Naruto Musume – část 8 – Z trochu jiné misky

„Takže hurá pro sedmičku,“ byla celá rozjařená Naruto hned po ránu.
Rozespalí Han, Roshi i Gaara se obtížně probouzeli, zvláště po takovém kraválu, který Naruto vždy ráno způsobovala. Alespoň se nemuseli bát, že se další den nevzbudí, protože je Naruto hlídala celou noc. Gaarovi to však přišlo zvláštní, protože cestoval společně s Naruto při nejmenším už dva týdny, ale ona vždy hlídala celou noc a zatím na ní nebylo znát žádné známky po únavě.
„Ona snad musí spát a ne hlídat,“ říkal si pro sebe Gaara.
Celá čtyřčlenná skupina v čele s Naruto byla půl dne od Skryté Vodopádové, kde se nacházel Sedmiocasý démon i se svým jinchuurikim. Pokračovali svým vlastním tempem, až měli Vodopádovou na dohled, bylo kolem poledne.
„Čas k jídlu nemyslíte?“ Zeptala se mimochodem Naruto.
Všichni tři jinchuuriki, kteří s ní cestovali, přikyvovali, protože sami už začínali dostávat hlad. Naruto se k nim otočila čelem, vykouzlila podezřele podezřelý úsměv na své tváři, prudce se otočila a sprintem se rozběhla k branám Skryté Vodopádové. Zbytek skupiny se na sebe podíval, téměř bez údivu a rozběhli se za ní.
Když se blížili, tak bylo vidět, že část vesnice je normálně viditelná, ale její hlavní část se ukrývala za obřím vodopádem v jeskynním komplexu. Naruto dorazila tryskovou rychlostí do vesnice, maskovala svoji chakru, stejně jako skrývala všechny symboly, které by ji nějak mohli spojovat s Listovou nebo snad s Akatsuki.
„Snad nechystá nic šíleného,“ poznamenal Gaara, když on a zbylí dva jinchuuriki v jeho skupině dobíhali k také konečně k vesnici.
„Ta holka je dost střelená, ale není blázen,“ řekl Han, který měl o Naruto stále vysoké mínění.
Gaarovi by v tu chvíli zacukalo obočí, ale žádné neměl, takže Roshi ani Han nepostřehli jeho nesouhlasný výraz.
Naruto rozrazila dveře do prvního občerstvení, které spatřila. Vletěla dovnitř jako uragán a okamžitě seděla u pultu a chystala si objednat.
„Pět misek rámenu,“ křikla po staříkovi, který restauraci vedl.
Pár hostů, kteří zde byli, se na ni jenom pohoršeně dívalo, až tedy na jednu dívku se světle zelenými vlasy. Naruto na stole přistála první mísa. Naruto ji vzala, najednou překlopila a první mísa rámenu byla snědená. Zelenovlasá dívka se jenom pousmála, ale většina hostů byla tak znechucena, že raději odešli. Za to však konečně dorazili Gaara, Han a Roshi.
„Jsi celkem zábavná, ještě nikoho jsem neviděla jíst tímto způsobem,“ poznamenala zelenovláska.
„Tak pojď se mnou a zažiješ daleko více srandy,“ řekla Naruto.
„Promiň, ale nemůžu, jak vidíš, jsem ninja, musím bránit svoji vesnici,“ dostala se Naruto odpověď.
Naruto se tvářila snad zklamaně, ale moc dobře věděla, s kým mluví a že ta osoba, které nevadil její rychlo způsob jedení s ní nakonec z Vodopádové odejde.
„Naruto,“ řekl Gaara, když k ní dorazil.
„Taky byste měli něco pojíst,“ řekla Naruto svým společníkům a těm se už donášely tři misky rámenu, které Naruto předtím objednala.
„Nedivím se ti, že tak miluješ rámen, když máš jméno po jedné jeho části,“ znovu se usmála zelenovláska.
„To jsou moji společníci, se kterými nyní cestuju, Gaara, Roshi a ten vysoký je Han, tak když znáš všechny naše jména, tak by ses mohla taky představit, ne?“ Vyzvídala Naruto.
„Fu, to je moje jméno,“ představila s konečně Fu.
