Naruto Akkipuden - 9) Usmrcený zrádce Haruno Sakura

Kapitola 9.
Usmrcený zrádce Haruno Sakura

"Šla jsi proti mě! Experimentovala s něčím co zabilo několik civilistů a dokázalo by to zabít kohokoli. Myslíš si, že je to hra!?" vrhá kolem sebe plameny zloby Kami jménem Naruto. Rozčíleně přechází po místnosti ze strany na stranu a přísný pohled upíná na Sakuru, klečící před ním na kolenou. Ženu, která se provinila nehodou v laboratoři. Dříve Narutova kamarádka a dětská láska, dnes jako by se stala jeho nepřítelem. Dokonce ji nechal přivést v okovech.
"Naruto, prosím pochop to. Nikdy jsem nechtěla nikoho zabít, byla to..." začne poněkud váhavě a roztřeseně Sakura. Netuší jak moc se Naruto změnil, co od něho může čekat a jestli by měl srdce ji ublížit.
"Byla to nehoda?!" dokončí Naruto prudce větu Sakury a zastaví se kousek před ní.
"Samozřejmě, že byla. A kdy se přihodí další?" zeptá se, "zrádkyně!" křikne závažné obvinění, které Sakurou cukne jako bodnutí nožem. A to přímo do srdce.
"Co to říkáš? Nikdy bych něco takového neudělala, prosím věř mi," souká ze sebe Sakura zatím co v sobě dusí vztek, bezmoc a spoustu dalších emocí. Naruto pokračuje dál, na ni nebere žádné ohledy.

"Věřit ti!? Pche, nechtěj se vysmát," ušklíbne a pokračuje, "už od začátku jsi mě neustále srážela k zemi. Nenáviděla jsi toho podřadného psa, kterým jsem byl. Teď mám konečně jasno. Chceš se mě zbavit, nevoní ti to co jsem dokázal a žárlíš na mě! Nenávidíš mě kvůli tomu, že jsem zabil "tvého" Sasukeho. Ale já nedovolím, aby jsi ohrozila mě, Hinatu, Shiori či Minata ani nikoho dalšího na životě, slyšíš!" řekne zuřivým hlasem Naruto a v rozčílení hodí po klečící Sakuře první věc, která se mu dostane do ruky. Je to naštěstí jenom sešívačka. Sešívačka, která se odrazí od Sakuřiny ruky, kterou zvedne na obranu.
"Tady končíš, podepíšu příkaz tvé popravy," řekne trochu zadýchaně Naruto, který se právě probral z toho nejhoršího běsnění. Zasedne ke stolu, vezme čistý papír a začne psát své rozhodnutí. ANBU u dveří znají již přístup svého Kami k popravám. Každá z nich proběhne jen pár sekund po vydání příkazu, hned jak je papír podepsán a Kami opustí místnost. Proto už jeden z nich sahá po kataně v pouzdře na zádech.
"Naruto, prosím... Ne," vysouká ze sebe Sakura a slzy začínají padat z jejich očí. Naruto ke své zničené "kamarádce" zvedne zrak. Chvíli se na ni podívá, ale pak se zase rychle skloní k listu papíru a pokračuje dál ve psaní příkazu.
Sakura v krátkém střetnutí jejich očí spatřila vyděšené Narutovo nitro. Roztrhané na cáry strachem, smutkem a velkou duševní bolestí. To vše skryté za slupkou zla. Už dokáže rozeznat pravou temnotu zakořeněnou v povaze a tu, která má jiný původ.
Najednou se do místnosti rozletí dveře a vstoupí Hokage, podívá se na ANBU a ostře přikáže: "Vypadněte!" poté skloní zrak k Sakuře a pomůže ji vstát, "jsi v pořádku? Dobře, jdi taky ven a počkej tam!" řekne jí tiše a poté za ní zavře dveře. Místnost nyní patří pouze Kakashimu a Narutovi.

"Copak jsi se úplně zbláznil? To jsi chtěl Sakuru nechat zabít?" zeptá se Kakashi ostře a přistoupí ke stolu, na kterém leží již téměř hotový příkaz. Vezme ten list papíru a roztrhne ho na čtyři kusy.
"Je to vrah a zrádce, zaslouží si to!" odsekne Naruto a odvrátí tvář plnou hanby od svého senseie.
"Proboha vzpamatuj se konečně, Naruto! Neexistuje žádné spiknutí, to vše se děje pouze v tvé hlavě. Sasuke je mrtvý, už není nikdo kdo by ti usiloval o život. Zatím ne, ale pokud budeš pokračovat na cestě po které jdeš tak..." začne Kakashi své kázání a značně naléhavě.
"Co Vy víte?!" vybuchne Naruto najednou, až Kakashi ustoupí o krok zpět, "nevíte nic! Nic o pekle, kterým jsem prošel a které mě každý den i noc mučí!" řekne Naruto a pozvolna se jeho hlas znovu uklidňuje, ale jeho nitro je stále stejně rozbouřené: "Zničím vše, co by to mohlo vrátit zpátky."
"Ale smrt tvých přátel nic nenapraví!" naléhá Kakashi dál, začíná poznávat, že v této situaci ztrácí vliv. Cítí se docela bezmocně.
"Je to vrah. Dřív možná byla něčím víc, ale od doby co zabila ty lidi, od té doba je to vrah!" obhajuje Naruto své rozhodnutí nechat Sakuru popravit. Provedl těžké rozhodnutí a nehodlá ho brát zpět. On totiž nikdy nebere svá slova zpět.
"Ne! Je to vědec. V tom co dělá se někdy stane vážná nehoda, ale to je riziko, se kterým tam ti lidé jdou. Byla to nehoda," snaží se Kakashi vytáhnout ještě nějakou obhajobu. Je mu jasné, že tento argument na Naruta platit nebude, ale musí zkusit všechno, aby ochránil Sakuru před smrtí na popravišti.
"Musí být potrestána!" odsekne Naruto jistý si svým názorem.
"To jistě bude, ale podle zákona této země a ne tvojí rukou. Nezaslouží si smrt," zopakuje Kakashi znovu.
"Pokud vím. Jako Kami mám nárok být soudcem kdekoli v Alianci, pokud se soud týká shinobiho," vyjde Naruto na světlo se svým právem. Kakashi se zarazí, je mu naprosto jasné, že tímto bude chtít dosáhnout její smrti. Ale nenechává příliš nápadnou prodlevu.
"Na to máš jistě právo," ujistí Kakashi svého bývalého žáka. Už je mu jasné, že v této situaci slovy nic nevyřeší. Ale nechce se jeho vůli podřídit, nechce jeho pomatenosti vydat dalšího člověka, který se mu znelíbil. Sakura by totiž nebyla první. Už pár lidí zmizelo a většina vyšších představitelů Aliance ví, že Kami v tom má pravděpodobně prsty.
"Pak ho využívám!" zavrčí Naruto a zašklebí se, vyzrál na Kakashiho a to není zrovna všední úspěch, "sám ji odvedete do vězení, když jste poslal ANBU pryč a zítra začne soud!" rozhodne Naruto a namíří prstem na dveře.
"Chápu a myslím, že tak to má být," přikývne Kakashi s tichými slovy pod maskou. *Nedokáži ho přesvědčit, aby ušetřil její život. Ačkoli se mi to nelíbí, musím jít proti němu, defakto musím zradit Alianci... To je pravděpodobně likvidační rozhodnutí,* pomyslí si Kakashi když odchází z toho dračího hnízda, kterým Narutova kancelář bezesporu je. Venku před ni sedí Sakura na lavici, ruce spoutané okovy a pohled upřený do jediného bodu na zemi. Plaví se v myšlenkách, ze kterých ji vytrhne až Kakashi.
"Sakuro, vstávej. Nařídil tě zavřít do vězení," řekne klidným hlasem. Ale Sakura nevstává. Protestuje nebo ho nevnímá?
"Vstaň!" křikne Kakashi najednou jako nějaký bachař. Tím Sakuru dokonale probere a donutí ji vystřelit na nohy.
"A-ano, už stojím," oznámí vykolejeně a zmateně krčí obočí. Neví co si má myslet, ale rozhodně se jí nechce věřit, že by se Hokage změnil v Narutova bachaře a poskoka. Kakashi ji chytí za okovy a mlčky, se vší vážností, ji vede chodbami paláce až ven. Teprve tam Kakashi promluví.
"Jak jsem řekl, Naruto tě nařídil uvěznit, ale je to jenom dočasně," prozradí Kakashi a dál Sakuru vede po ulici, "zítra tě hodlá sám soudit a pochybuji, že se vzdá svého. Nařídí tě zabít."
"Myslíte, že to opravdu udělá?" zeptá se Sakura a hlas se jí lehce třese. Jen lehce, cítí totiž něco jako naději, i když zatím žádnou nemá.
"Nevím co se mu honí hlavou. Naruto se strašlivě změnil a už ho nedokážu odhadnout. Pokud bude tvá poprava nařízena, bude provedena následující ráno. Do té doby budeš pryč z Konohy," řekne Kakashi s takovou jistotou, jako že vyjde slunce. *Nehodlám ji vydat katu. Ačkoli nepřímo zodpovídá za smrt několika lidí... Trest smrti je v tomto případě špatné rozhodnutí. Vězení a zákaz činnosti nebo trest mučením, to ano... Ale smrt si nezaslouží,* pomyslí na všechny ty přívětivější varianty, které by mohly padnout.
"Cože? Pryč? Jak to mám udělat? Utéct z vězení a být štvanou zvěří?" zapochybuje Sakura o plánu. Přece jenom, je to trošku bláznivá představa. Že by dokázala nepozorovaně uprchnout z vězení a Konohy k tomu.
"Budeš se chovat přirozeně a po rozsudku počkáš na jednu hodinu ráno. Budu tam a dostanu tě pryč," řekne Kakashi a trochu cukne okovy, aby šla Sakura blíž a on nemusel mluvit tak nahlas.
"A co Vy? Až se Naruto dozví, že jsem utekla, bude vás podezřívat prvního," řekne Sakura rozpolceně. Nějak se jí nechce přijmout fakt, že by kvůli ní musel platit Kakashi krvavou daň na mučidlech nebo rovnou pod mečem kata.
"Znám rizika a vím jak je překonat, prostě to nech na mě!" řekne Kakashi přísně a gestem ruky naznačí, že už má Sakura mlčet. Blíží se totiž k vězení, do kterého ji vede. Spravuje ho ANBU a není to hezké místo. Jsou zde uvězněni ti, kteří mají být mučeni a rovněž ti, kteří čekají v celách smrti.
"Hatake Kakashi vede vězně na příkaz Kami, zítra má být souzena a odsouzena za čin teroristického útoku smrticím virem," řekne Kakashi strojově a pohlédne na Sakuru.
"Jistě Hokage-sama, hned bude odvedena," řekne ANBU a převezme si vězně. Vstoupí s ní přímo do věznice, za ocelová vrata do podzemních cel. Předá ji čtyřčlenné eskortě a už ji vedou. Stále temnějšími chodbami kolem cel nadprůměrně zabezpečených. Z některých vychází psychopatický řev a bušení do tlustých dveří. Rozhodně dobré místo pro masového vraha.

