oči a výraz ve tváři prozrazoval, že se něco stalo.
„Copak ti je?“ sedla si k ní a položila jí dlaň na rameno. Hinata nechtěla být tou, která jí to řekne. Znovu se jí zalily oči slzami. Šlo znát, že je blondýnka zesláblá a duševně na tom není nejlépe.
„Notak Hinato, řekni mi co se děje,“ ofinu měla stále slepenou potem, jak běžela do nemocnice. Ruce se jí chvěly, ale přesto se odhodlala podívat se do jejích očí.
„Ino... Nevím jak bych ti to řekla,“ na moment pohledem uhla.
„Shikamaru … Víš. Nepřežil to,“ blondýnky ruka sjela po jejím rameni dolu. Ta zpráva byla jako poslední rána, jako kunai do levé srdeční komory. Nedokázala projevit nic, vůbec nic. Vztala a odešla do pokoje. Hinata se jen překvapeně dívala za ní.

Naruto už byl v nemocnici. Šel ke Kony do pokoje. Ležela stále tak klidně, jako když odcházel.
„Kéž by jsi tam byla. Zachránila by jsi ho,“ sedl si k ní a díval se z okna. Vešla sestřička a Naruto se po ní otočil.
„Omlouvám se, že ruším. Chtěla jsem Vám říct, že se již probrala a bude v pořádku. Teď jen spí,“ usmála se a odešla. Naruto s Kony lehce zatřásl.
„Hmmm...mmm,“ slepené oči se jí otevřely a zahleděla se na Naruta. Usmála se a protáhla se jako to dělávají psy.
„Ty tvoje šedivý oči mi chyběly. Díky bohu, že jsi v pořádku,“ objal jí a konečně si připadal zase jako doma.

Seděla u Choujiho a věděla, že její přítel bude v pořádku. Držela zármutek v sobě, protože už neměla sílu ani na pláč, ani mluvit už nezvládala. I když se teď Chouji probudí a bude v pořádku, nebude to den, kdy přežil její přítel. Na tento den bude vzpomínat jako na den, kdy Shikamaru toužil po pomstě. Bude to den kdy zemřelo mnoho lidí, mnoho přátel. Den, kdy zemřel Shikamaru Nara.

12. Vzácný host

Bylo ráno jako každé jiné. Přece ale něčím zvláštní. Lidé se semknuli dohromady aby uklidili škody, které způsobyl nedávný boj. Sakura se zrovna vydala navštívit Kakashiho. Jediný on jí zbyl. Sasuke odešel a Naruto se v ní zklamal. Nepřestávala ale doufat, že se usmíří. Přece jen jsou přátelé. Přece jen jsou tým. Přece jen ho miluje...