A co kdyby... 03 - Kiba jde na věc

„Támhle je další!“ křikla Hinata a namířila prst přímo před sebe. Sakura vyrazila zmíněným směrem a Hinata se jí držela hned v patách.
„Tady.“ Ukázala na hromadu trosek a sama hned popadla obrovský trám. Společnými silami se jim za chvíli podařilo vytáhnout polámaného muže ven. Byl v bezvědomí. Medička se hned vrhla na léčbu.
„Nejsi z toho už moc vyčerpaná?“ ptala se Hinata Sakury.
„To je dobrý zvládnu to,“ ujišťovala ji. Vzápětí zelené světlo v jejích dlaních zablikalo a zmizelo. Sakura unaveně povzdechla.
„Měla by sis dát přestávku,“ přesvědčovala ji tmavovláska.
„Až s ním skončím,“ prohlásila Sakura odhodlaně a znovu přiložila ruce muži na hruď. Zelené světlo se opět rozzářilo.
Hinata ji pečlivě sledovala, ale po chvíli se muž probral. Byl už úplně zdravý.
„Mnohokrát vám děkuji,“ klaněl se a vyrazil směrem k ostatním obyvatelům přestěhovaných do stanů. Sakura se vyčerpaně svezla na zem.
„Jsi v pořádku?“ ptala se Hinata.
„Jo, jen si potřebuji chvíli odpočinout.“ Hinata jen přikývla a sedle si vedle ní. Nejhorší na tom všem bylo, že nedokázala být na Sakuru naštvaná. Tolik chtěla dávat jí to všechno za vinu, ale nešlo to.
Jakmile se u ní v hlavě to téma jednou objevilo nedokázala na něj už přestat myslet. Zkoumavě si medičku prohlédla.
„Takže…ty a Naruto jste teď…hmm…,“ začala pomalu.
„Jo,“ přitakala Sakura a šťastně se usmála.
„Jak to, že jsi tak najednou změnila názor?“ ptala se zvědavě, „chci říct, vždycky jsi ho přece tak zarytě odmítala a…,“ nechala nedokončenou větu viset ve vzduchu.
„Jo to je pravda,“ souhlasila.
„Tak proč teda?“
„Když Naruto bojoval s Peinem, hrozně jsem se o něho bála,“ mluvila vážně, „a to mi pomohlo konečně pochopit, co k němu vlastně cítím.“
Tak to jsme na tom podobně. Pomyslela si Hinata pochmurně.
„A teď když jsme konečně spolu,“ pokračovala nadšeně, „je všechno přesně tak, jak by mělo.“
Hinata měla pocit, jako by jí někdo stáhnul pod vodu. Kyslíku byl najednou hrozný nedostatek a v mozku měla zablokováno. Nedokázala vytvořit si na tváři jakoukoliv reakci.
Nedokázala být na Sakuru naštvaná. Popravdě jí to tolik přála. Chtěla, aby byla šťastná, a přesto na ní žárlila. Chtěla by mít tu moc jí prostě odstrčit stranou a postavit se na její místo.
A co na tom bylo ze všeho nejhorší? Ona to Narutovi řekla jako první! Jistě takhle to zní hrozně dětinsky, ale copak to není ani trochu nespravedlivé. Vyznala Narutovi lásku jako první, ale on na to nijak nezareagoval. Neřekl jí nic o svých citech, ale jakmile mu Sakura padla kolem krku, mohl se jen přetrhnout, aby jí rychle ujistil, že i on k ní cítí to samé!

…………………………………………………………………………………………………...

