Kaeri 28 - směr písečná

„Zzz…Zzzz…Zzz“ Rozléhalo se Narutovo chrápání po nemocničním pokoji. Náš hokage si totiž nechal do pokoje přivést postel, aby mohl být své rodině na blízku. Chtěl totiž vědět každou jejich změnu stavu, jako první a při jakýchkoliv komplikacích být u nich a plést se doktorům co nejvíce pod nohy.
„Ach jo…to si dělá srandu.“ Objevila se ve dveřích pokoje Ino, s celkem znechuceným pohledem ve tváři. Potichu k němu přišla, chytila ho za joninskou vestu a začala s ním třást jako by ze stromu shazovala jablka. S Narutem ale jako by to ani nehnulo.
„No jo…Sakuřina škola.“ Pomyslela si a pohlédla na vedlejší postel, na které spala Sakura, připojena na několik přístrojů, které ovšem nevydávaly ani čtvrtinu hluku toho, co Narutovo chrápání. Poté přejela pohledem na prázdnou postel a zase zpět na Naruta.
„To si děláš…počkat.“ Přejela pohledem zpět na prázdnou postel.
„Kde je Niki?!“ Vykulila oči a škodolibě se podívala na Naruta, poté na vedle spící Sakuru.
„Odpusťte mi to…hokage-sama.“ Řekla si a na chvíli se lítostivě podívala nahoru, směrem k Jashinovi. Potom se škodolibě podívala na svou příští oběť.
„Tohle si užiji.“ Pomyslela si, vzala Naruta za límec, zvedla ho z postele a začala ho fackovat, dokud neusoudila, že už je při plném vědomí…z kterého ho málem poslala do dalšího bezvědomí. Když byla operace probuzení úspěšně hotova, seděl Naruto s napuchlou tváří na posteli a držel se za ni.
„To si mě nemohla probudit normálně??“ Mračil se na Ino, ta se taky mračila, ale z jiného důvodu. Jednak jí Sakura zatrhla bylinky a taky…
„Podívej se na postel.“ Řekla.
„Co je…mokrá nikde není.“ Řekl při pohledu na svou postel.
„Na tu druhou.“ Chytla se Ino za čelo.
„Sakura…už se probrala?“ Vyjekl radostně. Ino jen zakroutila hlavou a naznačila aby se podíval na tu poslední.
„Niki…se probudila? Už je v pohodě?!“ Ino myslela že se neudrží a pude mu vlepit další, hokage nehokage.
„Víš…ikdyž si hokage…tak máš pořád vedení jako když si byl malej.“ Snažila se udržet nervy na uzdě, přesto že věděla že ani její řev, by Sakuru nevzbudil.
„Niki zmizela!!!“ Neudržela se a zařvala ně něj. Chudák ztuhl a nějakou dobu nehybně na blondýnu čuměl.
„Sakra! Atarashi!“ Vyhrkl Naruto a vyletěl z místnosti. Ino za ním vyběhla a zavolala.
„Počkej!!“ Zastavil se na konci chodby, ona k němu doběhla a podala mu kapsli s prášky.
„Co to je??“ Nechápavě na to koukal.
„To je pro Niki na bolest.“
„Ona má pořád bolesti??“ Poškrábal se nervózně Naruto ve vlasech.
„Ještě není doléčená, nevím jak velkou jí má, ale jestli si bude zahrávat tak se jí zranění může ještě zhoršit.“
„Dobře.“ Pokývl Naruto jako kdyby ničemu nerozuměl a zmizel Ině z obzoru.

„Co jsi chtěl Naruto??“ Přišel Kiba k hlavní bráně Konohy za blonďákem, který už tam netrpělivě postával a v jednom kuse si v duchu nadával.
„Máš všechno??“ Podíval se na něho a poté přejel pohledem na spokojeného Akamara.
„Jo, jdeme snad na nějakou misi?“ Podivil se. Najednou se za nimi objevil kouř a ozval se podivuhodný zvuk. Po rozplynutí prachu se před těma dvěma objevila další dvojice.
„Doufám že nejdeme pozdě.“ Usmál se pod maskou Kakashi a podíval se na svého syna, stojícího vedle něho.
„Jak by jsme mohli jít pozdě, když sem tě pořád uháněl.“ Zakroutil hlavou ale potom se podíval na smutný výraz v Narutově tváři.
„Stalo se něco s Niki??“ Zeptal se vylekaně. *pooof* objevil se další obláček prachu.
„Jsem rád že jsi to stihl.“ Pousmál se Naruto na Kashiha.
„Hodil sem sebou….blbej zubař“ Zašklebil se.
„Na koho se ještě čeká???“ Nadhodil Kiba otázku.
„Na Itai.“ Opověděl Naruto.

Za půl hodiny.
„Nějak nejde.“ Řek potupně Kiba a všichni přihlížející přikývli.
„Co je teda náplní mise??“ Zeptal se Kakashi. Naruto ještě stále strnule koukal na vesnici za skupinkou.
„Naruto…NARUTO!!“ Začal s ním Kakashi třást až se Naruto vzpamatoval a na všechny se omluvně podíval
„Víte…Atarashiho včera v noci někoho unesl, když se vracel se Sakurou domů. Sakura utrpěla nějakou fraktu…něco na hlavě a je v bezvědomí. Niki se pravděpodobně vydala Atarashiho hledat.“ Pravil Naruto smutně.
„Já sem si říkal proč jí cítím venku.“ Zakoulel Kiba očima. „Proč se na mě všichni tak koukáte?“ Divil se vykulenému výrazu všech kolem sebe.
„Ty…ty jí cítíš??“ Zeptal se Naruto se šťastným nádechem. Kiba se ale tvářil jako by byl uražen.
„To mě neznáte nebo co??“
„Já moc ne.“ Pousmál se Kashiho.
„Takže kudy šla??“ Řekl Naruto a prosebně se na Kibu zatvářil.
„Směr písečná, ale pach je slabý…má náskok asi 4 hodiny.“ Pozvedl Kiba ramena.
„Tak daleko nebude, je zraněná, nemá doléčená zranění. Nebude tak rychlá.“ Podíval se Naruto smutně na zem.
„Vím jak se asi cítíš.“ Přišel k němu Kiba a chytil ho za rameno. Naruto se na něho usměvavě podíval a poté rozhodně řekl.
„Jdeme! Směr písečná! Dejte do toho všechno lidi!“

„Jsem si jistá že ten chlap měl na čelence znak písečné vesnice!“ Snažila se Niki vybavit noc, kdy dvojici viděla prvně.
„Kazekage o tom musí něco vědět! Určitě ti dva pocházeli z písečný! Musí! Au… Prostě musí!“ Skákala Niki po stromech asi poloviční rychlostí než obvykle a s bolestí v noze.
„Vymlátím to z něj…musím…to z něj dostat…“