Akatsuki a letní desetiboj 03 - Kostky jsou vrženy

Celá Akatsuki, tentokrát už bez jejich klobouků a plášťů, se pohodlně rozesadila po místnosti, kde se ještě ráno povalovaly lahve od sake.
„To okno, Hidane,“ ukázal Pein na rozbité sklo, „spravíš.“
„To jsem byl já?“ podivil se nesmrtelný.
„Ano, ty. Nepamatuješ se?“
Hidan nervózně zašoupal nohama.
„Noo…“
„Je mi to jasný,“ pokýval hlavou muž s pearcingem.
„Není sám,“ pošeptal Deidara svému parťákovi do ucha.
Sasori přikývl a souhlasně zamručel.
„Chtěl jsi něco dodat, Deidaro?“
„Ne-e,“ zavrtěl rychle hlavou blonďák.
„Dobrá,“ usmál se spokojeně Pein a pohledem přelétl skupinku ninjů a jedné kunoichi, kterou napadlo, že Pein má až nebezpečně dobrou náladu.
„Mám nápad.“
To mi něco připomíná, napadlo Kakuzu.
Pein se odmlčel a čekal, až prohýřenou nocí zpomalené mozky zpracují informaci, kterou jim dal. Avšak netušil, že už věta: Mám pro vás překvapení, zafungovala jako ten nejlepší životabudič a že každý ani nedýchal obavou, co z toho vzejde.
„Dumal jsem nad tím zbytek noci, co jsem opustil ten večírek.“
„Aha,“ uteklo Kisamemu.
„Co, aha?“ naježil se Pein.
„No – aha…“ udělal Kisame krok zpět a napůl se schoval za Uchihu.
„Chtěl jsi tím něco naznačit? Něco říct?“ nasadil Pein výhružný výraz.
„No… Jako…Že…“ koktal Kisame.
„Tak vymáčkneš se?“
„No… Myslel jsem to tak, že mnoho lidí má dobré nápady, když se napijí.“
Zrzek pokýval hlavou na znamení, že jeho vysvětlení bere.
Kisame si viditelně oddechl a nebyl sám. Itachimu se také ulevilo, že nebude první, kdo schytá hněv Peina, než se jmenovaný dostane ke Kisamemu.
„Dobrá tedy. Nebudu už vás déle napínat. Mám nápadem…“
Tohle už jsem také někde slyšel, uvědomil si Kakuzu.
„… desetiboj.“
Pein se hrdě rozhlédl kolem a čekal reakci.
Ticho.
„Desetiboj?“ vypravil ze sebe Itachi.
Ostatní se po sobě útrpně rozhlédli.
„Ano, desetiboj.“ Ale copak Uchiho. Ty si nevzpomínáš? Byl to totiž tvůj nápad. Když se ale na vás tak koukám, vypadá to, že není jediný, kdo si nic nepamatuje. Pein se v duchu usmál. Tím líp. Odteď to bude můj nápad.
„Mám to promyšlené. Nebudeme soutěžit jako jednotlivci, ale jako dvojice. Tak jak jsme.“
„Ale Sasori, Deidara a Tobi jsou tři,“ postěžoval si Hidan.
„Odkdy počítáš Tobiho?“ vyjel Deidara.
Mužíček se zmateně rozhlédl. Zaslechl několikrát své jméno, ale netušil, v jaké souvislosti. Celou dobu zaujatě sledoval postupující sluneční světlo, pronikající do místnosti skrz okna.
„Dobrá, dobrá,“ mával smířlivě rukama Hidan. „Ale Zetsu je sám,“ našel si Hidan jiný problém.
„Říkal jsem, ty hnidopichu, že to mám promyšlený,“ upozornil ho Pein a naznačil tak ostatním, že ať přijdou s čímkoli, tak jim to neprojde. „Zetsu jsem chtěl požádat, aby dělal rozhodčího.“
„Zetsu?“ podivil se mladík s sharinganem. „Vždyť ten není schopen dohodnout se na něčem mezi sebou, natož o něčem rozhodovat. Zrovna nedávno jsem ho přistihl, jak se hádá, zda si svou oběť upeče nebo usmaží.“
„Zabiju ho.“ rozhodla se černá půlka.
„Ne. Pamatuj, že máme zákaz pojídat členy organizace,“ krotila černou bílá.
„Urazil mě. A za to si zaslouží trest,“ vedla svou černá. „A taky vypadá celkem chutně,“ oblízla se.
„Itachi má pravdu,“ podpořil Itachiho blonďák. „Jak může rozhodovat někdo, kdo neumí rozhodnout sám za sebe.“
Černá půlka Zetsu začala okamžitě porovnávat chutnost Itachiho s chutností Deidary, zatímco bílá se ji snažil krotit.
„Ty můžeš být v klidu, Deidaro,“ odvětil medově Pein. „Tebe, Sasoriho a Tobiho se to netýká.“
„Netýká?“ zamručel svým hrdelním hlasem Sasori. I když už dávno necítil emoce, rozlilo se v jeho nitru cosi, co identifikoval jako úlevu.
„Netýká,“ potvrdil svoje slova Pein. „Za trest, co jste provedli víte, se desetiboje nezúčastníte. Protože desetiboj je týmový, postihuje trest všechny členy vašeho týmu. Tedy i Tobiho.
Deidara se Sasorim si vyměnili pohledy a po dlouhé době se na něčem shodli – nemohlo je potkat nic lepšího.
„Místo toho,“ pokračoval Pein, který si naštěstí pohledů nevšiml, „pomůžete Zetsu s organizací.
Blonďatý umělec měl pocit, jako by ho někdo polil ledovou vodou.
„A kdo všechno se tedy zúčastní?“ položil praktickou otázku Kakuzu. Nebyl nijak nadšený tímhle, dle jeho názoru pošahaným nápadem, ale na Vůdci poznal, že se z toho nikdo nevyvlíkne. Vůdce byl rozhodnutý a dráždit ho nemělo smysl. Také z rezignovaných výrazů Uchihy a Kisameho poznal, že došli ke stejnému názoru. I když to momentálně vypadalo, že soutěžit budou pouze dva týmy – čtyři lidé.
„Nás šest,“ opsal rukou Pein kruh.
„Ty taky?“ zeptal se překvapeně Itachi.
„Já taky spolu s Konan. Je na tom něco divného?“
Uchiha zavrtěl hlavou.
„Dobrá, po zbytek dne máte volno. Já zatím vysvětlím Zetsu a jeho pomocníkům veškerá pravidla a od zítřejšího dne je vše v jeho režii.“
Pein dal jasně najevo, že velet tomu bude Zetsu. Při slově pomocníci se Deidara ošil, což Pein blahosklonně ignoroval.
„Nějaké dotazy?“ rozhlédl se kolem. „Ne? Tak rozchod.“
Ninjové se nešťastně se svěšenými rameny začali trousit z místnosti.
„A Hidane!“ zavolal Vůdce na nesmrtelného. „To okno…“