„Vypadá to, že tenhle byl poslední,“ oznámil Kiba, když naposledy zavětřil. Ino si úlevně oddychla.
„Ještě že tak! Dalšího bych už nejspíš nezvládla,“ řekla a vyčerpaně se posadila na zem. Ona a Kiba dostali za úkol najít a vyléčit všechny zraněné v západním bloku Konohy (tedy toho, co z ní zbylo). Léčení Ino sice velmi vyčerpávalo, ale i tak se jim podařilo úkol splnit za necelé dvě hodiny.
„Nepůjdeme někam na jídlo?“ zeptala se Ino.
„Hmm…jo klidně,“ odsouhlasil to zamyšleně.
Tohle pozvání Kibovi připomnělo ranní rozhovor s Hinatou. Ve skutečnosti na to myslel celý den a už nějakou dobu uvažoval nad myšlenkou, že by si trochu rozšířil obzory. Přece jenom, buďme k sobě upřímní. On i Naruto ví o holkách pěkný kulový.
„Hele Ino,“ oslovil ji nakonec. Překvapeně se k němu otočila. Něco na tónu jeho hlasu jí prozradilo, že se asi nechystá na obyčejný rozhovor. „Co by sis myslela, kdyby tě někdo z tvého týmu pozval na rámen?“
Ino nadzvedla obočí. „Máš na mysli ty dva flákače?! Hahaha, ti určitě,“ smála se ironicky, „Shikamaru je na něco takového moc líný a Chouji…no vždyť ho znáš. Ten se o jídlo moc nedělí.“
„No to sice jo, ale i tak, kdyby náhodou…“
„Ty si pozval Hinatu, co?“ přerušila ho se škodolibým úsměvem.
„Co! Jak tě to napadlo?! Proč bych asi…?!“ bránil se rychle, ale její vědoucí výraz ho zarazil uprostřed věty.
„Nesnaž se to zapírat,“ řekla s úsměvem, „tohle my holky prostě poznáme.“
„OK, tak fajn! A co jako?“ přiznal se nakonec, ale schválně se tvářil, že je mu to vlastně úplně ukradené.
„No, předpokládám, že potřebuješ poradit. Odmítla tě, co?“ šklebila se. Kiba jen cosi zavrčel, ale jinak na to neřekl nic.
„Dobře, dám ti pár lekcí, jak u holek zabodovat. Měl by sis toho vážit. Normálně svým časem tolik neplýtvám.“ Kiba měl hroznou chuť jí praštit. Říct jí, že žádný pitomý rady nepotřebuje a ať jde i se svým drahocenným časem oxidovat někam jinam, jenomže…on ty rady fakt potřeboval.
„Zaprvé,“ začala a zdvihla ukazováček vysoko před obličej, „jestli chceš mít s dívkou nějaký vztah, musí tě mít sama ráda. To znamená, že to prostě musíš zkusit a buď to vyjde nebo ne. Přesto tu mluvíme o Hinatě, takže ji za žádných okolností nezvi rovnou na rande. Akorát by z toho byla vyklepaná. Takže prostě jenom stačí, když jí nenápadně naznačíš, že máš zájem, ale zároveň si toho nesmí všimnout ostatní. To by z toho byla nervózní a nejspíš by se začala stydět.“ Na chvíli se odmlčela, aby se mohla nadechnout. Kiba před ní stál jako opařený neschopný žádné reakce.
„Zadruhé,“ pokračovala a jeho zoufalý pohled profesionálně ignorovala, „Svůj zájem jí naznačíš ověřenými flirtovacími technikami. Kdykoliv jí někde potkáš, usměješ se na ní a mile ji pozdravíš. Nejlépe jí k tomu i něco pochval. Například nenápadně naznač, jak moc jí to dneska sluší, nebo že ten nový účes jí dělá hezčí oči a podobně. Často se na ní dívej, ale když si toho všimne neuhýbej očima stranou. Usměj se nebo na ní mrkni, abys pak nevypadal, jako Neji, když rentgenuje TenTen. No a nakonec doteky…“
„DOTEKY!“ vykřiknul Kiba zděšeně.
„No jasně,“ nenechala se vyvést Ino z míry, „když jste někde spolu, musíš se jí pokaždé nějak nenápadně dotknout. Například, když jdete vedle sebe, tak se o ní nenápdně otři ramenem nebo paží . Můžeš se třeba natáhnout pro nějakou věc ve stejnou chvíli jako ona, až se vaše ruce dotknou a ty ucítíš, jak mezi vámi přeskakuje jiskra, která…“
„Tak to ne, žádný natahování ve stejnou chvíli nebude! To odmítám!“ zamítnul to rychle Kiba a nekompromisně vrtěl hlavou. Ino si jen odfrkla.
„Dělej jak, chceš,“ vyzvala ho klidně, „ale tohle všechno jsou léta prověřené triky, které vždycky, VŽDYCKY zaberou.“ Otočila se na podpatku a zamířila pryč. „Hodně štěstí, Cassanovo!“ křikla na něj ještě přes rameno.

…………………………………………………………………………………………………

Naruto šel přímo k novému poněkud skromnějšímu sídlu Hyuugů. Po nikom z ostatních se neohlížel a prostě mířil rovnou ke svému cíli. V hlavě si přitom přehrával, jejich budoucí rozhovor.
„Ahoj Hinato, přišel jsem se ti omluvit. Choval jsem se jako pitomec, ale Sakuru miluji, takže doufám, že to pochopíš.“
No jasně! Tohle jejich přátelství určitě zachrání, pomyslel si ironicky. Tak co třeba…:
„Ahoj Hinato, můžeme si promluvit? Já vím, že jsi mi předtím řekla, že mě miluješ, ale já bych přesto zůstal raději jen u přátelství, myslíš, že bys na tu lásku mohla zapomenout?“
Tak tohle je zoufalý případ. Už už to chtěl otočit, ale nakonec jen přidal do kroku. Nebuď srab! Napomenul se. Tohle prostě musíš vyřešit! I kdyby jsi jí měl prosit na kolenou, prostě to musíš udělat!

