Akatsuki a letní desetiboj 04 - Lazaret? Zapomeňte, pánové.

Pein se ráno probudil a slastně se protáhl. Slunce svítící za okny slibovalo nádherný den.
Dneska to všechno začíná. pomyslel se radostně. Už dneska.
Vyšel ze svého pokoje a první co viděl, byl silně kulhající Hidan. Pein se při pohledu na něj zamračil.
Včera mu nic nebylo…
„Můžeš mi říct, cos vyváděl?“ vyjel bez pozdravu na nesmrtelného.
„Á, dobré ráno,“ otočil se vylekaně Hidan.
„Dobré,“ přikývl mu Pein. „A k té otázce?“
„Poranil jsem si nohu,“ vysvětlil nesmrtelný.
„Jak?“
„Noo…“
Hidan viditelně znervózněl. Tohle vysvětlení mu mělo stačit. Sakra… Co si…
Pohledem zavadil o okno na konce chodby.
„Jak jsem včera měnil to okno, tak jsem to pak odnášel do odpadu a přitom jsem nějak blbě šlápnul a něco jsem si udělal s nohou,“ pokrčil rameny Hidan a modlil se k Jashinovi, aby to znělo věrohodně.
Pein si ho měřil pohledem. Něco se mu na Hidanově vysvětlení nelíbilo. Ba co víc, nelíbilo se mu něco na Hidanovi. Jenže nemohl přijít na to co.
„To se ale nemůžeš zúčastnit desetiboje,“ poznamenal.
Hidan se zatvářil lítostivě a pohled pro jistotu zabodl do země.
„No nic. To se nějak vymyslí,“ uzavřel tuto kapitolu Pein a vydal se do jídelny, kde našel Uchihu s obvázanou hlavou.
Černovlasý mladík měl před sebou sklenici s vodou a právě si do ní hodil jakousi tabletku, která se okamžitě začala rozpouštět.
„Co to je?“ zeptal se muž s piercingem opět bez pozdravu a ukázal na obvaz na hlavě Uchihy.
„Bolí mě hlava,“ pronesl mladík tónem opravdu krutě trpícího. Pein netušil, že si dal hodně záležet, aby viděl, jak hází tabletu do sklenice.
„Z čeho?“ chtěl vědět zrzek. Cítil, jak jeho dobrá nálada pomalu klesá. Nejdřív Hidan, teď Itachi…
„Čas od času se mi to stává,“ sledoval prášek, jak se pomalu rozpouští.
„Od kdy?“
„Od té doby, co mě Kisame přetáhl tou baseboalkou.“
Tabletka se rozpustila a Uchiha do sebe skleničku obrátil.
„A tohle je co?“ ukázal na platíčko prášků na stole.
„Prášek na bolest hlavy.“
„A vůbec,“ rozhlédl se Pein po jídelně, „kde je Kisame?“
„Dostal horečku.“
Uchiha se díval na dno skleničky a doufal, že už Pein brzy skončí s tím výslechem.
„Horečku?“ nechtěl věřit Vůdce. „Teď? V létě?“
Itachi pokrčil rameny a cítil, jak mu začíná být horko. Nakonec to budu já, kdo bude mít horečku. pomyslel si.
Pein se opřel o opěradlo židle. Tři jsou zdravotně mimo. Toto můžu rovnou odpískat.
Uchiha využil Peinovi duševní nepřítomnosti a s přesvědčivým zaúpěním se vytratil. Vůdce Akatsuki zůstal v jídelně sám. Zklamání jím projíždělo až do konečků prstů.
Hidan si poranil nohu. Itachiho bolí hlava a Kisame má horečku. Tři nemocní a tři zůstali. Nemá cenu začínat. A než se z toho dostanou, to už zase bude čas na naše akce.
Pein se zachmuřeně podíval na své ruce, které drtily opěradlo židle. Pohledem pak sklouzl na plato s tabletkami, které tu Uchiha zanechal. V hlavě se mu promítl celý rozhovor a jeho pocit, že něco nehraje začal získávat konkrétní obraz.
Při rozhovoru se mi Itachi ani jednou nepodíval do očí. To není obvyklé. Ať říká co říká, vždy má pohled pevně zabodnutý do pohledu druhého. Což nejspíš pramení z toho, že používá oční techniky… Ale, teď mu hrozně zajímavé připadalo dno sklenice. A ten obvaz… Člověk, kterého bolí hlava si na hlavu hodí mokrý obvaz, ne suchý…
Pein si promnul bradu a zamyšleně se podíval na dveře. Přemítal o rozhovoru, který ráno vedl s Hidanem. I tady už mu začaly docházet nejasnosti, které mu předtím unikly.
Hidan byl nějaký moc pokorný. Pokaždé, když se mnou mluví, absolutně ignoruje moje postavení a je hrubý. Tentokrát dokonce klopil zrak k zemi, což snad neudělal nikdy v životě. A na otázku, co si udělal s nohou, neodpověděl hned.
Zrzek se zamračil.
Buď je to jenom moje představivost pramenící z mého zklamání nebo se snaží na mě ušít boudu.
Rozhlédl se po jídelně a v tu chvíli ho do očí praštil jeden zřejmý fakt.
A když už jsem u toho podivného chování členů Akatsuki – jak to, že nikdo z nich není na snídani?

