Nitsuki 1 - NaruSaku 4ever

[acidfree:28640]

Takže malým úvodem, tato povídka nepřímo navazuje na mou předešlou povídku Do pekla a zpět, jako 3. série s názvem Nitsuki. Pokud jsi předešlé 2 povídky (série) nečetl(a), nevadí ale přesto doporučuji si je přečíst .
Povídka se odehrává když je Narutovi se Sakurou 32 a jejich dceři Nitsuki ( často zkrucuji na Niki) 12.

„Takže rád bych tě přivítal u dnešního pokračování , pozvání k dnešnímu dílu přijala …
Tsunade!“
„Ahoj Tsunade, dáš si něco k pití?“
„To je otázka?“
„Ne promiň já přece vím že nic jiného než vodu…“
Tsunade na mě hodila zlověstný pohled.
„Kde sem to byl? Jo už vím, nic jiného než saké nepiješ. Ale teď k příběhu.“

Naruto a Sakura se zrovna vraceli ze své poslední mise v zemi blesků.12tiletou Nitsuki měl na starost Konohamaru. Nudnou pomalou cestu (nikam nespěchali) si zkracovali rekapitulací mise.
„Myslím že nebylo v plánu zdemolovat půlku vesnice.“ Nadhodil Naruto.
„Když mi ty paka vězeňský odmítali přinést do cely zmrzlinu, já je varovala.“ Oba si totiž pobyli pár dní v cele.
„No ale misi jsme splnili, jen možná…?
„Co, možná…?“ Podivila se Sakura nad Narutovo nevýřečností, většinou přece neměl problém vyjádřit své pocity.
„Možná že kdyby tam měli ochod s rámenem tak bych ti s tou demolicí nepomohl.“ Usmál se Naruto, Sakura jen přikývla a pohlédla před sebe, k bráně Konohy se pomalu blížili a vypadalo to že je u ní dost rušno. Jejich tempo ale zůstávalo stejné, spíše než na napadení vesnice to vypadala na nějakou oslavu.
„Dneska se něco slaví?“ Hleděla Sakura před sebe s vykulenýma očima. Naruto vytáhl poznámkovém bloček s kalendářem a jen zakroutil hlavou, na znamení že žádný svátek není.

U brány vesnice je čekali mraky lidí, všichni jim mávali a vytyčili jim cestu až k budově hokáge. Všichni jim mávala měli v rukou tabule s nápisy NaruSaku 4ever a takovými podobnými nesmysli.
„Co se tady děje?“ Oba nevěřícně kroutili hlavou. Celá vesnice byla na nohou a oni pravděpodobně byly příčinou její radosti. Cesta vytyčená z lidských těl je dovedla až k budově hokáge, na jejíž střeše se něco dělo. Když po dlouhých strmých, úzkých schodech vystoupili nahoru, byl přivítáni všemi přáteli, neznámými ninji, hokáge a v neposlední řadě Niki s Konohamarem.
„Co se tady děje?“ Zajímalo Sakuru když došly až před Tsunade.
„Po dlouhém rozumovém hloubán jsem se rozhodla jmenovat Naruta hokágem.“ Usmála se Tsunade
„Jinak řečeno, po dlouhém strávení nad papírováním a hodinách v baru se rozhodla že už jí to nebaví a chce to hodit na někoho jiného.“ Překládala Tsunadina slova Shizune do normální řeči. Narutova dobrá nálada se rozplynula nad slovy papírování a dlouhé strávení.
„Po…po…počkat, papírování?“ Vykoktal Naruto.
„Ano, myslel sis snad že práce hokáge se obejde bez papírování?“
„Není to skvěle Naruto, konečně se ti splnil tvůj sen.“ Blahopřála mu Sakura k něčemu co ještě nepotvrdil. Naruto poodstoupil kousek strnou od lidí a zahleděl se do blba, pořád se mu hlavou honili ty slova. Papírování. Dlouhé papírování. Moc dlouhé papírování.
„No…“ Začal Naruto opět koktat.
„Nějaký problém?“ Upřela Tsunade svůj udivený pohled na Naruta. Nikdy by jí nenapadlo že by se Naruto mohl zdráhat titulu káge. Je to přeci jeho sen, sen který má již od mala.
„Papírování.“ Vydal ze sebe Naruto a sklonil hlavu.

