Pravá síla založená na jméně - 11

Kapitola 11: Příprava na válku

Už byl další den a téměř čas na oběd. Gaara stále ještě nedorazil, ale všichni neočekávali jeho brzký příchod. Hideki se od včerejšího podvečera ještě nevzpamatoval a stále se usmíval jako sluníčko na všechny, neboť měl teď obě neteře doma, tak byl až nadpozemsky šťastný…
‚Sestra by byla ráda,‘ zamyslel se, ‚Prčic, asi sem se zjuchl, ale snad se pokocháváš děním ve vesnici, onee-chan!‘ říkal si v duchu, když se zadíval na nebe s úsměvem. Sám jeho slovům nevěřil, neboť on zrovna nábožensky zaměřený nebyl…
Ještě pár chvil se na tu modrou pláň nahoře, kde se mihotalo pár bílých mráčků v různých tvarech, díval, než pokračoval v cestě.

„Gaara-sama je tu!“ křičel kdosi, což upoutalo Hidekiho pozornost.
„Olé! Špunt se navrátil!“ pronesl a poté se sebral a zamířil blíže k houfu lidí nedaleko od něj.
„Kazekage-sama je zpátky!“ křičel další přibíhající.
„Okamžitě se sejdeme, svolejte všechny úředníky!“ řekl Gaara jako pozdrav, načež několik strážců odběhlo a poté i zbytek.
Jakmile tam tedy nikdo další nezbyl, přišel Gaara k mladému strýci, jež se vláčel s nákupem.
„Kamiha, že?“ tázal se Gaara prostě.
„Yup!“ vrátil mu Hideki.
Rudovlasý párkrát zamrkal, neboť takovýhle souhlas očividně nečekal, ale nakonec v mluvě pokračoval, „Mám jisté obavy, tak půjdu rovnou k věci… Sunai je zpátky?“
„Sámo kámo! Upsa, soráč, nechtěl som!... Hvězdička si určo v tužto dobu válí šunky na sofě,“ opáčil zamyšleně brunet s kratším culíkem.
„Aha, tak to je dobře. A vyřídíte ji, aby se u mě v podvečer stavila?“ tázal se.
„Na mě je spoleh, čéče! Je mi upa jasné, že by pak byl sekec mazec, takže to berte jako tutovku!“ opáčil, zasalutoval a poté se vydal pryč.
Gaara ještě párkrát zamrkal, ale posléze nad jeho vyjadřováním mávl rukou a odešel na setkání rady, aby všechny připravil na blížící se katastrofu.

* * *
Missuri zatím šmejdila po všech pokojích v domě a zjišťovala, kde to její rodina vlastně bydlí.
„Co děláš?“ opáčila Sunai, která akorát přišla do kuchyně, opřela se o futra a zaujatě hleděla na svou sestru.
„Nic moc, jen se kochám,“ nechala se Missuri slyšet, zatímco měla hlavu v troubě a prohlížela si, jak to tam vlastně vypadá.
Sunai s úsměvem zakroutila hlavou, „Si praštěná!“ dodala.
Missuri vykoukla z trouby a přihlouple pohlédla na brunetku, „Cos říkala?“
„Nic, nic,“ ohradila se dívka, načež se otočila na podpatku a odkráčela do jiné místnosti.
Tmavovláska tedy jen pokrčila rameny, načež se zvedla i s tím, že dvířka od daného přístroje zavřela.

„Ohayó!“ otevřel vstupní dveře Hideki s širokým úsměvem.
Missuri stála hned naproti, nýbrž okukovala plotnu, „Ahoj!“ vrátila mu, když se otočila o sto osmdesát stupňů.
„Hvězdička?“ opáčil, hledaje svou druhou neteř.
„Vedle,“ zůstala i Missu u jednoslovných odpovědí.
„Sun!“ zakřičel mladý strýc na celý barák. A v tu ránu vlítla do kuchyně i druhá dívka v domácnosti. Pohledem naznačovala žádost, aby jí oznámil důvod jeho volání.
„V podvečer máš rande s mlaďasem,“ konstatoval s úsměvem, zatímco se přesouval ke kuchyňské lince, kam následně položil nákup.