„Opravdu s námi nechceš jít? Cestujeme po světě, mohla by být ještě větší zábava. Navíc si nemám s kým pořádně popovídat, ti tři jsou jenom takový zvrhlíci,“ naznačila Naruto.
Všichni tři jenom vyprskli jídlo, které měli v ústech a rozzlobeně se podívali směrem k Naruto. Ona i Fu se museli zasmát, protože společníci Naruto dostali vynadáno od majitele restaurace, že mu tam dělají nepořádek. Ještě nějakou chvíli se tak spolu bavily a čas jim utíkal rychle, když Fu zjistila, že se venku začíná už stmívat, tak zpanikařila.
„Už budu muset jít,“ řekla Fu, ale Naruto ji chytla za ruku.
„Můžu jít kousek s tebou?“ Zeptala se Naruto a tvářila se opravdu neodbytně.
Fu vzdala svoji snahu zbavit se Naruto ještě dříve než ji projevila. Naruto tedy doprovázela Fu až k vodopádu, tam se ale zastavily.
„Dál už nemůžeš, za vodopádem už je to jenom pro ninji,“ řekla Fu a proskočila skrze masu padající vody.
Naruto byla ráda, že u vodopádu byl takový hluk, protože se dalo ledacos přeslechnou a hlavně, každý se snažil zkrátit to, co chtěl říct, aby si při tom nevykřičel hlasivky.
„Takže dovnitř můžou jenom ninjové? Tak tomu popisu odpovídám,“ uvažovala Naruto a chtěla následovat Fu.
„Heeej! Naruto!“ Ozýval se slabě Gaarův hlas.
Když jej Naruto uviděla, jak za ní jde společně s Roshim a Hanem, tak se jim vydala naproti, aby nemuseli po sobě křičet tak blízko vodopádu.
„Štěstí, že u sebe měl Han nějaké peníze,“ poznamenal Gaara, když k nim Naruto došla.
„Snad si nečekal, že budu platit?“ Na to Naruto mírně povýšeně.
„Jak zní plán,“ zeptal se Han.
„Plán je přemluvit Fu, aby s námi šla dobrovolně, ale vypadá to, že je tady ráda,“ řekla Naruto.
Všichni tři jinchuuriki, kteří putovali s Naruto věděli své. Ve svých vesnicích zůstávali spíše kvůli tomu, že museli, než že by se jim tak moc líbilo, ale to Naruto nemohla vědět. Když se nad celou věcí všichni tři zamyslili, tak toho o Naruto moc nevěděli, snad jenom to, že je nějak spojená s Kyuubim a s Akatsuki. Mohli jí tedy věřit, či nikoli? Kladli si tuto otázku snad každý den, ale Naruto je stále svým chováním přesvědčovala o tom, že je dobrý člověk. Na tom samém se shodli i démoni.
„Vy tři počkáte dál od vesnice, aby vás nezpozorovaly hlídky. Jakmile přemluvím Fu, aby s námi odešla, tak si vás najdu. Buďte radši pořádně připraveni, zkuste jenom tak pro případ nahromadit co nejvíce démonní chakry, abyste zvládli přeměnu, to by mohlo stačit,“ vysvětlila Naruto.
Nehodlala počkat na nějaké případné dotazy ze strany jejích společníků a okamžitě proskočila vodopádem, aby mohla najít Fu. Ke svému překvapení zjistila, že zde snad není ani noha. Všichni ninjové museli být někde jinde, takže Naruto měla v podstatě volný průchod. Podařilo se jí zachytit démonní chakru, byla si jistá tím, že to musí být Fu. Naruto se vydala tím směrem a stále se snažila být nenápadná, protože, kdyby ji někdo odhalil, tak by zaručeně došlo k boji a tomu se snažila Naruto za každou cenu vyhnout.
Když se Naruto konečně dostala na dohled, tak spatřila něco, co jí opravdu otřáslo. Fu stála v kruhu ninjů a naproti ní byl postarší muž, něco svíral v ruce a bylo vidět, že Fu trpí nebo jí něco působí bolest a ne jenom jí, ale i démonovi v ní zapečetěnému.
