Hokageho syn ep. 20 1/3

Ráno se Naruto vzbudil, podíval se na hodinky, které hlásily 8:35. Ještě ježatější, než obvykle se posadil a chvilku zíral do blba. Pak si všiml, že není v pokoji sám. Vedle něj tiše oddechovala Hinata.
„Budu si muset začít pomalu zvykat.“ Pomyslel si Naruto a usmál se. Pohladil Hinatu po vlasech, ale všiml si divné, černé šmouhy za dveřmi. Opatrně vylezl z postele, trošku vrávoral a došel ke dveřím. Tanma jen cosi připravoval, lítal sem a tam v bílém tričku s dlouhými rukávy a tygřím motivem a tmavomodrých až černých riflích.
„No koukněme se, kdopak se nám to vzbudil po opici. Hoj, Naru.“ Pozdravil Tanma zvesela tak, aby nevzbudil holky. Zrovna postavil na stůl ke kafi láhev rumu. Naruto se stěží posadil a hned zaúpěl.
„K čertu, Niisan! Já ten chlast ještě doteď cítím v puse a ty tu postavíš ještě flašku ruma!“ Zanadával Naru. Tanma nevzrušeně odšrouboval víčko.
„A kdo říká, že je to pro tebe, ty jelito?“ Zeptal se Tanma s mírným pobavením a trošku si přilil do kafe.
„Ale že jsme to na tý rozlučce rozjeli.“ Zasmál se Tanma a nalil si trošku rumu do půlky.
„No, to mi povídej. Kiro určitě ještě zařezává.“ Pronesl Naruto. Ještě byl trošku na s****y. Tanma do sebe kopl půlku a sedl si ke stolu, kde byli čtyři hrnky plné kafe. Naruto trošku kafe upil.
„Co, že ty už lítáš převlečený? Se někam chystáš?“ Zeptal se Naruto. Tanma taky trošku upil.
„Ne. Byl jsem ráno zase ve velení, pak jsem skočil do obchodu. Přece jen, když už nastal ten prosinec, tak všichni se můžou zbláznit.“ Pouvažoval Tanma a zapálil si.
„Takže jsi pomalu a jistě začal nakupovat dárky? Pro koho všechno máš?“ Zeptal se Naruto a Tanma začal lovit peněženku z kapsy.
„Pár lidí mi ještě chybí.“ Uznal Tanma a vytáhl menší seznam jmen, hodně jmen už bylo odkřížkované.
„Jen čtyři ti už chybí? Rychlík, Niisan.“ Koulil Naruto oči. Opravdu, jen čtyři lidi neměli u svých jmen křížek.
„To jsou ti lepší, Naru.“ Zazubil se Tanma a upil další doušek kafe. Pak se ale znovu podíval na lísteček a zamyslel se.
„Kdybych tak věděl, co pořídit pro nastávající rodiče. A ještě musím něco sehnat pro Hin a Eli-chan. Můj ty to světe.“ Zabědoval Tanma a poškrábal se ve vousech.
„Niisan, myslím, že s Hinatou-chan ti můžu pomoct.“ Navrhl Naruto a Tanma zvedl zrak.
„Tak se převleč a povíš mi cestou. Ale nejprv to doraž.“ Řekl Tanma, dorazil svoji kávu a ještě si nalil další půlku rumu, kterou do sebe taky hodil. Naruto se už jal převlékat. Tanma si zkontroloval finance, hodil na sebe modrou mikinu s kapucí a černou vestu. Naruto už vyšel, v černých riflích a oranžové bundě.
„Hádám, že nastávající titul Pomeranče bereš vážně.“ Zavtipkoval Tanma a Naruto se rozesmál. Společně prohledali kapsy a jakmile zjistili, že mají vše, vyrazili ven. Venku bylo sněhu skoro po p… zadní část těla. Ne málo lidí se bořilo v hlubokém sněhu, nebo nevědomky uklouzlo po zamrzlé cestě.
„Jo, led je sv*ně.“ Uznal Tanma a narazil si na hlavu tmavě modrou čepici a natáhl černé rukavice.
