Akasuna
Co definuje člověka?
Jak pojmenovat onen zásadní rozdíl, který vyčleňuje člověka z masy přírody? Jak zachytit to fluidum, díky němuž dýcháme, žijeme a trváme? Jak to, že myslíme?
A co je to vlastně myšlení? Tvoří snad součást oné esence lidské podstaty? Co nás žene dál v existenci, co nás pohání k nevyhnutelnému konci?
Chci to poznat, uvidět na vlastní oči, nahmatat prsty a ochutnat vlastním jazykem.
Proto jsem sem přišel.
* * *
Skrývám se tu již několik týdnů, poustevník mezi červenými skalami, které vítr v průběhu tisíciletí vytvaroval do podoby vyschlých akvaduktů a hladce obrousil jejich hrany.
Nad Rudými písky a pod žhavým pouštním sluncem se vznáší mračno much. Jejich bzukot v poledne neutichá, naopak, nabývá na síle. Mouchy bzučí při mé práci. Bzučí, zatímco beru do rukou skalpel. Bzučí, když ostří tenkého nožíku pomalu proniká skrze poddajnou kůži, protíná šlachy, až se nakonec vnoří do masa.
Hmyz.
Kakofonie rozkladu.
* * *
Nepotřebná těla nepohřbívám; přestože se mi hnusí, neschovávám je pod zem. Pokládám je na plochý kámen a pozoruji, jak se den po dni rozpadá tkáň, sloupávají nehty, jak se propadají oči hlouběji do lebky. Sleduji zkamenělý hostinu muších larev, jež se hemží v hromadě vyvržených střev.
Občas mouchy nakladou svá vajíčka mezi rty mrtvoly. Někdy je odstraním, někdy ne.
Ale proto tu nejsem.
Odloučil jsem se od ostatních, abych poznal. Abych znovuobjevil to, co bylo kdysi zapovězeno a co jsme časem zapomněli.
Co dává člověku žít?
* * *
Kdysi jsme odpověď znali.
Ztratila se však mezi dunami; pohřbili jsme ji v písku a zakázali si na ni vzpomenout. Mé pátrání se tedy podobá snaze starce vybavit si dávný útržek z dob mládí.
Zkoumám, jako museli zkoumat oni přede mnou. Pitvám. Sotva však naleznu jedno proto, objeví se vzápětí další proč. Je to jako bludiště, zámek bez chodeb vystavěný z pouhých dveří; spletitá síť otázek a odpovědí, která nemá konce.
Proč jsi na toto vědění uvalil zápověď, Monzaemone? Snad je to příliš strašné pro běžnou mysl. Snad je příliš vábivé se tomuto umění poddat zcela. Touha znát je jako droga, další a další, lov na horizont. Je to jako topit se v moři, jako oheň, co spaluje a tráví všechny ostatní myšlenky.
Mouchy zmlkly. Zvedá se bouře.
* * *
Dnes řežu krásnou dívku. Její půvab až dojímá, přesto vedu nůž dál podél linie bránice. Pak se skalpel zakousne do kůže za uchem a klesá po krkavici až ke klíční kosti.
Proč právě já ničím tak neobyčejnou krásu?
Pamatuji se na obrazy mé drahé Chyio z dob její svěžesti – z kdysi krásné ženy se pozvolna stává cosi šeredného, co se jednoho dne už neprobudí a čemu se budou v břiše kroutit červi. Pak tedy tuto dívku zachraňuji před ohavností, kterou by na ní jinak čas zanechal. Uchovám ji napořád, neměnnou a věčnou.
Věčnou jako ty obrovské sochy Buddhů vytesané do skal na opačné straně pouště.
Jak mohla lidská ruka stvořit něco tak nádherného a majestátného?
Ona bude věčná jako ti Buddhové – díky mým rukám.
* * *
Věděli, že vůli maso podlehne spíše než dřevo.
A je to tak přeci přirozené. Vždyť strom nemá vůli. Větve a kmen neprotkává nervstvo, nepokrývá je vrstva svaloviny.
A lidské vůli podléhá lidské maso.
Vůle sídlí v mozku. Mozek s tělem spojuje mícha, z níž vystupují snopce nervů. Ty se dělí na dráhy smyslové, dostředivé, a dráhy pohybové, jež vedou vzruch opačným směrem. Pak jsou tu další nervové spoje. Jeden druh tělo vzbouzí, druhý tiší. Nacházím tu ganglia, zduřeniny na vláknech. Možná jsou tyto uzliny hmotnou podstatou tenketsu. Pokud ano, pak se proudy čakry kryjí s nervy.
Odpověď, konečná a vše vysvětlující, se mihotá na dosah ruky.
* * *
Dívka nestačí. Její tělo se začalo rozkládat příliš brzy, než abych stihl dokončit své dílo. Důležité však je, že se blížím k svému cíli.