"Tohle je vaše cela," oznámí ANBU a povolí nechanické zámky. Dveře se otevřou a Sakura je strčena do cely. Hned za ní zaklapnou zámky. Cela je naprosto černá. Pouze malým otvorem ve dveřích dovnitř vniká umělé světlo z chodby. Na zemi je matrace přikrytá dekou.
*To je smrad, ale na poslední den života... Docela dobrý,* pousměje se Sakura tak trochu rezignovaně. Nevěří, že by ji Kakashi-sensei mohl zachránit před popravou, pokud Naruto opravdu rozhodne, jak si myslí. *A pokud se mu to podaří, bude v bezpečí?* ptá se sama sebe Sakura v duchu.

"Jdu navštívit vězně. Její jméno je devět jedna sedm Karin, mohu?" zeptá se Kakashi na recepci v druhém vězení v Konoze. Je to vězení pro obyčejné zločince a místo, kam si někteří shinobi chodí napravovat myšlenky. Jistá Uzumaki *Uchiha* Karin sem byla na doživotí uvržena poté, co byl Uchiha Sasuke prohlášen za podlého zrádce samotným Kami a tím samým člověkem byl i usmrcen. Karin byla zvyklá na prostředí vězení, svého času v něm strávila snad víc času než na svobodě. Ale od té doby se některé věci změnily, změnili se přesněji dvě malé věci, které se nyní nacházejí v nepříliš dobrých podmínkách, v jednom zapadlém sirotčinci. *Nevím, co je Karin schopna udělat pro své ratolesti. Ale je tu možnost, že ji dokážu přesvědčit... Že s ní dokážu uzavřít obchod,* řekne si Kakashi v duchu, když ho shinobi, jenž má službu, doprovází k její cele.
"Nechte nás prosím o samotě. Věřím, že se jí případně ubráním sám," řekne Kakashi uvolněně a shinobi to přijme. Otevře mu její celu a Kakashi vstoupí dovnitř.
Tato cela je o poznání útulnější než ty na ANBU. Je zde denní světlo, postel, stůl a židle. Navíc sprcha a toaleta má svoji vlastní oddělenou místnost. Prostě docela luxusní vezení a v něm na posteli sedící Karin s prasklými brýlemi na nose a knížkou v ruce. Nehodlá se držet nějaké etikety jenom proto, že za ní přišel Hokage.

"Co chcete?" zeptá se a pohodí hlavou směrem nahoru.
"Chci si s vámi promluvit o... No vlastně o vzájemné pomoci," řekne Kakashi a přistoupí blíž.
"Jasně, takže obchod. To jste na trochu špatným místě," řekne mu a rozpřáhne ruce, "tohle je vězení pro ženu bývalého Hokage. Tady najdete leda tak naštvanou Karin," řekne a i nadále je zcela lhostejná ke Kakashiho přítomnosti.
"Víte Vy vůbec, co je s nimi. Jak se daří Yumi a Muku?" zeptá se Kakashi, už dál nechce chodit kolem horké kaše. Karin samozřejmě zpozorní. Přestane být tak strašně v pohodě a vstane z postele.
"Co se s nimi stalo? Nikdo mi nic neřekl od té doby, co tu jsem," zeptá se Karin starostlivě a nervózně si mne ruce. Doufá, že dopadly dobře, že se o ně třeba někdo stará.
"Oba jsou umístěni v sirotčinci. A asi víte, že takové dětství je odporná zkušenost, která vás pokřiví na celý život... Ale mohl bych je odtamtud dostat a zajistit jim lepší život a v konečném důsledku je i ukrýt před Kami," přednese Kakashi konečně to s čím sem přišel. Obchodní nabídkou, kterou si Karin vlastně nemůže dovolit ignorovat. A je to znát, když jí vypráví o sirotčinci, tak celá zbledne. Z vlastní zkušenosti ví, co je to za děs být někde, kde tě nenávidí.
"To ne, to je hrozný... Musíte je dostat ven, udělám všechno co můžu! Co chcete?" řekne Karin zoufale. Bojí se.
"Cena za dobrý život pro vaše děti je vysoká, ale kromě vašich dětí zachráníte život i jedné poměrně nevinné osobě... Ale musíte obětovat ten vlastní," řekne Kakashi konečně svoji cenu za to, že se postará o její ratolesti. A Karin tato cena udeří přímo do nejcitlivějšího místa. Vytřeští oči překvapením a zahledí se do okna, kterým dovnitř proniká sluneční světlo. Pohrává si s myšlenkou, přemítá co má odpovědět a Kakashi ji hodlá pomoci.
"Je to tvrdé, ale váš život je vlastně už u konce. Zbytek strávíte zavřená v tomto vězení. Pokud přijmete moji nabídku, tak zachráníte své děti a navíc překazíte plány tomu bastardovi, který zabil vaši lásku," řekne jí Kakashi a čeká dál.
Karin přikývne jako, že rozumí a najednou se začne hlasitě smát. Ponoří tvář do dlaní a pokračuje ve smíchu. Kakashi moc dobře neví co si má myslet.
"Nikdy bych si nepomyslela, že mě bude laskavý Hokage vydírat, aby dosáhl svého," řekne stále v podivně dobré náladě, ale Kakashi vidí, že to jenom předstírá.
"Opravdu jim zajistíte dobrý život?" zeptá se Karin nakonec a po tváři se jí sveze slza.
"Na svůj život," odpřisáhne Kakashi.
"Tak tedy dobrá... Udělám to," přijme Karin obchodní nabídku.
"Jste velice statečná, děkuji vám," uzná Kakashi a hluboce se ukloní.
"Ne, to já děkuji vám. Skoncovat s mým bídným životem a zachránit dvě nevinné děti od nenávisti, to stojí za to," řekne Karin tentokrát již s upřímným úsměvem na tváři.
"Dobrá, ještě vás zítra přijdu navštívit..." rozloučí se Kakashi a zabuší na dveře, aby ho pustili ven. Tak se i stane. Strážný otevře dveře a ujistí se, že je v cele vše v naprostém pořádku. Kakashi opustí zdi vězení s dobrým pocitem. *Cítím, že to vyjde. Jenom, ať se nic nepokazí!* doufá si.