„Niisan, poslouchej. V jednom krámku jsem spatřil takového pěkného plyšového medvídka. Možná, že i na omak bude dokonalý.“ Svěřil se Naru. Tanma opět zapálil a utáhl si černý šátek kolem krku.
„No, vsadím boty, že Hin bude nadšená z kdejaké maličkosti. Hlavně, že to bude od tebe.“ Řekl Tanma.
„Jak si poznal, že ani já pro Hin nic nemám?“ Nechápal Naruto. Tanma vyfoukl, kouř z cigarety spolu s kouřem ze zimy se pěkně smíchaly.
„Jinak by jsi se mnou nešel. Ale, Naru. Mám návrh. Vymyslel jsi ještě něco jinýho?“ Zeptal se opět Tanma.
„Jo. O pár domků dál jsem spatřil další plyšovou blbůstku. Srdce s nápisem.“ Ohlásil Tanma.
„No vidíš to. Mám návrh, že to by mohla mít od nás obou. Na půl.“ Navrhl Tanma, s čím Naru souhlasil.
„Niisan, umíš přišívat?“ Zeptal se pak Naru nejistě. Tanma nadzvedl obočí.
„Ty po mě chceš, abych šil?“ Nechápal pro změnu Tanma a Naru přikývl.
„Protože naposled jsem šil před čtrnácti lety, kdy ses většinou vracel z venku s potrhaným oblečením. Máma už bohužel nebyla, takže veškerá starost padla na mě. Klika že Iruka občas něco věděl.“ Zavzpomínal se Tanma a odplivl vajgl do sněhu.
„Jak se Iruka-sensei vůbec má?“ Zeptal se Naruto se zájmem.
„Dobře, pořád učí na Akademii. Naru, je to ono?“ Zeptal se Tanma a pohled mu padl na výlohu. Naruto přikývl.
„Jak jsi na tom s financemi?“ Zeptal se Tanma.
„Dobře.“ Ujistil ho Naru. Tanma tedy Naruta poslal pro to srdce a sám šel pro toho medvídka, kterého mu Naru ukázal.
„Doufám, že doma ještě najdu jehlu a nit.“ Pomyslel si Tanma a šel nakupovat. Vrátil se o chvilku později s taškou v ruce.
„Dobrá cena za takovou srandu. No jo, Vánoční slevy.“ Pousmál se Tanma a čekal na svého brášku.
„Jsem tu, Niisan!“ Zahulákal Naru a málem to neubrzdil. Tanma ho stihl ještě chytit za bundu a zabrzdit.
„Nelítej! Kolikrát ti to mám opakovat?“ Pokáral Tanma svého sourozence. Naru si oklepal nohavici od sněhu.
„Díky.“ Poděkoval a ukázal Tanmovi srdce.
„Ale Niisan, jak tě vidím, tak mrznu i za tebe.“ Prohlásil Naruto a oklepal se zimou.
„Tebe nemá co hřát?“ Zeptal se Tanma a žmoulal v ruce zapalovač, ať hoří.
„A co? Jsem chvilku venku a už mi zamrzá mozek.“ Uznal Naru a zasmál se.
„Co myslíš?“ Zdvihl Tanma obočí. Naruto se podrbal na hlavě.
„Myslíš to tvoje ranní kafe? Jo, to docela bodlo.“ Utrousil Naru. Tanma prootočil panenky.
„No, to jsem sice nemyslel, ale budiž.“ Pronesl trošku zklamaně a zapálil si.
„Ne, co jsi tím myslel, Niisan? Říkám, mrzne mi mozek.“ Prohlásil Naruto a spolu s Tanmou se vydali domů.
„Myslel jsem tvojí lásku k Hin a její láska k tobě, jelito.“ Připomněl mu Tanma a vyfoukl kouř. Naru uznale zakýval hlavou. Došli domů, kde si Tanma vzal nákupy, láhev rumu a zmizel u sebe v pokoji.
„Aha! Já věděl, že to tu někde mám!“ Zaradoval se Tanma a vytáhl roličku černé nitě i s jehlou. Sedl na postel, otevřel láhev a pořádně se napil.
