manga_preview
Boruto TBV 16

Naruto Akkipuden - 10) Beru si to, co mi patří!

18.jpg


Kapitola 10.
Beru si to, co mi patří!

Nad oceánem zuří divoká bouře. Blesk za bleskem bičuje moře v němž se rodí ohromné vlny. Ani ta nejvyšší vlna však pod mořskou hladinou není příliš cítit a pro obrovského modrého žraloka nečiní absolutně žádný problém. Obrovský žralok vyděsí malé hejno ryb a zavětří krev. Ona krev však není kořisti, nýbrž jeho samotného. Pocítí strašnou bolest. Začne sebou mrskat a mlátit. Kůže začíná pukat a v jediné sekundě se v moři rozplyne několik litrů žraločí krve. Z oblaku vyplave velký člověk, no člověk.
Žábry na tvářích, oči jako mořský dravec a kůže namodralá. Rysy ostré jako nože. Znovuzrodil se ze žraločího těla, sbíral léta síly a regeneroval se. Nyní se vrací k břehům své vlastní domoviny, na půl člověk a na půl žralok.
Vrátil se ze záhrobí...Hoshigaki Kisame, poslední přeživší starého uskupení Akatsuki. *Břeh Země Vody není daleko, bouře nad hladinou bude trochu problém. Věřím, že nebude nepřekonatelný,* řekne Kisame v duchu a odrazí se od útesu. Několikrát kopne nohama a vynoří se na hladině. Okamžitě vystoupí na hladinu a poprvé za dlouhá léta pocítí déšť a vichr na holé kůži. Ale nemá čas si úžívat doteky světa nad hladinou, musí bojovat s vlnami.


Díky kontrole chakry ho vlny nedokáží strhnout pod hladinu a tak jednu za druhou překonává jako plovoucí hory a kopce. Jeho svalstvo je velice osláblé a přichází na něho únava a to velmi rychle. Naštěstí odhadl správně vzdálenost od pobřeží, kdy vystoupit ze žraloka. Ale i tak vyběhne na štěrkovou pláž a padne na kolena, zapře se rukama o zem a vypouští bolest z unavených svalů. *Mé svaly jsou ještě ochablé, ale než se dostanu do pevnosti, tak znovu získám sílu!* zavrčí a vyplivne mořskou vodu z úst. Ještě pár minut klečí na pláži a déšť se na něho hrne. Po chvíli konečně vstává a rozhlédne se po pláží. Před ním se tyčí útes a na jeho vrcholu stojí v dálce maják. *Docela šťastné místo, výborně,* ušklíbne se Kisame a vykročí po pláží směrem k rotujícímu světlu v majáku. Věž se rychle přibližuje, v útesu blesky ozařují do kamene vytesané schody.
Kisame po nich vystoupá až ho dovedou k obloukovému vstupu, jenž vede do nitra útesu. *Mohl by to být sklep majáku nade mnou. Možnost se nepozorovaně dostat do?* řekne si a doufá ve štěstí. Přikrčený projde vchodem a několik metrů tmavou chodbou, až se před ním otevře rozsáhlejší místnost. *Chtělo by to trochu světla,* pomyslí si rozmrzele, jak tam bloudí očima v totální tmě.
Avšak vtom se ze směru před ním ozve vrznutí dveří. Náhle vidí osvětlené schody naproti němu a světlo se stále přibližuje. Lehké krůčky jdou po schodech dolů. *Zatracená rodinka, co neleží v posteli!* zakleje Kisame a přitiskne se ke stěně.
O pár kroků později vstoupí do sklepa malý nevinný kluk. V pravé ruce drží olejovou lampu, jenž je pomalu stejně velká jako on.
Kisame nečeká na odhalení, rychle vyrazí proti chlapci, chytí ho mokrýma rukama pod krkem a přirazí ke zdi takovou silou, že dítěti zlomí vaz. Ani nestihne vykřiknout hrůzou či bolestí, dokonce ani neupustí lampu a tak si ji Kisame, z jeho pomalu vadnoucí ruky, převezme. Nechá bezvládné tělíčko padnout na zem a lampu položí na nejbližší sud. *Není to nic osobního, prostě jsi byl ve špatný čas na špatném místě,* věnuje Kisame zabitému pár myšlenek a rozhlédne se po místnosti. *Být nahým žralokem není nic divného... Ale v této formě je to trapný,* ušklíbne se a jeho pohled padne na malou černou plachtu. *To by mohlo pro začátek stačit,* pokrčí rameny a obtáhne si plachtu kolem pasu. Rovněž jedna z rybářských sítí se mu hodí jako šatstvo.
Přehodí si ji přes záda, s pomocí několika uzlů jí utáhne plachtu, aby držela i při prudších pohybech. *To děcko nebylo v domě samo, očekávám jeho rodiče,* pomyslí si a s lampou v ruce, obezřetně kráčí po schodech vzhůru. Na konci schodiště projde dveřmi ze stlučených prken. Ocitá se v kruhové místnosti, která ovšem stále nebudí dojem obývané části majáku. *Sklad... No, třeba tu najdu něco, co se mi bude hodit,* pomyslí si a začne skladiště docela letmo prohledávat. Najde bedny ze zásobami a pár kousků rovnou sní, ale taky najde velice užitečný předmět. *To jsem načekal, výborně,* ušklíbne se nad tím užitečným nálezem. Sáhne po jednom ze tří šípů do lodní harpuny. *Obyvatelé tohoto...domu, budou nejspíš rybáři. Che, jak ironická chvíle,* pousměje se sadisticky a vyhledá další dveře. Ty již nepochybně oddělují obytnou část od skladovací. Kisame právě provede první fází vyhlazení tohoto domu. Zaťuká na dveře slabě, jako by ťukalo malé dítě.
"To si nemůžeš tu krabici položit a otevřít si?" ozve se vyčítavý hlas ženy za dveřmi. Klika cvakne a dveře se otevřou. Žena se nestačí ani leknout a hrot šípu jí proděraví srdce a vyjde zády. Krev se jí řine ven ránou i ústy v očích hrůza, bolest a smrt. Chladnokrevný Kisame ale nemá čas na dojemné střetnutí pohledů a podobné patetické hovadiny, v místnosti je další člověk, který již vstává z křesla a jehož je třeba odstranit. Vrah švihne rukou se šípem za sebe. Hrot se vytrhne z těla ženy, jejíž tělo sjede po schodech do skladiště. Druhou rukou se napřahuje a hází hořící lampu plnou oleje proti vyděšenému a řvoucímu muži. Schová se před ní za křeslo, lampa se roztříští a olej zaplane.
"Přežíváš otravně dlouho," sdělí muži Kisame. Mrští šíp vší silou proti hořícímu křeslu. Hrot projde dřevem a plameny, jako nůž máslem. Probodne muži hlavu. Netrpěl o nic déle než jeho chlapec či žena. *Nesnáším pomalou smrt ukňučených civilistů. Ponižující pro každého bojovníka, když nedokáže slabocha zabít rychle,* pomyslí si Kisame a zhnuseně se podívá na mrtvolu u křesla, která už začíná taky pomalu hořet. Všímá si ale ještě jedné důležité věci. *Ten chlápek má podobnou postavu jako já, možná nosí něco lepšího než plachtu,* napadne ho a tak začne prohledávat skříně, dřív než celý maják pohltí oheň.
A menší trpělivost se vyplácí. Kisame nalézá bílou košili, hnědé kalhoty a tmavě modrý kožený plášť, který poslouží dobře proti nečasu venku. Rovněž kůlna vedle majáku poslouží dobře. Sice v ní není zrovna legendární meč jednoho z Šermířů, ale dvě zbraně Kusarigama. Vlastně to zbraně ani nejsou, jsou to zemědělské nástroje. *Ale tyhle zcela jistě měly jako zbraně sloužit. Možná se báli pirátů... No, dobrá volba,* pomyslí si cynicky. Dvě krátké kvalitní bojové kosy si přivlastní a vyleze z kůlny. Se zalíbením se podívá na maják v plamenech, které již pohlcují patro svého vzniku. Chvíli sílící plameny pozoruje, nakonec se otáčí od pobřeží a ukrytý v modré pláštěnce odchází dále do vnitrozemí. Nespěchá, naopak moc dobře ví, že s jeho návštěvou v Mlžné absolutně nikdo nepočítá. To jediné jeho oslabenému tělu nechává naději na úspěch. Touží znovu cítit zuby Samehady, ovšem to jsou cíle až příliš vzdálené. *Ten nevděčný krám chce stále mocnější a silnější chakru. Pokud ten zatracený Bee umřel a Samehada se dostala do rukou někomu se stejnou nebo větší zásobou chakry... Není možnost mu teď konkurovat. Avšak meč Kubikiri... Velice pěkná zbraň... To ostří lačné po krvi bude moje!* určí si Kisame cíl. Najednou chce tu zbraň vyrvat ze ztuhlých prstů jeho nynějšího majitele. Nemůže se dočkat, až ji znovu získá. Ale ví, že přímí boj si teď užije pouze těžko. *Kdo ví, jaký soupeř na mě čeká... Nesmím to uspěchat... Informace jsou základ. Pche, už začínám být jako ten Itachi, co mu bylo všech líto,* ušklíbne se při vzpomínce na svého slabošského parťáka z již dávno ztracené, přitom velice slavné, minulosti Akatsuki.
*****