Sunai stála zaraženě na místě, „Cože?“ vyhrkla na to.
„Gaara-chan mě pověřil úkolem!“ řekl hrdě.
„Aha,“ opáčila zamyšleně, když si uspořádávala došlé informace.
„No to je fajn, ale já mám hlad!“ vmísila se do hovoru i dívka, která byla právě jako jediná ignorována.
„Šak hnedka to naservíruju!“ usmál se na ní strýček, čímž vykouzlil úsměv i na Missurině tváři. Sunai mezitím stála jako přikovaná a nehlesla žádné slovo.
„Co chceš hamat?“ tázal se Hideki.
„Hm… to nechám na tobě,“ nechala se Missuri slyšet se slinami v koutcích.
„Žtó! Tak já urobim nějakou špecialitu,“ opáčil a Missu jen s radostí kývla.
Sunai na to udělala konečně nějaký pohyb, načež se přesunula opět do vedlejší místnost, kde si dřepla na gauč a o čemsi rozjímala.
„Gaara,“ špitla, než si založila tvář do dlaní, zatímco ji pomalu rudly tváře.
„Páni, páni!“ slyšela z kuchyně sestřin hlas. Posléze šla tedy zvědavě zjistit, co se tam děje.

„To je hustý!“ vyšilovala zaujatě Missuri.
„Nah, nah, nah,“ zasmál se strýček profesionálně, když z pánvičky vyhazoval kousky kuřecího masa do vzduchu. Bohužel jeho představení bylo přerušeno jeho výkřikem.
„Hajs!“ vyjel, když mu jeden kousek vyklouzl z nádoby a popálil mu část ruky.
„Jsi v pohodě?“ tázala se Sunai okamžitě, když to spatřila.
„Upa,“ pronesl, když si začal cucat spálený prst, aby utlumil byť jen mírně danou bolest.
„Mimochodem… Proč vlastně takhle mluvíš? Líbí se mi to, je to prostě hustý! Ale taky vím, že dřív si se vyjadřoval jako my,“ vyzvídala tmavovláska.
Mladší Kamiha se na ni mezitím podívala, načež přejela pohledem zpět na Hidekiho, který se akorát snažil promluvit.
„Řekl bych, že kvůli té události,“ opáčil vážně, což se Sunai doslova škublo. Zvykla si na jeho prazvláštní styl mluvy a převeliký optimismus, takže tohle nečekala.
„Zůstali jsme jen tři a já byl tehdy možná ještě mladší než je teď Sunai, takže jsem chápal naše ztráty, ale zároveň jsem se té zkázy chtěl zbavit. Alespoň v mé mysli… a tak jsem se od toho začal odvracet tím, že jsem na světě hledal to pěkné a protože byla Sun mrňavá, tak se jí ty neobvyklé slova líbily. A tak se to prostě stalo mou součástí,“ vysvětlil, „Tak fajné, šichni chňapem, tak jdu dokuchtit ten žvanec!“
Sunai po celou dobu vypravování hleděla zamyšleně a posmutněle zároveň, ale jakmile se vrátil zpět ke své mluvě, okamžitě se jí zvedly koutky do úsměvu.
Missuri na něj zase zpočátku koukala s otevřenou pusou, ale ke konci ji naštěstí zavřela.
„Krutý!“ shrnula jeho proslov do jednoho slova.
Hideki natočil hlavu k její osobě, aby ji věnoval milý úsměv, načež se vrátil zpět k vaření.

…
Jídlo bylo hotové zhruba za několik hodin, takže se do toho pustili okolo druhé hodiny odpolední.
„To je mňamka!“ hlásala přes celý dům Missuri se spokojeným výrazem.
„Ale fakt! Taková bašta!“ přidala se k ní Sunai stejně hlasitě i se stejným pohledem ve tváři.
Hideki si do úst strčil hůlky s obsahem misky, aby taktéž ochutnal svůj výtvor, načež se mu na tvářích udělaly patrné rumělce.
Posléze všichni tři ve stejnou chvíli okusili další porci a při ochutnávce zůstali několik sekund bez pohybu. Jejich výraz doplňovaly rumělce na tvářích a blaženě zavřené oči. Jejich chuťové pohárky doslova tančily.

