Růže z písku 6- Opětované city (END)
Co se to děje. Nevěřícně jsem hleděla do kuchyně. Na chvíli se mi zatajil dech. Proč jsem jen odešla, to byla chyba. Jakmile si mě máma všimla, dala se do pláče. Momentálně seděla na židli, oči celé červené od slz. Sama nedokázala další příval zadržet. Jediné co mě víc vyvedlo z míry, byla další osoba stojí v naší kuchyni. Hned na první pohled jsem poznala, že je to otec Gaary. Rozdíl od mé mámy se netvářil smutně, spíš byl hodně vytočený. Naháněl mi strach, ale nakonec jsem se odhodlala a vydala jsem se za nimi. Ani jeden nic nepromluvit i moje máma zadržela pláč. Jako by měla strach co se bude dít. Nic se však nedělo. Gaarův otec se otočil a vydal se pryč na prahu se ještě zastavil.
„Na něčem jsme se domluvili.‘‘ Řekl a zmizel. Netušila jsem co to mělo znamenat, ale podle reakce mámy to nebylo v nejlepším pořádku.
„Stalo se něco?‘‘ Oslovila jsem ji nejistě. Určitě ví, že jsme se s Gaarou dnes nešly, jen jsem doufala, že na mě nebude křičet.
„Sakuro musíme odsud odejít, hned.‘‘
„Proč si to nikdy nikomu neřekla, ani mě nenapadlo, že jsi ze Suny.‘‘ Řekl Sasuke klidně, za tu dobu mého vyprávění držel pevně moji ruku, bylo to pro mě moc těžké vzpomínat na to vše. Ale Sasuke mi dodával odvahy a já se dala i do úplného závěru.
Pomalu jsem opouštěla Sunu, moje máma už mi dávno řekla co se stalo a proč odcházíme. Lepé řečeno Kazekage nás vyhnal, tedy bylo to kvůli mně, moje máma mě nemohla nechat samotnou. Stejně jako pro mě i pro ni to bylo moc těžké opouštět svoji rodnou vesnici, svůj domov. Zhluboka jsem se nadechla, znovu a naposledy jsem si vychutnala západ slunce. Tolik vzpomínek, bude mi to tu chybět. Ale to bylo proti Gaarovi nic. Nemohla jsem uvěřit, že musím pryč od něj, myslela jsem si, že budeme spolu navždy. Ale mýlila jsem se. Otočila jsem se zpět k mámě a vydala jsem se s ní do Konohy, do našeho nového domova.
„Počkej?‘‘ Ozvala se za námi. Zatajil se mi dech, byl tu. Otočila jsem se a doslova jsem mu skočila do náruče. Pevně mě objal naposledy. Když jsme se oddělili dal mi rukou růžičku. Celá byla z písku, měla jsem strach že se mi rozsype.
„Nemusíš se bát, zůstane pevná tak dlouho dokud na sebe nezapomeneme.‘' Řekl z ničeho nic, jako by mi četl myšlenky. Ale dřív než jsem mu stačila něco říct, proměnil se v písek.
„A ta růže, pořád se nerozsypala?‘' Zeptal se mě Sasuke na konci mého vyprávění. V tuhle chvíli jsem nebyla schopná slova. Vzpomínky mě boleli, po tváři mi začali stékat slzy, tak dlouho dokud mi je z tváře Sasuke nesetřel. Slabě jsem se pousmála.
„Jestli se nerozsypala, tak na tebe myslí.‘‘ Utišoval mě. Měl pravdu, myslí na mě, růžička je stále pevná jak skála. Moc mi to pomohlo.
„Tak na co čekáš, běž za ním.‘‘ Pobídl mě, byla jsem připravená jít za ním. Ale na prahu jsem se zastavila.
„Díky za vše.‘‘ Špitla jsem a usmála jsem se na něj.
„Za málo, jsme přece kamarádi.‘‘ Řekl a nechal mě odejít. Byla jsem mu vděčná, pochopil jak se cítím, byl jediný komu jsem to zatím řekla. Nikdo jiný nevěděl o mě a Gaarovi.
Ale teď jsem přemýšlela, kde teď asi je, ani jestli je ve městě. Beznadějně jsem se vrátila na své místečko, sklopila jsem hlavu. Bylo mi do pláče, ale chtěla jsem být statečná a slzy jsem udržela.
Možná jsem měla Sasukemu dát šanci, ale už bylo pozdě.
„Asi nejsem jediný kdo miluje západ slunce.‘‘ Ozvalo se za mnou. Strnula jsem, ten hlas mi stále zněj v uších. Byl tu, to není možná. Teď už jsem slzy nemohla udržet, spíš jsem jim dala volný průběh. Pomalu jsem se otočila, jen jsem si přála, aby to nebyl jen výplod mé fantazie.