„Takže to prošlo?“ zeptal se Kisame svého parťáka, který se právě vrátil z jídelny.
„Myslím, že jo“ posadil se Itachi na kraj Kisameho postele.
„A představ si,“ pokračoval, „potkal jsem na chodbě kulhajícího Hidana a jsem si jistý, že mu nic není.“
„Takže to tedy vypadá, že nejsme jediný, kdo blufuje?“ spíše oznámil, než že by se ptal žralok.
Uchiha na znamení souhlasu přikývl.

Vůdce Akatsuki se vyřítil z jídelny a málem srazil na zem modrovlásku.
„Nemůžeš dávat pozor?“ zeptala se podrážděně.
„Kde jsou všichni?“ vypálil na ni.
Konan si ho změřila pohledem. Je naštvaný.
„Kisame má horečku, Uchihu bolí hlava. Hidan si udělal něco s nohou a Kakuzu bolí břicho. Úpí, jako by byl na smrtelné posteli. Zbytek nevím, kde se potlouká.“
Kakuzu úpí bolestí? Nemožné. proběhlo Peinovi hlavou a jeho pocit, že se jeho svěřenci snaží desetiboji vyhnout, ještě zesílil.
Konan ho sledovala a věděla, co se mu honí hlavou. A také věděla, že to všichni hrají.
Je zajímavé, že se na tom nedomluvili. pomyslela si. Chvil, kdy se takhle členové Akatsuki shodnou aniž by se mezi sebou museli hodiny dohadovat, navzájem si vyhrožovat a hrozit svou silou, je opravdu málo.
Konanina tvář se zachmuřila.
Pein už něco tuší. A jak ho znám, na ten podvod přijde. Chlapci, čekají vás krušné časy.

Pein seděl ve své pracovně a přemýšlel, co dál.
Musím je nějak nachytat na švestkách. Kdybych měl dost času, počkal bych si. Už teď dělají chyby. Bohužel nejsou tak závažné, abych je pomocí nich mohl odhalit.
Zrzek si promnul spánky. Snažil se něco vymyslet, ale po chvíli se přistihl, že se mu myšlenky toulají všemi směry, až se zastavili na posledních událostech zimy.
Tam jsme taky začínali všichni více či méně pošramocení. Až na pár jedinců… Kdyby nebylo toho doktora…
Pein zprudka otevřel oči v náhlém osvícení, které mu tato vzpomínka přinesla. V mžiku vstal, vyřítil se ze sídla a zmizel na cestě, vedoucí do vesnice.
Myslím chlapci, že už jsem přišel na to, jak vás dostat. pomyslel si spokojeně, když vcházel do jedné budovy ve vesnici.

Konan zametala vstupní halu a přitom přemýšlela, jak celý tenhle podvod dopadne. Všechny nemocné obešla a ujistila je, že Peinovi jejich tajemství opravdu neprozradí a taky je varovala, že to nejspíš špatně skončí.
Nejspíš jsem měla pravdu. Pein náhle zmizel a to nevěstí nic dobrého. Zajímalo by mě, co chystá?
V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Pein s velmi spokojeným výrazem ve tváři a po jeho boku stál muž, kterého už Konan viděla a který se pro změnu tvářil velice nešťastně.
Drazí pánové Itachi, Kisame, Hidane a Kakuzu – máte problém.