Miluju tě, Hinato 5

Slunce vycházelo neobyčejně brzy. Otevřeným oknem proudily do ložnice sluneční paprsky a vyrušily ze spánku jednu z dvou osob ležících na posteli. Sasuke pomalu otevřel oči. Jeho zrak si okamžitě musel zvykat na silné světlo. Prohrábl si své havraní vlasy a pohlédl na Sakuru, jenž ležela vedle něj. Sluneční svit ji ze spánku neprobudil. Sasuke se pousmál a políbil ji na čelo. Poté se protáhl a líně vstal. Jakmile vylezl z postele, přepadl jej podivný pocit, že mu něco chybí.
„Kde mám sakra kalhoty?“ zabručel si pro sebe ospale. Chvíli v ložnici pátral, než je objevil. Našel je na kopě, společně s oblečením, které patřilo Sakuře. Vzpomněl si na jejich milostnou noční hru a do tváře se mu vehnal mírný ruměnec. Že to ale byla noc, pomyslel si. Zezadu jej objaly něčí ruce. Ani nezaznamenal, že Sakura už vstala.
„Dobré ráno,“ zašeptala mu sladce do ucha. Sasuke se usmál a otočil se k ní.
„Dobré ráno,“ odpověděl. Sakura byla stále nahá. Všimla si, jak si ji zálibně prohlíží. Přitiskla se k němu a položila mu hlavu na rameno.
„Včera v noci to bylo… nádherné. Miluju tě,“ řekla mu. Sasuke ji levou rukou objal. Pravá sklouzla k jejímu klínu. Sakura se nadechla a pootevřela ústa v očekávání přílivu rozkoše… Ale v tom někdo zazvonil. Oba dva se zarazili.
„Já ho snad zabiju!“ řekli naráz.

Naruto nervózně přešlapoval přede dveřmi. Zvonil už potřetí, ale stále nikdo neotvíral. Že by nebyl doma? Jeho prst se už počtvrté blížil ke zvonku, když v tom se rozletěly dveře a na prahu stál Sasuke.
„Co je?!“ obořil se na něj. Naruto jen vyvalil oči, překvapen jeho nevlídným tónem a pomalu stáhl prst zpět.
„Taky tě rád vidím,“ řekl. Sasuke jen povytáhl obočí. Naruto si povzdechl. „Potřebuju pomoc.“
„A to jsi nemohl přijít o něco později?“
„Ne, nemohl! Celou noc kvůli tomu nespím.. Bojím se..“ vybuchl Naruto a odvrátil pohled. Sasukeho jeho chování zaskočilo. Co jsi zase vyvedl Naruto? pomyslel si.
„Dobře, jenom klid,“ řekl a pousmál se, „pojď dál.“
Sasukeho byt byl vždy perfektně uklizený až to Naruta někdy zaráželo. Ani dnešek nebyla výjimka. Posadili se v kuchyni. Sakura se k nim chtěla přidat, avšak naruto ji poprosil, aby je nechala samotné.
„Tak, co bys potřeboval?“ otázal se Sasuke. Naruto se zhluboka nadechl.
„Je to… trochu složitější,“ řekl. Sasuke opět jen povytáhl obočí. Naruto mu během pěti minut vysvětlil, co se všechno stalo a co mu Hiashi řekl. Sasuke mu chvíli hleděl do očí, pak odvrátil pohled a lehce zavrtěl hlavou.
„Ona to ví?“ zeptal se.
„Ne… ale za měsíc bude,“ pravil smutně Naruto. Sasuke složil ruce na prsou.
„A co chceš dělat?“ tázal se. Naruto mu s vážným výrazem pohlédl do tváře.
„Půjdu toho.. Nejiriho i jeho otce navštívit. A vynutím si od nich, aby zrušili ten slib, který jim Hiashi dal. Po dobrém nebo po zlém,“ řekl ostře. Slovo ,vynutit‘ záměrně zdůraznil. Sasuke naklonil hlavu na stranu.
„A mě potřebuješ-“
„Pro případ, že to bude muset jít po zlém,“ dokončil za něj Naruto větu. Chvíli bylo ticho. Sasuke přemýšlel.
„Nebudu tě nutit,“ řekl Naruto, „ale zítra po setmění odcházím.“ Vstal a opustil Sasukeho byt. Sasuke si povzdechl. Zaklonil hlavu a opřel si ji o zeď. Sakura se z toho zblázní, pomyslel si.

Musím ji vidět, než odejdu. Alespoň jednou, říkal si Naruto. Všechny věci už měl nachystané. Sasukemu dal na rozmyšlení den. Neozval se. Do setmění zbývaly asi dvě hodiny. Musím uspět. Musím! Pohroužen do svých představ a myšlenek se vydal do nemocnice.
Zaklepal na dveře jejího pokoje a vstoupil. Hinata ležela na lůžku jako vždy. Otočila k němu hlavu.
„Naruto,“ řekla radostně a usmála se. Naruto úsměv opětoval a sedl si k ní na postel. Pohladil ji po červených tvářích. Dětinsky se zaculila. Naruto se sehnul a políbil ji. Objala jej kolem krku a přitáhla si ho k sobě.
„Chyběl jsi mi,“ zašeptala. Pohladil ji po vlasech.
„Ty mě taky,“ řekl tiše. Všiml si, že na stolku ve váze jsou tři růže. Hinata si všimla jeho pohledu.
„Ty jsou od Kiby a Shina. Včera tu za mnou byli. Ty růže prý nikdy neuvadnou“ vysvětlovala se smíchem. Naruto se také musel zasmát. Vidět ji šťastnou a usmívat se plnilo jeho srdce radostí. Zároveň ale přemýšlel, jak jí vysvětlit jeho odchod. Počkat, mám to!
„Hinato já.. musím odjet. Na několik dnů, týden, možná i víc. Poslali mě na misi,“ řekl a doufal, že nepozná lehký třes v jeho hlase, jež by ho usvědčil ze lži. Hinata pootevřela ústa a pohlédla na něj s ustaraným výrazem.
„A-a kam?“ zeptala se.
„Do písečné. Vybrali mě jako zástupce vesnice. Bude se řešit nějaký už skoro zapomenutý spor, se kterým přišla jedna neznámá rodina,“ mluvil dál Naruto a snažil se, aby jeho hlas zněl co nejvážněji.