Bláhový Monzaemone. Bláhová Chyio.
Jak jste mohli odmítnout něco tak úžasného! Fluidum lidského života. To, co nás drží při životě. Síla, která vdechne mrtvolám červeň do tváří.
Kdysi dávno jsme tančili mezi dunami, mrtvoly tančily s námi a my veleli jejich pohybům. Dovedli jsme vložit náš záměr do neživé hmoty, zastavit rozklad a kázat smrti.
Jak jste mohli tohle zavrhnout?
* * *
Nenechat tělo shnít, v tom tkví základ.
Nejprve se musí z těla odstranit všechna krev a zbytečné orgány. Nesmí se však přitom porušit důležité nervové spoje. Oči nahrazují bílé kamínky.
Vyzkoušel jsem také několik různých látek bránící tlení. Natron vyhovuje ze všech nejvíc. Aby ale nebylo tělo příliš vysušené, potírám je lněným olejem.
Hlavní proud čakry vstupuje temenem lebky do mozku, odtud teče do míchy a pak do celého těla.
Osmadvacetiletý muž urostlé postavy, kterého zabil jed škorpiona, už dovede zpříma kráčet.
Pojmenoval jsem jej Hiruko.
* * *
Potřebuji další těla. Musím své umění zdokonalit. Nemám však odvahu vrátit se tam. S tím, co jsem poznal, na mne nečeká nic než rozčtvrcení zaživa. Za všechno se platí.
Za bzukotu much drtím v hmoždíři listy kuroyume. Získanou šťávou potřu Hirukovy paže.
* * *
Proč nerozšířit možnosti lidského těla? Rodíme se bezmocní, bez drápů a zubů, bez jedu a bez jakýchkoliv přirozených zbraní.
Dám ti drápy, Hiruko. Celé tvé tělo napustím šťávou z kuroyume, aby se k tobě nikdo nemohl přiblížit.
Budeš mou loutkou, zatím nejdokonalejší a nejskvělejší.
Budeš mou paží, mým nástrojem, zbraní.
Budeš věčný.
* * *
Skrývám se tu již třetí měsíc. Ještě mě nenašli. Ještě mám šanci. Ještě můžu pátrat. Je stále co poznat. Víc těl. Potřebuji víc těl.
Jdu na lov. Hiruko mě provází.
* * *
Co když někdo uloví mě?
Mám strach. Se mnou zemře vědění. To nesmím dopustit.
* * *
Polovina čtvrtého měsíce. Štěstí mě opustilo. Nalezl mě.
Můj přítel, krásný a svěží. Vůdce, pro něhož bych ještě nedávno skočil do plamenů a snesl jakékoliv mučení, ke mně přišel sám a bez doprovodu. Sotva mne spatřil, odvrátil zhnuseně tvář.
Ptal se, co to má znamenat, a já mu to vše vysvětlil. Přiznal jsem se, lhát jsem nemohl, už kvůli mouchám a Hirukovi ne. Neprosil jsem o slitování. Porušil jsem přeci Chikamatsův Zákon.
Namísto toho, aby mě okamžitě usmrtil svým železným pískem, přistoupil s pouhou obnaženou čepelí a přikázal mi kleknout. Projevil mi tak milosrdenství.
Svého přítele jsem poslechl.
Hiruko poslechl mě.
Oči mého vůdce se nejprve rozšířily a pak pohasly. Z jeho břicha trčel otrávený Hirukův dráp. Sesul se k zemi.
Vykřikl jsem.
* * *
Nemohu si dovolit plýtvat těly. Můj přítel se ke mně připojí. Navěky.
Naposledy tedy políbím jeho rty. Chutnají po natronu a lněném oleji.
Bolí to.
Bolí mě, jak někdo tak silný padl za oběť pouhé loutce z masa a kostí. Smrt je směšně snadná, banální až trapná.
Musím utéct, než dostihne i mne.
* * *
Pětatřicetiletý muž podsadité postavy, můj přítel a bývalý kazekage, kterého jsem zabil já, dovede už zpříma kráčet.
Krátká... oddychovka splácaná během tří hodin. Nápad se nevylíhl při konzumaci barevných pilulek, nýbrž při krájení zeleniny na polévku. Nebo jsem zrovna pitvala kuře? Už nevím.
Mnoho díků Tallovi za betaread
Věnováno všem, kteří museli někdy pitvat švába
Mise H: Jsem šťastná, že jsem nikdy nic nepitvala. Ačkoli mám docela odolný žaludek (doufám), i tak bych to asi neudělala, na to jsem moc mírumilovná. U rozboru nervů jsem se přistihla, jak vzpomínám na útrpné hodiny biologie na gymplu. Představivost jela na plné obrátky, přesto, a to přičítám tomu, že si sedím na vedení, mi hlavní postava zacvakla až na konci. Přitom to bylo tak jasné... Dokonce i název jednorázovky to prozrazuje. Vážně, měla bych si poposednout. Krásná povídka
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Úžasné! Tak precítené, cítila som takú atmosféru...