* * *
Gaara se mezitím spolu se svými sourozenci dostavil do jednací místnosti s úředníky.
„Dle hlášení se zdá, že bylo jednání docela bouřlivé,“ promluvil jako první nejstarší ze spolusedících.
„Místo konání bylo drženo v tajnosti a bezpečnost zase na vysoké úrovni. Kdo by pomyslel, že se tam bude dát tak snadno proniknout?“ opáčil tentokrát Baki celkem nasupeným tónem.
„Ale byli to Akatsuki,“ uvedl Kazekage věci na pravou míru, „Dostali se tam a rozpoutali vřavu.“
„Sdělte nám vše,“ pobídl jej jeho bývalý sensei.
„Stalo se to hned na začátku jednání. Najednou se vynořili z nejméně očekávaného místa,“ začal Gaara pečlivě vysvětlovat, co se přesně stalo, zatímco si v hlavě přehrával tehdejší dění událostí, „A jakmile jsme se dozvěděli, že na místo setkání vniknul Sasuke, snažil jsem se ho přimět, aby toho nechal, ale marně. Poté jsme my tři společně s jedním z ochránců Raikageho na něj zaútočili svými technikami... opět bez výsledku. A tehdy řekl: ‚Gaaro, tohle je mnohem lepší než tvoje Absolutní obrana‘.“
„Nemožné!“ vyjel okamžitě starší, což doplnil i náhlým vstáním z místa, „Absolutní obrana lepší než je našeho Kazekageho!?“
„Přesně tohle řekl,“ přitakala Temari, „Musela to být Oční technika toho Mangekyou Sharinganu.“
Gaara se v tutéž chvíli zamračil, „A pak… nás donutili se stáhnout a zamířili do jednací síně. Ostatní Kage, kromě Hokageho, se ho pokusili zlikvidovat, ale i tak se jim to nepovedlo, neboť přišel Uchiha Madara.“
„Když si pomyslím, že ani čtyři z Kagů najednou nedokázali Uchihovi Sasukemu čelit...“ pípl opět ten starší z rady.
„Tak taková je síla Akatsuki.“
„Proč napadli Setkání Pěti Kage?“ žádal odpověď tentokrát Baki, „Aby ukázali svou sílu?“
Odpovědi se chopil opět Gaara, „Podle jejich jednotlivých činů je těžké soudit, zda mají Uchiha Madara a Sasuke stejné cíle… Ale zdá se, že Madara si myslel, že by při troše štěstí mohl pět Kagů zajmout, aby svůj plán uspíšil.“
„Jaký má Madara plán?“ tázal se přemýšlivě opět Baki.
Gaara mírně svraštil neviditelné obočí, „On sám to nazval plánem Tsuki no Me… Už má v držení sedm z Bijuu, počínaje mým Jednoocasým. Zdá se, že plánuje zmocnit se ostatních dvou démonů a znovu oživit Desetiocasého jako kombinaci všech Bijuu a sebe tak učinit jeho Jinchuurikim. A s použitím této síly chce svět uvrhnout do věčného Tsukuyomi a tak se ujmout vlády nad všemi lidmi a ovládat je.“
„Blbost! To by znamenalo konec světa!“ vypěnil bývalý sensei písečných sourozenců, načež se mu dostalo opět Gaarovi odpovědi.
Takhle to pokračovalo ještě nějaký čas, dokud se všichni nedozvěděli všechno. Včetně smrti Shimury Danzoua.

Po schůzi se přesunul k sobě do kanceláře, kde se posadil na svou vyhrazenou točící židli.
„Čtvrtá válka,“ hlesl do ticha, když tu hned poté kdosi zaklepal na dveře.
„Vstupte,“ vybídl dotyčného, načež do místnosti přihupkaly dvě dívky.
„Zdravím, Gaara-sama,“ špitla hnědovláska.
„Taky,“ přitakala její společnice.
„Jdeš akorát včas… Ale kdo je tohle?“ opáčil mladý Kage, koukaje na tmavovlasou dívku.
