Nejsilnější Hokage III - Díl první: Kushina

„Jak jistě víš,“ Hokage si zapálil dýmku. „Země Vodních vírů nemá v současné době žádného ustanoveného vůdce. V zemi panuje značený neklid. Vše by mělo přestat až zvolí nového Kage a ty jako zástupce Konohy, půjdeš do této země jako pozorovatel. Ostatní spřátelené země také posílají své zástupce. Měla by to být klidná mise typu C. Chci, aby sis trochu odpočinul po nedávných událostech,“ stařík hodil na stůl složku s několika papíry.
„Jdu sám?“ blonďák sebral složku ze stolu.
„Já chci jít s ním!“ rozrazil Jiriya dveře. „Jsou tam ty nejlepší lázně, které jsou dokonce smíšené!“
„Ne,“ odpověděl stručně Hokage.
„Prosím,“ žadonil Sennin.
„Ne, je ne,“ nenechal se stařík obměkčit.
„Máš štěstí,“ řekl Jiraiya smutně.
Minato se jenom zasmál: „Haha, no tak mistře. Přivezu vám suvenýr.“
„Suvenýr,“ zasnil se Jiraiya a rukama naznačil ženské přednosti.
„V téhle debatě pokračujte pokud možno beze mne,“ zpražil je oba pohledem vůdce vesnice.

Minato se procházel lesní cestou. Slunce jasně svítilo a po obloze plulo pár mraků. Pěkný letní den. Cestou začal pozorovat zvýšený počet rybníků, řek a menších potůčků. Znamení, že se blíží do vesnice.
„Mám ještě čas a venku je tak pěkně,“ pohlédl na slunce a sešel z cesty, kde si lehl pod strom.
Mnohem později, když měsíc vystřídal slunce, jej probudily hlasy.
„Taková pěkná a sama v lese?“ uslyšel mužský hlas.
„Něco by se ti mohlo stát,“ řekl další.
„To nevíš, že se tady často přepadává?“ třetí hlas.
„Jen si něco zkuste,“ odpověděl ženský hlas.
Minato vyskočil na nohy a pomalu se přikladl k cestě. Tři muži, značně ošklivý a bez předních zubů s mastnými vlasy, ohrožovali drobnou dívku. Blonďák na nic nečekal a vyskočil ze křoví. Prvního srazil na zem pěstí až bylo slyšet praskání čelisti. Další padl na zem po prudkém kopanci do brady a třetí se sunul k zemi po ráně loktem.
Blonďák se otočil na dívku: „Už jsi v bezpečí.“
„Idiote!“ dívka uhodila blonďáka do obličeje. „Kdo se tě prosil? Co teď mam asi dělat?“ kopla do bezvládného těla na zemi.
Až teď si všiml, že má rusovlasá dívka čelenku, kterou nosí shinobi.
„Na co tak blbě koukáš?“ řekla vztekle. „Chtěl jsem z nich dostat informace, ale teď, když jsou v bezvědomí můžu asi tak co?“
„Promiň, nevěděl jsem. Chtěl jsem jenom pomoc,“ řekl Minato omluvně.
„Blá, blá, blá,“ odbyla ho dívka. „Někde tady se ztrácejí lidé a já mám zjistit proč. Jako poslední se tu ztratilo malé dítě. Jsem si stoprocentně jistá, že tihle smraďoši,“ opět kopla do jednoho z ležících. „tady mají nějakou chatu, srub, něco, kam odvlečou svoje oběti a jak já teď to místo najdu? Co když je ten malý chlapec v nebezpečí v nějaké temné kobce? Co, když ho teďka někdo mučí hlady, nebo prodává nějakýmu tlustýmu obchodníkovi se zvrhlýma choutkama?“ dloubla blonďákovi prstem do hrudi jako by to všechno byla jeho vina.
„Ehm, promiň?“ pokrčil Minato rameny a omluvně se usmál.
Rusovláska ho sjela přísným pohledem: „Budeme to tu prohledávat celou noc.“
„My?“
„Námitky nepřijímám,“ promnula si pěsti.
„Když jsem si dopřával spánek tak mě v nose štípal jistý zápach kouře. Nejsem sice žádný velký expert, ale, kde je oheň může být i chata.“
„Můžeme to zkusit,“ souhlasila dívka.