„Kde si myslíš, že si byla?! Tvůj život patří vesnici, nemáš právo nikam se vzdalovat!“ Křičel po ní tan muž.
Fu mu nebyla schopná nijak odpovědět, jenom z posledních sil přikyvovala, že mu rozumí. Musela to dělat, aby si chránila svůj vlastní život. Pak k ní přišlo několik ninjů a začali ji mlátit, ale se pořád nemohla bránit. Naruto usoudila, že ta věc, co svírá ten muž, musí nějak ovlivňovat pečeť, kterou byl do Fu zapečetěn sedmiocasý.
„Na tohle se nehodlám už déle dívat!“ Rozzlobila se Naruto.
Zbyla po ní pouze zlatá šmouha a muž držící Fu bezbrannou se kácel k zemi. Naruto okamžitě bylo jasné, co to nyní svírá v ruce. Okamžitě se všechny pohledy začaly směřovat na Naruto.
„Co jsi zač?!“ Ozvalo se někde z davu.
„Já jsem Naruto,“ představila se Naruto a pomalu jí začínala docházet trpělivost, že se musí všude představovat.
„Naruto?“ Divila se Fu.
Starý muž, který předtím týral Fu díky předmětu, který nyní měla Naruto se postavil a bylo na něm znát, že je dost rozzloben.
„Co si o sobě myslíš, že jsi zač?!“ Křikl na Naruto.
„Jsem Naruto, už jsem se představila,“ řekla znuděně Naruto rozešla se směrem k Fu.
Ninjové z Vodopádové se divili, co ji ten vetřelec jenom dovoluje, že ignoruje a svým chováním uráží jejich vůdce.
„Naruto musíš utéct, tady je to opravdu jenom pro ninji!“ Křikla po ní Fu.
„Pak to sedí,“ řekla Naruto a obalila ji její zlatá bijuu chakra.
Vůdce vesnice na Naruto bez varování zaútočil, ale trefil se pouze do země, protože Naruto byla schopná se mu vyhnout. Pokračoval ve svých útocích, ale ani jediný Naruto nezasáhl. Najednou na ni letělo několik kunaí s výbušnými lístky, ale Naruto se nechtělo uhýbat, tak jenom stála na místě.
„Naruto!“ Křičela Fu, protože nechtěla vidět, jak umírá další člověk pro její dobro.
„Máme ji!“ Ušklíbl se vůdce Vodopádové a šel k místu, kde měly být v dýmu po výbuchu zbytky po Naruto a předmět, který dokázal držet jinchuuriki na uzdě.
Fu se už nemohla udržet, musela něco udělat, než vůdce Vodopádové bude znovu schopen ji ovládat. Uvolnila spoustu démonní chakry a obalil ji plášť s šesti ocasy. Vrhla se do místa, kde byl stále dým po výbuchu. Vůdce Vodopádové musel udělat to samé, protože si nemohl dovolit, aby jinchuuriki nabyl svobodné vůle, dělal to vše pro svoji vesnici, aby ji mohl uchránit před většími národy. Dým po výbuchu se prudce rozvířil a tam stála Naruto, nijak netknutá výbuchem.
„Snad jste si nemysleli, že mě takové párátka můžou zranit?“ Řekla ironicky Naruto a rukou chytla rozzuřenou Fu, za nohu, až spadla na zem.
Všechna démonní chakra v tu chvíli zmizela, ale byla to Naruto, kdo ji vstřebal. Cítila potom vše, co si museli Fu i Chomei prožít. Stalo se jí to poprvé v životě, že viděla tak rudě jako nyní. Bála se, že se snad nedokáže kontrolovat a způsobí něco, čeho by potom musela litovat. Stále držela Fu za nohu a ta byla v bezvědomí z tak velké ztráty démonní chakry běhen, tak krátkého okamžiku. Naruto koncentrovala všechnu chakru do noh, aby mohla bleskovou rychlostí vyskočit co nejvýše, ale včas si uvědomila, že je nyní v jeskyni, takže směrem vzhůru to nešlo. Musela se tedy rozhodnout pro menší zlo. Změnila směr, proletěla několika skalními stěnami a nakonec rozpůlila vodopád u vstupu, když jím prolétla.