Pomalu se rozednívá. Bouřkové mraky ustoupily rudému kotouči slunce a zmizely kdesi daleko nad pevninou světadílu. Modrá pokrývka Kisameho hlavy naopak stále zůstává na svém místě. Nehodlá být odhalen náhodným kolemjdoucím, který by ho čirou náhodou mohl znát. Zabíjení lidí, kteří měli smůlu, těch si v noci už celkem užil a menší přestávku i jeho odolné svědomí, bezesporu uvítá. Kráčí si tedy po prázdné cestě a kličkuje mezi blátivými kalužemi. Chtivé oči hledí do dálky a chce co nejdřív spatřit skály a vodopády ukryté v mlžném oparu skryté vesnice. Ale ani touha mu zcela nezastíní bystré smysly.
Několik mil od pobřeží a mnoho mil od vesnice se mezi skalami mihne stín. To samé spatří okrajovým viděním na druhé straně. *Kdo se to tady plíží? Nejsou to shinobi, necítím výraznou chakru... jsou dva? ne čtyři!* zhodnotí si Kisame situaci a sveze pravou ruku k bojové kose ukryté pod pláštěnkou. Chce být připraven na přepadení ze zálohy, ale nechce, aby se o jeho připravenosti dozvěděli pronásledovatelé. *Tak dělejte, jsem pouze pocestný. Neplazte se už za mnou,* popohání netrpělivý Kisame případné bandity. A jako by zaslechli jeho myšlenky, zazní hromový hlas.


"Stůj! Okamžitě vydej vše co máš a možná odejdeš se zdravou kůží!" křikne chlap jako hora, který se před ním vynoří zpoza skály. Má spoustu svalů, málo vlasů a velký ocelový kyj v ruce... Nebo spíš tlapě. Kisame se otočí a zkontroluje si záda, za ním v tu chvíli stojí tři další chlapi. Ne tak velcí, ale párátka to taky nejsou, velikostně stejní jako Kisame. Ti pevně drží nože namířené proti němu.
"Mám jen pár Ryu, pojď si pro ně a nech mě odejít," zažadoní Kisame hraným hlasem.
Velký chlap se zachechtá a spokojeně vykročí proti povolnému pocestnému. Avšak když k němu přistoupí, aby si vzal peníze, tak uvidí jen čepele kos se mihnout. Protnou jeho hrudník a vytvoří mu na hrudi krvavý kříž smrti. Chlapisko jen zmateně přejíždí rukama po hlubokých ranách a padá na zem, polomrtvý: "Nesnáším utrpení slabochů, zhyň rychle!" řekne Kisame důrazně a dalším švihnutí prořízne muži krční tepnu. Čímž ho kompletně dovede k rychlé smrti.
"H-hej, co si myslíš, že děláš?" křikne na něho zaražený chlápek s nožem.
"Právě vraždím pár odporných krys, sbohem," odpoví Kisame, otočí se a klidně pokračuje v cestě. *Čas na snídani,* ušklíbne se a složí jedinou pečeť.
Přeživší bandité se na sebe navzájem nechápavě podívali. Řekl jim, že je zabije a přitom si odchází pryč. Najednou za sebou zaslechnou něco jako šplouchání. Otočí se a spatří to. Poslední co vidí, jsou tři modrá žraločí těla, která se řítí přímo proti nim. Útočí přímo na hlavy a dravě požírají bandity za živa.
*Tohle mě baví. Možná jich bude víc,* pochválí si Kisame přepadení, kterému se právě "ubránil". S dobrou náladou pokračuje dál a dál po cestě, kterou důvěrně zná z dřívějších časů.
*****