V Konoze dnes probíhá nevšední událost. Veřejný soud, kdy bude souzena a odsouzena Haruno Sakura. Stovky lidí i příbuzných obětí oné údajné vraždy, se sešli na hlavním náměstí. Pod mohutným, vzrostlým stromem byla vybudována "soudní síň" avšak role hlavního soudce je neznámá. Množstvím lidí se rozléhá hlasitý šum, který utiší až úder do pozlaceného gongu. To na pódium vystoupil člověk, který má i nezasvěceným lidem oznámit, co se zde má odehrát.
"Obyvatelé Konohy, vítejte. Dnes před vás předstoupí velice nebezpečná osoba. Její jméno je Haruno Sakura. Někteří ji možná znáte jako lékařku, která ráda pomáhá lidem... To je však velký omyl. Ona žena totiž brutálně zavraždila více než deset svých kolegů a to smrtící nemocí. Je to zločinec té nejhorší kategorie a proto byl přizván samotný Kami-sama, aby společně s Hokage-sama spravedlivě rozhodl o jejím osudu," ohlásí muž zvučným hlasem, takže ho zřetelně slyšel každý na náměstí.
Ale to se již z jedné části davu začíná ozývat potlesk a provolávání slávy. Uličkou lidí totiž prochází všemi uctívaný Kami-sama a za ním Hokage-sama, kterého lidé v porovnání s Kami, přehlížejí.
Jen několik málo z přihlížejících zůstávají chladní, jsou to jednotky ANBU umístění v davu a lidé, kteří vědí, co je ten muž na pódiu skutečně zač. Všichni jsou to vlastně jeho bývalí přátelé.
Kami i Hokage vystoupí na pódium a zasednou za stůl. Kami zvedne ruku a gestem, jako by snížil hlasitost davu. Pouhým pohnutím ruky všechny utiší.
*Až neskutečné, jak ho naprosto cizí lidé ctí a poslouchají. Vědí v něm jen to dobré a on zatím nechává vraždit své přátele jako krysy,* pomyslí si Kakashi a položí před sebe svůj odznak moci, Hokageho klobouk. Podívá se na Naruta a kývne, že mohou začít.

"Přiveďte odsouzenou...tedy obžalovanou!" přeřekne se Naruto hned na začátku a mezi lidmi to místy vyvolá pobavené reakce. Hlavně mezi mladšími.
*Řekl to správně, tento soud je fraška,* zamračí se Kakashi upře pohled do uličky, kterou je Sakura vedena k pódiu. Lidé kolem neprojevují nenávist k ženě, která rozhodně nevypadá zdravě. Ale téměř všichni jsou překvapení a zklamaní, že zrovna ona je nebezpečím. Ovšem šeptem se mezi lidmi nesou všelijaké odporné pomluvy a údajné pravdy, jenž nejspíše právě vznikly.
*Krvavé šrámy na rukou i nohou, boule a modřiny... Co dělala, že dopadla takhle? Po jediném dni a noci?* zhrozí se Kakashi a zamračeně obrátí pohled k Narutovi. Ten se tváří zcela kameně a bez jakéhokoli soucitu, pohledem povýšených, shlíží na domlácenou Sakuru. *Přikázal to snad on? ANBU Sakuru týrali na jeho rozkaz?*
"Prosím nepohoršujte se nad šrámy na těle obžalované. Údajně ji ve vězení museli uklidňovat pomocí obušků. Byla úplně mimo," řekne Naruto posměšně a někteří lidé v davu se začnou smát. Kakashi mlčí, ví že tu je pouze jako druhý soudce má pouze poslouchat.
"Děkuji... Ehm, tak tedy. Haruno Sakuro, tvrdíte, že jste nikdy neměla v úmyslu zabít své kolegy. Přesto k onomu omylu, jak Vy ho nazýváte, došlo ve chvíli, kdy váš tým měl úspěch na dosah. Nevedlo vás náhodou k rozhodnutí vraždit to, že jste chtěla úspěch jen pro sebe?" zeptá se Naruto profesionálně a proplete prst mezi sebou. Klasický soudce.
"To by mě nikdy nenapadlo, byla to politováníhodná nehoda," odpoví Sakura tiše.
"Ano to jistě, můžete to nějak dokázat?" zeptá se Naruto naprosto absolutně, ale lidé mu to žerou.
"To přece není..." začne Sakura, ale Naruto jí obratně skočí do řeči: "Nemůžete...no zajímavé. A dále, jak je možné, že všichni vaši kolegové byly v době úniku v laboratoři, pouze Vy ne?" ptá se dál.
"To přece nemůžu vědět. Byla to náhoda a..." znovu Sakuře skočí Naruto do řeči, aby náhodou neřekla něco na svoji obhajobu: "Samozřejmě, že byla. Náhodou jste byla v době nehody pryč, náhodou unikla smrtící látka a náhodou ta z vašeho stolu... A náhodou zemřeli lidé, kteří se s vámi dělili o úspěch. Trochu moc náhod, nemyslíte?" řekne Naruto jedním dechem.
"Nevím co k tomu má říct," odpoví Sakura a zavrtí hlavou. *Gratuluji Naruto, takhle vede soud každý dobrý tyran,* poblahopřeje mu sarkasticky Kakashi.
"Nemůžete k tomu říct nic! Protože by jste musela zase lhát!" zavrčí Naruto a rozpřáhne ruce, "teď promluví několik dalších obětí, této údajné doktorky a vědce," rozhodne Naruto a Kakashi jen přihlíží. *Teď pozve několik zmanipulovaných lhářů, by lidé zapomněli na své rozpaky. Sakura se musí stát démonem v jejich očích. Naruto chce lidem vnutit, že ji vlastně k smrti odsoudili oni sami,* pomyslí si Kakashi a kývne si sám pro sebe. Soud se vyvíjí přesně tak, jak on čekal. Je to pouhé divadlo a formalita, fraška. A jak si myslel, tak se i stalo. Na pódium přichází jeden úplatný lhář za druhým a vyprávějí o Sakuře příběhy plné lží a polopravd, jen aby ji ukázali v tom nejhorším světle. Aby to lidem připadalo ještě důvěryhodnější, tak někdy dokonce přišel i svědek s trochu pozitivnějším dojmem, ale těch je opravdu jen velice málo. Nevole vůči obžalované Sakuře roste každou chvílí a lidé ji prostě už nenávidí jako opravdovou zrůdu.
V tu chvíli vycítí Naruto svoji šanci a zeptá se lidí: "Tak to vidíte. Za uplakanou tváří bezmocnosti se ukrývá odporné vraždící stvoření. Já říkám, aby byla popravena a to teď hned!" provolá Naruto a lidé pod pódiem téměř jednohlasně odsouhlasí smrt té "šílené ženské". *To ne, takhle to přece být nemá!* zalekne se Kakashi a nakloní se rozčíleně k Narutovi: "Co si myslíš, že děláš. Co to mělo být? To ji chceš zabít hned a tady? Na veřejnosti?" zeptá se prudce, ale tiše. *Veřejné popravy? To je praktika dob dávno minulých... Dnes už to nepřipadá v úvahu!* křičí Kakashiho myšlenky. Když už poprava, tak důstojná.
"Měním pravidla Kakashi, nedovolím aby Sakura unikla spravedlivému trestu. Nejsem zaslepený jako Vy. Podívejte, lidé se jí bojí a sami si to přejí," odpoví Naruto a vstane ze židle.
Během jejich rozhovoru je Sakura dovlečena na pódium a sražena na kolena před Kakashiho. Následně přistoupí jeden shinobi a v rukou drží katanu. Ukloní se a nabídne Hokagemu popravčí meč, aby vykonal spravedlnost ve své vesnici. Lidé čekají se zatajeným dechem co se bude dít.

