Naruto Musume – část 9 – Mlha ve Sněhu

Pětičlenná skupina lidských jedinců s podivně vyhlížejícím vůdcem se blížila k dalšímu cíli své cesty. Naruto a všichni její společníci si museli ještě těsněji přitáhnout pláště k tělu, aby se k nim nedostal studený mořský vzduch. Měli namířeno do skryté Mlžné, ale divili se tomu, proč je zde taková zima. Najednou jejich loďka do něčeho narazila a oni kvůli drsnému zastavení všichni upadli.
„Ledovec?“ Divili se.
„Něco musí být v nepořádku, jinak by tu ta ledová kra nebyla,“ poznamenala Naruto něco, co všem ostatním už bylo dávno jasné.
Naštěstí nebyli tak daleko od břehu, takže mohli dojít po svých, pěkně po vodě. Opatrně se rozhlíželi všude kolem sebe, jestli na ně nečíhá nějaké nebezpečí nebo jestli je někdo nepozoruje, to by jim totiž mohlo přivodit problémy a těm se oni chtěli za každou cenu ve skryté Mlžné vyhnout.
„Jsme tu správně?“ Zeptala se najednou Naruto a přes všechnu tu mrazivou mlhu jí nešlo vidět do obličeje, takže její společníci neměli šanci pozorovat, že se chystá k dalšímu ze svých přihlouplých vtípků.
„Jsme tu správně,“ řekl Roshi.
„Rozhodně,“ přitakávali Fu a Han, Gaara pro jistotu mlčel, protože netušil.
„Měli by to tady přejmenovat na skrytá Sněžná nebo Mrazivá, myslím, že by to bylo výstižnější,“ snažila se o vtip Naruto.
Nikdo se jí však nesmál, nebylo v podstatě čemu. Naruto zaplály oči rudě, aby mohla lépe pozorovat okolí. Od doby, co se její vlastní podoba změnila blíže k té Kyuubiho, byla Naruto celá nesvá a šlo to na ní poznat. Ale ani jeden z jejích společníků se tomu nedivil. Na druhou stranu se jim Naruto více otevřela, vyprávěla jim o svojí rodině, o Listové, o lidech které poznala a které měla ráda a stále má. Najednou se prudce zastavila a rukou vydala pokyn k tomu, aby zastavili i ostatní.
„Blíží se,“ řekla Naruto.
Nikdo, ale nevěděl, kdo a nebo co se přesně blíží. Jenom tušili, že se k nim něco přibližuje a nikdo z toho neměl dobrý pocit. Prohnalo se kolem nich několik stínů a nyní věděli, že jsou obklíčení. Nenastalo však žádné vyzvídání, co zde jako vetřelci pohledávají, ale obránci skryté Mlžné na ně rovnou bez váhání zaútočili. A tito obránci Mlžné rozhodně nebyli obyčejní, protože měli silné techniky a nemít celá skupina společně s Naruto k dispozici sílu bijuu, tak by už dávno bylo po nich.
Odráželi podivné zbraně obránců a netušili, kdy budou muset použít svojí plnou sílu, aby měli šanci zvítězit. Byl to souboj pět proti pěti, takže každý z obou skupin měl v jednu chvíli pouze jednoho nepřítele, ale obránci Mlžné se zdáli být daleko lépe sehraní než jinchuuriki s Naruto. Nebo minimálně moc dobře věděli, kdo je jak silný a jaký způsob boje mu vyhovuje.
„Jsou to Mlžní šermíři!“ Křikl Roshi, když mu došlo, s kým mají tu čest bojovat.
„Šermíři jsou přece elita mezi ninji z Mlžné, proč by byli tady?!“ Zeptal se Gaara a snažil se přijít, kde se jenom mohla stát chyba.
„Možná mě vycítili, moc se omlouvám,“ snažila se Naruto, protože si myslela, že je to pouze její vina.
Dál jejich rozhovor nemohl pokračovat, protože se zase museli čelit útokům Mlžných šermířů. Oni totiž na rozdíl od Naruto a její skupiny se dokázali pohybovat v té husté mlze jako za zcela jasného dne.