„Proč jsi sem vůbec přišel?“ zeptala se dívka po chvíli cesty.
„Byl jsem vyslaný jako pozorovatel do vaší země,“ odpověděl Namikaze.
Rusovláska přikývla a pomyslela si: „To je mise typu C. Kriste, co je tohle za chudáka,“ zakroutila hlavou.
„Kolikátá je to tvoje mise typu C?“ zeptala se nakonec.
„Eh, myslím, že pátá,“ usmál se blonďák.
Dívka na něj vrhla posměšný úšklebek: „Pátá? To je ještě genin, ne? Radši ho nechám někde vzadu, aby ho nezabili,“ řekla si v duchu.

Hokage si právě prohlížel složku s Namikazem: „Počet splněných misí. D – 30, C – 4, B – 50, - A 230, S – 120“

Mraky začali pomalu zastiňovat hvězdy, když v tom v dálce uviděl Minato světlo. Po chvilce už oba rozpoznávali obrysy domu. Dívka chtěla dovnitř rovnou vtrhnout, ale Namikaze byl proti. V okně viděl starý pár jak právě usedá k večeři.
„Ještě by je trefilo,“ namítl.
„Co když jsou to oni?“ oponovala.
„Proč by unášeli děti? Pojď za mnou a prostě tam vejdeme,“ vyšel ze stínů a zaklepal na dveře.
„Že jdete,“ ozvalo se za dveřmi. Starší muž otevřel dveře a zůstal stát v údivu. „To jsou k nám hosti,“ a uhnul stranou ze dveří, aby dvojice mohla vejít.
„Promiňte, že obtěžujeme, ale ztratili jsme se,“ vysvětloval Minato.
„Tak to chápu. Tyhle lesy jsou zrádné pro nezkušeného mohou být i smrtící,“ řekl stařec, jenž se podpíral hůlkou.
„Nestraš je dědku,“ řekla ostře starší žena, ale ihned zaměřila svůj pohled na blonďáka a usmála se na něj. „Pojďte dál, uvařím trochu čaje.“
Rusovláska se jenom usmívala a radši mlčela, když si sedala na gauč. Minato nakoukl do kuchyně, kde ve velkém kotli bublala voda. Dům měl jedno patro a sklep.
„Máte to tady velmi prostorné. Bydlíte tu sami?“ položil blonďák otázku.
„Ach, ano. Řadu let,“ přitakal stařec a utřel si pot z čela.
„Už se to nese,“ přišla babička s podnosem. Klepala se ji ruka tak jí mladší žena přistoupila na pomoc.
„Dojdu pro nějaké občerstvení,“ nabídl se stařík a vyrazil pryč z obývacího pokoje. Jeho družka si zatím sedla naproti dvojici a oba si prohlížela.
„Co vás sem vůbec přivádí?“ zeptala se stařena.
Rusovláska už chtěla vyprsknout, že je všechny zabije, ale Minato ji zastavil pohybem ruky.
„Víte,“ zamíchal si čaj. „na silnici jsme potkali patru tří násilníků.“
„Ach bože,“ žena si zakryla klepající rukou ústa.
„Vím moc dobře, že to jsou vaši synové,“ napil se z šálku. Žena vytřeštila oči. „Jak dlouho to už děláte?“
„Děláme co?“ zasýpala tázaná.
„Zabíjíte a jíte lidi. Podle toho jak se vám třesou ruce to bude už nějaká doba. Ten zápach z vašich synů jsem ucítil i v kuchyni. Tento dům je moc velký pro vás dva a mimo to nás váš manžel přivítal se slovy: „Že jdete.“ To jste je už čekali, že? Nemluvě o tom, že znám vůni spáleného lidského masa,“ Minato položil šálek na stůl. „Kde je to dítě?“
„Chcípni!“ zařval dědek a máchl sekyrkou, která se zaryla do starého gauče. Blonďák zmizel a ocitl se za mužem, kterého znehybnil jedním chvatem.
Starší žena se už chtěla zvednout, když jí v tom nad hlavou proletěl kunai: „Nikam,“ pohrozila rusovláska. „Pro tvoje dobro bude lepší, když v tom hrnci nebudou ostatky toho dítěte,“ dívka vytáhla další kunai a přitiskla ho babizně ke krku.
„Je ve sklepě,“ zasýpala postarší žena.
„Fajn,“ řekla dívka a praštila ji do nosu.
Dítě se choulilo ve tmě sklepení v potrhaných hadrech. Vedle sebe mělo misku s vodou a plesnivý chleba. V dalším rohu vysely torza mrtvých lidí a odkapávala z nich krev do předem připravených kýblů. Dívka vzala malého chlapce do náručí a vyběhla ze sklepa zpět do místnosti.
„Půjdeme do vesnice,“ zavelela.

