Špatné rozhodnutí? Kdo ví... 07

„Tak co?“ zeptal se tiše velitel dívky, která se soustředila na své okolí.
„Nic necítím,“ odpověděla stejně tiše.
„Takže je to bezpečné?“
„Ano, necítím žádné nebezpečí a Rutame je také v klidu.“
„Dobrá, tak jdem,“ zavelel své jednotce a vydal se do místa určení – u malého jezírka s vodopádem nedaleko vesnice, kde naposledy viděli Orochimara, Kabuta a Sasukeho. Shika cítila, jak se jí nervozitou svírá hrdlo.
Klid Shiko, to bude dobré. Věř svým schopnostem. snažila se uklidnit.
„Nemá tam na nás náhodou čekat náš informátor?“ zeptal se mladík s dravčí maskou.
„To má,“ přikývl velitel. „Také to ale může být pouze past nastražená Orochimarem. Godaime mě varovala, že nemáme zbytečně riskovat.“
Mladík přikývl a dál se obezřetně rozhlížel kolem.
Shika si povzdechla.
Nevěří ti, že? ozval se jí v hlavě tichý hlásek.
Ne, nevěří. Nedivím se. Nejsem v Anbu dlouho a s tímhle typem Kekkei Genkai se ještě nesetkali. Já bych takovému jedinci také nevěřila.
Vlk nespokojeně zavrčel. Instinkty jsou to nejpřesnější a nejspolehlivější s čím můžeš počítat.
Ano, já vím. Ale pochop to. Pro tebe jako zvíře je to přirozené. Pro ně, jako pro lidi, jsou instinkty jako takové něco vzdáleného.
Vlk opět zavrčel a vrhnul se kamsi do křoví.
Shika si unaveně povzdechla. Tohle byla nikdy nekončící debata. Instinkty… I pro mě bylo velmi obtížné naučit se jim důvěřovat a naslouchat.
„Tak jo, jsme tady,“ probral ji ze zamyšlení hlas velitele.
„Hm,“ rozhlédl se kolem Tadashi, který měl na obličeji kočičí masku. „Jak má náš informátor vypadat?“
„Tamhle,“ ukázal velitel prstem na ženu, která k nim právě přicházela.
„Docela kus,“ poznamenal Tadashi svému příteli Akemu. Ten jen na souhlas přikývl a pod svou dravčí maskou si ženu bedlivě prohlížel.
Shika si povzdechla a podívala se na vodopád, který jim hučel za zády. Náhle se jí zježily všechny chlupy na těle.
Shiko! ozval se ostře hlas v její hlavě.
Vím. odpověděla a začala hledat zdroj nebezpečí. Někde poblíž byl někdo, kdo neměl přátelské úmysly. Ale kdo? zeptala se sama sebe.
Nevnímala, co jim žena říkala. Snažila se najít hrozbu, ale vůbec se jí to nedařilo.
Kruci! zaklela. Co nebo kdo a kde to je? Zvýšila své úsilí, ale bez úspěchu. Cítila něco bezprostředně za sebou, ale tam byl pouze její tým a ona informátorka.
Informátorka? Pomalu se otočila a zahleděla se na ženu. Pozorovala její pohyby, gestikulaci a mimiku a brzy vypozorovala jistou faleš. Zavětřila.
Nemýlím se. Jde z ní pach faleše a… Shika se usmála. Strachu. Bojí se prozrazení nebo toho, kdo jí nakázal se s námi setkat?
To ti to trvalo. ozval se její čtyřnohý průvodce mručivě.
Tys to věděl?
Samozřejmě.
Proč jsi mi to neřekl? zeptala se podrážděně.
Byl jsem zvědavý, jak dlouho ti to bude trvat.
Dívka měla chuť otočit se směrem ke křoví, ve kterém se vlk schovával a vypláznout na něj jazyk, ale ovládla se.
Velitel se právě rozloučil se ženou, která se vydala zpět do vesnice. Shika z ní cítila spokojenost a úlevu.
Mrcha. pomyslela si.
