Loučení a návraty 9

A pořád to není poslední kapitola... snad vás už nenudím...

Sakura
Už je to skoro osm měsíců. Osm měsíců…
Sakura se posadila. Těhotenství ji začalo zmáhat, neustále se cítila unavená, a nebylo jí dobře. Už i omezila své obvyklé procházky, a jen polehávala… a přemýšlela. Nad tím vším, nad sebou, nad Narutem, dítětem, Sasukem a jeho cestou, nad tím, co bude dál… Co vlastně bude dál? Čeká ji smutná budoucnost svobodné matky s dítětem, které nikdy nepozná svého otce, a nebo Sasuke svůj slib dodrží?
Věřila tomu, že se Sasukemu podaří přivést Naruta zpět. Ani nevěděla proč, snad za to mohla ta odhodlanost v jeho očích, snad to, že si to moc přála… Možná to, že znala Naruta. Až se dozví, jak to bylo, nebude váhat, a přijde, pomyslela si. A navíc – on se nikdy nedokázal zlobit moc dlouho.
Ale… ano, vztek vyprchá… ale ona se víc bála toho, co viděla v jeho modrých očích, když od ní odcházel. Ta bolest… nenáviděla se za to, co mu způsobila. Ale – zároveň měla vztek na Naruta, že jí nevěřil. Měl přece vědět, že ona by nikdy…
Vlastně je to vina nás všech, pomyslela si. Moje, že jsem nezareagovala rychleji. Sasukeho, že s tím vším začal, že ji nepustil, když chtěla. Narutova, že v tom viděl to, co neměl. Že se zachoval tak hloupě, a hned odešel, bez čekání na vysvětlení…
„Buď šťastná Sakura.chan….“ Tuhle větu řekl, když ho viděla naposledy. Buď šťastná… zní to tak…. Tak definitivně. Jako loučení. Loučil se s ní. Buď šťastná…. Naruto nikdy neuměl prohrávat. Nikdy se nevzdával, tak proč tak najednou? Že by snad… že by ji nemiloval? Tolik, jako ona jeho? Ale… už od jejich dvanácti ji pronásledoval, přemlouval k randeti… a moc dobře věděla, že spolu s roky narůstala i jeho láska k ní… ale… je to možné? Že by ji už nemiloval?
Zavzpomínala. Ne, ta bolest v něm… ta byla pravá. Bolest, kterou mu způsobila hloupá, ale velmi významná chyba.
Osm měsíců. To je dlouhá doba. Co když si našel někoho jiného? Jinou dívku… Kdo ví, co teď dělá, kde je… Mohl by mít jinou dívku, možná se i oženit… chtít mít s jinou dítě…
Tak DOST! Okřikla se najednou nahlas. Prudce přetrhla ten tok myšlenek, zastyděla se – jako křesťan, který se dopustil svatokrádeže.
Proč ji napadají takové myšlenky? Nemá smysl dělat nějaké hloupé závěry, když nezná pravdu…
Možná… kdyby jí nemiloval, tak by z ní nějak, bláznivě, spadla vina, kterou cítila… Kdyby jí nemiloval, tak by se vlastně jakoby nic nestalo… bylo by nepodstatné, že se líbala se Sasukem…
Ale on jí miluje, a moc.
Nevěděla jak, ale prostě to věděla. Cítila to. Znovu si vzpomněla na matčina slova „Sejde z očí, sejde z mysli.“ V případě Sasukeho to tak před lety vlastně fungovalo. Tehdy se celkem divila, přece – na pravou lásku se nezapomíná, myslela si. Ne, na pravou lásku skutečně ne. A ta její a Narutova pravá je.

Naruto
Zvládnul novou techniku. Další… Unaveně si sednul pod strom. Měl už málo Chakry, trénink ho zmohl. Cítil se zvláštně. To Jutsu… líbilo se mu. Nevěděl proč, ale byl rád, že ho zvládnul. Na rozdíl od těch ostatních… Zkusím ho ještě jednou, rozhodl se.
„Hiraishin no Jutsu!“ *

Sasuke
Čas návratů.
Čas výběru našich cest, čas, kdy se ukáže, co v nás je. Čas starých přátelství, zkoušek, slibu, ztracené lásky, čas chyb a omylů…

Čas, čas… byly to už dva měsíce, co se vydal za Narutem. To znamená, že sedm měsíců od Narutova odchodu.
Jeho první cíl byla vesnice, kde měl plnit misi. Tam mu řekli, že mladý jounin už odešel, neznámo kam.
To Sasuke vlastně čekal, bylo mu jasné že tohle nebude zrovna jednoduchý úkol. Naruto nebyl typ, který by tam zůstal. Natolik starého přítele znal. Rozhodl se, že bude pokračovat dál, navštíví různá místa, a jednou ho najde. Určitě.

Čas čekání, čas hledání…. Čas nálezů.

Tak to vlastně pokračovalo celé týdny… navštívil mnoho vesnic, různé země… už je ani nepočítal. Někdy měl štěstí, a našel někoho kdo Uzumakiho viděl a Sasuke byl zase o krůček blíž svému cíli, někdy to byla jen další ztracená chvíle… Skoro to vypadalo, jako by se Naruto lidem záměrně vyhýbal… Ale přesto přese všechno, to nakonec dokázal. Možná za to mohla jeho tvrdá práce, jeho neústupnost… nebo třeba jen prosté štěstí, touha toho cíle dosáhnout.

Čas, který právě nadešel.

příště - setkání...

* je to jen FF, takže prosím, nějaké nesrovnalosti (jak se ho naučil, co k tomu potřebuje ….) prosím neřešte… :D

a dál... https://konoha.cz/?q=node/26477