Všichni tři její společníci to viděli a okamžitě se vydali k místu, kde měla pravděpodobně dopadnout. Ozvala se rána toho, jak Naruto dopadla a Gaara, Roshi i Han se pomalu, ale jistě blížili k tomu místu. Bylo však jasné, že to, co Naruto předvedla, se nebude vůdci Vodopádové líbit. Za chvíli poté se k nim hnalo spoustu ninjů.
„Přeměňte se okamžitě do své bijuu formy, musíme je nějak zastavit od dělání hloupostí, třeba takových, že by nás chtěli následovat,“ řekla Naruto.
Ani jeden z jejich jinchuuriki společníků neváhala a okamžitě se změnili. Ninjové z Vodopádové se vylekali, nikdy v životě neměli šanci vidět pohromadě tři bijuu. Zastavili svůj útok. I jejich vůdce vypadal vyděšeně.
„Bez toho démony ovládající svitku, už nejsi takový frajer, co?!“ Křikla na něj Naruto.
Vůdce vodopádové zuřil a to opravdu strašně, ale nic udělat nemohl, protože tři démony by sám nikdy neporazil a nechtěl ani riskovat životy svých lidí, proto mu nezbývala jiná možnost než se stáhnout. Byl nucen vzdát se svého jinchuurikiho.
„Sak*a!“ Zařval.
„Okamžitě mizíme, než za námi někoho pošlou,“ rozkázala Naruto.
Nahodila si Fu přes rameno a všichni se vydali sprintem pryč. Za nedlouho byli daleko od Vodopádové, tak že žádný obyčejný člověk je nemohl být schopen dohnat. Naruto položila Fu na zem a okamžitě šla někam pryč.
„Založte tu tábor, kdyby byla vyděšená, tak na ní dej poutací pečeť Gaaro ať si neublíží a nebo neublíží vám, já si musím něco zařídit,“ řekla Naruto temnějším hlasem než obvykle a utíkala od nich pryč.

Ve chvíli, kdy se Hinata pozorovala v Listové onu záhadnou postavu, která se zmínila o Naruto, tak jí to pořád nedalo spát. Musela nad tím uvažovat a zvláště potom, co jí Sasuke řekl. Hinata se o té osobě chtěla něco dozvědět, jakou spojitost, jenom mohla mít s Naruto. Zajímalo jí to, protože sama měla pocit, že by Naruto mohla být někde pořád na živu. Zároveň doufala, že to není pouze zbožné přání.
Proto se Hinata začala zaměřovat na mise, které byly až u hranic země ohně, aby po té osobě mohla potají pátrat. Doufala, že na toho člověka někde narazí a dozví se, co měly znamenat ty slova.
I nyní byla na misi, tentokrát sama a až u hranic s Vodopádovou. Byla pořád ve střehu, protože tato mise byla opravdu nebezpečná a zároveň se snažila pátrat po oné záhadné osobě. Když najednou ucítila neskutečně těžkou chakru, ne lidskou. Jelikož již byla jouninen, tak dobře věděla, o co se jedná. Okamžitě se začala stahovat, ale měla aktivovaný byuakugan, aby mohla vidět odkud ta chakra vychází.
To co viděla, ji neskutečně vyděsilo, protože viděla devítiocasou lišku v celé svojí kráse, jak zuří. Kyuubi, kterého Hinata viděla, vytvořil jakousi kouli z temné chakry a hodil ji přímo proti nedaleké hoře, která se v tu chvíli vypařila. Hinata byla opravdu vyděšená, hlavně ve chvíli, kdy se Kyuubi podíval jejím směrem a zjistil, že v jeho dosahu je někdo další. Hinata se okamžitě začala stahovat, dala se na útěk, protože něco takového se musí za každou cenu dozvědět Hokage.

Naruto zuřila, tak moc jako nikdy předtím. Musela všechen ten vztek, všechnu nenávist ze sebe dostat. Ve chvíli, kdy se změnila do stejné podoby, jakou měl její otec Kurama, tak si byla jistá, jestli to všechno hodně rychle neuvolní, tak se něco špatného prostě musí stát. Když se jí v jejím řádění podařilo zničit nějakou tu horu, tak se konečně mohla trochu uklidnit a začala se vracet k rozumu a všem svým smyslům.