*Moje stará vesnice. Už je to nějaký rok, co jsem do té odporné prohnilé žumpy nevstoupil. Kirigakure, místo plné idiotů... Škoda, mohlo jí být už dávno konce,* ponoří se Kisame do nostalgie a vstoupí na hladinu řeky, která teče směrem do Kirigakure a vodopádem padá do jezera.
"Henge Mizu Bunshin no Jutsu," provede Kisame techniku a z hladiny před ním se vynoří zcela náhodná postava průměrného obyvatele vesnice. *Doufám, že móda zůstala stejná... No snad jsem se trefil,* pokrčí Kisame rameny a prohlédne si proměněný klon.
Položí ruce svému klonu na ramena a vstoupí do něho. "Suiton: Mizu Gappei," provede Kisame další techniku. Tímto okamžikem je dokončena, jen velice složitě rozpoznatelná, přeměna. Pouze byakugan ji dokáže odhalit. *Navíc má vlastnosti i Mizu Bunshin, to se bude hodit,* vzpomene si Kisame a uvolní chakru v chodidlech. Ponoří se pod hladinu a celý se promění v modrou, rosolovitou hmotu, která pod hladinou není vůbec vidět. Je totiž průhledná. A tak se Kisame pomocí toku a vodopádu, přepravuje v podobě rosolu až do vesnice. Kolem veškerých hlídek u bran i u řeky, kolem veškeré pozornosti.


Vynoří se v jezeře, které je pod vodopádem. V části, která je mimo pozornost většiny lidí. Naneštěstí má technika jednu docela zásadní nevýhodu. Člověk se díky ní pěkně namočí a mokrý člověk na ulici budí pozornost. Proto musí Kisame své oblečení nejprve v bezpečném úkrytu vysušit. A to také udělá.
*****

Chvíli trvá, než se oblečení v chladném počasí usuší. Ale nakonec se tak stane a Kisame může konečně opustit úkryt mezi stromy nedaleko jezera a vodopádu. Vystoupí na ulici a rozhlédne se. *Vlastně se to tady až neskutečně změnilo. Kdo je teď asi Kage a kdo má můj meč?* ptá se sám sebe. Najednou zjišťuje, že hradby jsou vyšší a je tu o jednu víc. Je tu o mnoho víc shinobi než si vzpomíná a vlastně netuší jak se mohla ta odporná vesnice proměnit tak moc. *Musím začít od úplného začátku. Zásadní jsou informace... No, pamatuji si, že tady se vždycky slízali špinavci v hospodách, chlastali a remcali o pitomostech. Možná, že tam zaslechnu i informace o své zbrani,* napadne Kisameho a začne se poohlížet po nejbližší hospodě, restauraci nebo baru. Najít nějaký takový podnik, to nebylo nic lehkého. *I hospod ubylo. Hmm, to je docela příjemná zpráva. Alespoň se informace koncentrují na menší plochu,* ušklíbne se Kisame a vstoupí do první hospody, na kterou narazí.
Uvnitř není zrovna plno, ale pár lidí tam sedí. Obsluha se dvakrát nepřetrhne, ale občas sebou pohne no a lokál celkově, to taky není žádná sláva. *Spodina má nejlepší povídačky... A na každém kecu se kousek pravdy najít dá,* řekne si a posadí se ke stolu, který je blízko jedné starší skupinky. Dědci hrají nějakou stolní hru. Kisame ji nepoznává, ale to ho nezajímá. Čeká až do sebe kopnou pár panáků a rozpovídají se. *Tak chlastáme staříci, nepotřebuju tady prosedět druhý život... No ale co... Když už tu jsem,* "Obsluho, dám si nějakou kořalku... díky!" křikne Kisame k baru tak, jak by to nikdy neudělal. *Tenhle způsob je k ničemu. Jako by se teď na mě upíraly všechny oči v hospodě,* zamračí se a nechápavě zavrtí hlavou, *nechápu ty uřvané sedláky, co mají na tom pořvávání... Křik patří do boje a k umírání... Kdykoli jindy je to pitomost,* zamyslí se na chvíli nad tématem "křik" a kopne do sebe kořalku, kterou před něho právě postavili. Propráchl si trochu hrdlo a zase se může zaposlouchat do rozhovorů v hospodě.
Poslouchá vše, co se v hospodě řekne a snaží se zachytit jakoukoli užitečnou informaci o zbrani, kterou hledá. Trvá to příliš dlouho, hospodou se nesou pouze nepodstatné kecy vesničanů. Prostě tohle nemůže Kisameho zajímat. *Už jsem tady víc než dvě hodiny. Asi to je ztráta času… Zkusím to nějak jinak,* zavrčí Kisame a zamračeně vstává od stolu. *Když tak o tom přemýšlím, zdá se, že nemám peníze… Taky už jsem je dlouho nepotřeboval,* uvědomí si a ještě se posadí. Musí vymyslet, jak uniknout a nevzbudit pozornost.
Tato volba je ovšem velice šťastná. Pár minut po ní totiž do hospody vstoupí muž v tmavě modré výzbroji. Čelenka Kirigakure je ale jeho hlavní znamení. *Co tu chce?* řekne si Kisame a odvrátí pohled. Už tak ze zvyku. Shinobi si ho naštěstí absolutně nevšímá, proč taky? Vypadá jako běžný vesničan. Místo toho přilepí na zeď papír: „Dávejte všichni pozor! Šermířský pán meče Kubikiri a správce zdejší části Kirigakure, Shirudo Tate-sama, dává na vědomí, že nebude nadále trpět ožralé pobudy ve své části vesnice. Tímto je platný zákaz opilosti a zkrácená doba pobytu v hospodách. Od dnešního dne se zavírá v devět hodin večer!“ oznámí shinobi všem přítomným a především hostinskému. Zdejší jen vrtí hlavou a nespokojeně reptají: „Za chvíli zakáže koukat z okna … Co je to za kravinu? … Nebýt ožralej na ulic, klidně, ale co je mu po tom, jak dlouho je otevřený?“
Tohle však Kisameho vůbec nezajímá. Hlavní je pro něho ta vedlejší část oznámení. *Tak Shirudo Tate. Divné jméno pro pána pověstného meče. Nehodí se k němu tak, jako třeba Kisame. Kubikiri si zaslouží lepšího bojovníka než nějaké ucho,* ušklíbne se Žralok, vstane a dojde k hostinskému. Vyjedná si u něho pití na dluh. Hostinský není zrovna nadšený, ale nechce dělat problémy svému zákazníkovi. Podle jeho slov se tržby vůbec nehýbají. *Tak se zdá, že Tate zde nemá moc přátel. Jeho smrt bude vlastně dobrý skutek… Jak je to ode mě ušlechtilé,* ušklíbne se a vyjde ven z hospody. Za ten čas, kdy byl uvnitř hospody, se počasí docela zlepší. *Oteplilo se… Pěkný den, jako stvořený na zabití Šermířského pána,* povzdechne si skoro dojatě a začne skenovat úplně novou ulici, která tu za jeho mládí rovněž nebyla. Hledá dům, který by vyčníval nad ostatní. Tak nějak automaticky počítá s tím, že správce části vesnice bude bydlet v honosném sídle. Ale je k vzteku, že nedokáže prostě žádný takový dům najít. *Přece nežije v domě obyčejných lidí… Možná bydlí v honosné čtvrti a z ní tuto část vesnice spravuje. Pěkně daleko od lidí, které občas nasereš,* pomyslí si a zahne za roh do ulice, kterou by se mohl do bohaté čtvrti dostat. A znovu se na něho usmívá štěstěna. *Že by přece?*
Lidé ustupují z cesty nepřehlédnutelnému uskupení maskovaných shinobi a honosným, bílým nosítkům. V nich spokojeně sedí mladý muž, na první pohled je to nadřazený spratek, který neví jak řídit vesnici. Ovšem meč, po kterém Kisame prahne má u sebe. Je to bez pochyby on. *Pche, takové děcko? To bude jednodušší, než jsem si původně myslel... Nebo možná ne, raději ho nepodcením. Stačí si vzpomenout na velice silného spratka z Konohy… Jak se sakra jmenoval… Ale to byl démon… Není možný, abych měl podobnou smůlu dvakrát za dva životy,* zavzpomíná Kisame při pohledu na děcko v nosítkách. Vzpomíná na malého, blonďatého Liščího démona, který mu jednou pěkně zkazil plány a docela mu zatopil. Kisame tedy nenápadně sleduje nosítka. Cesta ubíhá, množství lidí se snižuje a jejich bohatství se plynule navyšuje. Nakonec se nosítka zastavují v palácové čtvrti. Ve čtvrti, kde je Kisame ve svých prostých šatech jako pěst na oko. Proto se ukrývá ve stínech a uličkách mezi vysokými zdmi, táhnoucí se kolem zahrad bohatých vesničanů.