*Tohle přece neudělám,* zamračí se Kakashi, ale převezme si popravčí katanu. Pomalu ji celou vytáhne z pouzdra a pomalými kroky přistoupí k Sakuře. Pomalu jí přiloží ostří k zátylku.
Jeho ruce poznávají to, co už dlouho ne, začínají se třást. *Jak je jenom možné, že jsme se dostali do této situace. Co jsme udělali špatně? Můj bývalý student mi dává za úkol, aby jsem zabil moji bývalou studentku. Do jaké absolutní chvíle jsme se dostali? Proč to musím udělat? Opravdu jménem Narutovi spravedlnosti? Opravdu si myslí, že smrtí Sakury ochrání ostatní? Opravdu si myslí, že je schopná vraždit ze sobeckosti? Nebo se sám snaží dosáhnout svého a schovává se za spravedlnost a ochranu vesnice a ostatních? Jak jsme se k tomu jenom mohli dostat, kde byla chyba, která rozhodla? Vše přece mohlo být jinak,* probíhají Kakashimu myšlenky v hlavě. Nedokáže posoudit, zda by měl Naruta poslechnout. Nedokáže se rozhodnout, jestli mu brání Sakuru zabít smysl pro spravedlnost nebo přátelství a láska. Neví, které rozhodnutí je to správné a je z toho zoufalý. Rozum mu říká, že Sakura zemřít nemá, ale cítí i slabý hlásek, který ho přesvědčuje, že ty lidi z nepozornosti zabila a sama si zaslouží smrt. Slabý hlásek, který mu přehrává žal rodin, které neutiší ona slova, že "šlo o nehodu".
Nakonec provede Sakura to rozhodnutí za něho: "Jen sekněte Kakashi-sensei," řekne smířeně a podívá se mu do očí. V tu chvíli Kakashi pochopí jedno. *Ne, tady to nekončí, pro nikoho,* pomyslí si a pomalu zvedá meč na hlavu. Chvíli ho tam drží a poté švihne!
Meč opíše oblouk a zasáhne cíl, který zasáhnout měl. Srazí se s řetězy okov a rozetne je. Sakura totiž pohotově zvedla okovy proti meči, přesně v potřebný okamžik. *Výborně!* probleskne Kakashimu myslí, těsně před tím, než schytá ránu pěstí od Sakury. Odletí několik metrů a zastaví se o Naruta a stráže, kteří ho chytí. To už Sakura prchá po střechách pryč a nastává zmatek.
"Zadržte ji!" přikáže Kakashi jednotkám ANBU, které jsou mezi lidmi a již se dostávají na střechy. Všichni provolají souhlas a vystřelí za Sakurou rychle jako blesk. Ona však uniká a to velice rychle a obratně po střechách
"Naruto! měl jsi pravdu, zaslouží si přísný trest. Trochu jsem se zamyslel a došlo mi to. Postarám se o ni," řekne najednou Kakashi velice vážně.
"Konečně jsme na stejné lodi, Kakashi-sensei. Sakura je nebezpečná a konečně jste si toho všiml," přikývne Naruto potěšeně.
A tak Kakashi popadne katanu a bleskově vyrazí za Sakurou. Jeho rychlost je absolutně nejvyšší ze všech, kteří jsou do pronásledování zapojeni. Kakashi všechny rychle dožene a předá jim své povely: "Rozptylte se a vytvořte půlkruh, pokusíme se ji sevřít!" křikne jednomu z ANBU a oni už si předají rozkaz mezi sebou. Kakashi zrychlí a sám se dostane před celou formaci. Vidí jak provádí dlouhý skok a zachytává se na stěně hradby za pomoci chakry. Rychle se dá do šplhání a na vršek se dostane zrovna, když se Kakashi odráží od okraje poslední střechy.

"To je ona, zadržte ji!" křikne shinobi na vrcholku hradby na své dva parťáky a zaútočí na Sakuru s kunaiem v ruce. Hlídku však většinou tvoří čerství chuuninové a většinou nepatří k nejlepším. Prvního Sakura srazí k zemi kopem a druhé dva přemůže naráz díky několika silným úderům. Chce se ještě ohlédnout a zkontrolovat, jaký má náskok. Otočí se a spatří před sebou stín. Je to Kakashi-sensei a v pravé ruce drží katanu, která měla setnout její hlavu.
"Kakashi-sensei, co to děláte? Proč..." Sakura se chce zeptat, proč ji nenechá utéct, ale Kakashi ji mluvit nenechá. Čepel katany rozzáří blesky. Hrot katany rozetne vzduch a pronikne do jejího boku. Bolest jí vystřelí až do mozku a ledové ostří pronikne bokem a pod paží. Ale katana je podivně bodnutá. Minula všechny důležité orgány a jen se do boku zařízla. Dokonce i blesky způsobují jen slabé cukání. Kakashi ví co dělá.
"Odpusť mi a přežij ten pád. Jsi skvělá kunoichi a mistr medik... Vím, že to dokážeš," zašeptá Kakashi a prudce katanu vytáhne. Sakura zakřičí bolestí, chytne se za zraněné místo a padne na jedno koleno. Kakashi na chvíli zaváhá, ze starých ran se probírá jedna z nejhrozivějších. Ten temný deštivý večer.

"Odejdi do vesnice Kyoha, tam shinobi nechodí," poradí jí ještě a příloží podrážku na její hrudník. Strčí do ní a tím pošle Sakuru dolů pod hradby, mezi stromy. Nyní dorazí ANBU ke Kakashimu. Celé to viděli.
"Měli bychom zkontrolovat, jestli to nepřežila," navrhne ANBU.
"Je mrtvá, mířil jsem přesně... Raději se postarejte o ty raněné. Já to prověřím," odpoví Kakashi a postaví se k okraji hradby.
ANBU přijme rozkaz a hned se s dalšími pustí do obstarávání raněných. Kakashi se lehce odrazí od stěny hradby a nasměruje skok na nejvyšší strom a do míst, kam by měla dopadnout Sakura. *Výborně, nechala tu zatím ležet Mizu Bunshin a sama utekla. To je dobrá pojistka, ale já potřebuji tělo. A proto,* pomyslí si Kakashi a začne skládat prstové pečeti.

"Karin...je čas," řekne Kakashi, když k ní vstoupí do cely. Už má připravený kunai, kterým ukončí její život, "potřebuji tělo, které Naruto uvidí," upřesní.
"Dobře, neprotahujte to... Už jsem se smířila s předky," odpoví Karin, vstane z postele a poklekne před Kakashiho. Zhluboka dýchá, má zavřené oči, uvolňuje tak napětí z blízké smrti.
"Henge Kage Bunshin no Jutsu," řekne Kakashi a vytvoří stínový klon. Onen klon je už proměněný na Karin. *Nějaký čas bude tento klon žít v její podobě, dokud to nepřestane být podezřelé,* pomyslí si Kakashi a přistoupí ke klečící Karin zezadu. Přiloží ji kunai k srdci a přesně zamíří. Blesky začínají proudit zbraní.
"Bude to rychlé, téměř bez bolesti. A o ty dva se postarám, to se nebojte," ujistí ji Kakashi ještě. Konečně bodne. Kunai pronikne do jejího srdce a to se téměř okamžitě zastaví. Dřív než první kapka krve dopadne na zem, tak Karin je ochromená a společně s Kakashim se noří do dimenzionálního kouře.

