...Narozeninový dárek pro Hinatu...

,,Ahoj Sakuro, ahoj Sai, co tady děláte?''Zeptal se Naruto svých společníků, když procházel každoročním tržištěm Konohy.
,,Vymýšlíme, co koupit Hinátě k pátnáctinám.'' Pronese v klidu Sakura.
Ne už tak klidný Naruto vyhrkne. ,,Coo? Hinata má teď nikdy narozky??? Sakra, co jí mám dát, doufám, že budou tak za týden?!''
,,Naruto...'' Pronese Sakura, jemně rozzlobená. ,,...narozeniny má už zítra a dneska je už večer, co jí chceš dát, když s tvym mozkem potřebuješ tak měsíc na vymyšlení dárku?''
,,Já něco vymyslim..''No jo, ale co já asi tak vymyslím na poslední chvíli...

Když Naruto procházel okolo Ischiraku, vzpoměl si, že vlastně už dlouho nejedl tak si šel sednout.
,,Dobrý pane šéf jeden vepřový rámen prosím'' Řekl Naruto zasmušile.
,,Ale jistě Naruto, jeden ramen je na cestě, ale ty mi řekni, co tě trápí?''
Během toho, co se vařil rámen, Naruto šéfofi řekl o všem a hlavně o tom, že nemůže vymyslet žádný dárek pro patnáctiletou kamarádku.
,,No Naruto, já opravdu nevím, co můžou holky chtít jsem přeci chlap, ale vím kdo by ti poradil''
,,Kdo? Kdo? Kdo?'' Řekl Naruto s neskrývanou nadějí v hlase.
,,Když půjdeš v uličce, kde sídlí Hyuuga klan, v posledním baráku nalevo bydlí moje stará... známá, která ti pomůže.''
,,Děkuji, tady máte peníze zbohe....'' Poslední Narutova slova zanikla ve vzduchu.
,,Ten malej darebák pěkně nám vyrostl...'' Řekl se slzičkou v pravém oku.

Kde je ten blbej dům... hmm aspoň, že Hyuuga sídlo už je předemnou.
,,Ano tati, vždiť už du na to,'' řekla Hinata, když vcházela do svého pokoje.
Naruto ji v okně sledoval z ulice a řekl si, že jestli chce ten dárek vymyslet, měl by si pospíšit. Za chvíli dorazil na konec ulice a uviděl starý barák, před kterým seděla na rozpadající se židli postarší žena.
,,Do... dobrý den madam já... já jsem kamárád pana..."
,,Á, ty musíš být Naruto, už mi o tobě říkal,jsi pomalý kde si celou dobu byl, prý nevíš, co máš dát své kamarádce k narozeninám?'' řekla stařešina a podívla se Narutovi do očí, i když při tom musela hodně zvednout hlavu.
,,Ano, je to tak, bude jí 15 a já vůbec nevím, co jí mám dát-''
,,Pojď se mnou, něco ti ukážu," řekla a chytila Naruta za ruku a táhla ho asi metr za sebou.
O něco později dorazili k lázním v Konoze. Připomíná mi to Jiraiu a ty jeho úchylný choutky
,,Jsme tady, mladý muži,'' pronesla stařešina s náznakem zadostiučinění.
,,Kde že...'' řekl nechápající Naruto.
,,Jdi do společných lázní a tam se ti dostane odpovědi.'' Řekla stařešina a popostrčila Naruta ke vchodu. ,,Jen jdi jdi'' .To byla poslední slova, která Naruto vnímal, teď se soustředil na to, co má zjistit.
Když byl Naruto uvnitř, viděl samé mladé slečny okolo... 15? Jak se baví s kluky a vypadají štastně... uvědomil si to. Vyběhl ven aby se stařešiny na něco zeptal, ale už tam nebyla. No jo, holky okolo patnácti chtějí kluky, ale co já s tim mám dělat...? V tu chvíli to Narutovi došlo, to jak se chová ona v jeho přítomnosti, to je přeci to samí, jak se chovala Sakura, v Sasukeho společnosti. Naruto měl vymyšlenej dárek.
,,Budu první, kdo jí dá dárek, to je první věc, ta druhá bude twn dárek, který jí nikdo jiný nedá a za třetí... musim jít za šéfem!'' říkal si Naruto spíš pro sebe, když ležel na postely a přemýšlel
.O chvíli později dorazil do Ischiraku ramen a zeptal se šéfa: ,,Šéfe už vím, co jí dám, ale potřebuju od vás malou laskavost. Potřeboval bych tady mít otevřeno jednu minutu po půlnuci, samozřejmě to zaplatím, co vy na to??'' řekl Naruto a plní očekávání hleděj na svou naději.
,,No dobře Naruto, když mi za to zaplatíš tak to beru.''
,,Děkuji''.

