Kaeri 29 - setkání s Gaarou

„Naruto, nenapadá tě proč by někdo chtěl toho chlapce unést??“ Prohodil mezi skákáním po větvích Kakashi.
„Atarashiho…nevím ,ale už jednou se ho pokusili unést, v tom jim ale Niki zabránila. Měl jsem bejt pozornější.“ Litoval Naruto své další blbosti.
„Myslíš že to byly ti samý?“ Zeptal se Kiba a trochu se ušklíbl.
„Je to možný, a abych odpověděl na tvojí otázku Kakashi, vůbec nevím co by chtěli dva shinobi pětiletému chlapci.“ Kroutil blonďák smutně hlavou.
„Haf…haf!“ Přerušil chvíli ticha Akamaru.
„Co říkal??“ Zajímal se Anshin a Kiba se vítězoslavně usmál.
„Že cítí slabý pach těch mužů z oné noci, i Atarashiho. Je hodně slabý, ale nic s čím by jsme s Akamarem měli mít sebemenší problém.“
Skupinka po chvíli dorazila na místo, kde se les mění na poušť. Naruto chvíli dumal. (Čti – dělal že myslí).
„Niki se tu před chvílí utábořila, ale už zase vyrazila, vypadá to že nabrala na tempu.“ Ušklíbl se Kiba.
„Kashiho??“ Hodil udivený pohled Naruto, na Nikinýho senseie.
„Za ty 3 roky, co jsem měl možnost jí trénovat skončila několikrát v nemocnici. Asi po roce se mi začalo zdát že se její zranění mnohem rychleji regenerují v přírodě, než v jakékoliv budově.“ Pohodil rameny.
„Zvláštní. Tak vyrazíme za ní, nesmí nám utéct!“
„Naruto, směl bych něco navrhnout.“ Vmísil se Kakashi.
„Jasně.“ Nenamítal hokage.
„Co bys řekl tomu, že bychom se rozdělili?? Jedna skupina půjde za Niki a druhá za těma dvěma.“
„Jasně proč ne, takže já půjdu s Kibou abychom vás později našli. Vy půjdete za těmi třemi.“
„Jasně.“ Odkývali všichni.

„Ná…dej si mrkvičku ať máš zdravý očíčka.“ Ozýval se podivný hlas ženy.
„Ne!“ Odmítal Atarashi. „Mrkev mi nechutná, nemám rád tmu a z toho smradu tady bych se pozvracel, i kdybych si měl do pusy strčit lízátko.“ Složil si ruce v bok.
„Shinobim poroučíš o sto šest a dítěti nedomluvíš??“ Divil se jeden z únosců.
„Nemůžu na něho řvát, to dělal fotřík a to co chtěl nezískal.“ Kroutila Orion hlavou. (Pozor, čokoládová hvězda na scéně )
„Tak vezmeš si tu mrkev nebo ne??!“ Podívala se s úsměvem na odmítavé dítě.
„O co ti sakra jde?? Říkal sem že mrkve mi nechutná!“
„Kdo ho učil takhle mluvit?“ Pomyslel si únosce.
„A já ti říkám že jestli jí nesníš tak nedostaneš večeři!“ Naštvala se Orion.
„A co je k véče?“ Zbystřil chlapec.
„Mrkev.“
„Fůůůůj!!!“

Niki dorazila k písečný v noci, chvíli civěla na stráže, které usnuli na hradbách a tužíš nehlídali. Poté, když přišla blíž prošla v pohodě bez povšimnutí úžinou a začala skrytá ve stínech budovu, hledat budovuu kazekage. Když jí asi po půl hodině bloudění po neznámém místě našla, pomocí své chakry v chodidlech vyšplhala až nahoru a nějakou dobu se rozhlížela po liduprázdném místě. Občas zahlídla pár opilců na ulicích před místními bary.
„Divné místo.“ Pomyslela si, obrátila se ke vchodu na střeše a potichu vešla dovnitř. Po několika marných pokusech bloudění ve tmě přišla k největším dveřím které kdy viděla.
„Pracovna Kazekageho.“ Pomyslela si, rozrazila je a vpadla dovnitř. Největším jejím protivníkem byl mop a několik hadrů.
„Jak můžou mít tak velkou místnost na úklidový prostředky?!“ Pomyslela si, když odtamtud vyšla s kýblem na hlavě. Ten si samozřejmě sundala…poté co zjistila že je větší tma než předtím. U dalších velkých dveřích už byla obezřetnější a pouze je rozkopla, že se rozletěli na všechny strany. Pak vešla dovnitř a uviděla stůl kazekageho. Potichu k němu přišla, když v tu se rozsvítily světla a ona se úlekem otočila.
„A ty jsi kdo??“ Udivila se Niki.
„Jsi v mojí kanceláři.“ Prohlížel si Gaara kusy dřeva, které dříve označoval jako svoje dveře. Niki na něho chvíli zarytě čuměla, pak jí došlo kdo to je a s ohromným řevem…“Ááááááááá“ se k němu rozběhla. Gaara chvíli nevěděl o co jí jde. Doběhla k němu, chytila ho za límec a zvedla nad zem.
„Kde je Atarashi!“ Zařvala na něho.
„Kdo to je??“ Hleděl na ní nechápavě kazekage.
„Nedělej blbého!!!“ Začala opět zvyšovat hlas.
„Nevím o čem mluvíš!“ Zakroutil Gaara hlavou. V pozici, v které byl, se necítil moc příjemně.
„Tak mi vysvětli, proč dva píseční ninjove unesli mého bratra z Konohy, přitom zranili mou matku a ty o tom nic nevíš??!“ Nedržela nervi na uzdě. Samozřejmě že se zpráva o Sakuřině zranění dostala rychle i do písečný.
„Niki?“ Začal se Gaara usmívat.
„Od…odkud mě znáš??“ Ulekla se dívka. Gaara se jí pomalu v rukou začal rozsypávat a za chvíli byla na zemi jen hromádka písku, ze které se kazekage opět složil do své pravé podoby.
„Když jsi byla malá, tak jste tu s rodiči byli na návštěvě, je to dlouho, už si to nemůžeš pamatovat. A když jsem byl já u vás tak jsi bývala na misích.“ Usmíval se Gaara.
„To mě nezajímá!!! Já chci vědět kde je Atarashi!!“ Vykřikla opět.
„Niki, co to děláš?!“ Zařval Naruto když se zjevil i s Kibou a Akamarem před vykopnutým vchodem do Gaarovo kanceláře.
„Hledám Atarashiho, když ses na něj ty vybodl!“ Řekla a nabručeně se od něho odvrátila.
„Omlouvám se Gaaro.“ Nahodil Naruto omluvný výraz.
„Mě se neomlouvej, ale svojí dceři. Já jsem v pohodě.“ Mrkl Gaara okem.