Naruto Musume – část 10 – Probouzení démona

Hinata se po několikadenní misi vracela domů do Listové s naléhavými informace pro Hokageho. Patřila mezi nejváženější ninji v Listové a proto věděla, že Kyuubi patří Listové, nevěděla však, kdo je jeho jinchuurikim. Proto musela vše, co viděla nahlásit Hokagemu, nemohlo být přece možné, aby byl Kyuubi současně v Listová a na místě, kde byla ona na misi.
Všechny mise, které za posledních několik týdnů vzala, měli co dočinění s hledání nějaké stopy po tajemné osobě, co byla u hrobu Naruto. Hinata nikdy nechodila s týmem, ale vždy sama, protože její mise byly pouze pozorovat hranice se sousedními zeměmi.
Konečně prošla Listovou až k sídlu Hokageho a doufala, že tam Čtvrtý bude sám, protože se jí nechtělo čekat, byla totiž unavená. Z budovy zrovna vycházel Kakashi se Sakurou a Sasukem a něco si povídali a při tom vypadali ztrápeně. Hinata však zaslechla pro ni jedno velice důležité jméno v jejich rozhovoru a to Naruto. Okamžitě zbystřila a chtěla je sledovat, ale měla důležitější povinnost a to ohlásit Hokagemu, co viděla.
„Hokage-sama,“ pozdravila, když vešla.
Minato – Čtvrtý Hokage zde však nebyl sám, byl zde i slavný žabí poustevník z Listové Jiraiya a v plném rozhovoru s Hokagem. Jakmile Hinata vstoupila dovnitř, obrátil se pohled zvrhlého poustevníka na ni a Minato z něj nemohl vypáčit, žádné další informace. Proto se nakonec rozhodl, vyřídit nejdříve záležitosti s Hinatou a pak pokračovat v rozhovoru s Jiraiyou.
„Hokage-sama, Jiraiya-sama, mise proběhla bez problémů, žádné známky agrese ze strany Vodopádové,“ řekla Hinata a Minato ji chtěl v ten okamžik poslat domů, ale Hinata ještě nehodlala odejít.
„Viděla jsem Kyuubi no Youko,“ řekla Hinata.
Minato, ani Jiraiya nevěřili svým uším nebo si mysleli, že je Hinata snad opilá, či jinak omámená, ale ona byla naprosto ve střízlivém stavu. To, co řekla, ale i přesto nezněla vůbec reálně, protože Minato dokola dobře věděl, že Kushina byla celou dobu v Listové a nebylo nijak technicky možné, aby opustila Listovou, aniž by si toho nevšiml.
„To není možné,“ řekl Minato a stále nedokázal Hinatě důvěřovat.
„Nelžu Hokage-sama! Byl to Kyuubi no Youko, i když se choval trochu divně,“ řekla Hinata.
Jiraiya v tu chvíli z nějakého důvodu, možná díky své vlastní intuici začínal Hinatě věřit a pobídl Minata, aby si Hinatu vyslechl.
„Jak divně myslíš?“ Zeptal se Jiraiya, když se k tomu Minato neměl.
„Zprvu Kyuubi neuvěřitelně zuřil a vůbec si nevšímal svého okolí. Zničil jednu skálu na hranicích a hned poté byl jeho vztek, pryč. Pak si mě, ale všimnul a já dostala strach. Dala jsem se na ústup, ale Kyuubi, který mezitím značně pozbyl na velikosti, mě začal pronásledovat. Nemohla jsem mu uniknout, ale i když už mě konečně dohnal, tak nezaútočil. Chtěl se mnou komunikovat. A také to udělal, vytvořil ze své chakry slova, které jsem mohla přečíst,“ popsala celou událost Hinata.
Minato i s Jiraiyou tomu však nemohli věřit, protože, že to znělo až příliš nereálně a chvílemi si snad až mysleli, že tato osoba před nimi není Hinata, ale někdo úplně cizí, kdo se přeměnil, do její podoby.
„Možná si trochu přepracovaná Hinato, co kdybys vzala nějaké volno, a až si pořádně odpočineš, tak slibuji, že už ti nebudu dávat, tak náročné mise,“ navrhl Minato.