Když najednou ucítila pro ni povědomý pach i charku. Byla si jistá, že to musí být Hinata. Chtěla ji vidět, opravdu moc ji chtěla vidět. Stále litovala, že se s ní tehdy v noci nesetkala, ale ona potřebovala zůstat v utajení, tak moc jak to jenom šlo. Kdyby Hinata věděla, že žije, tak by se o tom dozvěděla i celá Listová. To si Naruto nemohla dovolit, aby byla schopná je ochránit. Naruto měla strašnou potřebu zase vidět Hinatu zblízka. Nyní už věděla, že je doslova Kyuubiho dcerou, protože se u ní začala projevovat i ona temná chakra, která jí umožňovala změnit do podoby jejího démonického otce.
„Počkej, Hinato,“ říkala si pro sebe Naruto, protože ji chtěla vidět, ale nemohla odhalit, kdo doopravdy je.
Byla schopná se zmenšit, asi tak do velikosti koně. Pořád vypadala děsivě. Obří liška s devíti ocasy, teď pronásledovala Hinatu, Hinata se lišce samozřejmě snažila uniknout, ale nebyla na to dost rychlá. Ve chvíli byla připravena k boji. Netušila jestli může vyhrát, ale teď, když se konečně dostala tak daleko, tak si nemohla dovolit prohrát.
„Co si zač?!“ Křikla Hinata na malého Kyuubiho, když se před ní objevil a neútočil.
Naruto si sedla, pořád nebyla zvyklá na liščí stavbu těla, ale nějak jí to přišlo automatické, jako by dobře věděla, co má dělat a jak se má v této podobě pohybovat. Pořád zírala na Hinatu a doufala, že Hinata nějakým způsobem odhalí, že ta démonická liška, co je před ní, je vlastně Naruto. Hinata však stále byla připravena, kdykoli zaútočit a byl z ní cítit strach, Naruto ji musela nějak uklidnit, uznala tedy, že nejjednodušší si bude úplně lehnout a nic nedělat.
„A hlavně ne mluvit, to by Hinatu mohlo moc vyděsit,“ uvažovala Naruto v liščí podobě.
Aby Naruto Hinatu moc nevyděsila, tak vytvořila ze svojí chakry nápis, že se nemusí vůbec bát. Ale to, co Hinatu uklidnilo, nebyly nápisy, ale fakt, že chakra tohoto podivného Kyuubiho jí byla jakýmsi způsobem známá, ale hlavně už ne tak nepřátelská jako ve chvíli, kdy ničila skály. Pomalu se odvážila přijít blíže a ještě kousek blíže. Obří liška ležela na zemi a vůbec se nehýbala, jenom pozorovala Hinatu. Konečně byla až u lišky, ta opatrně zvedala hlavu a pak se stejně pomalým tempem posadila. Hinata se odvážila tohoto Kyuubiho dotknout a on se nechal.
„Škoda, že si myslí, že jsem jenom liška,“ povzdychla si v duchu Naruto.
„Co jsi zač?“ Zeptala se nyní Hinata už svým milým hlasem, jak si jej Naruto pamatovala.
Naruto na to nijak neodpovídala, jenom se hlavou více opřela o Hinatinu stále nataženou ruku. Bylo to příjemné, být jí zase tak blízko. Hinata se nakonec žádné odpovědi nedočkala.
„Víš, liško, jsi zvláštní, ne proto, že připomínáš Kyuubiho, možná dokonce jsi Kyuubi no Youko. Jsi pro mě zvláštní, protože, mi připomínáš, člověka, který mi byl opravdu blízký. Moji jedinou kamarádku z dětství Naruto,“ rozpovídala se Hinata.
„Jistěže, když jsem to já,“ říkala si pro sebe v duchu Naruto.
„Ale Naruto umřela už dávno, nejspíš. Popravdě pořád si myslím, že se někdy do Listové vrátí, není to hloupé?“ Bylo opravdu smutno Hinatě.
