Kaeri 6 - sledování

Tak nakonec sem ho napsal dřív než jsem čekal. Tenhle díl sem slíbil hlavně Reazon za výpomoc, doufám že jí nezklame .Chtěl sem říct ještě něco ale nevím co no neva já si vzpomenu .

Poté co tým úspěšně prošel testem a vychutnal si slíbenou odměnu se všichni rozešli do svých domovů, kde se přivítali se svými rodinami a ulehly ke spánku. Nepočítám Niki ta to stihla už v Ichiraki ramen. Debatu o tom jak nejdříve nadávala a pak byla ráda že je zpět asi ani nebudu popisovat, neboť bych mohl porušit pravidla, o což nestojím takže si jí raději domyslete sami .
Niki byla ráno donucena vstávat násilím. Někdo jí na okno házel kameny. ( To sem tady asi ještě nezmiňoval ale ten baráček co si Naruto postavil má 2 patra ). Bohužel pro blondýnu bylo okno otevřený a tak jí pár kamínků přistálo na hlavě.
„Auuu.“ Zařvala na celej barák, zvedla se a šla k oknu.
„Dobré ráno.“ Usmívala se Mikon pod oknem. Niki udiveně pohlédla na budík vedle své postele.
„Je 6 ráno.“ Řekla mrzutě. Mikon se ale tvářila jako by nic.
„No a?“
„No a? Normální lidi maj ještě půlnoc!“ Začala rudnout. Sakuřiny geny se v ní nezapřou.
Mikon chvíli zapřemýšlela a pak jí to došlo.
„Aha.“ Usmála se. „Promiň.“ Začala se omlouvat. „Na akademii v mlžný jsme stávali v 5 ráno a mě to nějak zůstalo. Vůbec sem si neuvědomila že už nejsem ve škole. Sory.“
„V poho, ale příště prosím házej něco měkčího.“ Chytnula se dívka za bolavé čelo.
„Heh, dobře.“
„A co po mě potřebuješ v 6 ráno?“
„Pomoct s Anshinem.“ Usmála se dívka.
„Nechápu tě.“ Nakláněla se Niki z okna v domnění že asi blbě slyšela.
„Zbalit ho.“ Začala červenat.
„Anshina, rozhodla ses nechodit daleko?“
„Změnil se, on…on je…“ Nedořekla dívka větu, Niki tušila co asi chce říct. Zamilovaný pohled jí hodně napověděl.
„Tjn, a jak to chceš udělat??“
„Proto jsem tu za tebou.“ Řekla Mikon, Niki začala přemýšlet. Vybavila si vzpomínku jak pomáhala balit Konymu.
„Dobře, dej mi 5 minut.“
„Ok.“

Niki vylezla za půl hodiny s báglem na zádech a chlebem v ruce.
„Co ti tak trvalo?“ Divila se Mikon.
„Máma měla kecy že bych nesnídala a že to není dobrý pro zažívání bo co.“
„Aha, jasně, a co tedy budem dělat??“
„Budeme ho sledovat.“ Usmála se bloncka s plnou pusou.
Dívky došli před barák rodiny Hatake. Niki se smutně podívala na křoví.
„Tam se 2 nevejdeme.“
„A co strom?“ Ukázala Mikon na javor za keřem.
„To by mohlo jít.“ Usmála se Niki a už lezla na strom. Tam si obě dívky povídali asi půl hodiny než vyšel Anshin ven. Ten si to namířil k domu Mikon, obě dívky ho sledovali z povzdálí. Tam mu Kiba asi řekl že dcera není doma. Stejně tak pochodil i u Niki. Tam mu otevřela Sakura. (Další z věcí co bych měl osvětlil Sakuru to po roce v kanceláři přestalo bavit a tak si vynutila u Naruta že se budou obden střídat.)
Chlapec pravděpodobně nevěděl co by mohl dělat. Chvíli stál na rohu ulice a opíral se o barák, pak se sebral a šel domů.
„Myslíš že je tohle nejlepší nápad?“ zeptala se Mikon opět visící na větvi stromu před Anshinovím domem.
„Když už nic tak o něm něco zjistíme.“ Usmála se Niki.
„Ty o něm jako nic nevíš??“
„Vím ale ne všechno.“
„Aha.“
Anshin za chvíli vyšel z baráku se sportovní brašnou přes rameno. Dívky trochu udivené si to štrádovaly za ním. Chlapec vešel do nějaké budovy, tam za ním ale nešli. Byla by tam větší možnost odhalení.
„Co je to vůbec za budovu?“ Divila se Mikon.
„Posilovna.“ Řekla Niki hledící na velký nápis nad vstupními dveřmi.
„Tak dem dovnitř.“ Chtěla Mikon otevřít dveře, Niki jí ale zastavila.
„Počkej, to ne, budeme ho pozorovat z venku.“ Ukázala Niki na střechu vedlejší budovy. Posilovna měla okna všude, při dobrém úhlu mohli vidět všechno co bude Anshin dělat. Dívky se na střeše položili na břicho aby nebyli tolik vidět. Niki vytáhnula z obrovského batohu dalekohled a začala pozorovat.
„Nemáš ještě jeden?“
„Vždyť máš Byakugan.“
„Jo, to mám ale ten má blbý barvy.“
„Aha.“ Řekla bloncka a už z báglu lovila 2. dalekohled.
„Kolik tam toho sakra máš?“
„Hodně…“ Usmála se a podala Mikon další část své výbavy.
„Díky.“ ¨
Dívky měli možnost pozorovat Anshina jak si zrovna dává závaží na tyč, lehá si a začíná vzpírat.
„Sakra kolik tam má?“ Divila se Niki.
„Počkej spočítám to. Ta tyč má 20, pak ty závaží, 2x50 a 2x15, takže 150.“ Kulila Mikon oči při vyslovení váhy Anshinem zvedané zátěže. (Než se začnete divit jak to spočítala tak si uvědomte jaký má oči )
„Ty voe.“ Vypískla Niki. „Tak to je dobrej masér.“ (Ani nevim jak mě tohle napadlo )
„To jo.“
Niki to po 5ti minutách přestala Anshinovi počítat a pokračovala společně s Mikon ve slintání. Anshinovi začalo být asi po půl hodině vedro a tak si sundal svůj sportovní nátělník a začal chodit po budově nahoře bez. Ne jen holky se za ním otáčeli.
„Já chci dovnitř!“ Kňučela Mikon na střeše.
Chlapec za několik málo okamžiků začal trénovat bicepsy. Tíhu zvedaného závaží radši ani nebudu říkat. Mikon s Niki na střeše s dalekohledem u xichtu úplně ztuhly. Nemhli odtrhnout oči od Anshinovo vypracovaného těla. Z toho jak napínal všechny své vypracované svaly, které se díky potu leskly a vytvářelo to vskutku zajímaví pohled. Niki ze své pusy do konce Anshinova setrvání v posilovně nevypustila jedinou stupidní hlášku. Teenager v budově setrval 2 hodiny (10 ráno), dívky byli na střeše až do 7mi večer. Obě byli úplně ztuhlý a pořád před očima viděli Anshinovo svalstvo.
„Fíha.“ Řekla Niki když se konečně probrala.
„Jo.“
„Tak to ti schvaluji.“ Čuměla Niki pořád vykuleně před sebe.
„Od zítřka začnu chodit do posilovny denně.“ Řekla odhodlaně Mikon
„jo….“