„Já myslela že je to to co chceš. Být hokáge.“
„Ano, no chci ale…“ Zamyslel se Naruto.
„Co se děje tati?“ Hleděla Niki na svého otce, který vypadal jako by byl v depresi.
„Ale já si myslím že tady Sakura je na to lepší adept.“ Ukázal Naruto na svou manželku, a nevěřil sám sobě že chce odmítnout titul o kterém snil už od mala.
„Cože, já?“ Začervenala se Sakura.
„NO, já ti nevím.“ Tsunade začala uvažovat. Hodit to na Naruta nebo na Sakuru, vždyť ono je to jedno, jeden nebo druhý, stejně sou to vždy oni 2 kdo zachrání vesnici, vždyť ona je tam stejně k ničemu, do žádného boje zatím nezasáhla, pokud ovšem nepočítá pondělní rvačku v baru. A hlavní je že se zbaví toho blbého titulu a půjde do důchodu, s obrovskou penzí, kterou si včera sama schválila.

„Hele to není vůbec špatnej nápad.“ Ušklíbla se Tsunade.
„Co myslíš, vyšší důchod, nebo hodit na někoho svoje povinnosti?“
„Obojí! Asi to udělám v nejbližší době.“
„Jo, a na koho to hodíš?“
„To nevím, musím sehnat vhodného adepta, zatím mam jednoho!“
„Jo, a koho?“
„Ten barman v klubu je docela spimpaťák!“

„A co kompromis?!“ Navrhla Shizune.
„A jakej?“ Upřeli na ní oči všichni 3 a dav kolem nich.
„Proč neuděláte hokáge z obou?“
„To…to…to je pravda! Kde bych bez Sakury byl?“ Vykřikl Naruto a začal uvažovat že by byl asi ještě v bleskové ve vězení a hrál tam tajně po nocích mariáš s hlídačem.
„Co ty na to Sakuro?“ Tentokrát všichni upoutali svou pozornost na ní.
Sakura se začala potit, nikdy si jí neprohlíželo tolik lidí najednou. Nakonec ale vykoktala.
„P..p...proč n..n… ne.“
„Dobře, tak je rozhodnuto, vy 2 se dnešní půlnocí stáváte 6tým a 7mou hokáge!“ Vkřikla Tsunade. Dav kolem začal jásat, Naruto s úsměvem políbil Sakuru a mohlo se jít slavit.
„Dobře a de se slavit! Kdo bude poslední v klubu platí všem saké!“ Ukázala ještě stále 5. směrem bar a střecha se v mžiku vyklidila. Jediný 3 osoby tam zůstali. Naruto, Sakura a Niki.
„Pudem taky?“ Usmál se Naruto.
„Blázníš? Víš jak tam bude narváno?“
„Co takhle to jít oslavit pořádnou porcí rámenu?“ Navrhl Naruto, Niki přikyvovala a Sakura souhlasila s zbytek.

„Hele Sakuro, jak to uděláme s tím papírováním?“ Zeptal se Naruto když dojedl svou porci. Sakura se zamyslela. Papírování jí taky nebavilo ale určitě v tom byla lepší než Naruto a taky si konečně mohla udělat z Ino sluhu, jak se jí o tom vždy zdálo.
„Dobře já budu papírovat ale ty, ty mi s tím občas pomůžeš!“
„Dobře.“ Přikývl Naruto s radostí že to nepadne na jeho hlavu.

Druhého dne když přišel pár do vyklizené pracovny hokáge s plnými bednami věcí našel na stole první úkol, o který se museli postarat.
Sakura vzala papír, no tedy štos papírů do ruky a začala přejíždět očima řádky, potom s mírným úšklebkem řekla.
„Naruto, chceš být senseiem?“

„Cože, Naruto sensei?“ Vyprskla Tsunade saké.
„Jo.“ *úsměv vládce tohoto příběhu*
„Tak to lituji studenty co dostane.“
„Jo já taky. No máme tu konec dílu , dovol abych se s tebou rozloučil, takže Ahoj.“
„Nazdar!“ Práskla dveřmi 5.