A v největším domě. V majestátním paláci s rozsáhlými zahradami. Teprve tam se brána otevřela a nosítka zahnou na dlážděný chodník. Až když se mřížová brána za ním zavře, tak z nosítek vystoupí a jeho nosiči si mohou oddechnout. *Žije v takovém bohatství a přitom sotva chodí. Kdo ví, jestli svůj meč vůbec dokáže zvednout... Na první pohled bych ho dokázal zlomit jako třísku... Podivný Pán Kubikiri. Ten meč je docela těžký,* zhodnotí Kisame, ukrytý za rohem, stav svého neduživého cíle. Hubeného chlapce, který meč snad sotva unese na rameni. *Možná se pozice šermíře, začala dědit. To by byla hloupá chyba. Avšak nahrává mi to do karet,* usměje se Kisame potěšeně. Rozhlédne se a vpadne do stinné uličky mezi zděnými ploty. V podřepu se přesune do nejtemnější části uličky, znovu zkontroluje zda by ho nemohl někdo vidět, chce mít sto procentní jistotu. *Nesmím být prozrazen dřív, než to bude nezbytně nutný... Mám dojem, že armáda hlídek v tom domě bude větší problém než jeden vychrtlej parchant... No, ale zdá se, že mě tu nikdo nevidí.*
Kisame se opře o zeď, zavře oči a složí pečeti. Znovu využívá schopnosti, kterou mu Mizu Bunshin dal. Tělo ztrácí tvar a proměňuje se na modrou hmotu, podobné hodně husté vodě nebo třeba slizu. Vsakuje se do hlinité země a dostává se až pod základy zdi, prosakuje se dál. Až na pozemek paláce. Ono prosakování zemí je velice vyčerpávající proces, takže se Kisame tímto způsobem až k domu dostat nemůže, ale zvládne to bez problémů za zeď.
Za ní se znovu vynoří na povrch a mezi stébly trávy, mimo veškerý zájem všech hlídek a shinobi. Pomalu a trpělivě se plazí směrem k zahradnímu jezírku. K úkrytu v němž vyčká na vhodnou příležitost. Vleze do sladké vody a okamžitě se z hmoty zformuje do oranžového okrasného kapra, kterých je v jezírku několik.