A Hinata s tím nic nemohla udělat, protože Hokage jí opravdu nevěřil. Nakonec to musela vzdát úplně.
„Máte pravdu Hokage-sama, chvíli jsem si dokonce myslela, že ten Kyuubi je Naruto,“ usmála se tomu, jak hloupě musela znít Hinata a chvíli na to mohla odejít domů.
Minatovi se opět připomenula Naruto a byl z toho znovu přešlý, protože nedokázal ochránit své jediné dítě. Celou tu dobu jej to užíralo zevnitř.
I když Hokage nesouhlasil, Hinata věděla své, protože věřila svým očím a svému srdci, které jí říkalo, že to co viděla, byl Kyuubi a možná snad dokonce, byl nějak spjat s Naruto.
Když Jiraiya odešel z Minatovy kanceláře, tak si začínal všechno dávat dohromady. Sám dobře věděl, že Kushina, Kyuubiho jinchuuriki, byla celou dobu Hinatiny poslední mise v Listové. Zároveň tehdy, když potkali Naruto, tak v Sage módu vycítil, že se její chakry podobá té Kyuubiho a to mu přišlo opravdu hodně podezřelé.
„Ale jak by mohla mít Naruto Kyuubiho chakru, když není jeho jinchuuriki?“ Nemohl najít odpověď.
Jiraiya se rozhodl, že si celou záležitost ověří a půjde se zeptat Kushiny a Kyuubiho rovnou. Proto se rychle zatočil, aby si cestu k nim domů moc neprodlužoval.
„Snad se na mě Minato nebude zlobit,“ říkal si pro sebe Jiraiya.
Chvíli mu trvalo, než tam dorazil, ale alespoň celou tu dobu mohl přemýšlet, na co by se měl zeptat. Ale nakonec si byl jistý, že stejně bude muset improvizovat, protože nemohl při nejmenším vědět, jak bude Kyuubi reagovat. Konečně byl na místě a už zbývalo jenom zaklepání na dveře, ale než to stihl udělat, tak se dveře otevřely a z nich Kushina vyprovázela Hinatu. Jiraiyovi v tom samém okamžiku došlo, o čem se ty dvě mohly bavit.
„Kushino, taky bych něco potřeboval,“ hlásil se o slovo Jiraiya okamžitě, co spatřil, že Kushina chce zavřít dveře.
Kushina vypadala značně překvapeně, protože se Jiraiya z ničeho nic objevil u nich doma.
„Jiraiya-san, co potřebujete?“ Divila se Kushina.
„Nejspíš, to bude mít něco společného s tím, co ti řekla Hinata,“ vysvětlil Jiraiya a pozval se dál.
Kushina, ale vypadala, jako naprosto vůbec nic nevěděla a nic netušila. Jiraiya byl uvnitř v bytě.
„Musím si promluvit s Kyuubim. Vím, že na tom nejste pořád ideálně, ale můžeš ho nechat se mnou promluvit?“ Ptal se Jiraiya.
Kushina se netvářila moc nadšeně, ale její vztah s Kyuubim se za posledních několik let zlepšil natolik, že Kyuubi už tak moc netoužil se dostat z pečeti.
„Co chceš,“ řekl Kyuubi Kushininými ústy.
„Chtěl bych vědět, jak je možné, že tě viděli na místě, kde si v tu chvíli nemohl být,“ řekl Jiraiya.
„Když to nevíš ty, tak jak bych to mohl vědět já,“ odpověděl Kyuubi.
„Aha, takže nevíš, jestli někde nemáš nějaké dítě?“ Řekl Jiraiya.
Kyuubiho překvapený pohled mu byl dostačující odpovědí. Nyní bylo jasné, že Kyuubi ledacos tají a že je dosti docela možné, že tím jeho dítětem je PRÁVĚ Naruto. Kushina se vrátila k sobě, ale přesto celý rozhovor slyšela.
„Co jste myslel tím dítětem?“ Zeptala se Kushina Jiraiyi.
„Nemyslím si, že Hinata lhala, když říkala, že viděla Kyuubiho, ale Kyuubi, co je v tobě to být nemohl. Ale, co kdyby měl Kyuubi nějaké dítě, to by pak mohla být ta liška, co ji Hinata viděla,“ vysvětlil Jiraiya.
