Konoha vypráví...
Jsem stará, starší, než by se mohlo zdát. Únava, to jediné mě napadá, kdykoliv se snažím přemýšlet. Jsem tak unavená… Jeden by i čekal, že když má tolik, tolik dětí, že se o něj na stará kolena postarají, budou ho mít rádi a nebudou mu přidělávat zbytečné starosti - cha! Taky jsem byla tak naivní…
Když umřely mé první děti, potom, co se obrátily proti sobě, tak jsem si řekla, že tohle by se nemělo stát žádnému rodiči, aby přežil své vlastní potomky… ale pokračovala jsem dál, pořád stejně hrdě. Potom se to stalo znovu, a pak zase, a zase… To, že jsem si uvědomila, že tohle je život, a že to tak prostě chodí, neznamená, že mě to bolelo méně než poprvé…
To dobré na mém životě bylo, že jsem se nikdy nenudila - pořád se něco dělo! Těch zlých věcí bylo hodně, a dostanu se k nim ještě později, ale teď chci vzpomínat na ty dobré! Slastné časy, kdy mé děti byly bezstarostně úžasné, vymýšlejíce různé lumpárny - nikdy nezapomenu, jak se Sarutobi, ještě jako malý kluk, červenal, když se poprvé zamiloval. Samozřejmě, že ho ani nenapadlo, aby se té nebohé dívčině vyznal, kdepak! On ji raději pokoušel, dělal naschvály, vymýšlel přezdívky… Myslel si, jak není chytrý, ale byl tak průhledný! Viděla jsem rovnou skrz něj. Škoda jen, že to nepoznala i Koharu… Nikdy ho potom už neměla doopravdy ráda, a on se potom zamilovat do jiné… Kolik věcí mohlo být jinak!
Ale to je tak, tak dávno… Pak vlastně přišla ta nešťastná událost s Orochimarem - pro toho jsem měla vždy tak trochu slabost, snad proto, že jsem byla jediná… Nebo to možná bylo tím, že mi ho bylo líto. Nikdy jsem se na něj doopravdy nezlobila, že se otočil proti mně - tak nějak jsem v něm pořád viděla to strašně smutné dítě. Oni mě opustit můžou, ale já je ne…
Právě kolem proběhl ten povětroň Naruto. Tolik mi připomíná jeho matku - jsou to stejní splašenci, pro misku ramenu by snad zabíjeli, ale jsou hodní, možná až moc… Naruto, ten mě stál moji zlatou trpělivost! Čmárat po mně, to byl teda vrchol - nu, dneska se je alespoň čemu smát. Jsem ráda, že si uchoval čistou radost ze života, přes to všecko. Jemu i mně se stýská po Sasukem.
To, co si moje děti tehdy provedly, při té jejich slavné hře na klany, bylo něco neodpustitelného. Nikdy jsem to nepochopila a obávám se, že to je jedna z ran, které se nikdy nevyléčí. Itachi pro mě udělal až příliš mnoho - stydím se kvůli tomu. Možná i proto bych chtěla poskytnout bezpečí jeho bratrovi. Nicméně pokud mě přijde zničit, možná se mi uleví. Co jsem to za matku, že jsem tohle všechno dopustila? Mizerná, přiznejme si to. A nyní, na pokraji mých sil, při vší péči schopna jen přežívat, po všech těch zraněních… chtěla bych odpočívat. Usnout tak hluboce, abych se nikdy nemusela znovu probudit. Už nikdy nevidět děti, co jsem odkojila jako sourozence, zabíjet se navzájem, jako by to nic neznamenalo. A pokud moje smrt přinese klid třebas do jednoho srdce, nebude to tak špatné, ne?
He... hehe Alejka vlezla po x letech na konohu a cítí potřebu upozornit okolní svět, že ještě furt žije a ještě furt neumí psát A taky potřebovala něco dělat, aby se nemusela učit...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Děti, šup sem, Alejka vám chce poděkovat...
A pevně doufám, že jsem nikomu nezkomolila přezdívku...
Psaní komentářů nemám v krvi - přijdu vždycky pozdě a všechna slova už byla řečena, ale pravda je, že bych ani ta správná slova nenašla.
Není to depresivní, není to veselé, není to akční a zároveň nemůžu říct, že to je klidné. Přesto to podle mě obsahuje od všeho trochu a to z toho dělá něco skvělého
Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.