„Chtěla jsem ji přivést už předtím, ale nebyl jste tu, tak ji vedu teď. Potkala jsem ji na té misi, o které vám ještě musím podat hlášení… Ale tedy tohle je má sestra, který byla od vyhlazení našeho klanu nezvěstná,“ oznámila Sunai, „Takže bych se chtěla zeptat, zda by tu nemohla opět žít.“
„Pokud tu už žila, pak nejspíš ano. Samozřejmě ji budeme muset prověřit a poté ji bude připravena zkouška, která rozhodne jaká hodnost jí bude udělena.“
„Ano, s tím jsme počítaly,“ přiznala brunetka, „A tedy mohl byste nám sdělit, jak se bude ta zkouška vyvíjet?“
„Bude to něco jako maturitní zkouška, která rozhoduje, zda se daný student stane geninem. Tahle se však bude lišit v tom, že se může stát i chuuninem. Předpokládám, že na genina schopnosti má, takže se bude rozhodovat o těchto dvou hodnostech. Jounina ji udělit nemůžu, i kdyby byla tak talentovaná,“ informoval je Gaara.
Sunai chápavě pokývala hlavou, zatímco Missuri stále hleděla kamsi do strany a téměř se zdála, že ani nedává pozor.
„Dobře. A o čem jste se mnou vlastně chtěl mluvit?“ tázala se zdvořile opět Sunai.
„Jde o to Setkání, takže bych chtěl požádat, aby tvá sestra odešla…“
Mladší Kamiha kývla, a když se Missuri k odchodu neměla, drkla do ní loktem.
„Co?“ hlesla nechápavě tmavovláska, když se zmateně podívala na svou sestru.
Sunai jí pohybem hlavy ukázala, že má odejít z místnosti, načež Missuri odfrkla, ale poté znuděným krokem opustila Kazekageho kancelář.
„Omlouvám se,“ opáčila Sun, když dívka odešla.
Gaara jen pohledem naznačil, že o nic nejde a spustil, „Potřebuju, aby ses stala trenérkou několika našich chuuninů, jelikož se blíží válka. Proto chci, aby na to byli všichni, nebo alespoň většina, připravena,“ oznámil.
„Válka?“
„Ano. Uchiha Madara ji vyhlásil, kvůli čemuž se pět velkých vesnic spojilo a vytvořilo alianci.“
„Proč? Madara? Neměl by být mrtvý?“ tázala se najednou.
„Zřejmě není… A chce zbývající Jinchuuriki, takže tahle válka je pro jejich ochranu, protože kdyby je získal, nastal by konec světa, který známe,“ konstatoval rudovlasý.
„Jak to chce udělat?“
„Pak by oživil Juubiho a uvrhl by celý svět do věčného Tsukuyomi, kde by všechny ovládal. Nikdo by nebyl nikým…“
V Sunai hrklo, „Dobrá! Pak se tedy zhostím té trenérky, když myslíte, že to pomůže a já na to mám.“
„Ano, myslím,“ kývl, „A možná bys mi mohla přestat vykat,“ opáčil nesměle.
Brunetka vykulila oči, pohledem sjela do strany, načež začala mluvit: „Ale… Vy jste Kazekage… Bylo by to slušné?“
„Možná mám vysokou hodnost, ale stále jsem ve tvém věku. Tak mě ber… ber jako kamaráda. Pokud by to šlo,“ řekl, přičemž se párkrát zadrhl. Nesměle na ní poté pohlédl.
„Pak mi bude jen potěšením,“ opáčila s úsměvem od ucha k uchu a s načervenalými tvářemi. Pro její smůlu byla však stále bez bandáží, takže její rumělce postřehl.
„Děkuju,“ hlesl úlevně. Skoro jakoby se bál, že by odmítla.
Dívka jen párkrát zamrkala, stále se culíc, dokud nekývla se slovy: „Dobrá, tak já bych asi už měla jít.“
„Jestli máš práci, tak asi ano. Trénink by se konal asi už zítra. Dnes všechny informuju, aby se zúčastnili, takže máš pro dnešek volno,“ opáčil svým zajímavým hlasem, „Jo… a svou sestru dnes doveď v šest hodin ke tréninkovému placu, kde se bude konat ta zkouška.“
„Hai, takže pro teď nashle-eh… teda ahoj?“ hlesla nejistě.