„Jestli si k tomu nepřišiju prst, tak to bude dobrý.“ Pouvažoval Tanma a strčil si jeden konec nitě do pusy.
„Nekecej! Ty šiješ?“ Zeptal se Kurama napůl překvapeně a napůl pobaveně, který se tam objevil v klubku plamenů. Tanma nejevil žádné známky údivu.
„Jo. Někdy se to hodí.“ Prohodil Tanma jen tak a přišíval dál, občas upil z láhve. Zhruba po patnácti minutách měl hotovo. Kurama přivolal Naruta.
„Dobře ty, Niisan!“ Žasl Naru a hleděl nad Tanmovou prací.
„Hlavně to koukej někam dobře schovat. Na balení to ještě není.“ Řekl Tanma a z peněženky vytáhl lísteček, kde zakřížkoval Hinatino jméno. Naruto méďu schoval kamsi do neznáma.
„Tak, už jenom Eli-chan, Neji a TenTen. Kruciš! Já musím ještě dodělat ten meč pro Sasího!“ Podivil se Tanma a naposled se napil z láhve.
„Kovárna čeká?“ Zeptal se Naruto.
„Kovárna čeká.“ Přitakal Tanma a mířil si to do kovárny. Meč dokončil do půl hodiny a šel ho schovat.
„Tak, a už jen tři. Hoj, Naru.“ Tanma vešel domů. Naruto seděl nad kafem.
„Kde jsou holky?“ Zeptal se Tanma, když zjistil, že někdo chybí.
„Elika šla ještě dokupovat a Hinata-chan šla zjišťovat, kde bude prý další večírek.“ Informoval Naru.
„No, nad třemi lidmi budu muset ještě pouvažovat.“ Zamyslel se Tanma a přisedl si ke stolu, kde zapálil svíčku. Zrak upřel na oheň.
O zhruba půl hodiny později holky dorazily. Tanma vůbec nevnímal, stále sledoval oheň ve svíčce.
„Hej! Niisan, žiješ?“ Zatřásl Naruto s Tanmou, aby ho probral. Tanma nevěděl, která bije.
„Nejimu se povedlo překecat Hiashiho, večírek bude tedy v Hyuuga stylu.“ Oznámil Naru. Tanma přikývl.
„Vymyslel jsi něco?“ Zeptal se Naruto, ale odpovědí mu bylo zavrtění hlavou. Naruto se rozpačitě poškrábal ve vlasech.
„No jo, ale co teď?“ Zeptal se Naruto po chvilce.
„Však já na něco přijdu, neboj se. A Naru! Obřad začne už zítra.“ Oznámil Tanma.
„Bude zima.“ Uznal Naruto a jal se něco dělat. Tanma zašel k sobě do pokoje, kde dřímal Kurama na jeho posteli.
„To se ti to leží, co?“ Zeptal se Tanma sarkasticky. Kurama zdvihl jedno ucho.
„A to máš vlastní.“ Prohodil Tanma, což Kuramu donutilo zvednout hlavu.
„Nevypadáš vesele. Co se děje?“ Zeptal se Kurama a protáhl se. Tanma si sedl vedle něj na postel.
„Nemůžu zjistit, co dát Eli-chan k Vánocům. Neber si to zle, ale pochybuju, že si budeš vědět rady.“ Přiznal Tanma a povzdechl si.
„Aby ses nedivil.“ Začal Kurama a rafl Tanmu za rukáv a v tu ránu byli pryč. Tanma se objevil v nějakém zasněženém lese, s něčím, co se podobalo liščí noře.
„Kde to jsem?“ Nechápal Tanma, ale hned následoval známou červenou barvu přes tunely a kořeny. Společně došli až před brány obřího podzemního města. Tanma poulil oči úžasem.
„Tanmo, vítej v hlavním liščím městě Ragnarogu.“ Uvítal Kurama Tanmu do reality a přešel k bráně.
„To jsem já! Kurama!“ Nahlásil, ale hned strážní vystartovali na Tanmu.
„A starý známý.“ Doplnil Kurama a Tanma mohl projít.