Moc krásná povídka s originálním námětem - škoda, že to nebylo delší, ještě chvilku bych se rád utápěl v myšlenkách staré matky jménem...ale ať si každý počte, opravdu to stojí zato:)
... a mohla by vyprávět ještě trochu víc, moc pěkná povídka
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
Bezvadný námět, bezvadný zpracování, bezvadně čtivé, bezvadná atmosféra, bezvadná povídka. Prostě Pa-rá-da. (Chci to ohodnotit trochu víc, ale jdu spát. Takže dobrou Konoho) fandím ti.
Nezáleží na tom, aby ses vyrovnal tomu nebo onomu člověku, ale jde o to aby ses jednou stal samým sebou.
je to úžasný já bych něco takového nedokázala
6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě
Fakt sa teším, keď bude po súťaži a budem si môcť ohvezdičkovať všetky poviedky, ktoré sa mi zapáčili.
Alei, som hrozne rada, že si sem zase zavítala, zapojila sa a vďaka tomu si môžme prečítať niečo naozaj dobrého
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Prý neumí psát... To tak! xD Alea psát umí, ne že ne. A musím souhlasit s Tallem, díky soutěži se vyklubou i ti staří, dobří autoři.
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Po x rokoch a stále nám to nedospelo a bude tvrdiť a hádať sa, že písať nevie... A vie. Gratulujem ti k tvojmu tisícemu príspevku na konohe (hm, popravde, preto ti píšem komentár. Všetky ostatné poviedky ku ktorým mám túžbu niečo napísať si odkladám, keď budem mať viac času, ale tu som odsunula všetko ostatné nabok, aby si tú tisícku niekto nevšimol predo mnou ) a.. Bol dobrý. Veľmi. Koho by to napadlo, že Konoha bude rozprávať sama osebe? Neuveriteľne obdivujem rozsah tej poviedky, či skôr poviedočky - často sa na konohe stretávam s nedostatkom opisov, s dobrým nápadom, ale zabalenom v zúfalo malom množstve pozlátka, ale tebe to nehrozí. Bez problémov a s istotou si na maličkom priestore vyjadrila pomerne pestrú škálu emócií, obrazov a dokonca dejových liniek. Tlieskam, pretože také aké to bolo krátke, to bolo úderné, výstižné, chytľavé a hravé. A toto je asi po prvýkrát, keď si nehovorím "škoda, že to nebolo dlhšie", ale "vďakabohu, že to nebolo dlhšie". Tlieskam
Ano soutěže by se měli dělat častěji, nejen, že se vyloupnou nový dobří, ale z brlohů vylezou i ti staří a zkušení (a samozdřejmě dobří).
Je to taková milá oddechovka.
Osobně mě vadila akorát přemíra trojteček, ale co člověk nadělá.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Mám hrozně ráda tvoje povídky. Jsou takové... nevím, živější než spousta dalších. Mnohem častěji si věci, co napíšeš, dovedu živě představit. A pokaždé mě zaplaví vodopád pocitů a úžasně přesně použitých slov, pokaždé se musím usmívat, pokaždé mám kdovíproč pustit si tuhle... víš, působíš na mě jako hrozně zvláštní, ale svým způsobem určitě pozitivní člověk. Nevím, proč si to myslím, vůbec tě neznám, ale... obdivuju tě. A tvé povídky jsou jedny z mých nejoblíbenějších, jsou to perly vysbírané po dně moří s takovou čistotou, jakou jinde těžko najít. Ale proč dál zbytečně "vokecávat" to samé - mám pro tvoje vyprávění slabost. A nemůžu ti říct víc než Yamata. Prosím, nech své kroky zabrousit sem častěji, i kdyby jen o malinko...
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Popravdě... Hrozně se mi to líbí, vážně dost. Původně jsem žádnou soutěžní povídku komentovat nechtěla, ale tady si nemůžu pomoct.
Mám hrozně ráda díla psané z něčího pohledu, plné něčích pocitů, vzpomínek,... Kdy autor podá postavu čtenáři tak, že ji chápe a soucítí s ní. A dokázat něco takovéhou s Konohou, to je skutečně výkon hodný potlesku. Klobouk dolů.
So... You thought it was the start of something beautiful? Well, think again.
Tak trošku bezstarostné a lehké, tak trošku dojímající a smutné, velice originální a zbytečně krátké! Konoze se hlavou (domy, ulicemi, horou ^^) musí honit mnohem více myšlenek a ve tvém podání bych je chtěla číst do aleluja.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Alea vždycky uměla psát. Její Story of the street, Proklínám, TenTen jede s náma, Zabili, zabili... a další jsou na nejvyšších místech v mém top žebříčku zdejších povídek. Monolog unavené vesnice k nim pospíchá. Alea by mohla na tuhle stránku nakukovat častěji, když si bude potřebovat odpočinout od učení...