Sasukeho hra 13

Sasuke se pomalu probíral. Ležel na studené podlaze. Pomalu si sedl a opřel se o zeď. Poslední, co si pamatoval, bylo, jak Shikamaru něco řekl a pak temno. Už zase měl pocit, jako by mu pukala hlava. Sáhl si na temeno, bolest ho ale donutila toho nechat. Na dlani mu utkvěla krev. Najednou si vzpomněl. Propadla se pod ním podlaha a on se nejspíš praštil do hlavy. Když se podíval nahoru, došlo mu, že to byl hodně dlouhej pád. I když se vlastně jednalo spíš o pořádně prudkej skluz.
Po chvilce byl schopen se zvednout. Pro jistotu se ale pořád opíral o stěnu a takhle se vydal na cestu. Chodba byla temná a vlhká. Zatímco šel, měl dost času, aby si promyslel všechno, co za celý den zažil. I když si nebyl jistý, jestli to byl den, dva, nebo tři dny. Pojem o čase ztratil ve chvíli, kdy poprvé ztratil vědomí. Přebíral si, kým byl, než sem přišel, a kým je teď. Našel pro to jen jedno slovo. Troska. Výsměch toho, kým byl. Ještě před týdnem chtěl srovnat Konohu se zemí. A teď bojuje o holý život. Pro nic jiného, za žádným jiným cílem teď nejde.
Z úvah ho vytrhl šramot. Rychle se rozeběhl po zvuku. Stačilo běžet rovně, nebyly tam žádné odbočky. Po chvilce dorazil k ocelovým dveřím. A k jeho velkému vzteku neměly kliku, ale panel. Začal po chodbě přecházet sem a tam. Znovu někdo zakřičel. Sasuke se pokusil dveře vyrazit, ale jediné, čeho dosáhl, bylo, že si narazil rameno.
Usoudil, že silou to asi nepůjde, tak zapojil mozek. Snažil se vzpomenout, kdy jen mohl slyšet něco, podle čeho by poznal heslo. Ať vzpomínal, jak vzpomínal, stejně pokaždé přišel jenom na tuvětu, co mu řekl Shikamaru předtím, než spadl do jámy. Ale to mu přišlo jako nesmysl, jak by to mohl Shikamaru vědět? Najednou si ale vzpomněl, že Shikamaru byl jen poslíček.
„Mám sílu tisíce obrů, ale projdu klíčovou dírkou. Sakra, tohle už jsem někde slyšel!" Pátrání v minulosti mu ale šlo ztuha. Věděl, že je to nějak spojeno s jeho dětstvím.
„Mysli! Mysli! Mysli!!! Síla tisíce obrů, projde klíčovou dírkou? Co tak silnýho projde klíčovou dírkou?" Vybavila se mu vzpomínka. Byl s Itachim na louce a Itachi ho učil vrhat shurikeny. Udělali si přestávka a Itachi ho začal zkoušet. Vždycky tvrdil, že ho tím učí jak mít jasnou mysl, Sasuke ale věděl, že to dělá jen proto, aby viděl jeho přemýšlející výraz, který ho hodně bavil. Teď ale musel uznat, že to svůj smysl mělo.
Síla tisíce obrů, která projde klíčovou dírkou. Najednou mu trklo. Co je tak malé, že to projde nejen dírkou, ale i dalšími otvory? Co trhá stromy? Co drolí skály na písek? Vítr!!!
Přiskočil k panelu a naťukal "vítr". Dveře se otevřely. Sasuke pomalu vešel a už po několikáté narazil na někoho, koho zná.
V místnosti byla klec protkaná ostnatým drátem. Klec byla rozdělena na tři části a ve dvou byly zapíchané bodce. Nad třetí zůstaly viset. V mezi-kleci se tyčil panel a u něj seděla Sasukemu velmi známá osoba.
Pod panelem se krčila Sakura. Opírala se o panel a nohy si tiskla k sobě. Po celém těle byla rozřezaná od drátů. Místy jí chyběly kusy kůže, které zůstaly zavěšené na drátech. Klimbala se. Když si ho všimla, jen se na něj podívala a dál se o něj nestarala. Jenom ukázala na klec za sebou. V drátech byl zapleten Chouji, propíchaný tyčemi. Sasukemu hned došlo, o co šlo. Obešel panel a přešel k obrazovce za ním. Přetočil nahrávku a pustil ji.