„Nemáme na ně čas, musíme to ukončit rychle, než jim přijdou posily!“ Řekl rozhodně Han a jako první se proměnil do bijuu formy.
Všichni mlžní šermíři si uvědomili, že tady končí legrace. Museli se ještě více soustředit a být neskutečně pozorní. Jejich hlavním cílem se stal do Kokuo proměněný Han. Za chvíli po něm se proměnil i Gaara následován Fu a Roshim. Šermíři nevěřili vlastním očím, co to jenom vidí. Stáli proti nim čtyři bijuu v celé svojí kráse. Museli se dát na ústup, protože dobře věděli, že nemají šanci vyhrát ať už se děje cokoli. Únikovou cestu jim však přehradila pátá osoba, která byla společně s ostatními jinchuuriki. Naruto stála rovnou proti pěti Mlžným šermířům a ti jenom s hrůzou čekali, do jaké podoby se změní ona. Naruto se ale nehodlala změnit do podoby devítiocasé lišky, protože by se už nemusela vrátit zpět do podoby lidské. Proto se jenom obalila svojí chakrou a šlo vidět všech devět liščích ohonů. Tato situace byla pro šermíře z Mlžné bez jakéhokoli východiska.
„Co děláte, tak daleko od vaší vesnice?“ Zeptala se Naruto a tvářila se tak, že by jí každou chvíli mohla dojít trpělivost.
Šermíři mlčeli a byli připraveni na svoji smrt. Naruto se jejich chování vůbec nelíbilo, něco se jí na tom pořád nezdálo. A ona moc dobře věděla, že takovýmto svým pocitům může věřit, protože jí vždy pomohly odhalit pravdu.
„Tak dobře, co se stalo v Mlžné, že zrovna vás pět je tady?“ Zeptala se znovu Naruto.
Šermíři si však stále zachovávali svoji mlčenlivost a Naruto si byla jistá, že po dobrém ze sebe nevydají ani hlásku, ale mučit je nechtěla a ani nemohla, protože se sama bála, že by mohla přijít o další kousek svojí lidskosti. Zmizela šermířům z očí, ale ti za to byli zase spoutaní, tak rychle, že nevěděli, kdy se jim to stalo. Najednou si připadalo všech pět šermířů nějak ospalých, padli vyčerpáním na zem.
„Snad to nebude mít trvalé následky,“ řekla Naruto, když každého z nich pořádně praštila a oni omdleli.
Její společníci se okamžitě vrátili, do svých lidských podob a začali se shánět po nějakém úkrytu, který by je ochránil před ledovou vánicí, které se na ně hnala. Když jej našli, tak tam postupně schovali i všech pět mlžných šermířů, které zadrželi. Naruto čekala, až se probudí, aby se od nich konečně mohla dozvědět, co potřebovala. Chtěla vědět, kde jsou jinchuuriki, ale také jí zajímalo, proč zrovna pět ze sedmi legendárních Mlžných šermířů se potuluje na okraji Země Vody, v takovém počasí.
„Na co ses je to předtím ptala Naruto?“ Zeptala se Fu.
„Něco není v pořádku, normálně by měli všichni být ve vesnici nebo na misi. Je divné, že byli snad na hlídce či co,“ řekla Naruto.
„Jak to můžeš tak dobře vědět?“ Zeptal se podezřívavě Han.
„Když jsem ještě byla v Akatsuki, tak jsem tam poznala jednoho ze šermířů. Něco málo mi o sobě řekl, ale důležitější teď je, že rovněž říkal, že šermíři jsou nuceni zůstávat ve vesnici, že jsou jednou ze zbraní vesnice. Potom, co jsem viděla vzpomínky Fu, tak bych jejich život klidně mohla přirovnat k životům jinchuuriki,“ řekla Naruto.
Všem jejím společníkům bylo jasné, že takový život, kdy mají být důležitou zbraní své vesnice, není zase až tak moc životem. Následně na to se začali šermíři probouzet a divili se, že jsou stále ještě naživu. Ale brzo toho mohli začít litovat, protože viděli kolem sebe neznámé osoby. Oni jim, ale tak neznámí už nebyli, když si vybavili, že se předtím změnili do podoby ocasých démonů.
