A co kdyby... 04 - Krutá pravda a nejdelší noc na světě

Neohlížel se. Ani jednou se neohlédl zpátky, protože to nechtěl vidět. Naruto běžel mezi stany a to jediné, na co myslel byly otázky.
Proč žárlíš? Proč ti to vadí? Proč chceš Kibu zmlátit jenom proto, že se líbá s tvou nejlepší kamarádkou?
Prudce zabočil za roh. Cítil, jak mu vlhnou oči. Sakra. Rychle zamrkal a otřel si je rukávem. Seber se, chováš se jako citlivka.
Byl tím vším, tak vyvedený z míry, že vůbec nevnímal okolí a osobu před sebou už vůbec nezaregistroval.
„Jau! Dávej přece trochu pozor na cestu, ty- …Naruto?!“ Naruto se narovnal a donutil se k úsměvu. Sakura byla naštěstí příliš šťastná na to, aby si všimla výrazu v jeho tváři. Vrhla se mu okolo krku a pevně ho objala. Naruto se nezmohl na slovo.
„Sakuro…ty…ehh…“
„Jsem tak ráda, že jsem tě potkala. Popravdě jsem před chvílí byla u tebe, ale byl jsi pryč,“ řekla s úsměvem a chytila ho za ruku. Blonďák se donutil k úsměvu.
„Jo…hmm…já…vlastně jsem tě taky hledal,“ řekl nakonec.
„Naruto, děje se něco?“ ptala se starostlivě, „vypadáš nějak divně.“
„No já…hmm…asi jsem si těch rámenů neměl dávat tolik, je mi nějak blbě,“ vymlouval se opatrně. Sakura mu chtěla přiložit ruku k čelu, ale Naruto se raději rychle odtáhnul.
„Fakt hodně blbě, asi budu zvracet.“ Vytrhnul se jí a rozeběhnul se domů. Sakura zůstala stát uprostřed ulice, celá zmatená.

…………………………………………………………………………………………………...