"Bunshin Kuchiyose no Jutsu," provede Kakashi přivolání a hned se před ním v kouři objeví jeho klon, který drží v náruči mrtvou Karin. Položí ji na zem a sám zmizí. Kakashi přiloží na Karin ruku a pomocí obráceného Henge ji promění na Sakuru. Tato podoba ji zůstane, dokud se Kakashi bude soustředit na její udržení.
Zhruba v této chvíli k němu přichází první ANBU: "Takže, přece jenom zemřela," konstatuje a to už dorazí další tři.
"Její tělo by mělo být spáleno, vezmeme ji do krematoria," rozhodne Kakashi a ANBU provedou. Nejprve ale tělo zabalí do dvojice pršiplášťů, aby nenesli mrtvolu středem vesnice, všem na očích. Musejí se ale nejdřív dostat k bráně a to je půl kilometru podél hradeb. Žádná velká vzdálenost.
U brány už je čeká ten, který Sakuru nechal odsoudit k smrti. Ani nyní, když nesou její tělo v černých pláštích. *Ani nyní se v něm neprobudil kousek zármutku nebo slitování. Ale co čekat, když dokonce i já jsem mu dal za pravdu,* povzdechne si Kakashi a zamračeně prochází společně s tělem, kolem kamenného Naruta. Naruta, který si Kakashiho rozhořčení všimne a tak se s ním hned pustí do řeči.
"No tak, nebuďte smutný Kakashi. Je to pochmurná událost, Sakura je mrtvá a tak podobně, ale na druhou stranu je mrtvá i hrozba pro naši vesnici a to je dobrá zpráva. Není třeba truchlit pro vraha," snaží se Naruto vnést trochu světla do této temné chvíle a zušlechtit popravu.
"Víš co Naruto, máš pravdu. Dívám se na to z té špatné stránky," kývne mu Kakashi. *Jediné štěstí je to, že mi Naruto ještě pořád věří,* pomyslí si Kakashi a po jeho boku následuje mrtvé tělo do krematoria. Tam není připravena ani rakev. Tělo zabalené v pláštích prostě zajede do pece, kde shoří na popel. Myšlenky Kakashiho v této chvíli patří Karin a slibu, který ji dal: *Poslední rozloučení s hrdinkou jménem Uzumaki Karin. Hned večer se zastavím v sirotčinci... Její děti si zaslouží lepší osud,* pomyslí si Kakashi a doufá, že to byla poslední oběť. Poslední oběť Narutova boje za bezpečí a boje za lepší svět v zemích Aliance. *Jde za tím vším tak bezohledně. Pokud nad ním někdo nebude držet ochranou ruku, tak zavede absolutně bezpečnou zemi, kde nikdo nepřežije. Nesmím dovolit, aby ho moc pohltila ještě víc. Pokusím se promluvit s Hinatou, ta má u Naruta ještě vliv. Společně ho musíme udržet při zemi a nedovolit proniknout zlu, aby ho pohltilo. Nehodlám přihlížet tomu, jak se naplňují Obitova slova "Nakonec skončíš jako já" ... To se nesmí stát!* slíbí si Kakashi a s posledním povzdechem se otáčí od plamenů pece a odchází pryč.

Skrytá v lese nedaleko od zdí Konohy. Ostrá bolest v boku a krev na rukou, kterými se snaží krvácení zastavit. Rána je však příliš hluboká na to, aby se Sakura dokázala vyléčit obyčejnou lékařskou technikou. *Budu muset uvolnit trochu chakry z pečetě. Kakashi to trochu přehnal... Uf, ale už jsem si myslela, že mě chce opravdu dostat,* řekne si v duchu, zatne zuby bolestí a složí pečeť. Tak uvolní trochu energie z bodu na čele. Bolest začíná téměř okamžitě ustupovat úlevě. Rána na boku zmizí velice rychle a zůstane po ní pouze krvavá skvrna na oblečení. *Konečně!* oddechne si.
*Jak to jenom Kakashi říkal? vesnice Kyoha je bezpečná?* zavzpomíná na slova, jenž zazněla těsně před tím, než byla shozena z hradby. *Nezdálo se mi to?* zapochybuje o svých smyslech, ale i tak vstane ze země a jedním odrazem se dostane do větví stromu.
*Měla bych rychle zmizet,* povzdechne si a naposledy se otočí k místu, kde ještě před pár dny byl její domov. *Doufám, že Naruta brzo přivede Kakashi-sensei a ostatní k rozumu. Není přece možné, aby někdo jako on jednal tak bezohledně. Musí ho přivést zpět... Ale do té doby, musím zůstat stranou,* pomyslí si a plnou silou se odrazí od silné větve. Dá se na cestu do prosté vesnice Kyoha, jenž je pouze pár kilometrů od Konohy, ale podle Hokageho je to bezpečné místo pro někoho jako je Sakura.
*Asi nás tam nemají moc v lásce, něco jsme jim museli provést,* řekne si a přehoupne se na další větev. Sakura je už velice obratná kunoichi a je i dost rychlá, těch deset kilometrů pro ni není vůbec nic. A tak se stane, že skončí les a s ním i stromy. Před Sakurou se otevře obyčejná vesnice ležící na soutoku dvojice řek.

*Tak jsem tady. Opravdu to netrvalo moc dlouho... Zde je tedy můj nový domov... Snad dokáži zapadnout, určitě jim mohu být něčím užitečná, i když pomoc shinobi nehledají,* pomyslí si Sakura s úsměvem a vycházkovým krokem vykročí, pravou nohou napřed, rovnou do vesnice.
Z venčí vesnice působila poklidně a ani v ní to není jiné. *Oproti Konoze je zde ticho a klid. Pouze několik lidí posedává nebo pracuje na ulici... No a samozřejmě mírný povyk dětí, ale na to jsme zvyklá,* zhodnotí Sakura vesnici v duchu a na tváři má spokojený úsměv. Dostala se do poklidné a slušné náhrady za domov. *Nikde tu není žádný hotel, k čemu taky, budu si muset sehnat bydlení,* uvědomí si a tak nezbývá než se poptat. Využije nejbližšího člověka, který se naskytne. Trojice staříků na lavičce před obchodem. *Vypadají vstřícně.*
"Ehm, dobré ráno pánové. Neruším?" pozdraví Sakura a získá si pozornost. Prostřední děda se jmenuje mluvčím skupiny.
"Ale vůbec ne slečinko. Vidím, že vás neznám... Hledáte někoho?" zeptá se a přitom trochu šišlá.
"Právě jsem přišla do vaší vesnice. Chtěla bych se sem přestěhovat... Myslím, že potřebuji starostu," odpoví Sakura starému pánovi.
"Jooo starosta, ten bydlí v tom mlýně na soutoku," oznámí ji děda a vytáhne z kapsy u kabátu fajfku.
"Děkuji moc, ať se daří," rozloučí se Sakura a rychle postarší společnost opustí. Rozhlédne se a hledá dům, který by mohl vypadat jako mlýn. Poznávacím znamením je valník naložený bílými pytli. *To bude ono.* Vydá se tedy k němu.
"Haló, je tu někdo?" houkne Sakura do prázdného dvora.
"Tady!" ozve se hlas z tmavé kůlny a ven vyleze muž celý od mouky. Jen ji všechnu ze sebe oprašuje.
"Dobré ráno, co chcete?" zeptá se pán.
"Vy jste starosta?" zeptá se Sakura pro jistotu.
"Jo to jsem já," odpoví starosta hrdě.
"Pak mám na vás prosbu. Chci se sem přestěhovat a ráda bych vaše povolení," řekne Sakura přívětivě.
"Aha... a odkud, že se to stěhujete?" zeptá se starosta podezřívavě a jeho pohled padne na krvavou skvrnu na boku, "co se vám stalo?" zeptá se rychle.
"No mě, přepadli mě," odpoví Sakura usměvavě.
"To vás to vůbec nebolí?" podiví se starosta.
"Ale ne, to není zranění. Víte... jsem lékařka a používám lékařské techniky," prozradí Sakura na sebe.
Starosta na ni chvíli kouká, pak se zamračí, zavrtí hlavou a otočí se k chalupě.
"Odejděte z vesnice a netahejte sem své hloupé zvyky," řekne nevrle.
"Ale ne, já už nejsem kunoichi. Kvůli Kami jsem musela opustit domov," snaží se Sakura rychle zachránit situaci.
"Tím hůř! Půjde po vás a zabije nás všechny, padejte pryč!" zavrčí starosta, vejde do chalupy a zabouchne za sebou dveře.
*Zatraceně, to se nepovedlo! Musím si získat jeho důvěru, ale jak?* ptá se Sakura v duchu a odchází od mlýna. Je naštvaná na sebe, že se jí nepovedlo správně mluvit. *Mohla jsem tušit, že nás tu moc nemusí. Lépe volit slova,* povzdechne si a posadí se na velký kus dřeva před jedním z domů. *Co mám dělat?* ptá se v duchu a přemýšlí jak si získat místo ve vesnici. *Vrátit se nesmím a pokud vím, tak nikde jinde nebudu mimo pozornost Konohy. Sice mě hledat nebudou, ale co když...*