Pomalu se sesunula na zem, protože jí to pořád bolelo, že Naruto umřela. Naruto si k ní přilehla a postrčila do ní svým liščím čumákem. Hinata jí padla do kožichu a rozbrečela se. Naruto ji tiše následovala. Za nějakou chvíli Hinatě došly síly, smutnit a usnula, ale alespoň se uklidnila.
Když se Hinata probrala, bylo ráno, ale vyspala se tak dobře jako už několik let ne. Zajímavé však bylo, že devítiocasá liška, že pořád ještě byla, ale o něco se smrskla. Naruto zůstávala raději vzhůru, aby si udržela svoji liščí podobu. Stálo jí to však hodně sil, takže jí nezbývalo nic jiného, než ubrat na své velikosti. Hinata prudce vstala a vůbec si neuvědomila, že by tím mohla Kyuubiho nějak podráždit nebo vylekat. Naštěstí Naruto se nelekla a nemusela na Hinatu vycenit zuby.
„Promiň!“ Okamžitě se s hlubokou úklonou omlouvala Hinata.
Naruto v Liščí podobě na to reagovala mírným ukloněním hlavy a Hinata se mohla opět napřímit. Hinata se trochu zmateně rozhlížela po okolí a snažila se najít všechny svoje věci, které snad až nepostřehnutelně rychle posbírala. Snažila se tvářit mile, ale netušila, jestli by měla svému malému Kyuubimu ještě něco říct.
„Asi bych už měla jít. Snad se ještě uvidíme,“ rozloučila se Hinata.
„Zatím nenastala ta pravá chvíle, abychom se mohly doopravdy potkat,“ řekla Naruto odcházející Hinatě a příliš pozdě si uvědomila, že promluvila.
Mohla doufat pouze v to, že její hlas zněl jinak a Hinatu tím nijak nevyděsila. Hinatu to okamžitě zaskočilo, jakým způsobem a co tato devítiocasá liška řekla, ale když se otočila, tento malý Kyuubi už byl pryč.
„Zase Zatím,“ uvažovala Hinata nad tím, jestli tato liška neměla nějakou spojitost s osobou, kvůli, které podniká tyto nebezpečné mise.

Když si byla Naruto stoprocentně jistá, že je od Hinaty už dost daleko, tak se vrátila zpět do své lidské podoby, něco se jí zdálo jinak, ale netušila, co by to mohlo být. Pomalu se vracela ke svým společníkům a doufala, že se nikomu nic nestalo, že Fu nebyla příliš zmatená a neublížila jim. Nakonec to bylo od Naruto nezodpovědné, tak moc se zdržet osobníma věcmi.
„Kde si byla Naruto?“ Zeptal se mírně nejistě Gaara.
„Omlouvám se, něco se mi do toho vyřizování připletlo,“ snažila se o úsměv Naruto, ale moc se jí to nedařilo.
„Co se s tebou stalo?“ Zeptal se snad až vyděšený Gaara.
Naruto netušila. Byla pravda, že se cítila tak trochu jinak, ale jak moc se změnila, neměla ponětí. Gaara včera stejně jako ostatní jinchuuriki pocítili Kyuubiho chakru, ale tu nejnepříjemnější, jakou kdy cítili. Částečně tomu rozuměli, ale zároveň nechápali, kde se všechna ta zloba jenom bere. Pak jim došlo, že to musela být Naruto, kdo tak moc zuří a její nynější vzhled tomu odpovídal.
„Co se mi stalo, Gaaro?“ Zeptala se ho Naruto, protože opravdu nevěděla.
„Vypadáš tak trochu více démonicky. Rudé oči, rozšířené rýhy na tvářích,“ Gaara chtěl pokračovat, ale byl přerušen.
„A k tomu všemu ještě černé linky okolo očí a úst a srst připomínající vlasy,“ dokončila Naruto.
Gaara jí to odkýval, že přesně takovému popisu nyní odpovídá. Naruto se opřela o strom a sesunula pomalu k zemi. Byla nešťastná, protože někde uvnitř cítila, že už se těchto znaků nezbaví, že toto je nyní její základní podoba.