„Páni! Proč na mě všichni tak koukají?“ Zeptal se Tanma Kuramy, jak procházeli městem.
„V historii Ragnarogu jsi první člověk, který tu zavítal. Neber si to osobně, ale lišky lidem moc nedůvěřují.“ Informoval Kurama.
„Proč jsou tu vlastně stráže až ve městě? Nemělo by to spíš být u vstupu do nory?“ Zeptal se opět Tanma, měl hodně otázek.
„Spoléháme na to, že ten, kdo nezná cestu, tak že se ztratí v tunelech.“ Informoval opět Kurama a došli k velké zdi.
„Lezeš rád?“ Zeptal se pro změnu Kurama.
„Když musím.“ Odpověděl Tanma a spolu s Kuramou se začali škrábat přes zeď. Úspěšně zeď přelezli, v té oblasti bylo hodně lišek, zvláště samic.
„Dobře, proč jsme tady?“ Zeptal se Tanma, když se porozhlédl kolem.
„Povím ti proč. Průměrný počet mláďat v jednom vrhu činí u nás na maximálně čtyři-pět jedinců, kromě matky. Tentokrát se nám narodilo až moc mladých.“ Uvedl Kurama Tanmu do děje.
„A co to má co dělat se mnou?“ Nechápal Tanma. Kurama přešel k jedné matce.
„Nevíš, jaký dárek vybrat pro svou milou. Víš, za dobu co znám lidi, jsem se něco naučil. Ženy ve většině případech, hlavně mladé holky, nadchne živý dárek.“ Obeznámil Kurama Tanmu se situací.
„Takže mám pro ni vybrat jedno mládě?“ Zeptal se Tanma a sklonil se k malým liščatům.
„Bereš dvě.“ Řekl Kurama a Tanma nechápavě zvedl hlavu.
„Jedno máš ty ode mě.“ Vysvětlil Kurama.
„Dík.“ Řekl Tanma a opět se sklonil k mláďatům. Vybrat bylo těžké, všechny byly nádherné. Jedno malé liščátko k němu ze zvědavosti přišlo. Tanma zvedl v dlaních lišče, krémově bílé barvy, místy červené.
„Ty jsi mi holka nějaká zvědavá.“ Pousmál se Tanma, ale pak nejistě pohlédl na Kuramu.
„Je to holka, ne?“ Zeptal se a Kurama přikývl.
„Seznam se s Irinou.“ Seznámil Kurama, k Tanmovi ale přiběhl další lišáček, skoro až krvavě rudé barvy a celý divoký.
„A co ty, špunte?“ Obrátil se Tanma na malého divocha, který se mu pomalu škrábal po rukávu na rameno.
„A tohle je Kadar.“ Řekl Kurama a Tanma si přehodil Kadara z ramene do dlaní, k Irině.
„Vypadá skoro jako ty.“ Uznal Tanma. Kurama se uchechtl.
„Bereš je?“ Zeptal se a Tanma přikývl. Ale hned se zvedal.
„Kuramo, díky. Ale do Vánoc je ještě daleko. A aby pobíhali po domě, to nemám za potřebí a abych už je rovnou hodil do nějaké krabičky, to nemůžu. Kuramo, příteli. Mohl bys pro mě udělat laskavost?“ Zeptal se Tanma a přiložil Kuramovi ruku na čelo. Kurama přikývl.
„Nejspíš bude potřeba je mezitím do třiadvacátého nebo čtyřiadvacátého odchovat. Pak bych se tu pro ně stavil a udělal si s nimi svoje.“ Žádal Tanma.
„Není problém. Máš mé slovo.“ Souhlasil Kurama a Tanma se zvedl na odchod. Netušil ale, že se mu Kadar šikovně schoval do kapuce.
Tanma se objevil u sebe doma a šel si uvařit kafe. Nachystané už měl, tak si sedl ke stolu a odkřížkoval Eličino jméno.
„Co mě to furt tak škrábe za tím krkem?“ Zanadával Tanma a rukou prohrabal kapuci, kde narazil na kožich. To něco vyndal a položil na stůl.