Proste bomba! Dávam 5*
Skvělá povídka, fakt úžasná a už nemusím chidit na anatomii
Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage
ÚŽASNÉÉ!!..asi ted už 10 čumím na obrazovku s otevřenou pusou....jedna z nejlepších co jsem četla..
luxus
OTAKUISMUS
Jejich revírem je internet.
Jejich tempo je vražedné.
Jejich nepřáteli jsou anti-otaku, Farmář hledá ženu a Ordinace v růžové zahradě.
Otaku pracují ve dne v noci.
Jejich úkolem je číst mangy a dívat se na anime.
Vyznávají OTAKUISMUS!
Tohle je... DOKONALÉ! SKVOST! Něco tak úžasného... a popsat tohle vše ze Sasoriho stránky takhle... Jashin-sama byse za takové dílo nestyděl!
Tuhle povídku jsem četla už u tebe na blogu, ale vůbec jsem nevěděla, co na to napsat. Teď, když to čtu podruhé, už si dokážu jakž takž utřídit myšlenky.
Ta povídka je příliš dokonalá na to, aby byla jen tady. Sice ještě nejsem vědomostně na takové úrovni, abych všechno pochopila, ale setrvání v blažené nevědomosti mi vyhovuje, pokud mi dojde alespoň ten zbytek, který by se dal zařadit jako "umělecká úvaha". Dát dohromady taková slova a takové věty spolu s dějem, který plyne a dál odhaluje Sasoriho nové objevy, to už chce dávku talentu. A ty ho máš, o tom žádná.
Závěrem jen pochválím konec, protože ten je... já nevím, dalo by se to skoro oznažit za výsměch kazekagemu. Už nemá vlastní vůli, jen tu Sasoriho.
Chyby nehledám a asi bych je ani nenašla. Četla jsem Glosy a jsem ráda, že jsi jedna z mála osob, kterou "znám" a která umí psát česky
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Rdím se jak mléko krávy, co sežrala třezalku. Jak jen ta chvála podporuje mé ego...
Když jsem byla u pasáže, kde Sasori rozpitvává nervovou soustavu, musela jsem se krotit, abych tam nenapráskala polovinu kapitoly "Mozek" ze skript na psychologii. Taky jsem tam nemohla uvést svoje úvahy na téma "Jak to, že kekkei genkai funguje i u mrtvol, když jsou buňky nesoucí genetickou informaci mrtvé". Nad tímhle jsme už s bratrem uvažovali a dospěli jsme k závěru, že Kishimoto nejspíš nedával ve škole na hodinách biologie pozor. No nic, nebudu se vztekat nad nelogičností kreslené pohádky pro děti.
Tobě se líbil konec? Ten mi zase připadá ze všech částí asi nejslabší, ale nebudu se hádat (ještě aby...)
Ps: mám dokopat Cait k zglosování druhé kapitoly?
A že je co chválit! Třeba tě uchválím k smrti, jestli se mi od tebe bude líbit nějaké dílko (třeba Písek - k pokračování tě nutit nebudu, ale potěšilo by).
A glosujte vesele dál, protože mi to vždycky zlepší náladu, i když se směju jak zfetovaná a máma se mě ptá, jestli jsem v pohodě.
Takže jo, dokopej ji, ať už slovně, nebo fyzicky
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Písek mi nepřipomínej. Zrovna se s ním mořím. T.T Proč... proč... PROČ ROZEPÍŠU POKAŽDÝ ROMÁNOVOU SÁGU?!
I já se dovolím krajně stručně - jelikož zde slova nestačí - vyjádřit. Psala už jsem svůj názor Tallovi, takže teď to jen v podstatě opisuji - máš to tak úžasně precizní! *-* A přijde mi roztomilé, jak si Sasori svou "špatnost" skoro ani neuvědomuje... však co je špatného na tom bažit po vědění? Excelentní! ^^
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
Díky za pochvalu:) Zároveň nechápavě kroutím hlavou nad tím, jak může někomu přijít Sasoriho zvrhlá vědeckost spojená s uměleckou duší (podobně na tom byli da Vinci... až na to, že si vystačil s mrtvolama v obecné márnici; o podobnosti s Mengelem se už raději ani nezmiňuju) roztomilá. Na amorálnosti není nic roztomilého.
Nádhera,krása,skkvost!To je ta nejkrásnější jednorázovka kterou jsem kdy četla.
Byla jsem přilapená k monitoru a hladově jsem se dožadovala každé další věty.
Děkuju, děkuju, děkuju:)
Nejsem si jistá, kolik povídek jsem tu už přečetla, ale tahle je rozhodně jedna z nejlepších
FF
Řekl bych, že to bylo u toho kuřete.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.