„Správně,“ odpověděl s neutrálním výrazem, „Měj se.“
Dívka tedy kývla, otočila se na podpatku a odkráčela z kanceláře ven. Na její tváři se stále velebil široký úsměv.

* * *
Když vešla z budovy ven, zahlédla Missuri, jak kope do nějakého kamene nedaleko.
„Co děláš?“ tázala se bez rozmyslu.
„Nudím se!“ vrátila ji tmavovláska.
„Hm,“ hlesla, „Víš vůbec, že budeš dělat zkoušku?“
„Hé?“ vypálila na ní okamžitě nechápavou hlásku.
Sunai hlasitě povzdychla a sklopila hlavu, načež ji věnovala naštvaný pohled, „Dneska v šest! Jestli ji nedáš anebo jestli vůbec neuspěješ v prověřování, tak tu nebudeš moc bejt! Tak to ber vážně! Jsi Kamiha, takže předpokládám, že to dáš v pohodě, ale stejně se snaž!“
„Hai, hai,“ řekla tmavovláska téměř s nezájmem.
„Když to nedáš, odloučí nás!“ okřikla jí její mladší sestra.
V tu chvíli Missuri prozřela, „Cože?“ zazoufala.
„Neboj, máš ještě dvě hodiny, to zvládnem. Vysvětlím ti všechno. Budeš připravená a uspěješ!“ řekla Sunai rozhodně.
„Vlastně máme jen třičtvrtě hodiny,“ opravila ji zelenoočka. Sunai nechápavě zamrkala.
„Có?“ vyjekla náhle, „Kolik je!?“
„Dvacet minut po páté…“ opáčila Missuri nevinně.
Sunai povzdychla, popadla sestru za ruku, načež ji odtáhla k jejich domu, aby měla na vysvětlování alespoň pohodlí a klid bez nechtěných očumovatelů, když čas ji chyběl.

* * * Tréninkový plac v Suně, 18 hodin a 10 minut
Gaara už byl na tréninkovém placu společně s třemi dalšími ninji a vyčkával. Jeden mladík, v němž šel poznat Ittetsu, podupával nedočkavě nohou. Dva další si povídali, takže možná ani nepostřehli, že má dívka zpoždění, zatímco Gaara čekal s kamennou tváří.
„Vážně je důvěryhodná, když se ani nesnaží přijít včas?“ tázal se Ittetsu chytře.
„Dáme jim... tedy jí ještě deset minut,“ opáčil Kazekage, stále koukaje pod písečnou branku, jež byla vchodem k tréninkovému placu.
Ittetsu tiše zavrčel, načež se začal dívat také tam, kam hleděl jeho nadřízený.

„Promiňte, promiňte!“ křičela náhle rychle se blížící šmouha. Za necelou minutu už stanula u nich v závanu písečných zrníček, které rozvířila svým zběsilým během a rychlým zastavením před čtyřmi osobami. Když písečný závan ustal, šla spatřit konečně tmavovlasá dívka, která se zmoženě držela za kolena a sotva popadala dech.
„Aspoň si dorazila,“ opáčil Gaara vyrovnaně, „Můžeme tedy začít?“
„Hai!“ vyřkla okamžitě.
„Fajn. Tohle jsou bratři Kannagi, se kterými budeš bojovat. Mají hodnost chuuninů a jsou dost zběhlí v bojích. Dá se tak nějak říct, že jsou pro Písečnou pýchou. A podle tvého výkonu v boji dostaneš hodnost. Samozřejmě, že tu nejde o vítězství, ale o to jak si celkově povedeš. A proto tu jsem já a tady Ittetsu… Jestli něco nechápeš, ptej se,“ konstatoval rudovlasý.
„Takže mám bojovat tak, jak umím s těmahle dvěma a to je celé?“ tázala se.