„Asi to nebyl dobrý nápad, co?“ řekl Kiba, když si všimnul, jak Hinata zarytě zírá do země. Ta jen zavřela oči. Co má dělat? Co má dělat?
„Hinato, prosím, řekni něco,“ vyzval ji zkroušeně.
„Kibo…já…,“ řekla konečně a zvedla hlavu. To neměla dělat, protože, když spatřila jeho obličej, cítila se akorát ještě hůř.
„Proč to musíš být zrovna ty?!“ povzdechla si. Mlčel.
„Já…,“ začala pomalu, „chci říct, že…prostě by to nešlo, protože,“ na chvíli se odmlčela, „já tě mám taky ráda, víš? Ale ne tak jako ty mě. Ty jsi můj kamarád a myslím, že opravdu dobrý kamarád. Nechci, aby se to mezi námi nějak zkazilo, kdyby…kdybychom se rozhádali.“
„Je to kvůli Narutovi, že jo?“ řekl tvrdě. Hinata jen vytřeštila oči.
„J-jak to víš…, teda p-proč si to mys-“
„Ale no tak, myslíš si snad, že jsem úplně blbej?“ vyjel na ní ostřeji, než čekala.
„Cože?“
„Vždyť jste vy dva pořád spolu,“ namítl rozzuřeně, „všichni už dávno o vás dvou přemýšleli jako o dokonalém páru! I když…,“ posměšně se ušklíbnul, „to teď Naruto trochu zbořil, co? Když si takhle najednou začal se Sakurou?“
„Přestaň Kibo!“ vykřikla Hinata. Kiba se zarazil a zmateně se po ní podíval.
„Asi bych měl jít,“ usoudil nakonec, ale ani se nepohnul. Hinata se schválně vyhýbala jeho pohledu.
„Ale ještě před tím,“ začal po chvíli ticha znovu, „potřebuji od tebe slyšet jednu věc,“ vyzval ji tiše.
Hinata naprázdno polkla a setkala se s jeho pohledem.
„Co chceš, Kibo?“ zeptala se ho chladně. Okamžitě toho tónu litovala, ale nemohla si prostě pomoct. Když on jí tak naštval.
„Máš Naruta ráda, nebo ne?“ Sakra! No a co teď?! Mám mu říct pravdu, nebo bude lepší lhát? Když mu řeknu pravdu, pravděpodobně mě už nebude otravovat, ale zase by to mohl říct Narutovi a to…chci nebo nechci? Sakra já nevím!
„Přesně to jsem si myslel,“ řekl a otočil se k ní zády. Ale ne!
„Kibo počkej!“ křikla a chytila ho za paži, aby ho zastavila. Neohlédl se.
„Prosím, nesmíš být na mě naštvaný, já…připadám, si jako hrozná mrcha, ale…,“ najednou nemohla mluvit dál. Chtěla, aby se k ní otočil, aby mu to mohla říct hezky do očí, aby neměla pocit, že mluví do prázdna, ale zároveň si nebyla jistá, zda by to dokázala.
„Já prostě nemůžu jinak,“ hlas se jí pomalu lámal a v očích cítila slzy. On se ani nepohnul.
„Miluju jeho!“ Při těch posledních slovech už brečela. Nevěděla jestli proto, že to před ním musela přiznat, nebo proto, že jí Naruto nikdy milovat nebude, nebo snad proto, že musí Kibu odmítnout. Přesto brečela.
Cítila, jak se svaly na jeho paži napjaly. Sevřel dlaň do pěsti a prudce se vytrhl z jejího sevření. Hinata musela udělat pár kroků dopředu, aby neztratila rovnováhu.
„Promiň Kibo! Prosím tě, já…já jsem ti nechtěla ublížit…“
„Já vím,“ řekl to tak smutně. Proč sakra?! Proč se kvůli němu cítím tak provinile?!
„Ale kvůli mně se netrap Hinato. My dva bysme měli zůstat přáteli…už jenom kvůli týmu by bylo blbý, kdyby se mezi námi něco změnilo.“
Hinata nevěděla, co na to říct a Kiba nečekal, až si to rozmyslí. Vyrazil pryč a ani jednou se neohlédl. Sakra!

…………………………………………………………………………………………………...

Bylo už hodně pozdě, skoro půl čtvrté ráno, ale Sakura stále nebyla schopná usnout. Pořád musela myslet na Naruta. Seděla na posteli a koukala z okna na noční oblohu plnou hvězd. Připadala si hrozně provinile. Byla si naprosto jistá, že ji Naruto slyšel. Takhle to totiž jedině dávalo smysl. Prý, že se přejedl rámenu? Naruto si dává každý den minimálně sto misek a nikdy mu nic nebylo, tak proč by to teď mělo být jinak?! Zvláště když se choval tak divně. Prostě je musel předtím slyšet a přitom si byla stoprocentně jistá, že jsou s Ino samy?
Když měla po práci nechala Hinatu, ať si užije Kibovu pozornost a sama se vydala za Ino. Už dlouho měla hroznou potřebu si jen tak s někým nezávazně pokecat a Naruto stejně nebyl nikde k nalezení, tak se tedy vydala rovnou za ní.
Když Sasuke odešel z vesnice už nemělo smysl se společně hádat a aniž by si řekli jakékoliv slovo, obě se spolu najednou znovu nezávazně bavili.
Když za ní tentokrát Sakura přišla měla úžasnou náladu, ale Ino na tom byla přesně naopak. Daly se do řeči a netrvalo dlouho a Ino se Sakuře o všem svěřila. Šlo o to, že před chvílí radila Kibovi, jak se zalíbit Hinatě a nejdřív jí to přišlo vtipné, ale pak si uvědomila, že něco takového pro ni nikdy žádný kluk neudělal a teď je z toho smutná. Sakura jí utěšovala, ale jak pořád dokola mluvila o tom, že žádného kluka k životu nepotřebuje, řeč se nějak stočila k Sasukemu.
Sakura cítila, jak jí po tvářích začaly stékat slzy. Jestli Naruto slyšel, jak se Ině svěřila, že Sasukeho vlastně pořád miluje, tak je všechno ztracené.