A tak pozvolna plyne den. Slunce se přehoupne přes oblohu a začíná se smrákat. Sakura celý den přemýšlela, celý den proseděla na ležícím kmeni a zamyšlený výraz se na ni drží i nyní. Po celý čas přemýšlí , jak by mohla odejít z vesnice a zůstat bezpečně ukrytá. Plánovala úkryt v lese a v duchu si vše vybarvovala, co kde bude. Pasti, poplašné zařízení... Prostě všechno. Z myšlenek ji probere až poslední paprsek červeného kotouče na západě. *První noc mimo Konohu, první noc jako zrádce a vyhnanec...* povzdechne si a zasteskne se jí. Už nyní, když ví, že se možná několik let nevrátí a bude muset žít v lesích jako nějaký poustevník. Žít zcela novým životem.

"Prosím pomoc, pomoc...lidi!" zaslechne vesnice Kyoha volání od lesa a do vesnice tryskem uhání žena v pracovních šatech. Hned se kolem ní seběhnou vesničané a chtějí vědět co se děje. I Sakura přistoupí, ale drží se opodál. Žena začíná vystrašeně a udýchaně líčit zlé zprávy: "Etsuko-san, zrovna jsme kopkovali seno. A v tom se vyrojily, obrovské sršně. Napadli ji... já utekla, jinak by mě taky dostaly," vypráví a celá se třese.
"Cože, Etsuko-san je v nebezpečí?" pronese se hloučkem lidí a pak jeden pán s černým knírem a vypracovanou postavou, v bílé košili, povídá: "Zajděte pro starostu, musí o své ženě vědět. Já půjdu se včelařem Kurem pro Etsuko-san, rychle!" zavelí a vše se začne hýbat. Včelař Kuro a pán s knírem popadnou ochranné kukly a rozeběhnou se k lesu.
*Říkali sršně? Snad to nebyly ty černé sršně... Ty velké, to by už bylo pozdě,* zatají se Sakuře dech. Čeká jestli přinesou pouze bezvládné a opuchlé mrtvé tělo nebo bude ještě naživu. *Možná se už udusila... Ale možná je proti sršnímu jedu odolnější než obyčejný člověk, tato odolnost je docela častá... Třeba bude mít štěstí,* pomyslí si Sakura a kromě obav zaslechne i hlásek příležitosti. *Pokud ji zachráním, tak mi přece musí začít věřit,* pomyslí si a podívá se na ruce. *Tohle nejsou ruce vraha a teroristy, Naruto... Tyhle ruce budou i nadále zachraňovat životy... Tím alespoň trochu vykoupím svoji strašnou chybu,* promluví k Narutovi skrze myšlenky.
A to kolem ní zrovna probíhá starosta s doprovodem, taky je vystrašený a i přes docela urostlé břicho dává do běhu všechno. *Nejen manžel, ale i lidé z vesnice se strachují o paní starostovou. Asi tu rodinu mají hodně rádi,* řekne si Sakura a znovu jí to vrátí vzpomínky na domov.
*Už jdou,* zaslechne povyk. A opravdu. Velice rychle se k ní přibližují zachránci Etsuky-san a nesou ji. Je politá vodou pro zmírnění bolesti a je vidět, že trpí. Na odhalených částech těla má několik desítek krvavých ran od žihadel a je celá fialová a oteklá, dusí se. Nosítka s ní pokládají na zem a znovu ji rány polévají ledovou vodou.
"Potřebuje bylinky proti otravě, rychle!" popožene starosta své lidi a ti znovu běží sehnat bylinky. Starosta poklekne ke své zničené ženě a utěšuje její bolestné sténání, které slábne s tím, jak ubývá dechu. *Nemůžou to zvládnout sami,* řekne si Sakura a rozhodne se zasáhnout, teď.

"Pane starosto, mohla bych použít své technik a..." chce navrhnou Sakura.
"Ty jsi ještě tady?! Nebudeš dělat nic, nebudeš ji ubližovat těmi fígly ninjů!" oboří se na ni se slzami v očích.
"Já jsem lékařka a v otravách se vyznám. Tohle je víc než vážné a stará medicína ji nezachrání... Vaše žena umře a Vy budete přihlížet?" řekne Sakura přísně. Nesnáší, když ji někdo zakazuje léčit lidi, kteří to potřebují. Starosta chvíli mlčí a dívá se na svoji ženu a v tu chvíli se začne opravdu dusit a to starostu přesvědčí.
"Dobře, tak začněte," řekne a vstane.
*No konečně, nejvyšší čas!* oddechne si a spěšně přiklekne k otrávené. Přiloží své dlaně na její srdce a začne s léčbou. Zelený dým se začne uvolňovat z jejich rukou a obklopuje celé tělo Etsuko. Prostupuje do každé žilky společně s krví a pátrá po jedu. *Je ho malé množství, ale je neskutečně účinný,* pomyslí si soustředěně a obklopí molekuly jedu svojí technikou. *A nyní k ráně, opatrně,* určí si. Dostává jed velice pomalu ven z těla, skrze jednu z míst vpichu. Nažloutlá kapalina začíná vytékat a je jasně vidět, že se pacientce okamžitě ulevilo.
Když je jed venku, tak se Sakura může konečně trochu uvolnit. *Manipulace s jedem je vždy hrozný risk. Ale teď už zbývají pouze ty rány... Opuchnutí odezní během několika minut, maximálně do hodiny,* usměje se a nakumuluje zelený dým kolem ranek, které se rychle zacelí.
"Hotovo," oddechne si Sakura s úsměvem na tváři. Rozhlédne se a zjistí, že se tu najednou nashromáždila snad celá vesnice. Zírají jako blázni na "zázrak" před nimi. Nikdo z nich nemá zkušenosti s kladným uměním ninjů, jen ty špatné z pověstí. Nastane chvíle napětí a ve chvíli, kdy Etsuko otevře oči, tak se starosta vrhne Sakuře kolem krku s pláčem štěstí: "Děkuji vám! Strašně vám děkuji! Omlouvám se! Prosím, zůstaňte tady s námi. Určitě pro vás najdeme místo!" brečí zatím co Sakuru mačká. Ta přijímá obětí poněkud s bolestivou grimasou, ale spokojená. *Konečně zase šťastná tvář, šťastná ze správného důvodu,* řekne si pokusí se uvolnit ze smrtelného sevření starosty.