Ale tentokrát byl skutečný, žádný sen žádná iluze. Pomalu jsem se postavila, najednou jsem se vylekala, kolem mě se začali slétávat motýlci. Ti samí jako vždycky, jeden se mi posadila ruku, byl stejný jako písek. Když jsem obdivovala tu nádheru, Gaara se mezitím ocitl jen kousek ode mě. Srdce se mi zastavilo, byl to jako ten nekrásnější sen.
„Věděl jsem, že se ještě někdy potkáme.‘‘ Špitl a jemně mě uchopila brad. Nebyla jsem schopná slova ani pohybu, jen jsem na něj nevěřícně hleděla. Pomalu si mě za bradu přitáhl k sobě. Na tváři se mu objevil usměv a mě zas po tváři stékali slzy jedna za druhou. Možná to Sasuke věděl, že se přijde, ne to určitě ne, jen doufal.
„Už nebreč.‘‘ Špitl, ale mou odpověď umlčel polibkem. Na chvíli jsem ztratila vědomí, nic krásného jsem nikdy v životě zažila. Tentokrát tam byla jiskra. Pomalu jsem ho k sobě přitahovala blíž a blíž, abych si ten zážitek vychutnala co nejdéle. Ale moje plíce potřebovali nasát kyslík, pomalu jsem se od něj oddělila, stále sem mu zůstala v objetí. Ani nevím jak dlouho jsme zůstali spolu v objetí, mě to připadalo jako věčnost, jen jsem doufala, aby neskončila.
„Teď už nás nikdo nerozdělí, to ti slibuji.‘‘ Řekl a objal mě pevněji. Já věděla, že ano, půjdu s ním kamkoli, jen když budeme pořád spolu, navždy.
Misia V:
Awww, čože TwT Tak takýto happy end som teda úprimne nečakala.. fakt pekné ukončenie ^^ myslela som že už spolu nebudú.. Veľmi pekná poviedka, aj keď mi občas vadili trochu gramatické chyby. A chudák Sasuke, dostal taký pekný friendzone od Sakury
"When captured birds grow wiser, they try to open the cage with their beaks. They don't give up, because they want to fly again."
- Shiranui Genma
Pěkný ten konec a tak. Tady nám někdo udělal za Sasukeho dobráčka, jo? Ode mě 5/5
Děkuju, psala jsem to v době, když jsem ještě nevěděla, co ze Sasukeho vyroste
To bolo prekrasne aj ked tento par velmi neoblubujem uplne ma ta poviedka pohltila. Ked som precitala prvy diel tak som citala dalsi a dalsi a ten koniec bol uzasny klobuk dole take nieco napisat.Dufam ze este nieco v blizkej buducnosti napises .
už jsem bohužel přestala psát... moje depresivní období už pominulo
Pěkné, pěkné.. až na těch pár pravopisných chyb se mi tahle povídka vážně líbila. ^^
Opravdu krásné, jak už se přede mnou ptalo několik lidí, další série náhodou nebude? Prosím..?
další serie určitě nebude... ta povídka prostě skončila a nevím co dalšího bych psala ..... jsem s ní takhle spokojená
jůůůů upe nejvíc krásný nechceš na to psát dalši serii??
krása, já chci další sérii a delší
Můj deviantART
Teidu
95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Miley Cyrus na vrcholku mrakodrapu, kde by se chystala skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu, pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč!!!
Bolo to nádherné
DJ.OZURA & MC.ELIZABETH = ZURA RAP!
Yaru nara ima shika ne - ZURA !!!
Yaru nara ima shika ne - ZURA !!!
Joy ga Joui !!!
Joy ga Joui !!!
no tak po pol hodke som sa dostala na koiec a musim povedat ze to bolo krasne....jednoducho nadherne
btw:len tie preklepy obcas kazili dojem
fajn kedze moje mozgove bunky klesli po ehmmm silvestri na minimum.....nedokazala som vymysliet ziadny originalny podpis (niezeby som niekedy nejaky mala )
tak len jedno KDE JA TA OSOBA KTORA HOVORILA ZE OSLAVOVAT SILVESTRA S LUDMI KTORYCH VOBEC NEPOZNAM JE SPROSTOST?!!!! no niekto nevie o co tak prichadza
tak ak to bude....som zvedava ake to bude....
No možná to není konec, možná napíši i další serii!!!!!
aaach....napriek tomu ze v poslednom case nie som velmi na stastne konce toto je PREKRASNE!!!!jaj...ja nemam slov...som taka stastna ze uz nemusia trpiet....ako keby to bola skutocnost....lepsie to uz nemohlo byt