Poezie
Andělé zpívali píseň překrásnou,
když jsem se modlila, ať tvé oči nezhasnou.
.
Andělů zní tóny nezhaslé,
já volám: ,,Vrať se,Minato, prosím vrať se!"
.
Už i černý Anděl smutně pejě
a krutá smrt se nám jen směje.
.
Proč plamen v tvých očích zhasíná?
Proč tak brzo tvůj život zkončit má?
.
Tys odešel, ale já tu zůstat měla,
o tvého syna jsem se starat chtěla.
.
Osud je krutý a hloupě si pohrává,
zastihla tedy i mě, ta muka krvavá.
.
Zavírám oči a nerada odcházím spát,
Nezastavíme se, nemáme čas.
Nikdy se pořádně nerozhlédneme,
neužíváme si to množství krás.
.
nikdo na nic nečeká,
vždyť do kazdého cíle
cesta je daleká.
.
za tím, co je přednější,
mě sis nevšímal -
té holky vedlejší.
.
[center]Oči zaslepené mocí,
čas kvapí stále rychleji.
Jak tomu nemocnému pomoci?
[center]Být sám a nevěřit v dny.
Slunce už dávno není,
hledět skrze barevné sklo.
Upadnout do zapomnění.
Nikdo už mě nezná.
Jsem jen stín dávné doby.
Vidí mě a přesto nevidí,
oděn do černé róby.
Zahlédnou mě a v očích strach.
Co tu chce, co tu dělá?
Klopí hlavy a oči k zemi.
Ostražitost zůstala bdělá.
Svět kolem ztrácí barvy.
Mnoho odstínů černé a šedé.
Smích postrádá kouzlo,
vše je pozvolna bledé.
Sleduji vše a neustále,
avšak nevím kam jdu.
Neexistující stín…
Beze jména, jen to…ANBU.
Sedím doma u stolu,
prst dotýká se prstu.
Cítím ty pohledy slídivých očí,
ublíží mi až budou moci.
Zase platím za chudinku,
za nejslabší dcerunku.
Chci řvát!
Vykřičet všechny pocity,
vykřičet všechno trápení.
Až měsíc se schová za mraky,
tak zmizí mé utrpení.
Chci řvát!
Svěřit noci svou bolest,
získat její odpuštění.
Chvíle, kdy opustí mě smutek,
bude to chvíle vykoupení.
Chci řvát!
Nechci už být zticha,
chci, abys mě držel v pěsti.
Chci, aby ses na mě díval,
chci, abys v noci o mě sníval.
Chci se náhle rozpustit
a do tvého těla vpít.
Chci, abys mě hledal jako v perlu v oceáně,
chci, abys poznal, co je láska.
Já vznášela bych se, nad mořem jako káně,
na čele se mi udělá vráska.
Chci, abys proplul mým životem,
chci, abys nebyl smutný a samoten.
Dívám se z okna ven,
vždyť včera jsi byl odhalen.
Prý rád mě máš
a život za mě dáš.
Mám tě ráda,
ale jako kamaráda.
Zbytečně tu plýtváš city,
nech si je pro nějaký jiný.
Ten můj už byl dán
a v prach rozdupán.
Mám tě ráda,
ale jako kamaráda.
Promiň mi!
Nechci lásku, nechci to,
stačí mi přátelství, vím bolí to.
Mám tě ráda,
ale jako kamaráda.
[center]
Sen jako hlas sirény zní
Láká své oběti co nejdál
S přáním na rtech že se vyplní
Zjistíme že se pouze zdál.
Vstupujeme do svých snů
Hlasu tiše nasloucháme
Nepoznáme rozdíl dnů
Srdce nás vede a následuje.
Sny jsou na dosah ruky
Proč se jenom nesplní
K pláči soužíme se muky
Nemáme nic než čekání.
Vztek, radost, smutek a chtíč
Smysly se do sebe mísí
Při probuzení mizí všechno pryč
Jsou pak najednou jako cizí.
Sen nás hlasem svým volá
Vtahuje nás pořád blíž
Denně se opakuje dokola
Táááákžeeee...... toto je špeciál a zároveň (Jashinovidík) posledný diel tejto série. Dvojdiel presnejšie.