Gaara kývl, ‚Člověk s hodností genina nemá šanci je zabít a zkušený shinobi se může ovládnout, takže pokud v boji zemřou, budu ji muset z vesnice vykázat, ne-li zabít. Tohle je dodatečná zkouška, protože jsme v ověřování moc neuspěli… Každý nepřítel by nás chtěl určitě oslabit o tyhle dva, proto jsem je vybral,‘ zapřemýšlel, když si ji rentgenově prohlížel, ‚Jestli ucítím sebemenší touhu po jejich smrti, zasáhnu!‘ ujistil se ještě.
„Kazekage-sama?“ tázalo se mladší dvojče, které mělo husté písčité vlasy a zářivé modré oči.
„Hm?“ obrátil k němu rudovlasý zrak.
„Máme se držet zpátky?“ optal se nevinně, „Přeci jen jsme dva.“
„Hé? Jsi neposlouchal nebo co?“ okřikl jej mladík s rozčepýřenými černými vlasy a neobvykle zelenýma očima, jež byl jeho starším dvojčetem.
„A ty snad jo? Pořád si do mě něco hučel, že ani nevím, jestli něco z toho, co tu Gaara-sama řekl, nebylo na nás… Vím jen to, co nám řekl, když si nás zavolal,“ opáčil modrooký k bratrovi.
Černovlasý povzdychl a otočil se zvědavě ke Gaarovi, co na to odpoví.
„Ach,“ špitl Gaara se zavřenýma očima, „Dle situace. Nemusíte se držet zpátky, ale zase ji nechte, aby něco provedla, abychom měli prostor k určení hodnosti.“
„Oukej,“ řekl mladší z Kannagiů a se zapálením do boje, které šlo vyčíst z jeho očí, se podíval na dívku před ním.
„Dobře, tak to asi někdo odstartujte,“ opáčil i černovlasý, načež se podíval ještě na bratra, „Hiro, ty se připrav!“
„Jasně, Takashi,“ vrátil mu zmíněný.
„Kazekage-sama, prosím odeberte se do bezpečné vzdálenosti. Já to odstartuji,“ oznámil Ittetsu. Gaara kývl a odkráčel ke straně, kde se opřel o zeď placu a bez výrazu hleděl před sebe.
„Tak… jste připraveni?“ tázal se Ittetsu přítomné trojice.
„Hai!“
„Jasně.“
„Sámo,“ hlesli všichni, počínaje nejstarším a zakončeni nejmladším – Missuri, Takashi, Takahiro.
„Dobrá, pak začneme,“ říkal, zatímco se pomalu vzdaloval, „Tři. Dva. Jedna… Teď!“ křikl, načež se bleskurychle otočil a pelášil ke Kazekagemu.
Mezitím se bratři ďábelsky usmáli.
Takashi udělal několik pečetí, zatímco jeho bratr se skrčil za jeho zády, kde měl ruce do pečetě koně a zavřené oči. Na něco se soustředil.
„Fuuton: Sensou no Ryuu*!“ vykřikl starší, když dodělal potřebné pečetě. Hiro zatím stále klečel na místě, když jej bratr prozatímně chránil svými technikami.
Na Missuri se v tu ránu vyřítil téměř neviditelný drak, „Ups!“ vydechla, když zaregistrovala nepatrný vítr, který se vyřítil z mladíkova fouknutí. Zanedlouho se musela podívat nad sebe, neboť se tam rýsovala obrovská dračí hlava. Vykuleně na něj hleděla, dokud se proti ní nevyřítil. V tu ránu sebou škubla a poté se zamračila, načež vytáhla z kapsičky, kterou měla připevněnou na černých kraťasech, jeden kunai, který bleskurychle vyhodila vstříc k blížícímu se drakovi.
Kunai byl při střetu okamžitě roztříštěn na miliony kousíčků, což dalo Missuri potřebné informace. Usmála se.
„Fuuton: Kaizen Hashi**!“ řekla si v duchu, když si vzala do rukou tři shurikeny, které následně obalila větrným ostřím. Na místo toho, aby je však mrštila na blížícího se draka, hodila je po Takashim.