Jestli chceš, můžu jí rovnou prokousnout hrdlo. Bude to rychlé. nabídl se dychtivě Rutame.
Uvidím. Zatím nic, prosím tě, nedělej. Nechceme jim dát na vědomí, že víme o jejich pasti. uklidnila vlka.
„Isamu-senpai“? oslovila velitele.
„Katsure? Něco není v pořádku?“
„Ano, to není.“ přikývla dívka a vypověděla vše, co se během svého pozorování dozvěděla.
„Jsem si jistá, že budou někde poblíž,“ zakončila svůj výklad.
„To asi ano,“ přitakal Isamu, „ale zajímalo by mě, proč by to Orochimaru dělal?“
„Mě by spíš zajímalo,“ vložil se do hovoru Akemo a prohlížel si Shiku přivřenýma očima, „jak to všechno můžeš vědět?“
„Už jsem vám to vysvětlovala několikrát,“ odsekla podrážděně dívka a zlostně zabodla pohled do mladíka, kterého už poněkolikáté měla chuť roztrhat na cucky.
Dobrý nápad. pochválil její myšlenkové pochody Rutame. Shika se ho snažila ignorovat. Instinkty jsou fajn, ale nesmí se jim podlehnout. pomyslela si.
„Přestaňte se dohadovat,“ klidnil je mrazivým hlasem velitel. „Nikdo netvrdí, že jí musíš věřit,“ obrátil se na Akemeho. „Rač si ale uvědomit, že zatím co je s námi, se ani jednou ve svých závěrech nespletla.“
Shika se náhle vrhla stranou a o vteřinku později tak učinili i ostatní. Ozvalo se zasvištění a o malou chvilku později se do místa, kde stáli, zabodlo několik kunaiů.
„Ne, že by vaše debata nebyla zajímavá, ale nemáme moc času se tu zdržovat,“ ozval se posměšný hlas, který Shika znala.
Kabuto!
To je ten medik, co tě léčil ve vězení? zeptal se zvědavě Rutame.
Jo! sykla v odpověď Shika. To je on.
Vypadá chutně. oblízl se vlk.
Jen si posluž. pobídla ho dívka a bedlivě se rozhlížela kolem. Tak jo. Kdepak jsi? Zachytila další známý pach. Fajn, Orochimaru. Tebe ale nechci. Chci najít jediné…
„Pryč!“ ozval se jí v uchu tichý rozkaz velitele.
Zaryla prsty do hlíny. Doprčic, úplně jsem zapomněla, že se máme boji s nimi za každou cenu vyhnout.
„Slyšíte?! Ústup!“
Že bych si vypnula komunikátor? napadlo ji a než si stihla s myšlenkou více pohrát, kdosi ji chytil za rameno a táhl pryč. Před nimi se objevila kouřová clona a všichni se v mžiku ztratili.

Kabuto čekal, až se clona rozplyne. Věděl, že nikdo nezaútočí.
Zdrhli. pomyslel si spokojeně. Mají s Orochimaru-sama vítr. To je ale jedno. Stejně neuniknou.
Vzápětí zmizel i on.

Shika vztekle zavrčela. Měla ho na dosah. Měla na dosah toho, kterého toužila zničit. Jednou provždy zlikvidovat. A místo toho…
„Co si myslíš, že jsi chtěla dělat?“ vyštěkl na ni velitel.
Jen stěží se ovládala. Touha je všechny roztrhat a zadupat do země a vyrazit za svým cílem, za svou kořistí ji téměř ovládla.
Snažila se uklidnit dýcháním. Nádech, výdech, nádech, zadržet dech, pomalý výdech… Tak jak mě to učil strýček.
„Neuposlechla si rozkaz!“
„Já…“ podařilo se jí ze sebe alespoň něco vypravit.
„O tomhle si ještě promluvíme,“ uzavřel rychle debatu velitel. „Není teď čas to řešit. Najdeme nějakou skrýš a tam se poradíme, co dál.“
Všichni se rozběhli za velitelem. Shika jen velmi nerada a po celou cestu se snažila zachytit alespoň náznak přítomnosti Uchihy.