…………………………………………………………………………………………………...

„Myslím, že už můžeme pokračovat,“ prohlásila Sakura a zvedla se. Hinata jen přikývla a aktivovala byakugan.
„Hinato, Sakuro? Co tu děláte?“ ozvalo se za nimi.
„Kibo?“ oslovila ho překvapeně Hinata, když se k němu otočila. Kiba se na ní zářivě usmál.
„Páni, Hinato, když máš zapnutý byakugan, tak ti to hrozně sluší,“ pochválil ji. Hinata nebyla schopna slova. Sakura si jen tak tak udržela na tváři vážný výraz. Kiba byl Hinatinou reakcí trochu překvapený a na chvíli vypadnul z role.
„Totiž,…vy ještě nemáte hotovo? My s Ino jsme měli v západním bloku asi dost málo zraněných.“ Obličej mu zrudnul a hlas se mu trochu třásl. Rychle se snažil uklidnit.
„Tak, co kdybys nám trochu pomohl?“ zeptala se ho Sakura s úsměvem a jen stěží potlačovala smích.
„Jasně, moc rád!“ chytil se toho Kiba hned.
Hinata nestihla říct ani slovo a už se dali znovu do práce. Chudinka Sakura měla najednou práci nad hlavu, když měla o jednoho pátrače navíc.
Hinata byla z Kibova chování úplně vedle. Každou chvíli do ní vrazil ramenem, jako by měl málo prostoru a kdykoliv prohledávala okolí byakuganem neskrývaně na ní zíral. Začínala mít neblahé tušení.
Zraněných už naštěstí moc nezbývalo, takže během čtvrthodinky měli vše hotovo. Hinata si chvíli pohrávala s myšlenkou, že by zašla po práci na rámen, ale pak si vzpomněla na ranní rozhovor s Kibou a rychle to zamítla. Co kdyby chtěl jít s ní?
Raději se tedy vydala rovnou domů. Sakura prohlásila, že se musí ještě stavit pro něco u Shizune a rychle se vytratila.
„Můžu tě doprovodit?“ zeptal se Kiba nadějně a Hinata neměla to srdce ho odmítnout. Procházeli okolo prázdného kráteru, který z Konohy zbyl a rychle se přibližovali ke stanům. Za stany se tyčilo pár dřevěných domků a la Yamato. Jeden z nich obývali i Hyuugové.
Kiba mlčel celou cestu a Hinata neměla chuť nějaký rozhovor začínat, protože se bála, kam by se mohlo téma hovoru dostat. Potlačila úlevné oddychnutí, když se konečně objevili ze jejím domovem. Teď už zbývalo jen domek obejít ke vstupním dveřím a zmizet za nimi.
„Hinato,“ oslovil ji Kiba najednou a zastavil. Hinata se po něm ohlédla, ale udržovala si dostatečnou vzdálenost. „Chtěl bych se tě na něco zeptat.“
Vykročil k ní a chytil jí za obě ruce. Hinata nad tím gestem jenom překvapeně vydechla.
„Kibo…?“ začala, ale až příliš pozdě si uvědomila k čemu se chystá. Zavřel oči a sklonil tvář k té její. Takhle to být nemá, pomyslela si zoufale.

…………………………………………………………………………………………………

Naruto zaklepal na dveře. Nic. Zaklepal znovu, tentokrát hlasitěji. Zevnitř se ozvaly kroky a po chvíli se dveře trochu pootevřely. Za nimi stál Neji.
„Ahoj Neji, je tu Hinata?“ přešel ihned k věci. Neji jen nakrčil obočí.
„Ne,“ řekl prostě a dveře zavřel. Naruto nad tím jen zakoulel očima. Ten se už nezmění. Už už se otáčel k odchodu, když vtom zaslechl nějaké hlasy. Kiba?
Zamířil tím směrem, odkud jeho hlas vycházel. Podíval se za roh. Byl to Kiba a byla tam s ním i Hinata. Naruto se usmál. Ještě, že je zasechlnul. Málem se minuli.
Pak mu ale došlo, co se tam vlastně děje. Kiba chytil Hinatu za ruce a sklonil se k jejímu obličeji.
Narutovo srdce vynechalo několik úderů. Co to má ksakru znamenat? Vždyť přece chtěl, aby se dali ti dva dohromady. Sám tomu pomáhal. Tak proč má teď hroznou chuť Kibovi jednu vrazit? To není normální. Musel se už úplně zbláznit! Miluje přece Sakuru!
Naruto se prudce otočil a rozběhl se pryč. Teď s Hinatou mluvit nezvládne. A proč by s ní měl vlastně mluvit? Teď si našla někoho jiného. Na něho už nejspíš zapomněla.