Očima jiných
Slunce se široce usmálo až ukázalo své křivé a zažloutlé zuby. Sotva zvládlo osvětlit místnost za špinavými skly. Uvnitř, na všech různých místech, tiše odpočívaly láhve od saké. Měly namáhavý večer.
Obyvatel bytu se právě probudil a nehodlal dopustit, aby měl někdo, byť jen o minutku, delší spánek než on. Vytáhl tašku zpod stolu. Byla to ta samá, ve které bylo včera přineseno zboží z večerky. S heknutím se sehnul a začal sbírat láhve rozkutálené po celém pokoji. Ty se samozřejmě nedaly a některým se povedlo sběračovi uniknout zpět do útulnosti koberce. Bohužel, člověk byl na svůj momentální stav celkem hbitý a sesbíral vše, co stálo za pozornost a vynesl to ven do konteineru. Po návratu zpět se vydal do koupelny. Už při vstupu do místnosti si kartáček hlasitě vzdych. Večer se zase popíjelo a to znamená nevábný odér z dutiny ústní, kde bude muset nějakou chvíli pobýt. Hřeben raději seskočil na zem a odplazil se do nejvdálenějšího kouta. Tohle česat nechce, zase to vypadá jak vrabčí hnízdo a on si až příliš dobře uvědomuje, že ztráta některého ze svých drahocených zubů je bolestivá. Nakonec byl stejně nalezen a použit.
Zrcadlo na tom také nebylo nejlépe. Muselo koukat na odraz staré ženy, která si upravovala poprsí, aby náhodou neběhalo ze strany na stranu jak by se mu zachtělo. Kontrola obličeje je v tomto případě hodně nepodstatná.
Dveře v celém bytě fungovaly jako jakýsi mobil s neomezeným voláním. Upozorňovaly ostatní na dění v jiných částech obydlí. Nejdůležitější funkci měly vchodové. Ty už se klepaly na čas, kdy budou moci oznámit všem ostatním věcem, že paní odešla. To obouvání bot je snad nekonečné, říkaly si. Konečně! Celý byt poskočil radostí. Zase na pů dne bude klid.
Jediný kdo se neradoval z odchodu byla malá fialka na parapetu. Už týden volala na Tsunade „Zalij mě!“. Ale ona byla snad hluchá a na malou, nebohou kytičku neustále zapomínala. Co by dala i za tu trochu saké, kterým byla občas pokropena.
Ale přesuňme se o pár střech dále. Zástup per a papírů, natlačen jeden na druhém, vykukuje z velkého okna dolu na cestu. Jen co zahlédly blonďatou hlavu a zelený plášť, přeběhly místnost na svá místa. Pera měla radost, protože s nástupem nové hokage to znamenalo mnohem méně práce. Papíry měly smíšené pocity. Sice mohly volně polehávat v šuplíku, ale na druhou stranu, ten, kdo byl na vršku stohu, byl předurčen být podkladním táckem pro saké. Jako každý den, i dnes po slepu losovaly pomocí spínacích špendlíků a jednoho normálního špendlíku, kdo bude tím štítem pro ostatní. Dnes prohrál papír, který se dlouhou dobu těšil střední vrstvě. Smutně svěsil rohy a hrdinně přijal svůj úděl. Ostatní mu popřáli upřímnou soustrast a naskládali se do svého denního ležení.
Dveře se rozlétly a do místnosti vstoupila nabroušená Shizune. Hned za ní zíváním Tsunade odměřovala míru na knedlíky. S poslední ukázkou svého chrupu se posadila. Židle zaúpěla a vyfoukla stlačený vzduch a o pár centimetrů poklesla. Ruka automaticky otevřela šuplík s lahvičkami saké, ale pohled asistentky ji donutil ten ráj zavřít. Dneska to vypadá na nějaké rozptýlení. Věci v kanceláři napínaly vše, co se dalo, aby o nic nepřišly.
„Tsunade-sama, kupí se tady nevyřízené žádosti a hlášení z misí! Musíte s tím pohnout, jinak se za chvilku neotevřou dveře.“ S tím se Shizune otočila a ukázala na štos zaprášených papírů. Tomu úplně nejspodnějšímu zaplesaly rohy, protože ho lákala vidina odlehčení od kolegů.
„To by mi nijak nevadilo, aspoň by se musela kancelář přesunout jinam.“
„Tsunade-sama! Tohle není sranda.“ Mladá žena věděla jak na hokage a vyndala obsah „saké šuplíku“. Všechny věci se zhrozili. Tužky začaly tak panikařit, až spadly ze stolu. Aktivní Shizune se je snažila sebrat, ale zapomněla, že drží v obou rukách saké a to s hlasitým řachnutím dopadlo na zem.
„Věčná škoda!!“ vykřikla Tsunade a chytila se bezradně za hlavu.
Střepy od lahviček se po sobě ohlížely. Vůbec se jim nelíbila představa být odděleny. Byly hrdé na svůj tvar jako celek. Jako samostatné kusy byly jen pouhým odpadem, kterým tak pohrdaly.