No lhaní ti jde fakt dobře, zašklebil se Kurama sarkasticky, proč jí prostě neřekneš pravdu?
Moc dobře to víš. Teď není vhodná doba na vtipy, odsekl mu Naruto.
Jak jen můžeš lhát své holce? provokoval dál Kyuubi. Naruto začínal být naštvaný a tak jej ve svém podvědomí navštívil.
Skončil jsi? zeptal se. Kurama ležel pohodlně rozvalený na zemi s přivřenýma očima. Pohlédl na něj a odfrkl si.
Už jsi tu nějakou chvíli nebyl, prohodil ledabyle, začínal jsem se tu nudit.
Nemysli si, že jsem si s tebou přišel hrát… Není to teď pro mě ani pro ni lehké..já jen.. chci abys to pochopil, řekl Naruto smutně. Kyuubi zvedl hlavu a zadíval se mu do očí.
No jo.., řekl po chvíli suše.
Hodnej, pochválil ho Naruto a podrbal jej pod krkem.
Já nejsem žádný pes, obořil se na něj. Naruto se jen pousmál. Otočil se a založil si ruce v bok.
Vždycky mě zajímalo, proč moje podvědomí vlastně vypadá jako stoka, řekl si spíš sám pro sebe.
Asi protože máš v hlavě na****o, utrousil Kurama a rozřehtal se.
Moc vtipný, odvětil Naruto a opustil jej.

„Naruto? Naruto, jsi v pořádku?“ uslyšel něčí hlas. Zamrkal a zatřásl hlavou. Hinata se na něj ustaraně dívala. „Několik vteřin jsi vůbec nevnímal,“ řekla a pohladila jej po tváři.
„Promiň já.. zamyslel jsem se,“ řekl tiše. „Nevím, jak to bez tebe vydržím.“ Pevně jej objala a přitiskla k sobě.
„Hlavně se mi co nejdřív vrať,“ zašeptala. Po tváři jí stékala slza.
„Vrátím. Neboj,“ ujišťoval ji, avšak sám si přitom jistý nebyl. Pohlédl jí do očí. „Ale no tak, neplač,“ usmál se a vtiskl jí dlouhý a něžný polibek. „Miluju tě, Hinato.“
“Já tebe taky, Naruto,“ vzlykla.
Minuty utíkaly jako vteřiny. Naruto si přál zastavit čas. Věděl, že spolu teď dlouho nebudou. Začínal chápat, jak se cítil Sasuke, když se po dvou měsících vrátil k Sakuře. Jenže on má na splnění svého úkolu jen měsíc. Navíc tu byla také možnost, že jakmile se Tsunade dozví- a Naruto si byl jistý, že se to dozví- o jeho neohlášeném odchodu, vyšle za ním jednotky ANBU aby jej dopravily zpět do vesnice, kde by se musel zpovídat a ztratil by tak hodně času.
Jen s těžkým srdcem se musel s Hinatou rozloučit. Nechtěl od ní odejít. Se slzami v očích jí naposledy políbil a pak se přinutil opustit místnost. Vrátím se. Co nejdřív to půjde. Miluju tě, Hinato. Rychlým krokem se vrátil k sobě do bytu pro své věci. Ujistil se, že nic nechybí a vyrazil k hlavní bráně. Plný obav a pochybností.
„Že sis dal ale na čas,“ pozdravil jej Sasuke. Naruto sebou škubnul. Nevšiml si ho. Vzápětí jej však naplnil pocit jakési radosti.
„Ty- ty jdeš?“ zeptal se napjatě. Sasuke se pousmál.
„Nemyslel sis snad, že tě nechám jít samotného?“ řekl předstíraným nevěřícným tónem.
„Ale, co Sakura?“ namítl Naruto.
„O tu se neboj. Pochopila to,“ uslyšel Naruto za zády dobře známý hlas. Otočil se na ni. Přes záda měla přehozený, stejně jako Sasuke a on, cestovatelský plášť.
„Ty taky?!“ vyvalil Naruto oči. Sakura se usmála a přistoupila k němu.
„Pomůžeme ti. Sasuke mi řekl, oč jde. Navíc nechci být zase sama,“ řekla tiše. Naruto ji chvíli pozoroval a pak se široce usmál.
„Děkuju vám. Teď už snad mám nějakou šanci.“ Oba úsměv opětovali. Naruto se zhluboka nadechl. „Tak jo, jdeme!“ Otočil se a vyrazil hlavní branou směrem k písečné. Sasuke i Sakura jej okamžitě následovali.

KONEC 5. ČÁSTI