******

Kisame stráví v zahradním jezírku celý zbytek dne. Mladý pán ani jednou nevyjde z domu a kolem je až příliš ostrahy na nějaký přepad za světla. A počet stráží se nesníží ani s příchodem noci. Jako by snad ten kluk tušil, že po něm někdo jde. Jako by se až příliš obával o život. *Nesnáším tyhle paranoidní typy... Strašně těžko se k nim dostává,* pomyslí si Kisame v podobě kapra a asi už po sté vystrčí hlavu nad hladinu, aby zkontroloval situaci. *Někdo vychází.* A opravdu, hlavní dveře paláce se otevírají a na zahradu z nich vychází Tate. Avšak meč sebou nenese a je doprovázen ozbrojenou ochrankou. Blíží se ke Kisameho jezírku a žralok vycítí svoji šanci. *Možná to je jediná příležitost. Musím ji využít,* řekne si Kisame a nachystá se na rychlou přeměnu do lidského těla a následný úder proti Tatemu.
Kluk a jeho stráž se zastaví před jezírkem. Kisame už chce zaútočit, avšak Tate naváže se svojí ochrankou rozhovor, který Kisameho zaujme. Rozhodne se vše vyslechnout a dozvědět se možná něco užitečného.
"Jak obyvatelé reagovali na ty změny?" zeptá se Tate slabým hlasem.
"Nemějte obavy, uposlechnou a bez remcání!" ubezpečí ho hned jeho ochránce.
"Ta organizace po mě zcela určitě jde... Chtějí mě dostat, ve vesnici musí být ticho... Nikdo se nesmí plížit ukrytý v hluku hospod," odpoví Tate a obavy v jeho hlase sílí.
"Nemějte obavy, přes moji hlídku se nedostane ani myš," ubezpečí ochránce vystrašeného Šermíře vedle sebe.
*Ale ryba ano,* pomyslí si Kisame.
"Dostali už mého otce... Naštěstí mu nedokázali ukrást Kubikiri a zemřel dřív, než by ho mohli donutit mluvit... Já jsem slabý," povzdechne si smutně, ale Kisamemu to v duši rozsvítí šťastné světlo. *Výborně!*
"Nemějte obavy mladý pane, budeme vás chránit, dokud dostatečně nezesílíte," ujistí Tateho strážný, "pokud se ukáže nebezpečí, tak prostě posílíme hlídky ještě o trochu víc."
*Teď je blízko, mám šanci je oba zabít jediným útokem,* uvědomí si Kisame a promění se do své původní podoby. Nikoli do podoby klonu, ale do podoby modrého žraločího muže. Nenadálí pohyb pod vodou zaujme Tateho i jeho ochránce, oba přistoupí blíž k hladině, aby se podívali co to je. *Chcípni!* Kisame tasí obě kosy a mrští je nad hladinu. Obě za zvuku tichého šplouchnutí vyrotují ven. Jsou mrštěné velkou silou a míří velice přesně. Dřív než stihne Tate i se svým ochráncem mrknout, ostří kosy je zaseknuto hluboko v jejich lebkách. Smrt přichází v každém případě okamžitě. Kisame se vynoří z jezírka a zachytí mrtvá těla dřív, než by mohla dopadnout na zem a způsobit hluk. *Teď je důležité je skrýt.* Opatrně a nehlučně schová těla pod hladinu jezírka. Jeho vody se zabarví krví, ale ve tmě není skoro patrná. *Henge no Jutsu,* promění se Kisame do podoby Tateho. *Být tak mrňavej... Strašný pocit,* ušklíbne se a podívá se na své tenké ruce a nohy. *Ten musel trpět nemocí... To je milé.*
Chvíli vyčká a poté jde ke dveřím. Je si jistý ve výrazu, když prochází kolem ochranky. Kývnutím je pozdraví a oni mu pozdrav oplatí a už mu otevírají dveře do paláce.
"Tate-sama, kde je velitel? Šel s vámi," zeptá se strážný.
"Ee... On čeká u jezírka. Mám s ním mít noční trénink s Kubikiri," odpoví Kisame a vejde do domu. Ten je honosný i uvnitř. Koberce, obrazy a zdobené dveře. Luxusní materiály. Tato nádhera ovšem Kisameho nezajímá. Má jediný cíl a tím je získat meč, který mu pomůže v cestě za získání síly a v konečném důsledku i možná Samehady. Ale nyní vyplouvá na povrch nový problém. Jak se tak Kisame rozhlíží po hale, dochází mu jedna věc. *Kde zatraceně tem meč schovává... Je tu spousta pokojů... Možná bych mohl,* přemýšlí chvíli a vtom se na jednom ze schodišť otevřou dveře. V nich stojí Kisameho spása. *Výborně, má tu osobního sluhu,* ušklíbne se a obrátí se s žádostí na služebného v pokročilém věku.
"Dones mi sem můj meč, Kubikiri. Chci jít ven a trénovat!" poručí si Kisame neurvale. Sluha zavrtí hlavou, zamlaská ale poslechne. "Mám-li vaše povolení vstoupit do vašeho pokoje, tak tedy dobrá," odpoví, otočí se ve dveřích a znovu zmizí za rohem. *Jde to tak jednoduše, jak jsem ani nemohl mohl doufat. Brzy už bude moje a poté najdu a zabiju toho, který vládne Samehadě. Až ho zabiju, již nebude mít ten zrádný meč na výběr...znovu se ke mi vrátí!* provolává si Kisame sláva a těší se z nadcházejícího úspěchu. *Když si představím, že Kubikiri svěřili někomu takovému... Pche, možná bude i Samehada ve vlastnictví nějakého netrénovaného a nezkušeného spratka. Ale pokud ne, o to větší to bude zábava!* těší se ze světlé budoucnosti dál a je stále netrpělivější.
"Pospěš si, za chvíli je půlnoc!" křikne dětským hlasem, ale odpovědi se nedočká. Pouze se stále více blíží funění sluhy, jenž za sebou táhne ten těžký meč. Hned se zase objevuje ve dveřích a táhne těžkou čepel po schodech dolů.
"Dávej pozor přece," napomene ho Kisame zatím co předstírá lehké rozčílení a už natahuje ruku. Jedena z pověstných čepelí je nyní doslova na dosah jeho paže. Jeho tenké prsty pomalu uchytí meč za rukojeť. *Konečně!* Když má čepel plně ve své moci, okamžitě pociťuje pocit štěstí. Znovu vlastní zbraň, která je hodna jeho schopností a moci. Nemyslíc na přítomnost služebného, ji tenkýma rukama zvedá.
"Kde se ve vás bere taková síla?" zeptá se udiveně sluha.


"Kde myslíš?" uchechtne se Kisame a mečem prudce švihne. Téměř bezbolestně oddělí hlavu od těla. Hrdlořez znovu dostává svému jménu. Mrtvola bez hlavy padá na zem a nohy Kisameho odcházejí z domu ven. *Měl bych se ven proplížit nebo snad probojovat... Láká mě pokušení znovu zkřížit zbraně se spoustou shinobi. Ukázat jim, že jejich noční můra se vrátila ze záhrobí... To by bylo pěkné,* přemýšlí Kisame, zatím co vychází před dům. Očekává poklidnou zahradu, ale čeká ho překvapení. Na zahradě se setkává s početnou skupinou shinobi. Všichni upínají svoji pozornost na vyhublého chlapce, ve kterého je Kisame stále přeměněný. Vše je mu hned jasné. *Odhalili mě? Jak?* nedokáže si představit, jak by na něho mohli tak rychle přijít. Protivníků má před sebou opravdu hodně, víc než by mohl ve své nynější formě zvládnout. *Dneska není správný den,* uzná a ještě se pokusí vše zachránit. Zatváří se zmateně a těká očima z jednoho shinobi na druhého: "Co se to tady děje? Chcete něco?" zeptá se.
Odpovědí je mu chladný smích. Kisamemu není povědomí, ale ostatním zřejmě ano. Všimne si pohybu stínu nad hlavami shinobi. Čelem ke Kisamemu dopadne do podřepu člověk.