Asi za hodinu vše klapalo tak, jak si Shizune přála. Místnost byla uklizená od střepů, okno dokořán otevřeno, aby nebylo cítit saké. Tsunade se mračila na celý svět. Její pohled byl tak upřímný, že i mléko by zkyslo. Tužky nabručeně škrábaly po šťastných žádostech, které konečně mohly dýchat a neměřily průvan od dvěří.
Tato celá atmosféra si přímo koledovala o neřízenou střelu.
Kštice blonďatých vlasů rozrazila dveře. Průvan vytvořený tímto pohybem donutil papíry vznést se do vzduchu a jako dokonale sehraní piloti stíhaček jeden po druhém startovaly z okna do ulic Konohy. Naruto si stále nebyl vědom svého činu a už spouštěl na Tsunade svou stížnost na nudu ve vesnici a že už celých pět hodin neměl žádnou misi. Hokage už zbrunátněla vzteky a spustila, jazykem dusud nepoznaným, spoustu peprných nadávek, že ani profesionální „pípači“ nevhodných výrazů by nestíhali. Prudce praštila do stolu, až se i ten zbytek papírů rozhodl raději spáchat harakiri únikem z okna. Jindy pohotová Shizune celá zkoprněla šokem a nebyla s to se hnout a zavřít okno, aby žádný z drahocených dokumentů neopustil místnost. Uvědomila si, že teď už je stejně pozdě a raději dál předstírala zmražení.
Tsunade se po chvilce uklidnila a kalendář na jejím stole si hlasitě oddychl. Zažil pěknou koupel od výměšků lidské dutiny ústní. To na něm bude několik hodin usychat a vydávat nepříjemný zápach.
„Naruto, mám pro tebe tedy misi.“
„Juchůůů. Jakou!!“
„Najdi všechny papíry, co vyletěly z okna.“
„Ale babčo, to bude za chvilku s mím Kage...“ Tsunade ho nenechala domluvit a šťourajíc se v uchu tužkou pravila: „A nesmíš použít žádné ninjustu.“
S úsměvem, za který by se nemusela stydět ani ledová princezna, vykopla Naruta z místnosti.
Okno nadhodilo vražedný pohled na nově příchozí postavu. Ten zakuklený ninja se snad nikdy nenaučí, že se chodí dveřmi. Tak ho to rozčiluje! Vždy ho svými botami umaže na parapetu a rukama zbaví lesk krajů. Pak má v těch místech ty ohavné ušmudlané části. Na rozdíl od něj tapeta na zdi málem roztála jak zmrzlina v letním žáru.
„Kakashi? Už si zpátky?“ Tsunade se ani nenamáhala o něj zavadit pohledem.
„Hmmm. Vám už se povedlo zbavit těch papírů? Chtěl jsem totiž přijít dveřmi, ale pak jsem si vzpomněl na ty štosy a...“
„Máš hlášení?“ Jeden kousek tapety se vzteky odlepil. Přerušit Kakashiho, taková neurvalost! Měla chuť celou hokage do sebe zabalit a nechat se zapálit od sirek. Nikdo přeci nemůže tohle dělat božskému Kakashimu. Ta jeho tajemnost a postoj ji přímo barvil do ruda a dělal z ní kašovitou hmotu.
K velké nelibosti zakrývaček zdí v kanceláři náš maskovaný muž dlouho nepobyl. Odevzdal hlášení a kromě „Nashle“ nic dalšího neřekl.
Po zbytek dne si kousky tapet zdělovaly žhavé novinky na Kakashiho vzhledu, kterých bylo tak málo, že vlastně mluvili jen o jedné – malý škrábanec na pravé ruce.
Shizune se v podvečer rozhodla, že hraní zamrzlé už není moc efektní a odešla domů. Tsunade, pod tíhou kruté reality, že její saké je vsáklé do koberce, který bude ještě dlouho cítit odér alkoholu, odešla do nedaleké hospůdky. Obyvatelé kanceláře se děsili nadcházejících dnů. Tedy, až na tapety. Věděly, že brzy příjde den, kdy si Kakashi bude muset dojít pro zadání mise.
„Už jde!“ Ohlásily vchodové dveře. Všechny věci upřely pohled na hodiny. Ty ukazovaly přesně jednu hodinu a dvacet tři minut. Dneska se překonala, je tu o půl druhé hodiny dříve než včera.
Oblečení zkončilo na zemi hned za dveřmi. Ačkoliv je Tsunade nedovřela, po jejím odchodu do ložnice se zavřely samy. Přeci jen ji měly trochu rády, protože se k nim nikdy nechovala jako bývalí nájemníci s malými dětmi a psem, který se neustále dobýval ven. Roztoči v posteli se přemístili do spodní vrstvy matrace a nechali paní domu padnout a spát.