Kushina se tvářila, že mu přesně nerozumí, co tím myslel, ale Jiraiya nehodlal dále už nic vysvětlovat a rozhodl se, že v Listové počká do chvíle, než se Naruto vrátí.

Naruto se snažila, seč jenom mohla, ale bojovat proti Deidarovi bez použití většího množství své chakry, prostě nedokázala. Sice jí značně pomáhal Haku, ale Deidara se o Hakua nezajímal, on chtěl především zabít Naruto, tak moc ji nenáviděl. Na druhé straně bojoval Zabuza proti Kisamemu a jich souboj byl značně vyrovnaný. Kisame se stával silnějším, čím více chakry měl jeho soupeř, ale Zabuza chakru moc nevyužíval, používal nejvíce fyzických úderů ze všech Mlžných šermířů. Proto se musel Kisame opravdu hodně snažit, aby se Zabuzovi vyrovnal.
„Co je Naruto, ber to VÁŽNĚ!!!“ Křičel Deidara a zuřil, protože Naruto se mu pouze vyhýbala.
„Sak*a. Neprovokuj mě Deidaro! Teď nejsem ve stavu, kdy ty jeho narážky dlouho vydržím,“ říkala si pro sebe Naruto a snažila si udržet chladnou hlavu.
„Hej ty Haku? Proč jsi zmrazil jinchuuriki?“ Zeptala se Naruto, protože se jí na tom ledacos nezdálo.
Haku však neodpovídal, protože měl co dělat, aby jej nezasáhly Deidarovy výbušniny. Naruto si byla jistá, že musí zakročit, ať se děje, co se děje. Nechtěla nikoho zabíjet, ale tlačil ji čas, tak i vnitřní démonická touha po krvi.
„Ještě tě pořád bolívají ruce Deidaro?“ Řekla Naruto, ale nebyla už ve stavu, kdy by těchto slov mohla Litovat.
Deidara nyní opravdu zuřil a Naruto se mu začala šíleně smát, už se přestala kontrolovat a okolo ní plála démoní chakra, ta nejtemnější, která snad kdy mohla existovat. Všichni zastavili své boje, protože ucítili tan enormní nárůst zloby a nenávisti. Běhal jim z toho mráz po zádech.
„Dostaneš, co si chtěl Deidaro, budeš první z Akatsuki, kdo uvidí moji pravou podobu,“ křičela Naruto, ale Deidaru už nemohl její hlas vůbec poznat.
A stejně tak Naruto si pořádně neuvědomovala, co říká. Temná chakra Naruto rozvířila neskutečně horký vzduch po okolí a led v jejím dosahu se rovnou vypařil. Najednou se před nimi zjevil Kyuubi no Youko v plné kráse a oni netušili co se tady děje.
„Vždyť Pein říkal, že není jinchuuriki!“ Křikl po Kisamem Deidara.
„Nevím o co tady jde, ale je to pořád její chakra!“ Křikl zpátky Kisame.
Naruto nejen, že byla nyní značně větší než oni, ale vůbec jí to neubíralo na rychlosti. Kisame byl okamžitě připraven, krást Naruto její nadměrné množství chakry, které nyní měla, ale Naruto se mu vždy vyhnula. Deidara stále útočil svými výbušnými výtvory zpovzdálí, ale na Naruto to nezanechávalo sebemenší stopy. Náhle byl Deidara z neočekávaného směru sražen k zemi. Sotva přežil. Za to Kisame si vedl poněkud lépe, ale i když bral Naruto chakru, tak to pořád nebylo dost na to, aby měl šanci zvítězit.
Když se Naruto takto proměnila, tak na ni zaútočili i Haku se Zabuzou, ale proti obří lišce neměli šanci. Za pár okamžiků na to, byl i Kisame uzemněn a v bezvědomí. Naruto pomalu, ale jistě přestávala zuřit. Začala se zmenšovat. Pak ji všechna ta zloba opustila a ona zase nabyla podoby více méně lidské. Byla vyčerpána, ale pořád by ještě mohla bojovat proti Hakuovi a Zabuzovi. Ti však byli dosti vyvedení z míry, protože nechápali, co se zde právě stalo. Naruto stačilo několik málo okamžiků, aby porazila její nepřátele a přitom takovou sílu nechtěla použít hned ze začátku.