3.DIEL
Konoha heja-hou,
Naruta berieme so sebou.
Sakura s ním trieska o stenu,
Lee nechtiac vypil okenu.
Chouji stvrdol raz a navždy v bufete,
Kabuto je závislý na nete.
Tu je čurbes, Orin sa skáče po plafón,
sťahovák to nepredýchal, musí von.
4.DIEL
Konoha juchu-chú,
Sakure je teplo v novom kožuchu.
Tsunade sa hrabe z d´alšej kaše,*
Jiraiyove baby nech sú vždy naše.
[i][b]
co v tebe věřím,
dal jsi mi jen zlobu
zavátou černým peřím.
od tebe mi zůstala,
má stálá náklonnost
kolem tebe létala.
dával jsem ti s láskou,
odříkával zpaměti
modlitbu tak krásnou.
Tiše jsi jen seděl.
Ani ses nepodíval.
Do země jsi hleděl.
Poslouchat ty mé řeči?
Čekáš, až se to zastaví?
Táááákže. Díky pozitivnímu ohlasu vlak haiku nezastavuje, ale jede dál!!!! A náklad je stále těžší a těžší . . . (a nestěžujte si, můžete si za to sami) A pozor na haiku osmé, to není kreslená postava . . .
Haiku páté
Kdysi fajn přítel
teď jen zlost mu zůstala
jako jediná
Haiku šesté
Chce být hokagem
tak moc až mu to škodí
má však přátele
Haiku sedmé
Jarní květina
chytrá krásná nevinná
zamilovaná
Haiku osmé
Maluje kreslí
jsme tu jen kvůli němu
chytrý japonec
[center]
S jitrem odnáší tvé noční můry
jako všelék, který rány zhojí.
Jako míza z chininové kůry,
chce teď vyléčit tě láskou svojí.
Marně smrt tě do osidel láká,
když bdí nad postelí anděl strážný.
Havran zbytečně svou píseň kráká,
kroužící nad místem podlé vraždy.
Kdyby nešlo jen o tajné přání,
tvá víčka padala jen únavou
a dívka, co tě ve snu ochrání,
by milovala lepšího z vás dvou.
Lásku v tvém srdci zvolna střídá hněv,
když zničila ti život vlastní krev.
[center]„Síla mladí!“ Ozve se.
Zelenej blázen přikvačí
TenTen Neji zachytí
nepřítel konečně dosvačí.
K nim přijdou další tváře.
Byakugan si chce hrát.
Akamaru s broučkama,
měl by ses začít bát.
Protivník nemá šanci,
výhra bude naše!
Formace InoShikaCho
a z tebe bude kaše!
A poslední do party,
hrdý tým Kakashi,
s blonďatym pakem v čele.
A ty už zoufáš si.
„Na něj! Zabte slízu!“
Najednou vrhnou se na hada.
Potom ozve se tupá rána,
Kabuto zaječí: „Zrada!“
Orin vrhne se do bezpečí,
Papír bílý,
jak čerstvý sníh.
Lehký a krásný,
jako jízda na saních.
Jen to nade vše miluji,
když papírky poletují,
.. ve větru plápolají,
když já a oni se spojí.
Andělská křídla mi vytvoří,
létat mohu mezi mraky,
jak andělé na nebi svatí,
dívám se z výšky na zemi.
Růži z papíru ve vlasech,
jen taková lehká ozdoba.
Tak krásná a něžná,
jako má povaha.
Techniky s papírem,
žádná sranda to není.
Zaplatíš za vše životem,
udušením papírovým.
Jinak hodná holka jsem
o tom není žádná řeč.
Takže, pro ty co nechápou Haiku tu mám pár informací. Haiku je tradiční forma japonské poezie o sedmnácti slabikách s hlubším smyslem. První řádek obsahuje pět slabik, druhý sedm a třetí zase pět slabik. Pro vás ten hlubší smysl bude znamenat především . . . . chvilka napětí . . . UHÁDNOUT O KOM URČITÉ HAIKU JE !!! (což bude dost těžké, vzhledem k tomu, jak haiku neumím napsat) Kdo uhádne, o kom píšu, má u mne malé, bezvýznamné plus! XD
Haiku první
Tajemný jounin
kopírující jutsu
zná ho snad každý
Haiku druhé
vzpomínky mě dusí, ač jsou tolik krásné,
cítit podivný klid, i když měl bych se bát
toho světla, které nikdy nevyhasne.