Po celé noci bloudění lesem, kde vyzvedli i trojici bratrů, jenž byli stále v bezvědomí, došli až do vesnice ve které předali své zajatce místním orgánům.
„No, rád jsem tě poznal,“ zívnul Minato a obrátil se směrem do míst, kde měl být jeho hotel.
Dívka ho však zachytila za zápěstí: „Žádný takový. Pokud si pamatuji tak jsi se mi naboural do mise a způsobil jsi mi v ní pěkný bordel.“
„To, že jsem tu misi za tebe i udělal,“ namítal blonďák.
„Máš peníze?“ přešla jeho poznámku otázkou.
„No, něco málo mám… proč?“
„Mám hlad a ty platíš,“ škubla mu s rukou a vyrazila do nejbližší restaurace.
„Hej, hej,“ snažil se vymanit z jejího sevření, ale marně.
Před dveřmi honosné restaurace se rychle obrátila až do ni Minato narazil.
„Ani jsem se ti nepředstavila, že?“
„No, bývá to zvykem, alespoň u nás v Konoze,“ usmál se blonďák.
„Uzumaki Kushina,“ uculila se dívka.
„Namikaze Minato,“ usmál se blonďák, ale než stačil říct cokoliv dalšího táhla jej do restaurace.
„Máme pouze snídaně,“ namítl číšník.
„Ze dvou toastů se nenajím,“ Kushina se na číšníka podívala zlým pohledem.
„Za menší příplatek vám však náš kuchař může uvařit i jiná jídla,“ řekl muž v obleku.
„Paráda,“ dívce se rozzářili oči. „chci to nejdražší jídlo co tady máte,“ podala číšníkovi jídelní lístek.
„Hej,“ řekl Minato smířený s tím, že všechny jeho peníze na celý týden skončí v této restauraci za jednu hodinu.
„Muž by neměl být škrt,“ odpověděla mu Kushina na jeho zděšený pohled.
„Právě jsme zachránili malé dítě, které se mělo stát další obětí těch lidojedů z lesa a ty máš hlad?“ zeptal se blonďák.
„Nesnědli ho,“ namítla žena.
„Co myslíš, že bylo v tom kotli na plotně?“ nedal se Minato odbýt.
„Prosím pane,“ řekl číšník a bylo vidět jak mu je z jejich hovoru nevolno.
„Fajn, dám si to co… slečna?“
„Ano, slečna,“ usmála se rusovláska.
„Proč mě to nepřekvapuje,“ uculil se blonďák. Číšník raději odešel.
„Jako, že jsem otravná?“
„To jsem přece neřekl.“
„Řekl! Právě teď a tady. Jestli si myslíš, že jsem,-„
„Klid,“ přerušil ji. „nemyslel jsem to zle. Přece tu s tebou sedím, ne?“
„Tak co si o mě tedy myslíš?“ zeptala se přímo.
„Že jsi pěkná,“ řekl bez menšího přemýšlení.
„Och,“ Kushina se začala červenat a nevěděla co říct.
„Ale ukecaná až běda,“ rýpnul si Minato.
„Ty jeden,“ dívka vzala nůž ze stolu a začala s ním výhružně kroužit ve vzduchu.
„Haha, vzdávám se,“ zvedl blonďák ruce.

Jakmile dojedli, vydala se dvojice opět ven.
„Dík za snídani,“ poděkovala Kushina.
Minato se smutně kouknul do peněženky, která zůstala prázdná: „Nemáš zač,“
„Kdybys chtěl,“ pohlédla blonďákovi do očí. „můžu tě tu ještě provést,“ navrhla dívka.
„Ne, dík,“ zívnul Minato.
„Aha, chápu. Jsi rád, že se mě zbavíš.“
„Jsem jenom ospalý a ty hyperaktivní.“
„To jsou sprostý pomluvy a ty to víš,“ ohradila se dívka.
„Dobře, dobře,“ Minato vytáhl kunai a podal ho dívce. „teď se chci jít vyspat a ty bys měla jít taky. Večer mě tu můžeš provést a podle tohohle,“ ukázal na kunai. „tě tu i najdu.“
„Věděla jsem, že se mě chceš zbavit, ale takovýmhle trapným způsobem,“ dívka zírala na obyčejný kunai.
„Měj se,“ zvedl blonďák ruku na pozdrav a ignoroval další monolog.