„Jestli to tak půjde dál, tak se ze mě stane liška natrvalo,“ řekla si spíše pro sebe Naruto, ale Gaara ji slyšel.
„Slyšel jsem dobře?!“ Doufal, že se přeslechl Gaara.
„Včera jsem vstřebala nějakou chakru sedmičky a Fu. Viděla jsem, co všechno si museli prožít, všechna ta zloba a nenávist. Myslela jsem, že z toho vybouchnu. Za mě to odskákaly nějaké hory, ale v tu chvíli jsem se změnila do podoby devítiocasé lišky v plné kráse. Připadalo mi to tak nějak nostalgické, ale zároveň mě to děsí. Děsí mě to, protože přicházím o svou lidskost,“ řekla zoufalá Naruto Gaarovi.
„Dobré zprávy, Fu se probrala a shání se po Naruto, nejspíš jí chce poděkovat,“ přiběhl za Gaarou Roshi.
Naruto se okamžitě změnila nálada, přece jenom slyšela dobré zprávy.
„A tohle je kdo?“ Zeptal se Roshi, když uviděl Naruto.
Pak se celý zmatený podíval na Gaaru, pak zase zpátky na Naruto, kterou nemohl poznat, na Gaaru, na Naruto, na Gaaru a celý nesvůj čekal Roshi na odpověď.
„To jsem já, Naruto,“ řekla zklamaná Naruto.
„Ah. Jistě… COŽÉÉÉ?!“ Vyvalil vyděšeně oči Roshi.
„Je to na dlouhé vysvětlování. Naruto pak řekne všem najednou, co se jí stalo,“ dodal Gaara a tříčlenná skupina se mohla vrátit zpět k Hanovi a Fu.
Roshi se začal tvářit trochu nedůvěřivě, ale Naruto mu to nemohla mít za zlé a nebo mohla, protože Roshi dobře věděl, že je Kyuubiho dcera. Nikdy nemuselo platit, že celý svůj život zůstane člověkem. Naruto si dobře uvědomovala, bude-li takto pokračovat dále, hromadit kolem sebe všechny jinchuuriky a nutit je využívat démonní chakru, sama se bude postupně měnit, až po ní jako po člověku nezbude žádné památky. Blížili se k Hanovi a Fu a oni oba dva vycítili, že se blíží silná chakra. Ano sice byla poznat, že patří Naruto, ale nyní byla ještě o něco více démonická.
„Naruto, ty jsi taky jinchuuriki?“ Zeptala se s překvapením Fu.
Naruto na to pouze zakroutila hlavou, vyjadřovala tak zápornou odpověď. Přišla ještě blíže k Fu a ve chvíli, kdy se jí dotkala se dostala do jejího podvědomí.
„Kyuubi!“ Řekl snad až s radostí Chomei.
„Nejsem Kyuubi, alespoň ne zatím,“ řekla skleslá Naruto.
„Naruto, když nejsi jinchuuriki, tak co jsi?“ Zeptala se Fu.
„Dobrá otázka… Jsem Kyuubiho dcera, trochu člověk, trochu démon. Možná spíše už jenom démon,“ řekla naruto a bylo na ní poznat, že ji to trápí.
„Opravdu se může někdo takový narodit? Máš ale štěstí,“ usmál se Chomei.
„Štěstí?“ Nechápala Naruto a Fu na tom byla podobně.
„Trochu člověk, trochu démon, ty jediná nás můžeš pochopit, stejně jako můžeš pochopit naše jinchuuriki a při tom to můžeš vysvětlit i lidem. Máš mámu, tátu a taťku Kyuubiho, to mu se říká štěstí,“ řekl optimisticky Chomei.
Naruto bylo jasné, že se ji snaží povzbudit a nehodlala se tomu bránit, protože to opravdu potřebovala, ale přece jenom nakonec jí mohl někdo udělat radost.
„Hm. Mám takový pocit, že vy dva si dost rozumíte, ne?“ Zeptala se už o něco radostněji Naruto.
„Samozřejmě,“ řekli zároveň Fu i Chomei.
Naruto se nemusela více trápit, ať už mělo následovat cokoli, tak měla u sebe lidi a nejenom lidi, kteří budou při ní, ať už se stane cokoli.