Kakashi vychází za soumraku z hustě obydlené oblasti a přichází do chudé části vesnice. Nechce, aby ho někdo poznal. Přeměna zajistí, že nebude odhalen nikým, komu by nemohl věřit. Oprýskaná budova sirotčince je tichá. *Tady ty děti bydlí? To je stoka a ne místo, kde by měl někdo prožívat útlé dětství,* povzdechne si. Není hrdý, že v jeho vesnici existuje čtvrť a budova, jako je tato. Chvíli váhá a pak přece jenom zabuší na dveře.
Dveře se pomalu pootevřou a ze škvír vykouknou kostnaté prsty. Chytí dveře za okraj a pomalu je otevřou celé. Před Kakashim stojí vyhublá skrčená bába.
"Přejete si něco panáčku?" zaskřehotá a pokusí se o úsměv, děravý úsměv.
"Chci mluvit s tím, kdo to tady vede. Mám zájem o nějaké dítě," odpoví Kakashi přeměněný za obyčejného člověka, kterého zahlédl někde na ulici.
"To je ušlechtilé... Pojďte za mnou," odpoví stařena a pomalou, belhavou chůzí vede Kakashiho za vedoucí sirotčince. Malá dřevěná hůlčička pravidelně klape o podlahu a poté vždy následuje lehké heknutí stařeny. Pomalu se dostanou k lakovaným dveřím na nichž je přišroubovaná cedulka s jménem: Naro Chi. Stařena lehce zaťuká.
"Co je?!" ozve se z místnosti neurvalý tón.
"Je tu nějaký pán. Má zájem o nějaká děcka," odpoví stařena.
Hlas ženy za dveřmi se hned změní na podivně přívětivý: "Pošlete ho dále," řekne.
Kakashi pomalu otevře dveře a rozhlédne se po místnosti. Je docela hezká a ve špinavé budově vyčnívá jako místo, které spolkne velké množství prostředků pro chod ústavu. *Tak sem jdou peníze... Rozkošné,* pomyslí si Kakashi sarkasticky. Nelíbí se mu zdejší hospodaření.
"Dobrý večer pane, vítejte v sirotčinci... Jsem velice ráda, že se konečně našel další dobrák, který si odvede nějaké to děcko," řekne Chi a natáhne dlaň na židli před stolem. Kakashi se posadí a podívá se přímo na tu buclatou paní v růžovém svetru, která na první pohled budí dojem milé a nekonfliktní osoby. *Takové jsou nejhorší, přetvářka tu zaplnila každý kout,* řekne si v duchu.
"Mohu vám něco nabídnout, třeba..." chce Chi pohostit zákazníka, ale Kakashi nehodlá zdržovat.
"Nebudu chodit kolem horké kaše. Přišel jsem si pro syna a dceru bývalého Hokage," řekne na plno a zpříma Kakashi.
"Ale tady přece žádné tak důležité děti nej..." chce zalhat Chi, ale Kakashiho pohled ji přesvědčí, že to cenu nemá. Proto se nakloní přes stůl a šeptem se zeptá: "Jak o nich víte?!"
"To vás nemusí zajímat," odpoví Kakashi klidně a sáhne do náprsní kapsy. Na světlo z ní vytáhne dosti obsáhlí balík bankovek. Ty peníze Chi téměř zhypnotizují. *Návnada pro odporné typy,* pomyslí si Kakashi.
"Řekněte té staré babce, ať vás k nim zavede. Nezajímá mě to," vydechne a láskyplně převezme bohatství.
"Tak děkuji," pokloní se Kakashi těsně před tím, než konečně vyleze z toho hadova hnízda.
Stařena ho odvede do velké místnosti. V ní jsou seřazené postele jako v kasárnách, jediný rozdíl je, že zde nejsou palandy. Je tu chladno a v některých oknech chybí skleněná výplň. Podlaha je špinavá a studená. Děti se zdají být ve směs vyhublé a nespokojené, nikde žádný smích, ale žadonivé tváře, které chtějí, aby si je Kakashi odvedl. A jak tak pokračují chodbou, tak jsou tu stále menší děti. Až před sebou Kakashi uvidí známé rysy v tváři. Ani mu je nemusí stařena ukazovat, okamžitě je poznal. Malé, tříleté děti. Osamocené a bez nikoho, kdo by se o ně staral.

Kakashi k nim přistoupí a dřepne si, pokouší se tvářit tak, aby to ty mrňata nevyděsilo. *Co jim mám říct? Nikdy jsem se o děcka nestaral... Vlastně párkrát jako genin, ale to většinou dělala hlavně Rin a Obito... Ech, proč já si jen myslel, že to je k ničemu?* zavrtí Kakashi hlavou a řekne první věc, která ho napadne: "Ahoj děcka, přišel jsem si pro vás. Dostanete se do nové rodiny," řekne Kakashi a ohlédne se za sebe. Uvidí záda odcházející stařeny. A vtom ucítí dotek, trochu ho to zaskočí. Ovšem ta děcka ho právě objímají a nechtějí se pustit. *Asi si mě oblíbili,* řekne si a usměje se nad mírou vděčnosti. *Budu muset pomoct všem dětem. Začnu tím, že se zbavím té hrabivé ženské v ředitelně,* ujasní si Kakashi

*Takhle jsem tě kdysi poznal, Yumi. To ty jsi měla být ta, která probudí sharingan... A naštěstí se tomu podařilo zabránit... Ale Muku, ten by sharingan mít neměl... Ukryl jsem ho mezi ANBU... Kde je tomu konec... Mám jenom tebe Yumi a nedovolím, aby jsi se vystavovala nebezpečí tak brzy,* věnuje Kakashi myšlenky zničené Yumi, ležící na nemocničním pokoji v bílé posteli. Zásoba její chakry kleskla velice těsně k bodu smrti, ještě kousek a zemřela by. "Proč jste bojovali? Měli jste utéct, to je běžný postup," zašeptá si Kakashi pro sebe.
"Musela jsem se bránit, tati..." ozve se najednou slabý hlásek Yumi. Má zavřené oči a nehýbe se, ale s vypětím řekne pár slov. Kakashi překvapeně upře všechnu pozornost k ní.
"Neříkej mi, že vás chtěli dostat. Co by z toho měli," řekne Kakashi a je rád, že se Yumi už probrala.
"Sainaru... Kitsuneo... Chce mě získat," dostane ze sebe ještě Yumi.
"Proč by chtěli tebe... Obyčejnou holku a genina?" utěšuje její rozčílení. V takovém polo spánkovém stavu by ji rozčílení mohlo ublížit.
"Pozor Minato... Taková černá potvora... Fuj," vydusá Yumi ještě ze sebe a ztichne. Znovu usne. *Chudák holka, blouzní. Není divu, taky má pěknou horečku... Ale možná ten Kistu-ne-o... Tak si přece říkal Naruto... Ale Sainaru, to je kdo?* zamyslí se Kakashi. Nějaká varování okolo Minata úplně přechází, ale první výkřiky mu stále vrtají hlavou. *Chce ji dostat? Proč by chtěl zrovna Yumi? Chce ji použít proti mě, vydírat mě... Možná, ale co bych udělal? Záležlo by na tom, co by chtěl nebo bych pro záchranu jediného genina riskoval až příliš... A pokud je to vše pravda... Musím si s Yumi promluvit, až se jí uleví... Musím zjistit víc,* přemýšlí rozpačitě. Neví co si má myslet. Byly to vše pouze blouznivé výkřiky do tmy nebo v nich je ukrytá část pravdy?