„Kadare, ty jeden uličníku!“ Zasmál se Tanma a Kadar vesele zaštěkal. Tanma si zalil kafe a opřel si hlavu o ruku.
„Ty jsi teď jak já. Divoký, skotačivý, veselý. S tebou bude ještě sranda.“ Usmál se Tanma a pohladil Kadara po hlavičce, který byl asi tak velký jako osmidenní kotě. Náhle ho obalila zima.
„Zavři, topím!“ Zahulákal Tanma instinktivně.
„Promiň.“ Ozval se Eličin hlas. Tanma sebou polekaně trhl.
„Ježiš! Ahoj.“ Omluvil se Tanma a zvedl se od stolu. Kadar se mu začal škrábat po zádech.
„Sakra, Kadare! Kam to zas lezeš?“ Zasyčel Tanma směrem za sebe. Elika odložila přebytečné věci a Kadar vykoukl na Tanmově rameni.
„Páni, ten je hezký! Kde jsi ho sehnal?“ Zeptala se Elika, když si Kadar otřel svou hlavu o její dlaň.
„Dar od Kuramy. Neboj, už pro tebe taky něco mám.“ Mrkl Tanma na svou milou a Elika mu za to dala pusu.
„Tanmo! Nemáš ponětí, kde je Kadar? Nemůžeme ho nikde najít.“ Zeptal se Kurama, když se objevil v plamenech. Tanma se jen otočil na nově příchozího a Kurama měl možnost spatřit toho malého uličníka v Eličinných dlaních.
„Ty sis ho vzal s sebou?“ Zeptal se Kurama, když Kadar zase přeskočil k Tanmovi.
„Ne. Ten neřád mi hupsnul do kapuce.“ Oznámil Tanma a Kadar vítězoslavně zaštěkal. Kurama si jen povzdechl.
„Takže poplach mám zrušit?“ Zeptal se Kurama a Tanma přikývl.
„Dobroš, tak já jdu.“ Rozloučil se Kurama a opět zmizel v plamenech.
Následujícího rána šel Tanma opět vyřizovat, zprávy tentokrát nebyly dobré. Samé zprávy o tom, že Kamenná v čele s Tarikem opět zbrojí atd. Tanma si jen nevzrušeně zapálil.
„Dej nám alespoň do konce prosince klid! Jinač za tebou už fakt zajdu a těmahle rukama tě zabiju!“ Pomyslel si Tanma a zabodl nůž do Tarikovy fotky. Přesněji mezi jeho oči. Vyřídil co mělo být a už se chystal k odchodu.
„Tušil jsem, že tě tu najdu!“ Hulákal Kiro už od dveří. Tanma se jen otočil.
„Zduř, ne?“ Začal Tanma, ale Kiro ho už tahal za ruku ven.
„Promiň, brácho, ale máme naspěch.“ Upozornil Kiro a vlekl Tanmu k sobě domů za Ino.
„NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE! Jen to ne!“ Křičel Tanma. Neměl moc rád, když se mu někdo staral o vlasy.
„No, Tanmič, povím ti, že vypadáš…“ Hýkal Kiro smíchy, ale nakonec se rozesmál. Tanmovi se u hlavy objevil rudý křížek.
„Jestli to bude škubat, tak tě přerazím, Ino!“ Vyhrožoval Tanma a podíval se do zrcadla. Pomocí gelu měl vlasy opět v tom svém sokolím límci, to by šlo, ale do očí bijící rudá růže ve vlasech už ne. Kiro se smíchy doslovně válel po podlaze.
„Ticho tam!“ Okřiknul Tanma Kira, který pomalu chytal dech. K poledni toho dne už bylo všechno nachystané. Naruto seděl v jedné řadě, po jeho boku Hinata.
„Mladíku, můžeme si přisednout?“ Naruto otočil hlavu po zdroji. Poprvé spatřil Sasukeho kultivovaně oblečeného.
„Sedni a nežvaň.“ Opáčil Naru se smíchem. Sasuke se Sakurou přisedli.
„Koukám, že na čas.“ Sasuke se uchechtl.