Každého hned zaujmou jeho vlasy, dlouhé nejméně po lopatky a bílé jako měsíční světlo. Z vybledlého obličeje hledí dvě dravé žluté oči, jako by on byl jestřábem a Kisame kořistí. Tváří se velice kamenně, neprojevuje žádné emoce. Chladný a pevný jako ledovec. *Kdo to je... A ta zbraň... Neříkej mi, že to je Samehada,* znervózní Kisame. Chladný muž totiž opravdu o zem opírá mocný meč obvázaný plátnem. Meč toužící po chakře. *Nelíbí se mi, kam to směřuje... To nebylo v plánu,* pomyslí si rozčílený Kisame a čeká co bělovlasý udělá.
"Nehraj na mě to své divadlo ty odpade, vím co jsi provedl Tatemu," oznámí Kisamemu Šermíř a ukáže k jezírku, "voda tohoto toku protéká mým domem. Lidská krev v ní obvykle není," vysvětlí.
"Ukaž svoji pravou tvář! Dřív než tě zabiju," přikáže a pozvedne Samehadu. I tento Šermíř ji nosí ovázanou, ale je vidět, jak se tělo meče pod obvazy vlní a těší se na boj s chakrou svého protivníka.
"Když už je to všechno venku," hodí Kisame utajení za hlavu a pevně chytí Kubikiri do obou rukou. Nechá ze sebe stéct Mizu Bunshin a pozvolna se odhaluje jeho pravá podoba. Tvář i tělo žraloka, který měl být už dávno mrtvý. Tohle překvapení vyvolá mezi Kisameho protivníky údiv a dokonce i u doposud zcela chladného Šermíře.
"Hoshigaki Kisame... Bude mi potěšením zabít tebe," odvětí Kisame trochu ztuhlému Šermíři před sebou.
"Ty máš být mrtvý," řekne docela prudce šermíř a začíná přecházet na stranu, hledá správný úhel k útoku. Kisame se však snaží zůstat čelem otočený přímo k němu. Začínají kolem sebe kroužit.
"Má touha po tvém meči mě udržela na živu. A konečně jsem tě našel!" odpoví Kisame a vycení své pilovité zuby v krvelačném úsměvu. Znovu dostal náladu k boji.
"Možná jsi stín z kronik, ale světlo současnosti tě porazit dokáže! Já jsem Kangae, Samehada si vybrala mě," představí se Šermíř svému protivníkovi a obvazy kolem meče se začínají povolovat a sklouzávají z jeho vrcholu.
"Až tě budou okusovat ryby, tak se bude muset spokojit se stínem minulosti," řekne Kisame posměšně a pomalu si během kroužení vymění s Kangaem pozice. Momentálně je Kisame zády k obklíčení shinobi a Kangae stojí zády k domu. Tímto okamžikem končí příprava a Kangae útočí, odrazí se od schodu u dveří a zpříma útočí. A to vysokou rychlostí. Kisame taktéž dravě vyrazí proti němu... Těla dvojice mečů se střetnou. Kubikiri prosekne obvaz a zataví se o bodce Samehady. Zvukem se pronese zařinčení a z místa střetu zavane docela silný vítr. *Je strašně silnej!* uvědomí si Kisame, když musí zatínat všechny svaly v těle, aby dokázal přetlačovat Kangaeho. Pár sekund se přetlačují v zaklesnutí. Nakonec tento stav rozetne Kisame, který pořádně zabere a Kangaeho odstrčí. Hned využije situace a rychle útočí. Udeří seshora, Kangae odrazí útok rukojetí, sekne z boku a Kangae znovu blokuje, podsekem chce zasáhnout nohy a Kangae uskočí. A uskočí přímo ke dveřím, o které se zastaví. *Stěna hochu!* Kisame rychle využívá výhody a provádí mocný sek ze skoku. Kangae však pohotově uhýbá bokem. Kubikiri rozetne dřevěné dveře jako nic. *Je za mnou!* Hned po neúspěšném útoku se Kisame rychle otáčí a provádí rychlý sek jednou rukou. Kangae je opravdu za ním, ale ani tentokrát se Kisamemu nedaří ho zasáhnout nebo snad zranit. Naopak Kangae v podřepu útočí a vrcholem Samehady bodne Kisameho do boku. Žralok zařve bolestí, ztratí rovnováhu už v tak špatné pozici a spadne na záda. *Zatraceně, musím zmizet!* uvědomí si, že na svého protivníka zatím nestačí.