Neuplynul ještě ani okamžik,
ale zestárli jsme o tisíce let,
s povzdechem teď vzdávám tichý dík
tisícům nevyřčených vět.
Spalující touha tvého přání
nepřemůže zrádné lži a klam,
plané sliby lásku nezachrání,
vzdávám se jí dobrovolně sám.
Pohledem se vpíjím do tvých očí
a nekonečné utpení končí.
Tak trošku mě chytla nová manga a začal jsem přemýšlet na tim, co by mohlo bejt v dalších dílech... proto se předem omlouvam, ale prostě vzniklo tohle xD
Ruce se prohnuly, zalovily v plášti,
ve tváři zbylo jí ještě trochu zášti.
Zdrceně se podívala na jeho tělo,
a při tom pohledu křičet se jí chtělo.
Byla tak bezmocná, klesla na kolena,
byla tak bezmocná... byla tak zraněná.
Pročísla mu rukou jeho krásné vlasy,
teď by zde potřebovala jen špetku spásy.
Však leží tu, v troskách a bez dechu,
[center]Zmizela jsi, zmizela jsi navždy,
jak sníh se roztává či voda vypaří, jak pták odletá.
Budu na tebe myslet den každý,
vždyť naše láska bude mnohem víc než stoletá.
...
Proč jsem tě skrýval,
stejně jako tvář pohledům ostatním.
Už tenkrát jsem rád míval,
když jsi přišla se sluncem poledním.
...
Tolik bych chtěl vrátit čas,
přijít s tebou k nim a říct: ,,To je má milá.''
Dotknout se znovu tvých řas,
oni by viděli, že láska mě šťastného dělá.
...
Teď už je pozdě,
můžu to do světa vykřičet, ale bez tebe.
Byl jediný, kdo mě dokázal porazit,
byl jediný kdo mi zvládnul správně poradit.
Ten kouř, co zastavoval mi dech,
ten muž, co měl v životě pech.
Zemřel mi u nohou, ale stále měl úsměv.
Zarazil mi do rukou ten škodící plech.
Měl jedinou, poslední prosbu -
abych mu zapálil cigaretu.
Hořela a stoupal kouř z ní,
už nevadil mi... proč? To jenom bůh ví.
Pak když jsem se do vesnice vrátil,
taky jsem tu škodící věc zkusil.
Začal jsem kašlat,
z toho kouře mě v krku chytal záchvat.
Byla to poslední Asumova krabička,
ShurIQ & Clayton from Prithivis PC from Tamuura
Kakashiho návrat...
Temnota stojí nad mojím hrobom,
stráži ma a tuží aby som bol jej Jashinom...
Hoc dávno zmietol ma prúd času,
stále verím a načúvam temnému hlasu...
On vraví mi, že ešte príde doba temna,
ten prekrásny čas...
Sila sa mi vracia, ja prichádzam zas,
som tu stále, ja som to zle v každom z vás...
Nedokážete ma pokoriť...
Nedokážete ma spútať...
Pokiaľ nepokoríte sami seba...
Pokiaľ nespútate vlastný strach...
Budem tu žiť stále...
Vezmem si čo chcem!
Skrývám pořád svou tvář
a levého oka zář.
Dar od mého přítele,
nejlepšího na světě.
Na pokraji svého života
on, dal mi sílu klanu Uchiha.
Já ho jako nejlepšího přítele miloval,
ale přiznat jsem to nedokázal.
Byl z našeho týmu nejslabší,
ale to jsem si myslel jen já, Kakashi.
Bez něho bych byl troska
proto mou tvář skrývá maska.
Rin, ano ta okouzlující dívka,
ona byla ta jediná kráska.
Tu okouzlující dívku Obito miloval,