Hned poté před sebe dala ruce jako bariéru se slovy: „Fuuton: Tatsumaki**!“
Před jejíma rukama se následně objevila silná tornáda. Posléze ještě poskočila o pár kroků dozadu, načež je vyslala proti drakovi. Pár centimetrů od ní nastal střet větrných technik.
Mezitím na Takashiho letěly ony shurikeny. Než stačil cokoliv udělat na svou ochranu, stoupl si před něj Hiro a pouhou rukou je odklonil zpět k dívce. Stále při tom měl zavřené oči, načež je konečně otevřel.
Místo obvyklé černé zornice do tvaru kruhu, měl pěticípou hvězdu, jejíž cípy se protáhly až ke konci duhovky, takže jeho oči byly teď více černé než modré, jelikož modrá místa zdobily ještě černé tečky. Na kůži pod okem měl ještě modrou tenkou čárku.
Zaculil se na dívku, když se na ní vrhla její technika. Posléze se chlapci chytli za ruku a ono spojení dali do prostoru před sebou tak, jakoby na Missuri mířili. Volnýma rukama společně začali tvořit ještě pečetě.
Mezitím po dívčině tváři stekla kapka potu, když čelila ještě větrnému drakovi, takže se stěží stihla vyhnout jednomu svému shurikenu, zatímco zbylí dva ji poranily. Jeden ji pouze šlehl větrným ostřím, zatímco ten druhý se jí zabodl do nohy. Mírně sykla bolestí, načež zavrávorala. Její tornáda pomalu začaly pod náporem draka mizet. Podcenila jeho sílu..
„Nami!“ dořekli v tentýž okamžik chlapci své ‚zaříkávání‘, načež z jejich spojených rukou vylétly zkombinované paprsky z blesků a vody. Posléze chlapci spojili i druhé ruce, které do té doby využívali pro tvoření pečetí, a hned poté i z nich vylétlo to samé. Avšak s tím rozdílem, že se jednalo o kombinaci ohně a větru.
Mezitím větrný drak zmizel. Práci odvést pozornost provedl dokonale. Missuri tedy unaveně klekla na jedno koleno, a když se podívala na své oponenty, spatřila další útok. Rychle si stoupla, načež uviděla, jak se k ní blíží proudy z živlů.
„Do háje!“ zaklela a rychle udělala pár kroků dozadu.
Bohužel při její vrávoravé chůzi zakopla o menší kámen, takže si to namířila k zemi. V tu chvíli spatřila, že se i jejich techniky trochu pohnuly. Usoudila tedy, že i kdyby se pokusila uhnout, měla by pouze minimální šanci, že by jí to nezasáhlo, neboť to mladíci ovládali ručně.
V sedě vykuleně hleděla na blížící se techniku. Tohle nemá šanci vyhrát.
‚Jsou příliš silní… Jak jim mám kruci čelit? Jsou přehnaně sehraní…‘ zapřemýšlela, když už techniky byly pár kroků od ní. Poté změnila vystrašený výraz za odhodlaný. Pak už jí jen pohltila písečná clona z nárazu techniky. Oba sourozenci v tu ránu svěsili dlaně k zemi, neboť věděli, že jejich techniky narazily.
Když oblak ustoupil, zahlédli dvě díry. Z té přední posléze vylezla dívka. Její ruce obalovaly emeraldové plameny, zatímco z té větší díry se čoudilo. Bylo nadmíru jasné, že těsně před tím, než Missuri technika zranila, pomocí Kobushi (Sunainino vydání se jmenuje Fūjīro Kobushi - znáte) udělala do země díru, takže jejich technika minula svůj cíl pouze o fous.
„Páni…“ hlesl Takahiro.
„Seš první, koho napadlo se schovat do země,“ opáčil starší z bratrů, „Většinou se snažili zdrhnout anebo nás napadnout.“
Missuri se udýchaně usmála.
„Většinou jim to teda taky bylo prd platný, ale celkově si šestá, kdo se tomu dokázal vyhnout s minimálním zraněním,“ vysvětlil zase Hiro.
„Kdo ještě?“ tázala se vyčerpaně.
„Tak Kazekage-sama samozřejmě,“ odpověděl Takashi.
„Jo no… toho jsme ani neudýchali,“ přiznal hyperaktivně opět ten druhý.