…………………………………………………………………………………………………...

Hinata se podívala na hodiny. 04:26. No bezva, takhle se ráno z postele nikdy nevyhrabe, ale ať se snažila sebevíc, dneska v noci prostě nemohla usnout. Asi se z toho už pomalu stává tradice.Proč musí být život tak složitý?!
Nenáviděla Naruta za to, co jí udělal. Za to, že tu teď kvůli němu brečí celou noc a jeho to vůbec nezajímá. Nenáviděla Kibu za to, že se kvůli němu teď cítí jako ta nejhorší mrcha na světě. Nenáviděla Sakuru za to, že jí vzala Naruta a nenáviděla sebe za to, že všechny nenávidí.
Má vůbec ještě něco na světě smysl. Jestli má Neji pravdu a každý má někde sepsaný svůj nezměnitelný osud, tak potom jí ten někdo, kdo to sepsal, nemá zrovna v lásce.

…………………………………………………………………………………………………...

No a je to tady! Pomyslel si Naruto rezignovaně. Už jsem se naprosto a definitivně zbláznil. Netrpělivě přecházel z jednoho konce temné místnosti na druhý a pořád dokola divoce gestikuloval rukama. Sice nic neříkal, ale v duchu sváděl dokonalé slovní války.
Tak fajn, musím si v tom udělat trochu pořádek! Seřadím si všechna fakta! Prudce se zastavil na místě a zdvihnul obě ruce před sebe.
Zaprvé, už od akademie miluji Sakuru. Zadruhé, už od akademie se přátelím s Hinatou. Za třetí Hinata si myslí, že mě miluje, ale je to určitě láska? Třeba si to jenom spletla s hodně silným přátelstvím? No nic jdeme dál! Začtvrté, Sakura mi řekla, že mě miluje, ale je to určitě tak. Když mi to řekla, byl jsem si tím tak jistý, ale teď když o tom tak přemýšlím, není to divné? Tolik let netoužila po nikom jiném než po Sasukem, tak proč tak náhle změnila názor? No nic mám tu ještě něco? Jo jasně a za páté, Hinata a Kiba spolu chodí a mě to prostě se*e! Proč? To bych taky rád věděl. Ach jo jsem v koncích.
Povzdechnul si a svalil se na postel.

…………………………………………………………………………………………………...

„Víš, že máš hrozně jednoduchý život Akamaru?“ zeptal se svého „mazlíčka“ Kiba. Pes mu olíznul tvář, aby ho utěšil. Kiba se trochu pousmál a podrbal ho za uchem.
„Ještě, že tě mám, Akamaru,“ povzdechnul si zkroušeně.
Vždycky mu na Hinatě velmi záleželo, ale doteď se neodvážil jí to přiznat a když to konečně udělal, všechno se to obrátilo proti němu. Nejhorší na tom bylo, že to nedokázal dávat Hinatě za zlé. Jen mu vadilo, že si to neuvědomil dřív. Když s Hinatou dneska večer mluvil, myslel si, že má Naruta ráda. Vlastně si to myslel už docela dlouho a měl pravdu, ale nenapadlo ho, že by to k němu mohla cítit tak silně. Toho prostě nějak vykolejilo. Přesto si doufal, že když Naruto celou tu dobu o Hinatu jako o přítelkyni nestál a teď začal chodit se Sakurou, tak si Hinata uvědomí, že má vlastně mnohem raději jeho a Naruta si nechá jen jako kamaráda. No nejspíš se mýlil.
Znovu si povzdechnul, jako už po několikáté za tuhle noc a vstal. Vítr mu pročesal krátké vlasy a Akamaru, který svého páníčka následoval vesele zaštěkal.
„Pojď Akamaru je čas jít zpátky domů,“ zavelel a zamířil pryč z palouku, na kterém doteď seděl, rovnou domů. Tráva za jeho zády se vlnila jako tmavě zelené mořské vlny a temnou noční oblohu za obzorem palouku ozařovala stříbrná záře úplňku.