Liam a prokletí Sharinganu 006: Sharingan.

Ráno se Liam probudila strašně brzo. Ležela v křesle. Protáhla se a postavila se na nohy. Rozhlédla se po okolí. Nikdo zatím nebyl vzhůru a z toho usoudila, že je ještě brzo. Přešla ke stolu. Posadila se a vzala do ruky noviny. Po chvilce se začetla do článku, a proto jí uniklo, že i ostatní se začali trousit z postelí.
„Jak dlouho jsi vzhůru?“ otázal se jí Deidara. Nevnímala ho a dál si četla. „Ptám se tě, jak dlouho jsi vzhůru?“ zamával jí rukou před obličejem. Liam k němu natočila hlavu.
„A já ti říkám, že už delší dobu. Poslouchej pořádně.“ Ušklíbla se.
„Já poslouchám,“ bránil se. Pokrčila rameny a pousmála se.
„Asi ne moc dobře.“ Zašklebil se na ni a posadil se. Zavrtěla hlavou a znovu si začala číst.
„Poslední dobou s tebou není žádná zábava.“ Zamumlal.
„Hn,“ pousmála se. „A co bych asi tak měla dělat?“
„No, neměla by sis pořád číst,“ odložila časopis a založila si ruce na prsou.
„Dál?“ pobídla ho. Deidara se na chvíli zamyslel.
„A měla by sis dělat čas na mě.“ Naklonila hlavu na stranu a začala se smát. „Čemu se směješ?“
„No tomu, že si tu se mnou povídáš a za tebou stojí Itachi s vražedným pohledem.“ Deidara se okamžitě otočil. Nikde nikdo. Liam se začala smát. „A k tomu jsi důvěřivý.“
„No to ty taky.“ Bránil se.
„Já?“
„Jo ty!“ Nechápavě se na něj podívala. Co mu je? Pomyslela si. Otočil se k ní zády. „Měla bys přemýšlet o tom, co říkáš.“ Zamumlal. Objala ho kolem pasu a políbila ho na krk. „Tohle nepomůže.“ Zavrtěl hlavou.
„Co jsem udělala?“ podivila se.
„Nic, jen potřebuji čas.“ Kývla hlavou, objetí povolila a on odešel. Smutně se za ním dívala, netušila kolik času jim zbývá. Zkroušeně se posadila na židli a dívala se do zdi. Měl pravdu, neměla na něj čas. Sice jí to štvalo, ale nemohla s tím nic udělat. Nechtěla si přiznat, že bez něj nemůže být. Chtěla být opět ta samostatná dívka jako před rokem. Povzdechla si a opřela se o zeď. Ve vzpomínkách se vracela do doby před Akatsuki.

Menší černovlasá dívka stála před bránou do ulic klanu Uchiha. Rozhodným krokem vešla dovnitř. Zase šla pozdě. Procházela ulicí a zdravila své příbuzné, které po cestě potkala. Čím blíže byla k jejich domu tím větší strach pociťovala.Jen otevřela dveře ozval se otcův křik.
„Kde jsi byla?“ otázal se jí a ona se cítila provinile.
„Venku,“ špitla.
„A co jsi tam dělala?“ ptal se dál.
„Trénovala,“ odvětila slušně.
„S kým?“ Svůj pohled zabodla do podlahy. „Ptám se tě, s kým jsi trénovala!“ Zopakoval jí důrazně.
„S Itachim,“ zamumlala, nechtěla aby kvůli tomu měl její bráška problém.
„Neříkal jsem ti jasně, že nemáš Itachiho otravovat?!“ zvýšil hlas. Liam pokývala hlavou.
„Proč nejsi trochu jako Sasuke, ten ví co smí a co ne,“ zakončil jejich rozhovor otec a vyšel ven. Liam se teď už na plno rozbrečela.
„Proč?“ zamumlala. „Vždy dělám něco špatně, jen kvůli tomu, že si myslí, že nemám Sharingan.“
„A ty ho snad máš?“ ozval se jí za zády hlas Shisuie, nejlepšího kamaráda Itachiho. Itachi byl samozřejmě s ním. Liam rozhodně kývla hlavou. Shisui se rozesmál. Liam se na něj uraženě podívala.
„Nesměj se jí, ona ti říká pravdu.“ Zastal se jí Itachi.Shisui se na něj udiveně podíval. Itachi se nikdy nikoho nezastával, tedy když nemusel.
„Jak?“ podivil se.
„Nevím, jediná dívčí dědička Sharinganu, pokud se to otec dozví bude Liam hlídat.“ Zavrtěl hlavou Itachi.
„Tvůj otec se to dozví, Liam sice nechodí do Akademie, ale přesto. Jednou ji bude chtít vytrénovat, buď on a nebo tvá matka.“ Zavrtěl hlavou Shisui. „Měl bys jim to říct.“ Zakončil to.
„Nevím,“ Itachi zavrtěl hlavou. „Otec je na ní zasedlý, kvůli tomu, že je dívka a ne chlapec.“
„Tak to řekni matce nebo, já nevím. Někomu bys to měl říct. A pokud to neuděláš, tak to budu muset udělat já!“Itachi kývl hlavou a povzdechl si.

Nad touto vzpomínkou se Liam chvíli pozastavila. Stejně to skončila tak, jak mělo. Pohodila vlasy a postavila se. Rozhlédla se po místnosti, byla tu zase sama. Rozhodla se, že čekala dlouho, a proto šla za Peinem pro misi.