Předpokládám, že něco takového málo kdo z Vás čekal. Tento úhel pohledu mě napadl, když jsem se učila na písemku z češtiny ze světové literatury 20. století (před válkou). Já sama jsem se honě divila a vůbec netuším, jestli to bude mít nějaký úspěch. Pokud ano, budu ráda. Pokud ne, svět se nezboří, ale byla to zábava to psát.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
jeremi: děkuji za komentář, jsem ráda, že pobavilo
-
anubiskt: děkuji, také dávám palec nahoru za nejoriginálnější komentář
-
strigga: já se přiznám, že tu na konoze moc nečtu, takže nemůžu porovnávat. Každopádně potěší, že se líbí
-
Joanne: děkuji
Skvělý nápad, palec nahoru
Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.
A taky byla zábava to číst palec nahoru za originální nápad i zpracování, příběhy věcí z Tsunadiny kanceláře mě opravdu bavily. Vzpomněla jsem si na pár povídek psaných z pohledu nějaké věci, co jsem tu už kdysi četla ale tohle bylo minimálně formou jiné a mně se to líbilo.
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Tak tahle povídka by se měla zařadit do osnov českého jazyka, a to jednoznačně při probírání tématu personifikace. Mam dojem, že pohnutky a pocity neživých předmětů už nemůžou být vyjádřeny líp.
Má klávesnice vzdychá pod údery prstů při psaní těchto pár řádků a mezerník se nemůže dočkat, až si přestane dávat hlavičky s mým mohutným palcem pravé ruky.
Strašně originální, dávám palec nahoru a tím i nebohý mezerník tleská
výbornej nápad, u mě jednoznačně zabodovaly papír, který se dlouhou dobu těšil střední vrstvě, a odpočívající lahve saké, co měly namáhavý večer
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
Seiji: Děkuji ... je fajn, že se daří ... já teď momentálně moc nečtu, léčím se z některých šokujících FF
-
Faith: nee-chan, ty hodnotit můžeš dle libosti . Raději nechci vědět, co se ti tvá fantazie dělá
-
Satořínek (xD): Děkuji ti, jsem ráda, že se ti něco líbí (konečněěěě -> dělám si srandu ).
Četlo se mi to velice dobře i když mi to tu každou chvíli přeskakovalo na jinou řádku, asík začnu PC vyhrožovat, že půjde k Tsunade na exkurzi xD
Ináč už jsem tu něco s pohledu Tsunadinýho nábytku četla, ale tohhle je zase jinak podané než tamto. Moc se mi to líbilo. Vydařené dílko.
Hm, po velmi dlouhé době opět zde nejen na Konoze ale i v civilizaci... Nah...
Co k tomu říct? Četla jsem to dřív než to oficiálně vyšlo a jak jsem poznamenala již dříve, je to originální a originalita nade vše takže nemám, co tomu nějak zvlášť vytknout. Hrubky sem či tam, vynechaná písmenka si každý z nás domyslí, to je detail xD (jop, detaily jsou základ, ale to zas nechme na někdy jindy )
Zamilované tapety mě prostě dostaly, jup, říkala jsem ti to už i předtím, ale nemůžu si pomoct má příliš bujná fantazie mi to někdy dává opravdu pěkně sežrat xD
Nehodlám to nijak zvlášť hodnotit. Kdo jsem, abych to dělala? Líbí se mi to a to mi stačí doufám, že i tobě xD
E. E. Cummings
Podmínkou koexistence jedince druho Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjednocení akustické signální soustavy.
Bezvadný. takový náhled na Tsunade se hned tak nevidí. Možná o tom někteří přemýšleli, ale Tys to dala na papír(obrazně řečeno)
"Normální" den páté hokage-LOL:)
Parádně si hraješ s textem a napsat povídku prakticky celou v personifikaci, to je suprovej nápad.
Dneska mám dobrej den. Už třetí povídka která stojí za to:)
Hodnotííím:)
Nezáleží na tom, aby ses vyrovnal tomu nebo onomu člověku, ale jde o to aby ses jednou stal samým sebou.
Aideilisa: Děkuji, vůbec nevadí za 4, také to tak dělám
Tenny: Děkuji, originalita mě baví, akorát je těžké o ni zakopnout
Tall: O.o ... Děkuji
Mám rád když jsi někdo hraje s jazykem, takže za mě palec nahorů.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Zajímavé.
Dávám 5 za originální nápad a podání.
Skromný seznam fanfikcí
Můj blog aneb zápisky jedné slečny
Best< 3
Kdo semnou souhlasí hlaste se! Každý je svým způsobem jedinečný, ale nikdo neni takový jako je Itachi, nikdo by snad neudělal až tak hrozné věci jen pro vesnici a pro bratra, to co dokázal je obdivohodné. To samé Deidara, všechno překousnout jeho umění je prostě výbuch! Jejich vzhled už ani nepočítám jsou prostě nej a vypadí moc dobře jsou prostě sexy !
Bavilo mě to číst. Ten styl není špatný, pro krátkou povídku se určitě hodí. Některé slovní obraty mi ale připadaly trochu neobratné (jejda, tak tu máme „neobratné obraty“) - střepy, lesk krajů, mobil, jiné mě opravdu pobavily - rohy papíru, kontrola obličeje (no jo no), roztoči.
Děkuji za komentář. Pokud se do podobného stylu ještě někdy pustím, zkusím se na to zaměřit a "neobratné obraty" odstranit