Shiori sedí u Minatovi postele a celou dobu na něho kouká. Sice mu pouze zasekli shuriken do nohy, ale rána byla natolik komplikovaná, že ho museli operovat. A před tím přišel o hodně krve. *Chudák... Jestli to je první horší zranění, které má. Muselo to strašně bolet... Zatracení gauneři, určitě je musíme dostat,* pomyslí si Shiori a zadívá se ven z okna.
"Ne... Proč my to říkáš? To nemůže..." začne najednou hekat Minato ze spaní a divoce sebou škube. Shiori ho rychle probudí a tím ho osvobodí z noční můry, která ho nejspíš pohltila. *To má z toho zranění,* pomyslí si. Minato otevře oči, prudce se v posteli posadí a zhluboka oddechuje. Chvíli kouká před sebe, jako by byl opařený.
"Zdálo se ti něco špatného, co?" zeptá se Shiori lítostivě a probere tak Minata ze zmateného zírání na stěnu před ním. *To já znám,* řekne si.
"Jo, ale jenom takové... Blbosti?" odpoví Minato nejistě. "Co se zdá tobě?" zeptá se, avšak jeho mysl směřuje k jiným otázkám: *Už je to po několikáté. Proč za mnou ty sny stále přicházejí a proč můj otec vždy říká ty strašné věci. Proč mi ukazuje neustále ty hrozné obrazy? Je snad možné, že ta část mého otce se mě snaží varovat... Mohly by ty sny přece něco znamenat? Ale proč by...* ptá se stále, ale odpovědi se mu nedostává. Jak se probírá z myšlenek, tak konečně plně vnímá Shiorin hlas.
"To je zvláštní náhoda, co?" zasměje se chabě Shiori a poté si povzdychne, "už nějaký čas mě taky trápí noční můry. Zdá se mi o tobě, ale není to nic hezkého... Je to strašné. V mých snech jsi zlý a chladný, dokonce si zabíjel... Někdy si říkám, jestli mé blízké nezabil někdo z tvého klanu, Uzumaki," vysloví Shiori celé své vlastní trápení. Taky se začíná nad opakujícími se sny pozastavovat. *Třeba se to opravdu stalo. Ale Minato určitě nebyl tím vrahem, to je hloupost. Konec konců je to jediný Uzumaki, kterého znám... Třeba proto vystupuje jako zástupce svého klanu,* přemýšlí, ale stále moc nevěří.
Shiori je poněkud klidná, ale Minatův výraz se změní. Najednou celý potemní, zamračí se a pevně sevře přikrývku. *To přehnala! Opravdu velice přehnala. Dovoluje si házet špínu na můj klan! Ona i ostatní!?* rozlícené myšlenky plné zloby a nenávisti se najednou plodí chlapci v hlavě a jeho zamračený obličej budí v Shiori obavy. Minatova ruka pustí přikrývku, prudce vyletí.
"Přestaň!" rozkřikne se a velkou silou udeří do stolku vedle postele, Shiori to pěkně cukne, "neopovažuj se svalovat vinu na klan Uzumaki. Na mě nebo na mého otce, to byl dobrý člověk!" zuří a najednou cítí strašný vztek, který je přímo od srdce a ryje do mozku.
"Minato prosím nezlob se, já přece nechci..." začne Shiori tiše a zmateně, ale nedořekne. Je jí hrozně líto, že ho rozčílila. *Nevěděla jsem, že tolik miluje svůj klan, který vlastně ani nezná. Já to přece nemyslela zle,* obhajuje se Shiori sama před sebou, ovšem před Minatem se obhájit nestihne.
Ten zvedá prst a zamračeně na ni ukáže. *Myslel jsme si, že to je nějaký vtip, ale ona to myslí vážně! Chce hodit vinu na moji rodinu a klan, takoví je Hyuuga... To jsem viděl!* křičí myšlenky uvnitř jeho mysli.
"Prosím uklidni se, já ne..." chce se omluvit Shiori znovu, bohužel Minatova zloba je příliš slepá i hluchá.
"Ty a ten tvůj mocný klan Hyuuga," zavrčí Minato a tím ji přeruší, "vaše touha po nadvládě zabila ty, které jsem měl poznat. Moji matku i otce, zabili jste je! Vy jste vrahové! Já to vím!" vychrlí ze sebe Minato a zasáhne Shiori v místě, které ještě není zahojeno, v srdci.
Shiori se však ranění neoddá, hned se rozhodne svoji rodinu hájit před tím strašným obviněním: "Nemůžeš říkat takové věci! Nevím co si myslíš nebo co se ti zdálo, že jsi tak hnusný, ale tohle říkat nesmíš! Jsi jako nůž!" okřikne ho Shiori vážně. *Co se s ním stalo? Proč je takový, co se stalo? Přece by neříkal takové strašné věci jen kvůli jednomu špatnému slůvku na jeho klan,* přemýšlí Shiori usilovně a začíná se obávat.
"Ale Ji to bolelo úplně stejně!" kontruje Minato svým křikem. *Vím přesně co se stalo. Několikrát jsem to viděl, ale myslel si, že se pletu... Pozvali moji matku k sobě, do sídla Hyuugů! Chtěli dobré vztahy? Ne, pouze víc vlivu! Té noci si ji ANBU spletly s tou, která měla největší vinu na tom všem... To Hyuugové můžou za smrt mé matky a Hokage má na rukou krev!* roste v Minatovi stále více nenávisti k celému klanu těch zrádců a rovněž k dívce, která s ním ještě stále je v místnosti. Tato nenávist roste až nepřirozeně rychle a Minato proti ní nedokáže bojovat, nebo už spíš ani nechce: "Nenávidím to! Hnusí se mi co jste ji udělali, ten hnusný podraz!" zavrčí Minato, ušklíbne se a vše ukončí těmi nejhoršími slovy: "Doufám, že Kami moji matku pomstil sám. Zabil Hinatu a zabránil tak tragédii."

Ona nejposlednější slova jsou jako čepel ostrého nože, jenž rozerve krvácející srdce Shiori. Ta nejhorší slova, která ji vůbec mohl někdo říct. Slova, která plodí nenávist. *Ty...doufáš, že... Ty doufáš?* ptá se Shiori otřeseně v duchu a klíčí v ní nenávist k tomu, koho pokládala před chvílí za přítele.
"Víš co seš?" vykřikne Shiori otázku, "ty jsi totální magor. Ale úplně! Co si vůbec myslíš, že můžeš říkat takové věci?! Tak to v žádném případě. Nechápu proč to říkáš, proč mi ubližuješ. Je to odpornost!" křičí Shiori, zvedne levou nohu a patou kopne Minata do místa, kde je obvázaná čerstvá rána od Shurikenu. Tomu vystřelí náhlá bodavá bolest až do mozku a div ho nepoloží znovu na postel, zatmí se mu před očima.
"To co děláš ty je ještě horší bolest! Po tom co jsi řekl, už prsotě nemůžeme být přátelé! Sbohem Uzumaki Minato, ty magore!" křičí Shiori dál. Zamračeně přikývne, otočí se na podpatku a hrdě vypochoduje ven z pokoje. Hned tam však o všechnu hrdost a zlost přijde, je jí najednou úzko. *Proč to jenom říkal? Proč? Co se mu stalo... Jak můžeme být po tom všem ještě v jednom týmu... Ach, co se s tebou Minato stalo, že jsi tak zlý,* přemýšlí a stojí opřená o zeď vedle dveří.
Minato sotva nyní překoná bolest, která ho málem omráčila. Rozhlédne se po místnosti a je mu jako by právě uběhl dvacet mil. Je mu hrozně a to zcela ze všeho. *Shiori... Počkej, já to přece tak...* řekne v duchu, protože dveře pokoje už se zavřely. Minato se rozpomene na všechna ta hrozná slova. Všechnu tu bolest, kterou musel své kamarádce způsobit ve svém nekontrolovatelném záchvatu zloby a krutosti. Zoufale ponoří hlavu do dlaní: "Co to se mnou bylo? Ten vztek mě tak ovládl... Jak jsem jenom mohl... Jak? Proč jsem říkal ty hnusné věci... Vždyť to přece... I kdyby to byla pravda... Shiori za nic, nemůže. Minato ty debile!" přepadá ho strašný pocit. Pocit, jako by právě skončil svět. Touha vše vrátit a nikdy to neopakovat je nezměrná, touha po odpuštění je však totální. *Prosím...promiň mi ta slova. To jsme nebyl já!* popotáhne Minato a snaží se zatlačit slzu provinění.
Shiori to však všechno slyší. Stojí přece kousek vedle dveří a Minato si zoufá docela nahlas. Chce se vrátit do pokoje, ale vlastní hrdost ji v tom zabrání. *Už jsme řekla sbohem. A to vše se prostě nedá jen tak odpustit, prostě ne!* řekne si tvrdě, nadechne se zhluboka a pevná ve svém přesvědčení opouští budovu nemocnice. *Minato, chci ti odpustit, ale to co jsi řekl bylo hrozné. Byl jsi jako ten zlý z mého snu. Na to promiň nestačí...* pošle Shiori myšlenky Minatovi, i když není možnost, jak by je mohl získat. I tak je stále hrozně napjatá, musí se pořádně uvolnit a proto ze sebe všechno vytluče. Trénink čeká.