„Jinchuuriki,“ řekl jeden z šermířů a netvářil se při tom moc nadšeně.
„Naruto už jsou vzhůru,“ poznamenal Roshi, který je hlídal.
„Výborně,“ řekla Naruto a vydala se směrem k Mlžným šermířům.
Postupně se začali probouzet i další z nich a byli na tom podobně, jako ten co se probudil první a zároveň konstatoval, že byli chyceni skupinou jinchuuriki.
„Co tady pohledáváte?“ Zeptala se Naruto.
Její společníci se neskutečně divili stejně jako šermíři, protože to měli být právě oni, kdo se měl ptát na takovou otázku. Naruto samozřejmě hned v zápětí došlo, že zeptala naprosto nevhodně.
„Dobře, dobře. Co se stalo ve vaší vesnici, že jste tady? Co vás odtamtud vyhnalo?“ Zeptala se znovu Naruto.
Ticho. Nikdo jí na to nechtěl odpovídat. Naruto se taky už znovu neptala, jenom se na šermíře upjatě bez jediného mrknutí oka dívala. Dívala se na ně minutu, deset minut, půl hodiny, hodinu, dvě hodiny bez mrknutí v kuse a šermířům to začínalo nahánět strach.
„Tak mi už něco řekněte, pálí mě strašně oči,“ řekla Naruto a z očí jí začaly stékat slzy.
Šermíři nechápali, co se této ženě jenom může honit v hlavě, ale doufali, že jejich trápení už brzo ukončí, protože jestli ne, tak se můžou brzo stát stejně šílenými jako je ona. Najednou jim té holky zabylo líto a cítili se strašně, i když už léta byli pouze nástroji své vesnice, tak se v nich najednou začaly objevovat jakési emoce.
„Aaa! Může za to Zabuza a jeho Ledová královna,“ nevydržel to už jeden ze šermířů.
„Výborně. A co tedy ten Zabuza udělal?“ Vyzvídala Naruto.
Nyní bylo šermířům už úplně jedno, jestli řeknou něco navíc nebo ne. Byli si jisti, že jejich osud je tak nebo tak zpečetěn. Nemohli totiž přinejmenším tušit, s kým mají co dočinění.
„Byl jeden z nás, ale zradil a před lety odešel z Mlžné. Asi před půl rokem se vrátil s člověkem, který vládne ledu – Ledovou královnou. Zmrazil našeho Mizukageho a i druhého jinchuurikiho, aby se jim nemohl nikdo postavit,“ pokračovali šermíři z Mlžně ve vysvětlování svojí situace.
„To by mohl být docela problém, jestli má sílu zmrazit jinchuurikiho,“ uvažovala Naruto.
„Jinchuuriki jejich démoni nejspíše chrání před úplným zmrznutím, ale divím se, že nejsou schopni z toho ledu dostat,“ řekl Gaara.
„Možná je to jejich základním chakrovým elementem, oba dva jsou vodní typy,“ řekla Naruto.
„Takže na tebe by tan led neměl mít žádný účinek,“ řekla Fu.
Naruto s ní musela souhlasit, protože její otec Kurama měl základní element oheň a Naruto na tom byla stejně.
„Ten led, zní jako kekkei genkai, proti tomu by mohl zabrat i můj lávový element,“ angažoval se Roshi.
Naruto byla ráda, že někoho takového má rovněž ve své skupině, snad přátel.
„No vypadá to, tak, že budeme muset porazit zajímavé nepřátele, abychom se dostali ke zdejším jinchuurikim,“ řekla Naruto.
Šermíři měli obavu, co s nimi může jenom zamýšlet, ale pak si opět uvědomili, že jejich věznitelé jsou všichni také jinchuuriki, tak mohli jenom doufat. Naruto prudce vstala protřela si oči, které jí stále ještě slzely a začala uvažovat nad plánem, který by je dostal k dalším dvěma jinchuuriki.
„Mám to. Roshi a já půjdeme pro jinchuuriki, zbytek bude hlídat naše hosty. No nejlepší by bylo, kdyby se nám podařilo dostat jinchuuriki bez toho aniž bychom museli bojovat proti Zabuzovi a té jeho Ledové královně,“ vysvětlovala Naruto plán.
