Kaeri 7 - 2 stránky osobnosti

Tým Naruto (menší věc na kterou jsem byl upozorněn stále sem psal tým 13 ale teď už je to tým Naruto.) se vracel z další nudné mise. Jejich úkolem bylo doručit zásilku lékárniček joninům, hlídajícím hranice země ohňů. Niki již asi 4. lehkou misi za sebou nesla dost těžce.
„Myslela jsem že budeme dostávat těžší mise, když sme prošli tím pitomím testem.“ Vztekala se a hleděla ne lékárničku, kterou jim Sakura dala navíc.
„Buď v klidu, ono to přijde.“ Řekl Anshin a rozhlížel se po okolí. Ať kouknul kam chtěl, všude byl les.
„Nemůžeme začínat těžšíma misemi, když jsme teď 3 roky žádný nedostávali.“ Usmála se Mikon.
„Z tohohle jsem už unavená, denně jedna lehká mise, kdybychom radši dostali jednu těžkou, třeba na týden a pak jsme dostali volno.“ Pokračovala blondýna v nadávání.
„Jednou se dočkáš.“ Pokračoval genin v hledění do budoucnosti.
„Hele lidi já už nemůžu, tady zastavíme.“ Řekla Niki a bez čekání se opřela o kmen stromu.
„A co tvoje statistika že při 75% zastávek v lese nás někdo přepadne?“ Hodil Anshin udivený pohled.
„Takový štěstí mít nebudu.“ Usmála se Niki a zbytek týmu taky.
„Bys chtěla aby nás přepadli?“ Podíval se na ní Anshin.
„Možná budeš mít štěstí, větřím krev.“ Čmuchala Mikon do vzduchu.
„Jsi v lese, tady je spousta zvířecí krve a navíc jsme unavená, nechci bojovat.“
„Teď si protiřečíš.“ Ušklíbl se Anshin.
„Ne, ta je lidská. Nulka.“
„Stane se.“ Řekla Niki a začala se taky rozhlížet kolem. Mikon se zvedla ze země a šla ke zdroji zápachu. Došla ke křoví nedaleko místa kde zastavili. Anshin s Niki na ní jen udiveně koukali. Mikon rozhrnula větve a zděsila se.
„Rychle lékárničku.“
„Ta se naotravuje.“ Ušklíbla se Niki, zvedla se ze země a šla se podívat ne Mikonin úlovek.
„Co tam máte?“ Ptal se zvědavě Anshin při pohledu na jak ztuhla i Niki.
„To…to…to je dítě.“ Vykoktala Niki. Dostalo se jí pohledu na do krve pořezaného chlapečka.
„Jo.“ Cekl Anshin.
„Niki, podej mi tu lékárničku.“ Dožadovala se Mikon bílé krabice z Nikiných rukou. Za chvíli se jí bedny dostalo a začala chlapečka ošetřovat. Anshin se jí snažil pomoct a Niki jenom ztuhle civěla.
„Chlapče, vstávej, hej kluku.“ Snažila se Mikon probudit děcko, to se za pár minut vrátilo k životu.
„Kdo ti to udělal?“ Vyjela na něj Niki. Dítě evidentně ještě v šoku nevydalo jedinou pochopitelnou větu.
„Tam. Dolori tam. Brach tak tak. Polom.“ Vřískalo dítě a přitulilo se Mikon, která u něj stála nejblíže, k noze.
„Co to říkal? Sem fakt unavená, a nerozuměla jsem mu jediný slovo.“ Divila se Niki.
„To nebylo únavou, neřekl nic srozumitelného.“ Odpověděl jí Anshin.
„Ukazovalo támhle.“ Ukázala Mikon tím směrem, kam ukazoval ten prcek, co jí vysel na noze jako klíště.
„Co podnikneme?“ Zeptala se Niki celkem blbě.
„Pomůžeme mu!“ Řekla Mikon a tým se vydal tím směrem. Les asi za 2km skončil a před týmem se zjevila vesnice. Že jdou správně jim potvrdil fakt, že chlapeček, který šel teď již po svých, se klepal čím dál víc. Ve vesnici se zastavili.
„Je to tady?“ Podivila se Niki. Mikon si čuchla ke chlapci a pak zavětřila do vzduchu.
„Ne, ale jsme blízko! Byakugan!“
„Co vidíš?“ zeptal se Anshin.
„Asi kilometr tímhle směrem je statek. Vypadá opuštěně, myslím že to je ono místo, kde se mu to stalo.“
„Nebude lepší aby s ním někdo z nás počkal tady??“ Vypískla unavená Niki.
„S tím nepočítej, teď není čas odpočívat, ale máš pravdu, u někoho ho necháme.“ Okřikla jí Mikon a šla zaklepat na první dům, na který se zadívala. Lidé byli přívětiví a evidentně chlapce znali.
„Jasně že ho pohlídáme.“ Řekl pán, který otevřel dveře.
„A nevíte kde má rodiče?“ Ptala se Mikon.
„Má jen otce, matka zemřela při porodu jeho menšího bratra.“
„On má bráchu?“ Rozhovor probíhal jen mezi mužem a Mikon, Anshin s Niki stáli opodál.
„Ano, ale toho tu nevidím.“
„Tak ho prosím pohlídejte, bratra určitě najdeme.“
„Dobře.“ Mikon se rozloučila a zavelela směr farma. Netrvalo to dlouho a byly na místě. Farma byla prázdná, po otci ani bratrovi žádné stopy.
„Nikdo tu není, ale já tu někoho cítím. Počkat, cítím malí dítě a asi 5 dospělých.“ Čuchala Mikon kolem.
„A co sklep?“ Řekla Niki první blbost, která jí napadla. Anshin nic nenamítal, Mikon jelikož jí taky nic nenapadalo přikývla. Nikin blbý návrh se ukázal jako správný. Ve sklepě se svítilo. Kolem nějakého pitevního stolu bylo seřazeno asi 5 mužů. Na stole leželo asi o 4leté dítě, do tváře mu nebylo vidět, bylo celé od krve, pořezané a zhmožděné. Muže nečekaná návštěva překvapila.
„Návštěvu sem nečekal, vy jo?“ Řekl jeden z mužů.
„Třeba jsou to pomocnice od Kabuta-senseie.“ Usmál se druhý.
„Já ti dám pomocnice!“ Začala se Mikon dostávat do varu.
„Hej, já sem kluk!“ Urazil se Anshin.
„Sestřička? To bych dopadla jak máma, né díky.“ Kdo to řekl a co za to sklidil snad není potřeba ani říkat . (Pro ty méně inteligentní, Niki a sklidila za to zabijácký pohled od Mikon)
„Co to děláte s tím malým?“ Začala Mikon řvát na celej sklep.
„Co ti na to máme říct? Učení, mučení!“
„To máš ale mučit sebe ty idiote a né to dítě!“ Začali se snad Mikon i tesáky zvětšovat.
„Mikon trochu to uklidni, dneska jsi víc hyper než tady Niki.“ Řekl Anshin a pomalu přejel z nažhavený Mikon na polouspanou Niki.
„Neříkej mi kua co mam dělat! Tady velím já!“ Ohnala se mírně (pěstí) Mikon i po Anshinovi, který stihl naštvané kamarádce uhnout.
„Hele , střelba do svých.“ Usmála se skupinka stojící kolem dítěte.
„Cože?“ otočila se zuřící dívka na ně. „Já ti ukážu co je to střelba!“ Řvala a vytáhla svůj shuriken, který dostala po dokončení akademie v mlžný.
„Teď bude masakr.“ Podotkl Anshin a chytil se za uši.