„Tak svatbu mého kámoše nemůžu vynechat.“ Vymluvil se Sasuke a snažil se nahlédnout dopředu. Bohužel, přes Shinovu kapuci nic neviděl, tak mu ji sundal. Najednou světla zhasla a místo toho vzplanuly svíce.
Kdesi vzadu před oltářem se Tanma domlouval s Tsunade.
„Měřil jsem si čas té písničky. Na tu řeč máte zhruba čtyři a půl minuty, Tsunade-sama.“ Nakázal Tanma a poupravil si růži.
„Klid, všechno mám připravené.“ Ujistila ho Tsunade a spolu s Tanmou vyšli do tmy. Tanma usedl k zapojené kytaře, naladil správnou hlasitost a začal hrát. Spolu se svým klonem, který začal hrát na klávesy. Sotva se Tanma trošku rozehrál, už k oltáři dorazil Kiro, který se konečně oholil. A výjmečně učesal nějak normálně. Tanma se opatrně porozhlédl po sále a začal hrát druhou sloku. Jenže to trošku přehnal a začal tvrdě. Hned to ale opravil a hrál zase tence, s výrazem a-jejda! Přítomní v sále měli možnost spatřit Ino a jejího otce, který ji vedl. Ino vypadala jako bohyně. Společně dorazili k oltáři, kde Tsunade začala svou řeč. Tu Tanma neposlouchal, jen zavřel oči a instinktivně hrál dál. Tsunade došla k závěrečnému verdiktu, kdy Kiro a Ino byli konečně svoji.
„Niisan, neprožívej to tak.“ Zašeptal Naruto potichu k Sasukemu, který se lehce zasmál. Naru měl pravdu, Tanma přešel k vyšším tónům a jako správný rocker a metalista začal kytaru i naklánět.
„Kde se naučil tak hrát?“ Zašeptala Sakura směrem k Elice, která jen pokrčila rameny. Mnoho přítomných žen spustilo slzu.
„No, a jsme svoji.“ Usmál se Kiro a Ino mu vlepila pořádnou pusu od radosti. Tanma dokončil svoji část a naklonil k sobě mikrofon.
„Jedna část za námi, další ale čeká. Však to znáte, následujte novomanžele dál.“ Pousmál se Tanma a zmizel se svým vybavením.
„Jdeme, Sasuke. Jak jsme se s Tanmou dohodli.“ Řekl Naru a začal se zvedat. Sasuke taky a společně došli někam jinam. Tanma zatím chystal věci.
„Tak jste došli. Dobrá práce. Převlečte se.“ Nakázal Tanma a sám na sebe natáhl svoje bíle tričko s dlouhým rukávem.
„Niisan, co to máš ve vlasech?“ Začal se smát Naruto.
„Na to se zeptej novopečené paní Tsoové.“ Řekl Tanma a nasadil si černou vestu. Všichni už byli nashromážděni.
„Jde se na to.“ Zavelel Tanma a spolu se svými přáteli vylezl na světlo, kde si hodil kytaru na krk.
„Pro ty z vás, co Kira pořádně neznáte, mám něco. Možná jste teďka objevili jeho jemnější stránku, ale jako každý, má i svoji tvrdou stránku. Jo, drsňák na pohled, ale se zlatým srdcem a hudebním duchem.“ Řekl Tanma a Kiro už chtěl vylézt za nima.
„Zůstaň, kde jsi. Tohle jsme připravili speciálně pro tebe.“ Řekl Tanma a podíval se na Naruta a Sasukeho, kteří už byli připraveni. Tanma na ně mrkl a začali společně hrát. Tanma na tenorové struny, Sasuke pomaloučku a v klídečku drnkal a Naru se na to vykašlal a jel jak drak.
„Tanmo, díky moc.“ Pousmál se Kiro a užíval si rytmus tvrdé hudby.
„Neměli by jsme spíš dát něco na jejich tanec?“ Navrhl Sasuke, který musel Tanmovi doslovně řvát do ucha. Tanma uznal a společně dohráli.
„Přesně jak říká tady Sasuke, kapánek jsme porušili tradici. Ale hodláme to napravit. Ještě přijdeme.“ Řekl Tanma do mikrofonu a spolu s Narutem a Sasukem zmizeli v zákulisí.