Nikdo proti jejímu plánu nemohl nic namítat a Naruto s Roshim se chtěla vydat do Mlžné, aby dostala to, pro co si přišla. Naruto se na celé věci pořád něco nezdálo a její pocit, když ucítila snad až nepříjemnou přítomnost někoho dalšího, nebyl sice nijak blízko, ale směřoval tam co ona.
„Gaaro, kdyby se něco zvrtlo, pusť šermíře, snad vám pomůžou,“ řekla Naruto těsně před odchodem.
„Co by se mohlo pokazit?“ Zeptal se Gaara.
„Akatsuki,“ řekla Naruto a již nebylo potřeba cokoliv dalšího dodávat.
Naruto s Roshim vyrazili a vydali se vstříc zmrzlé skryté Mlžné. Netrvalo jim to ani moc dlouho a byli na místě. Naruto ze současné Mlžné mrazilo a nebylo to tím, že zde byla zima. Nikde ani živáčka, prostě dokonalá ledová prázdnota.
„Cos myslela těma Akatsuki?“ Zeptal se po nějaké chvíli prozkoumávání zamrzlého města Roshi.
„Mám takový pocit, že se s nimi za nedlouho střetneme. Zatím jsem všude byla rychleji, ale čas se nám krátí. A já jim nemůžu dovolit získat jediného jinchuurikiho,“ řekla Naruto a Roshimu se snad i trochu ulevilo.
„Doufám, že máma bude v pořádku, Hinata musela taťkovi-Hogakemu určitě nahlásit, že se střetla s Kyuubim, taťka-Kurama, pak už bude vědět,“ uvažovala Naruto.
„Naruto!“ Upozornil Roshi, který jako první zpozoroval nějaký pohyb.
Ta na něj okamžitě reagovala a zbystřila všechny svoje smysly, tak moc jak jenom mohla a málem pozdě si uvědomila, že kdyby pokračovala dále, tak by se mohla změnit do Liščí podoby. Naštěstí pro Naruto se jí podařilo včas přestat.
„Začínám mít problémy s kontrolou, jinchuuriki musí být blízko nebo ztrácím sama sebe?“ Napadlo Naruto.
Naruto vycítila slabou přítomnost démoní chakry a dokázala určit i směr odkud vychází. Vydala se tím směrem, Roshi ji následoval. V ten samý okamžik jim došlo, že už nejsou sami a hned se museli krýt nepřátelskému útoku. Nikdo se jich na nic neptal a pouze pokračoval v útocích.
„Roshi jdi pro jinchuuriki, já to tady zvládnu sama,“ křikla Naruto na Roshiho a tomu nezbylo nic jiného než poslechnout.
„To by mohla být chyba,“ ozval se hlas nepřítele.
Z toho, co Naruto věděla o situaci v Mlžné, tak usoudila, že stojí proti Zabuzovi, ten hrubý hlas určitě nepatřil zmiňované Ledové královně.
„Zabuza-san,“ ozval se druhý hlas a tentokrát Naruto musela uvažovat nad tím, jestli je mužský nebo ženský, nedokázala to pořádně rozeznat.
„Jsou tu dva Haku, jdi po tom druhém,“ napomenul Hakua Zabuza.
Haku s tím okamžitě souhlasil, ale byl zastaven Naruto. Samozřejmě, že v tu samou chvíli útočil na Naruto i Zabuza. Ťal svým obřím mečem, ale ten jako narazil do skály, kus se z něho odštípl a na Naruto nenechal sebemenší škrábanec. Haku se jí pokusil zmrazit, ale jeho led roztál dříve než se Naruto mohl vůbec dotknout. Naruto ovšem nevěděla, jak dlouho se dokáže udržet v lidské podobě, když, požívala hodně démoní chakry jako nyní, na svůj zlatý plášť. Neměla moc času a proto musela Hakua i Zabuzu přemoc jak nejrychleji jenom mohla. Ale Haku a Zabuza ve společné kombinaci byli opravdu silní nepřátelé.