Všechno je vymyšleno, teorie je hotová, teď ještě zvlásnout praxi, mám ještě dvě hodiny na to, abych se připravil. O dvě hodiny později už Naruto stál před sídlem Hyuuga klanu. Připravil se k oknu, ve kterém viděl Hinatu, tak usoudil, že to je její pokoj. Přesně v 00:00 pomalu otevřel okno. ,,Hinato?''
Ležela v postely, Naruto si uvědomil, že v nočním světle má její pleť krásnou barvu podobné bílé. Chvíli tam stál a zíral na ni dokud se nezavrtěla a neřekla: *zív*,, Je tu někdo...?''
,,Hin...ehm...Hinato,'' řekl Naruto, který věděl, že musí mít barvu podobnou rajčeti, ,,...chtěl bych ti dát dárek, jako první ,minutu po půlnoci,'' řekl Naruto snad ještě červeněji, než předtím pokud to bylo vůbec možné. ,,Pojď se mnou Hinato.''
,,Dobře Naruto-kun...''
Narutovi se plán zatím dařil. Když dorazili do Ischiraku ramen, pomohl Naruto se Hinatě posadit a sedl vedle ní. Šéf zatím donesl jednu velkou misku ramenu se čtyřmi čínskými hůlkami. ,,Přeji dobrou chuť,'' pronesl stařík.
O něco později, když zbývalo jen pár nudlí si Naruto i Hinata vzali stejné nudle s obou stran, jaká to ale ,,náhoda''. První, kdo si toho všiml byla Hinata, která se v tu chvíli přizpůsobila Narutově pleti, který si toho právě taky všimnul, bylo ale pozdě a byli velmi blízko u sebe. První, kdo zareagoval, byl Naruto, který přešmikl nudle a oba je pak vtáhly do sebe. Když dojedli pozval Naruto Hinu k sobě domů, která po koktavých frázích řekla ano. Po cestě se zeptal Naruto Hiny, jak jde trénink a na jiné otázky ohledně misí atd.. U něho doma Hinatu vyzval, ať se posadí, protože neměl židle, které by byly pohodlné, sedla si Hinata na postel a Naruto vedle ní, chvíli jen mlčky seděli a koukali nepřítomně před sebe. Ani jeden se neodvážil promluvit, dokud Hianta neprolomila ticho.
,,Naruto, víš já... no... chtěla bych ti říct, že...'' Její slova už nemohla vyjít z úst, neboť byla zakrytá jinými. Naruto Hinatu opatrně položil na postel a chvíli se vášnivě líbali. Pak jí Naruto začal svlékat ramínku od půvabní noční košilky, kterou na sobě měla celou dobu, páč neměla šanci se převléknout. Hinata se přidala a začala mu svlékat mikinu a později i tričko. Naruto mezitím skončil a Hinata pod ním jen v kalhotkách a on nad ní jen v trenýrkách. Pak pokračoval... Můžeme si jen domyslet, co se stalo později. Hlavní je, že se ráno probudili vedle sebe oba červení po tom, co si vzpoměli, co se v noci stalo.
Hinatin otec měl o Hinatu takový strah, že když se vrátila, měla měsíčního zaracha a Naruto dostal od Nejiho se slovy, co ho to napadlo, že to všechno viděl Byakuganem, když hledal Hinu, ale ani jeden z nich toho nelitoval. Chodili spolu a nic a nikdo už je od sebe nemohl odtrhnout.