„Ahoj Sakuro a Chouji. Zahrajeme si takovou hru. Lidé, kteří nedodržují nařízení, jsou odpad. Ale ti, kteří opustí své přátele, jsou horší než odpad. Takové by mělo být krédo ninjů z Konohy. Ale co když zůstat s přítelem znamená s ním zemřít? Dnes zjistíme, zda zvítězí nepsaný kodex, nebo přirozená vůle žít. Za hodinu se mechanismus obklopující vaše cely spustí a tyče z vás nadělají cedník. Je zde šance na záchranu, ovšem přežít může jenom jeden z vás. Pro záchranu svého života se musíte dostat do části klece, ve které se nachází spínač. Pokud nikdo do hodiny ten spínač nestiskne, ostny nad vámi se uvolní a celá klec vás prošpikuje. V případě, že jeden z vás ten spínač stiskne, bodce se uvolní okamžitě, ale jen v klecích, ve kterých se právě nacházíte, v té prostřední ne.
Život nebo Smrt? Rozhodněte se sami!"
Sasuke se otočil k Sakuře. Vypadala, jakoby jí ten hlas probral. Podívala se na něj.
„Chtěli jsme se tam dostat naráz. Mysleli jsme si, že to můžeme přežít oba. Ale šlo to pomalu. Já už sem byla u panelu, ale Chouji sotva v polovině. Čekala jsem, až se sem taky dostane, ale už to nestihl. Řekl mi, ať to stisknu. On už je prý stejně mrtvý, tak ať tady neumřeme oba. Já nechtěla, tak to udělal sám. Použil zvětšující jutsu a stiskl to sám."
Sasuke přešel ke kleci a ukopl visací zámek. Sakura pomalu vylezla. Když ale vylézala, přetrhla skrytý drát. Ze stropu vypadla krabička. Sasuke ji sebral a otevřel. Ležela v ní páska. Vyndal jí a hodil jí Sakuře. Ta jí chytila a pustila.
„Gratuluji. Jeden z vás dokázal přežít. Pro toho, kdo to přežil, mám jedu zprávu. Naruto taky hraje. A je odkázán na ostatní. To asi není nic, co by se mu zamlouvalo, ale vy nemáte moc času na jeho záchranu. Předpokládám, že nejsi sám, nebo sama. Mám pocit, že s tebou je Sasuke Uchiha. Pokud ano, měl by si pospíšit. Dochází ti čas. Raději si pospěš." Ze stropu vypadla deska a vzápětí i žebřík. Sakura se zvedla a vydala se k žebříku. Sasuke po ní hodil tázavý pohled, vzápětí si ale otázku rozmyslel a raději mlčel. Počkal, až Sakura vyleze nahoru a pak jí následoval.
Dostali se do dlouhé chodby. Jinam to nešlo, tak se vydali dál. Sasuke si držel od Sakury odstup, protože nevěděl, co Sakura ví a měl podezření, že může používat Chakru. Po chvilce zabočili. Před nimi chodba končila zamřížovaným zrcadlovým sklem. Nalevo a napravo pak byly dveře. Na všech bylo něco napsáno. Mezi dveřmi visela na nitce páska. Sakura ji strhla a pustila.
„Ahoj. Někdy je výběr mezi pravou a levou stranou o život. Sasuke by mohl vyprávět, že? Teď máte na výběr. Každé dveře vás zavedou na stejné místo, ale je otázka, jestli to bude bolet hodně nebo málo. Vy teď můžete ovlivnit, jakou cestu si zvolíte. Ty nápisy na dveřích vám mají napovědět, co vás v určitých dveřích čeká. Pro případ, že chcete mít jistotu, že to není žádný podvod, řeknu vám, co je to za nápisy.
Na levých dveřích je napsáno: Krmíš-li mě správně, sloužím ti. Jsem li přesycen, pozřu i tebe.
Na pravých je napsáno: Přicházím z nebes, bez varování. Sám oznamuji příchod svého druha. Toho, jenž zemí otřese.
Každá, z těchto vět má svůj význam. Podle toho, které dveře zvolíte, to co ta slova znamenají, vás bude doprovázet až k cíli. Volte pečlivě!"
Sasukemu už ty hádanky lezly krkem. Už se málem utopil a narazil si rameno. Co ho čeká teď?
Najednou ale strnul, jako by viděl ducha. Měl dojem, že v rohu okna, kde chyběl kus zrcadlové fólie, zahlédl kadeř temně modrých vlasů.