Muž ve středních letech seděl ve VIP místnosti oné restaurace ze které právě vyšla dvojice. Byl oblečený v žlutém obleku s modrou kravatou. Vlasy stažené do ohonu. Modrými oči pozoroval jak se dvojice rozchází.
„To je on?“ zeptal se svého strážného, jenž mu stál po boku.
„Ano.“
„Zabijte ho stejně jako ostatní z Listové,“ poručil.
„Co ta žena?“
„Tu taky.“

Minato akorát došel do svého hotelu. Starý činžák s odpadávající omítkou. Na střeše chybělo pár tašek. Namikaze doufal, že nemá byt úplně na hoře kam jistojistě zatýká.
„Máte byt v posledním patře. Druhé dveře z leva,“ podal mu klíče recepční se zlomyslným úšklebkem.
Minato shrábl klíče a vyrazil do svého pokoje. Zabouchl dveře a spadl na postel a těšil se až usne. Jenže nemohl usnout, když věděl, že venku svítí slunce a tak jenom ležel se zavřenýma očima. To, že neusnul, mu zachránilo život. Ze stěny náhle vystoupil ninja modré pleti s dvěma katany na zádech. Bílé vlasy mu dopadaly na ramena. Kolem očí měl ozdobu v podobě černé pásky. Tiše vytáhl katanu a zakroužil s ní ve vzduchu.
„Nevím, kdo jsi, ale snažím se usnout,“ promluvil Minato. Útočník ihned švihl. Blonďák ho chytl za zápěstí a kopl do žeber. Muž se zastavil až o stěnu. Vytasil další katanu a zaútočil. Namikaze se snažil uhýbat, ale útočník byl velmi zkušený ve své práci s meči.
Blonďák začal skládat pečetě: „Katon: Goukakyuu no Jutsu,“ z úst mu vystřelil proud plamene. Útočník musel uskočit a to Minato využil ke svému protiútoku. Vyrazil protivníkovi první katanu a posléze druhou. Obě dopadly za postel.
Útočník hodil na zem menší dýmovnici, která Namikazeho na chvíli zaslepila. Poté už jenom cítil jak padá k zemi a někdo mu drží obě ruce. Neváhal a praštil svého protivníka do čelem do nosu. Krev mu začala kapat do pusy. Útočník ihned poté otevřel ústa z kterých mu začal vylézat třetí meč: „Je konec,“ snažil se promluvit s ostřím v hubě.
„Rasengan!“ zašeptal Minato. V každé ruce mu vířila chakra. Nemohl však zvednout ruce proto použil techniku na podlahu, která se protrhla. V letu praštil svého nepřítele do rozkroku a odhodil jej na další stěnu kterou prolétl. Hotel se začínal chvět v základech.
„Co se stane, když do téhle techniky dám víc chakry?“ zauvažoval Minato nahlas.
Muž se začal vyhrabávat z trosek zdi. Zrovna ve chvíli kdy to nejméně potřeboval mu zaklesla noha v rozvalinách místnosti.
„Oodama Rasengan!“ zařval blonďák a rozpoutal pád hotelu. Nevěděl co se stalo s tím tajemným útočníkem, ale nemohl přežít. Stál před hotelem a vychutnával si jak se celý bortí. Všichni lidé naštěstí stihli utéci už při prvních otřesech, když se podlahou.
„k***a,“ poklesl na jedno koleno. „použil jsem moc chakry,“ obě ruce mu zachvátil třes, když v tom ucítil, že se něco děje i s Kushinou. Použil poslední zbytky sil, aby se teleportoval.