"Zemři už nadobro!" pronese chladně Kangae a napřáhne se ke konečnému úderu, kterým Kisameho dorazí.
"Pozor, Kangae-sama!" vykřikne někdo ze shinobi, kteří tu zatím byli vlastně jenom do počtu. Kangae musí na varování reagovat, jelikož je vážné. Z nedalekého jezírka se totiž zdvihne tělo vodního draka. Je pěkně zuřivý a útočí přímo na Kangaeho. Ten si ještě stačí všimnout pečetě, kterou Kisame vytvořil a poté už do jeho obraného postoje narazí masa vody. *Teď nebo nikdy!* řekne si Kisame, popadne Kubikiri a vyběhne pryč, zatím co Kangae zápolí s vodním drakem.
Shinobi nečekají na rozkazy. Zahradí mu cestu a snaží se ho ze všech sil zastavit. Útočí zbraněmi i technikami. Kisame je však mnohem lepší než oni. Vše odrazí nebo se tomu vyhne a to i když je zraněný. Provede několik mocných švihů, kterými oddělí hlavy, ruce i nohy svým nepřátelům. Shinobi z Kirikagure poznávají na vlastní kůži sílu dávné Akatsuki kombinovanou s mocnou zbraní. Je to hrozný pohled a obyčejný člověk by okamžitě upustil od snažení někoho takového zastavit. Ne tak odvážní shinobi Kirigakure, ne tak velitel šermířů Kangae-sama. I když se Kisame dostane z obklíčení, tak není volný. Uniká po střechách napříč vesnicí a vytrvale odráží jeden útok a přepad za druhým. Plameny, blesky i vodní útoky. Shurikeny, kunaie i výbušné lístky. S tím vším musí Kisame po celou dobu zápasit. Výbuchy jsou všude kolem něho a počet pronásledovatelů se každým okamžikem zvyšuje. Ve vesnici zní poplašné zvony a do pronásledování se nejspíš zapojují i další Šermíři. Kisame však stále, téměř jako zázrakem, uniká a mečem Kubikiri zabije každého, kdo se mu postaví do cesty. Valí se vesnicí a k hradbám, jako nějaké nezastavitelné monstrum. *Tak už to vzdejte, mě nedokážete chytit... A už se mi krátí dech!* zavrčí Kisame rozčíleně. Odrazí se od střechy a dopadne před dřevěnou bránu. U ní se rychle vypořádá se stráží, kterou zabije dvěma švihy. Brána je zavřená a pronásledovatelé se blíží. Kolem už sviští kunaie a zabodávají se do země i brány. Kisame se jim jen tak tak vyhýbá. Útočí na něho i první tři pronásledovatelé: Katon, shurikeny a přímí útok taijutsu. Výsledkem jsou tři těla rozetnutá vedví.
"Krucinál!" zařve Kisame rozčíleně, napřáhne se a zasekne Kubikiri do dřevěné brány. Nedokáže ji proseknout tak, aby byla otevřená: "Suiton: Kenmizu no Jutsu". Na ostří meče vznikne voda. Ta se obrovskou rychlostí rozšíří a protne bránu v celé její výšce. Kisame ji kopnutím rozrazí, popadne meč a vyběhne ven z vesnice. To ale jeho pronásledovatele nezastaví a více než dvacet shinobi vybíhá z brány vesnice, aby zabili Kisameho a vzali si zpět meč, který jim právem patří. Kisame s nimi nechce bojovat, ne nyní. Oslabený a zraněný by nedokázal porazit dvacet shinobi na úrovni chuunin a jounin. *Musím jim uniknout... Snad se dokážu ukrýt v lese. Zatracená krev! Všechno se zbytečné zkomplikovalo. Nesnáším komplikace a tady jich za mnou běží přes dvacet,* pomyslí si Kisame a už vbíhá do lesa. Kličkuje mezi stromy, chvíli běží po zemi a chvíli po větvích. Dává do rychlosti všechnu sílu, kterou v sobě ještě má, ale výbušné lístky stále vybuchují příliš blízko a kunaie se shurikeny sviští kolem jeho hlavy a za zvuku hlasitého ťuknutí se zabodávají do kmenů stromů.
Je to vyčerpávající útěk a když už se zdá, že by se jim mohl ztratit. Náhle les končí a před Kisamem se otevírá hluboká a široká propast. Není zde možnost, jak ji překonat rychle. *Tohle mi není povědomé... Že by to vzniklo v době, kdy jsem byl mimo svět? Kdo mohl tu zemi tak "geniálně" rozervat... To je teď fuk, myslím, že budu muset čelit slušné převaze. Měl bych se připravit,* uvědomí si a otočí se zpět, směrem k pronásledovatelům.
Ti na sebe nenechávají dlouho čekat a hned jakmile uvidí, že jejich cíl zastavil, tak útočí. Jeden za druhým i několik současně. Útoky vedené z různých směrů, celá paleta různých technik a stylů útoků. Kisame reaguje rychle a odpovídá seky mečem i vodním ninjutsu, neutralizuje ohnivé techniky a odráží jeden útok za druhým, ale postupně mu je uštědřeno několik zranění, i když za cenu ztráty dalších životů. Střet Kisameho s pronásledovateli trvá déle než hodinu, celou hodinu agresivně dorážejí a útočí, bez chvíle klidu. Celou hodinu musí Kisame v kuse bojovat, vždy s někým jiným a jiným způsobem, ale musí se bránit a vracet údery. Celou hodinu snad ve více než sto procentním nasazení a zapálení do obtížného boje. Nakonec i Kisame podléhá spoustě útoků a padá na jedno koleno. Je sražen k zemi a obklíčen. Už se vzdal naděje. *Být ve formě, tak je všechny smetu, zničím, rozdrtím a utopím během několika minut, ale teď to prostě nedokážu... Je debilní skončit zrovna takhle, v boji s podřadnými shinobi, kterých na mě musí být dvacet... Snad si na mě ty krysy alespoň vzpomenou, až budou zakopávat ty desítky mrtvol ve své vesnici,* věnuje si Kisame poslední myšlenky. Pokusil se navrátit, ale nedokázal to. Byl poražen a teď zemře. *Nejsem spokojený... Měl jsem dokázat víc!* zhodnotí si pokus o návrat do života.
Zatím co Kisamemu probíhá před očima celý život a vzpomínky, tak shinobi jsou nadšení z toho, že se jim ho podařilo porazit. Byl to sice dlouhý boj a bylo ztraceno devět životů, ale nakonec těch devět nezemřelo zbytečně: "Nepřítel je poražen přátelé! Vaše oběť padla na úrodnou půdu... Děkujeme!" oznámí jeden z nich dokonce svým mrtvým přátelům, že dokázali Kisameho porazit.
"Teď té rybě konečně podříznu žábry!" řekne další z nich a přiklekne ke Kisamemu. Přiloží mu kunai na krk a řízne. Kunai se do krku zařízne, ale nevyteče žádná krev. Pouze Kisame ucítí bolest. *Ty idiote, moje kůže je silnější než ta tvoje! Řízni pořádně a neprotahuj ten debilní okamžik!* zavrčí Kisame. Shinobiho jeho neúspěšné podříznutí donutilo se chvíli nad tím pozastavit.
"Necítíte něco?" zeptá se najednou další shinobi a nasaje nosem vzduch. Kisame i ostatní zaslechnou něco jako slabé syčení. Syčení vycházející z tmy mezi stromy. Všichni mají pocit, jako by v lese něco bylo a zajímá je to momentálně víc než poražený Kisame. *Co se to děje?* ptá se Kisame v duchu a otevře oči. Všichni směřují svůj pohled do temného lesa. Najednou z lesa vyjde poryv větru a zašumí se listí.
"Blíží se to!" vykřikne jeden ze shinobi varovně.