Náhle Naruto vycítila rostoucí démoní chakru nedaleko od ní. Roshi tedy musel osvobodit, oba Mlžné jinchuuriki, Haku i Zabuza si toho taktéž všimli a jejich útoky začali být daleko více zuřivými. Ve zlatém chakrovém plášti Naruto se začala objevovat temná démonní chakry.
„Ještě ne!“ Snažila se silou vůle držet Naruto, tak moc jak jenom mohla.
Její proměna do podoby liščího démona se na chvíli zastavila, ale temná chakra se nestáhla. Najednou ucítila blízkou přítomnost povědomých osob. Okamžitě stejným způsobem zkontrolovala Roshiho, ten se naštěstí úspěšně vzdaloval a nikdo jej nesledoval. Začalo se zjevovat více démoní chakry a Naruto už byla opravdu m místě zlomu, kdy by se měla přeměnit do své liščí podoby.
„Zabuzo, dej mi jinchuuriki a nechám tě žít,“ křikl pro Naruto známý hlas.
„Zabuza-san!“ Zazněl Haku ustaraně.
„Co tu chceš, Kisame,“ procedili mezi zuby společně Naruto i Zabuza, pak se na sebe podívali a divili se, odkud jenom může jenom ten druhý znát Kisameho.
„Ty k nim nepatříš?“ Byl překvapením bez sebe Zabuza, když se ptal Naruto.
„Už ne, ale jdu po tom samém, po čem jdou oni, i když mám jiný cíl,“ vysvětlila Naruto.
„Naruto?!“ Zněl snad až příliš šťastně další hlas.
„Ty seš tu taky Deidaro?“ Zeptala se Naruto a uvažovala nad tím, jak moc velké šance má přežít dnešek a přitom neodhalit, kdo doopravdy je.
Zabuza chtěl zaútočit na Naruto, dokud nedávala tak moc pozor, ale Haku jej zastavil.
„Co to děláš?!“ Okřikl jej Zabuza.
„Myslím, že ta žena má stejný důvod bojovat proti Akatsuki stejně jako my,“ vysvětlil Haku a Zabuza se jakoby zázrakem zklidnil.
Naruto zrušila svůj plášť z chakry a doufala, že to co v ní tak moc vře, se alespoň trochu uklidní. Musela přijít s nějakou strategií, jak se zbavit členů Akatsuki, kteří zde byli a zároveň uprchnout Zabuzovi a Hakuovi.
„Bude to znít divně, ale co kdyby jste si to vy čtyři mezi sebou vyřídili a já se zatím vzdálím,“ navrhla Naruto.
Nikomu tato věta nepřipadala příliš vtipná a zároveň se na ni vrhl Deidara, který tyto její poznámky nemohl vůbec vystát.
„Narutooo!!!“ Křičel Deidara.
Naruto se mu vyhnula, ale Deidara nepřestával útočit, tak strašně moc ji nenáviděl, za to, co mu kdysi udělala. Najednou však jedna Deidarova ruka zcela zamrzla. Naruto viděla, že za to může Zabuzova Ledová královna nebo spíše král Haku, těžko blíže určit.
„Haku!“ Znovu jej okřikl Zabuza.
„Zabuza-san není lepší mít jenom jednoho protivníka?“ Nadhodil filozofickou otázku Haku a Zabuza jím byl upět uklidněn.
Naruto se divila, co všechno Haku zmůže se Zabuzou. Ale musela s ním souhlasit, protože přece bylo jenom lepší mít méně nepřátel. Taky jí hned došlo, že Haku a Zabuza jí nechají oddřít všechnu těžkou práci a sami se budou zapojovat co nejméně. To by se však do souboje nesměl vložit i Kisame, který stejně jako Deidara nenáviděl Naruto, Zabuzu však nenáviděl více a proto na něj bez varování zaútočil.
Dva šermíři se střetli a bylo na nich poznat, že jsou ve svém umění opravdu na vysoké úrovni, možná dokonce snad i nejvýše. Ani jeden z nich se nevěnoval tomu, co se děje okolo. V jejich očích plál plamen nenávisti, k tomu druhému.