Jak očekával. Uzumaki držela jeho kunai a naproti ní stál další chlap s modrou kůží. Černé vlasy mu padaly do očí, dlouhým jazykem si olizoval bradu. Na pravé ruce měl rukavici se čtyřmi břity.
„Minato,“ vydechla dívka. Hned se jí rozzářili oči.
„Pozor!“ vykřikl blonďák a ihned strhl dívku stranou. Ucítil jak mu ostří pomalu trhá ochranou vestu a projíždí masem. Namikaze se usmál a zeptal se: „Jsi v pořádku?“
Kuschina pomalu vstala ze země a složila prsty do pečetě. Útočník čekal co se bude dít.
„Tajuu Kage Bunshin no Jutsu,“ celé prostranství se začínalo plnit klony.
„To má bejt všechno?“ zasmál se poslaný vrah.
„Nejdřív ti zlámu kosti a vypíchnu obě oči,“ sykla dívka. „Potom to bude teprve všechno.“
Všechny klony začaly útočit. Muž sekal svojí rukavicí a ničil jednoho po druhém, avšak zanedlouho přestával pomalu stíhat. Klony obstoupili útočníka ze všech stran
„Fuuton: Atsugai!“ pravou Kushinu vyhodilo několik klonů do vzduchu, aby mohla pořádně zamířit. Nepřítel neměl kam utéci. Větrná vlna srazila muže na zem a zlámala mu několik desítek kostí. Kuchina mu dopadla přesně na žebra a ty která neměl ještě zlomená praskla a propíchla mu plíce. Muž vyprskl spršku krve.
„O co se tu snažíš ty jeden amatére?“ začala rusovláska ječet na umírajícího. „Nemáš na to a chceš mě zabít? Nezabil bys mě, ani kdybych chodila ještě do školy, ty nulo! Najdu toho kdo tě poslal a…“ v tom se zarazila. „Roztrhla jsem si kvůli tobě svoje oblíbený tričko! Ty parchante!“ posledním kopem z milosti mu zlomila vaz.

„Dobrá práce,“ pochválil blonďák dívku.
„Krvácíš,“ rozeběhla se k němu a začala mu obvazovat ruku. „pojďme ke mně domů. Tam ti to můžu ošetřit lépe,“ navrhla.
„Zveš mě k sobě domů a to se neznáme ani den,“ zavtipkoval Minato.
„Blbý kecy,“ zmáčkla mu ránu, až blonďák sykl bolestí. „si nech od cesty teď tu velím já.“
„Takže já ti zase zachráním život a ty jsi na mě taková?“
„Jo, zachráním tvůj život, než tu vykrvácíš tak si nestěžuj, nebo tě tu taky můžu nechat ležet.“
„Chodit můžu.“
„Já tě pustím a ty spadneš na zem a budu mít ještě víc starostí. Jsi hrozný,“ konečně došli před dveře bytu.
Minato se posadil na postel a sundal si roztrhané svršky. Odlepil provizorní obvaz ze své rány. Krev pomalu dopadala na bílý koberec: „Sakra!“ hodil krvavé hadry na zem, aby tak zakryl krvavé stopy a doufal, že tenhle problém vyřeší později.
Kushina zatím přišla z koupelny s balíčkem obvazů a dezinfekcí.
„Nečekala jsem, že budeš tak slabý,“ prolomila chvilkové mlčení.
„Já jsem slabý?“
„Sice se umíš teleportovat, ale to je asi tak všechno, ne? Hned co jsi přišel tě zranili.“
„Dyť jsem tě šel zachránit.“
„Slyšela jsem, že v Konoze je jeden mocný shinobi.“
„No, Jiriya sice o sobě říká,“ pokrčil Minato rameny.
„A je prý i hezký,“ pokračovala Kushina.
„To si o sobě myslí taky.“
„A je v mé posteli,“ pomalu se k němu přitiskla a políbila na rty. Minato na nic nečekal a položil ji na postel, kde v polibcích pokračoval. Jednou rukou jí hladil po vlasech a druhou jí pomalu vyhrnoval sukni až ke stehnům.
Kushina nezůstávala pozadu a pomalu mu začínala rozepínat kalhoty. Minato pokračoval polibky přes krk a prsa až po klín. Cítil jak se dívka celá chvěje vzrušením.
Po několika slastných chvílích se jejich oči znovu střetly. Věděl, že se zamiloval. Věděl, že s touhle dívkou založí rodinu a bude šťastný. Klidně by za ní položil život.
V dalším rozjímání jej vyvedla právě rusovláska, jenž svoji aktivitu přenesla k jeho dolním partiím.
Prospali celý den. Paprsky začaly dopadat na postel dvojice. Jako první se vzbudil Minato. Kushina mu ležela na hrudi a objímala ho stejně jak on ji.
Od schodů se nesl menší dusot několika nohou. Venku stála asi stovka nepřátelských ninjů, kterým velel muž ve žlutém obleku.