A má pravdu. Z hranice lesa se vyvalí oblak černého kouře. Ale opravdu černého. Není přes něho vidět nic. Rychle jako vítr se přižene a zahalí zcela vše ve své černotě. *Co to má být?* pozoruje to Kisame zaujatě a docela i bázlivě. Nejvíc mu nahání husí kůži to, že kouř pohltil vše kolem něho, ale jeho samotného ne. V místě kde je on vytvořil jakýsi válec vzduchu, kolem kterého kouř proudí. Jako by se držel na určené hranici. A kolem slyší Kisame pouze jakési chrčení. *Že by nějaká technika?* uvědomí si pak. Ale to už se kouř rozplývá a mizí do neznáma. Když se Kisame rozhlédne, tak už nevidí shinobi, ale pouze spoustu bezvládných těl, ležící na zemi. Jako by si prostě lehli a umřeli. *Co se to tady zatraceně stalo?* klade si Kisame otázku, na kterou rozhodně nemůže odpověď nalézt sám. Odpověď mu musí poskytnout postava, která se k němu blíží ze stínu lesa, ukrytá pod pláštěm a kápí. *Kdo to je? Co tu chce?* ptá se Kisame dál. S trochou úsilí vstává a opírajíc se o Kubikiri pozoruje postavu, která se k němu stále blíží. Ale nic neříká. Až když už je jen pár metrů od něho, téměř na dosah čepele meče, tak se zastaví a zvedne k němu pohled.
Zpod kápě na něho hledí dvě jasně modré oči, spíše azurové. Je sice tma, ale ty oči téměř svítí, jak se od nich odráží světlo noci. Nezdají se být nebezpečné, spíše nevinné. Jako by patřily nějaké vznešené duši či osobě. Tyto krásné oči ovšem jen zdobí půvabný usměvavý obličej mladé dívky. Stojí tam před ním, směje se, jako by viděla svého oblíbeného strýčka a trochu se stydí. *Co je tohle zač? Má snad za tímhle vším prsty tato... holka?* zavrtí Kisame nevěřícně hlavou.
"Che, na co tak koukáš? A co tu chceš?" zeptá se jí neurvale, i když trochu vděčně. *Možná mám ještě možnost dosáhnout úspěchu... Možná díky této osobě,* uvědomí si a to ho donutí projevit alespoň trochu vděčnosti. Minimálně ve výrazu nebo hlase.
"Kisame-san, ahoj," pozdraví dívka tenkým a milým hláskem, "jsem tak ráda, že jsem vás našla včas," dořekne a oddechne si. Její slova Kisameho dost překvapí. *Co to zatraceně je? Ahoj? To říká mě? O co jí jde?* neví co si o ní má myslet, ale nelíbí se mu, jak bezstarostně s ním to děcko mluví: "Ty jsi mě hledala? Proč jako?" zeptá se.
"Protože Kitsuneo-sama mi o vás řekl. Chtěl Kubikiri získat sám a zabil jeho bývalého majitele... Bohužel, nedokázal ji získat. Ale vy ano a proto vás Kitsuneo-sama volá. Vy jste ten, kterého potřebuje, aby mohl tento svět spasit... Zachránit ho před totálním vymazáním, tak jak stojí v Proroctví," řekne dívka.
"Proroctví?" zopakuje Kisame nedůvěřivě. *To bude nějaká skupinka pitomců, kterou kolem sebe ale shromáždil někdo schopný... Schopný je využívat a manipulovat s nimi. Schopný zabít opravdového šermíře. Možná by se mi mohla hodit pomoc někoho takového,* uvědomí si Kisame a proto přikývne. Absolutně ho nezajímá co chce nějaký Kitsuneo, ale zajímá ho to, co by mu mohl onen Kitsuneo nabídnout. *Chci jedinou věc... A ta věc povede k dalším. Síla povede k síle.*
"Ten muž mě zajímá. I to co říká... Možná ti budu věřit," přikývne Kisame své milé a usměvavé průvodkyni, která ho začne vést. Vede ho k muži, díky kterému vše půjde rychleji a snadněji.
-------------------------
"Konohamaru, Moegi, Udone, Ino. Jste už připraveni?" ujistí se Kakashi při pohledu na shinobi v plné polní. Připraveni na dalekou misi, ve které půjde o hodně.
"Samozřejmě Hokage-sama, brzy se vrátíme, ale to už bude válka v Sněžné u konce," prohlásí Konohamaru sebevědomě.
"Tak vám přeji hodně štěstí... Budete ho potřebovat. Zjistěte co se děje a pošlete mi popis situace po orlovi. Díky vám budu moci posoudit, na kterou stranu se vy jakožto podpora, přidáte. Tak už běžte!" zopakuje Kakashi klidně část znění mise a vyšle tým Konohamaru na dlouhodobou misi S. Operace přímo ve válečném poli a možnost, že se války přímo zúčastní na jedné či na druhé straně. Tento tým má velkou sílu a pokud se přidá na jednu či na druhou stranu, bude velkou podporou a výrazně zahýbe miskami vah.

Poznámky: 

Tak tu máme další speciálek, který tak úplně příběh neposouvá. Ano, vím že oživování postav je nešvar z původní mangy, ale tohle bylo na štěstí na dlouhou dobu poslední. Díky za to, že to čtete. Těším se na vaše komentáře Smiling

5
Průměr: 5 (20 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele BlackRose
Vložil BlackRose, Po, 2014-09-22 19:52 | Ninja už: 4887 dní, Příspěvků: 282 | Autor je: Prostý občan

další skvost, dokonalost Laughing out loud jinak to říct už nemůžu.
Kisameho role v příběhu se mi moc líbí, navíc se mi hodně líbí jak se skvěle dokážeš vžít do povahy a myšlení dané postavy. to umí málo kdo Smiling
v jednom komentáři v minulém díle jsem četla zmíňku o nějaké misi týmu tři, ale ani tohle mě nezklamalo, moc se mi líbí, že jsi použil obrázek Kadaje z Final Fantasy, jedna z mích oblíbených postav Laughing out loud
už se nemohu dočkat jedenáctého dílu, tahle povídka je jako droga Laughing out loud
P.S: ten první obrázek, Kisameho, se nezobrazuje. Smiling


Člověk nemůže jít kupředu ke své budoucnosti, pokud plně nezná svou minulost.

Obrázek uživatele Lukas IV. Baruto
Vložil Lukas IV. Baruto, St, 2014-09-24 14:44 | Ninja už: 4493 dní, Příspěvků: 521 | Autor je: Pěstitel rýže

Díky, tak taky už něco napiš Laughing out loud

Tvůrce, který pořádně neví, kdy přestat.