„Co jsi zač?“ Zeptal se s mírným strachem ve hlase Zabuza.
„Uzumaki Naruto,“ odpověděla Naruto a šla směrem k nim.
Haku i Zabuza zaujali bojový postoj a byli, připraveni se kdykoli bránit. Naruto ale nevypadala, že by chtěla zaútočit.
„Proč, když si pořád tak spěchala, proč si nepoužila tuto sílu hned ze začátku?“ Zeptal se Zabuza.
„To, co jste viděli, může být moje síla, ale čím více ji používám, tím méně jsem člověkem, pokud si tak můžu ještě říkat,“ řekla Naruto a všimla si, že zase více podobá lišce.
„Takže tentokrát mi přirostl natrvalo ocas? To ani ještě nemám dvou a osmi ocasého. Sak*a,“ říkala si v duchu Naruto.
Její změny si všiml Zabuza i Haku a divili se, jak je to jenom možné. Naruto, ale nevěděla, jestli ještě bude muset bojovat, moc se jí do toho nechtělo.
„Proč, jste zmrazili vaše jinchuuriki?“ Zeptala se Naruto a tvářila se tak, že by bylo pro Zabuzu a Hakua výhodnější jí rovnou odpovědět.
Zabuza vypadal, že nic nehodlá říct, ale stačil jeden Hakuův pohled a vše se naráz změnilo. Zabuza ze sebe začal sypat informace a vyzvonil i to, co Naruto opravdu vědět nepotřebovala. Zabuza se opravdu rozpovídal a vypadalo to, že nehodlá v dohledné době skončit. Navíc jej Haku v mnoha částech přerušil a opravil. Zabuza z toho sice byl na prášky, ale nějakým zázrakem nemohl Hakua zabít.
„Zvláštní způsob, jak někoho chránit,“ řekla nakonec Naruto, když už se úplně všechno dozvěděla.
„Nevadí, když se rozhodnou zůstat s tebou, ale až tohle všechno skončí, tak ti doporučuji, abys je vrátila,“ řekl Haku a Zabuza už raději mlčel.
„Co, ale uděláte s Kisamem a tím druhým?“ Zeptala se Naruto.
„Dlouho je tady zdržet nemůžeme,“ na to Zabuza.
Naruto jim poděkovala a vydala se směrem k jejímu úkrytu, aby si mohla popovídat s Mlžnými jinchuuriki a propustit Mlžné šermíře. Když se blížila k tomu místu, tak cítila opravdu hodně velkou koncentraci démoní chakry. Zamotala se jí z toho hlava a v místě, kde jí nyní rostl liščí ohon, ucítila bolest. Čím více se blížila, tím se bolest stupňovala, ale Naruto bylo jasné co se děje, nemělo zůstat jenom při jednom ocasu.
Když konečně dorazila do úkrytu, tak se jí pod pláštěm vlnily ohony tři.
„Teď jsem už asi vážně démon,“ poznamenala si sama pro sebe a hodlala liščí ocasy skrývat, aby je za ně někdo náhodou nezkoušel tahat.
„Takže?“ Řekla naruto, když dorazila.
„Vypadají mírně zmateně,“ poznamenal Gaara.
„Půjdete s námi?“ Nabídla Naruto jim pomocnou ruku.
Oba Mlžní jinchuuriki byli stále ještě v šoku z toho jak byli zmražení. Mlžní šermíři se však začali vzpouzet, protože nechtěli nechat svého Mizukageho odejít někam pryč.
„Asi bychom s ní měli jít,“ poznamenal Utakata a Mizukage s ním i přes naléhavě zoufalé prošení šermířů poslechl.
Naruto získala další dva společníky, ale zároveň jí tížila její vlastní proměna, která bude s jistotou dále postupovat, pokaždé když k ní přibude nějaký jinchuuriki. Zatím však stále vypadala dosti lidsky, takže se nemusela bát, že ji ti, co má ráda, doma v Listové nepoznají.