„Tak hele. První jejich společný tanec, a aby to našim polovičkám nebylo líto, přidáme se taky.“ Navrhl Tanma.
„Ale co hudba?“ Začal Naruto. Tanma se jen pousmál a udělalo se Puff.
„K čemu máme ty klony, ty chytrá hlavo?“ Zasmál se Sasuke a napodobil Tanmu. Klony byli vysláni hrát, originály se schovaly v davu. Elika seděla na židli, s hlavou opřenou o ruce. Pomalu ztrácela naději. Tanma přešel do refrénu, když v tom někdo před Elikou nabídl ruku.
„Tanmo-kun?“ Zvedla Elika zrak. Tanma jí jen hlavou pokynul, ať jde.
„Už jsem myslela, že nepřijdeš.“ Řekla Elika. Tanma se jen usmál a dal jí povzbudivý polibek.
„Tohle jsem si přece nemohl nechat ujít.“ Pousmál se Tanma. Elika mu opřela hlavu na rameno a zavřela oči. Tanma se opatrně podíval po okolí, spatřil dalšího zlatého ježka a záplavu růžových vlasů.
„Tak, tak, hoši. Jen užívejte.“ Pomyslel si Tanma a odněkud vyhopkal Kadar a usadil se Tanmovi ve vlasech.
„A já si říkal, kde jseš.“ Pousmál se Tanma a tančil dál. Tanmův klon opět přešel na refrén, originál se přidal taky.

.
Tanma začal zpívat taky, pevně objal Eliku kolem pasu, nehodlal ji pustit.
„Jó, každej má svý jemný stránky.“ Pomyslel si Tanma
I would try to change the thigns that killed our love.
Your pride has build a wall so strong, that I can’t get through.
Elika se zaposlouchala do jeho zpěvu. Tolik citů, co se nedalo vyjádřit slovy. Uběhlo pár krátkých vteřin.
Tanma se opět rozezpíval, jeho klon do toho melodicky prožíval sólo na kytaru.
Tanma lehce zakončil, aby se mohl nadechnout před finálem. Mezitím stihl uchopit Eličinu hlavu do svých dlaní a podívat se jí hluboko do očí.

Tamnův klon dojemně doplňoval slova sólem, pravý Tanma zopakoval ty slova ještě jednou, pořádně prodloužil, vložil do toho veškeré city, co měl. Elika přemístila své ruce z jeho ramen kolem jeho krku.
„Stále tě miluju.“ Řekl Tanma už normálně a vášnivě, plný lásky políbil Eliku. U všech párů, kteří spolu byli se odehrávalo to samé. Kiro s Ino, Naru a Hin, Sasuke a Sakura… Dokonce i Kakashi se osmělil. Klon už pomaloučku dohrával, náhle udělal puf a byl pryč. Ozval se bouřlivý aplaus.
„Díky moc, Tanmič! Lepší den jsem ani nemohl mít!“ Radoval se Kiro a poplácal Tanmu po zádech.
„Kdykoliv, kámo. Užívej, dokud to jde!“ Pousmál se Tanma a přiložil Kirovi ruku na rameno. Veselka byla v plném proudu a Tanma se prokázal i jako schopný DJ.
„Eli-chan! Abys neřekla.“ Zazubil se Tanma a vyndal si růži z vlasů, kterou podal Elice.
„Tanmo-kun…“ Začala Elika, když dostala růži a pohlédla na Tanmův úsměv. Tanmovi učni i jeho nadřízený už stihli zmizet.
„Když nemůžeš najít slova, tak nic neříkej.“ Usmál se Tanma a přiblížil se k Elice.
„Děkuju ti.“ Zašeptala Elika a vrhla se Tanmovi kolem krku.
„Hej, Zlatej!“ Ozval se Kiro a k Tanmovi přiletěla láhev, se kterou Tanma začal i s jednou rukou a zátěží na krku žonglovat.
„Tak to se zase ožerem všeci do němoty.“ Pomyslel si Tanma a otevřel láhev, ze které se potom napil.

Pokračování příště