„Tak, tak,“ přitakal černovlasý, „Dále pak to byl Uchiha Itachi… taktéž bez zranění a pak ještě Sunai. Ale to bylo, když jsme to teprve nacvičovali. Udělala to tak, že se rozeběhla proti kmeni stromu, vylezla na něj a skočila pozadu, takže jsme trefili strom. Takže něco podobnýho jako teď ty,“ zasmál se.
„Aha,“ odvětila s úsměvem, „A počkat… Itachi? Sun a Gaara byli asi jen trénink, ale s ním šlo o život, ne?“
„Potkali jsme ho před rokem. Dost nás zmordoval, ale kupodivu nezabil, i když měl hodně příležitostí.“
Missuri chápavě kývla hlavou, „A říkal jsi, že jich bylo přede mnou pět, ne? To jsou tři.“
„Ano, ale ti další to dali jen s tím, že je to zranilo… A to šlo o nějakého Kabuta a myslím, že ten druhý se jmenoval Neji,“ dokončil Hiro.
„Aha,“ špitla Missuri chápavou hlásku.
„No, ale teď už dost řečí. Měli bychom pokračovat,“ dodal Takashi.
Missuri kývla a postavila se do bojové pozice.
Ač to byl zatím pouhý začátek, už byla dost na dně.

* * *
Až za další hodinu se z tréninkového placu dostala k domu.
Celá špinavá a od šrámů se doplazila ke vstupním dveřím, do kterých následně vstoupila.
„Tak jak to šlo?“ tázala se okamžitě Sunai.
„Děsně! Totálně mě rozsekali!“ vypálila na ní okamžitě Missuri.
„S kým jsi to bojovala?“
„S Takahirem a Takashim. Sice to byli kluci pohlední, ale taky pořádně drsní! Jsem ráda, že jsem vyvázla vůbec živá!“
„Jó, tak bratři Kannagi, jo? Tak to sis užila určitě dobrej boj… Ten mladší má Raiton a Katon, zatímco starší Fuuton a Suiton, takže se technicky dost dobře doplňují. Hiro má ještě Kekkei-Genkai Goshigan*, jestli si ho teda viděla. Jde o Doujutsu,“ pronesla Sunai zamyšleně.
„Jo, všechno vím. Dost se předvedli, zatímco já vůbec… Ani Rippurugan** jsem neudělala!“ hlesla tmavovláska zmoženě.
Sunai se uchechtla, „A teda jak jsi dopadla?“
„Dost rozjímali, co mi mají dát za hodnost, ale Gaara byl pro chuunina, tak ho ze mě taky udělali,“ opáčila, „Vidíš… mám i čelenku,“ vytáhla poté z kapsičky ochrannou čelenku se znakem Suny.
Sunai se musela usmát, načež radostně sestru objala.
„Au!“ hekla Missuri, „Je ze mě teď mrzák, tak si dej pohov, ségra,“ odvětila, takže ji Sunai poslechla.
„Fajn,“ špitla hnědovláska, „Ale zejtra se stejně zastav na hromadným tréninku!“ rozkázala.
Missu jen se zmoženým ‚Hai‘ odcupitala ke schodům, vedoucím do chodby s jejím pokojem.
Sunai na ní ještě chvíli hleděla, než se také odebrala k sobě. Strýček si to totiž už dobrou půl hodinu vychrapoval na gauči v obýváku.

* * * Tréninkový plac v Suně, poledne
*Špity, špit*
Přes celý plac se ozýval především zvuk mluvy, jak si přítomní povídali, čímž se vlastně přehlušovali navzájem.
A jakmile odbila dvanáctá hodina, jeden z trenérů vyzdvihl ruce a zatleskal.
Bohužel pro něj zbystřila pouze třetina přítomných, neboť ostatní stále skupinově žvatlali.
Sunai, jež stála právě vedle černovlasého, si instinktivně zacpala uši, neboť byl právě onen mladík tak nasupený, že následně dal čtyři prsty do úst a hlasitě zapískal.
„A ticho!“ křikl poté.
Všichni se poté začali utišovat a pozorně hledět dopředu.
„Fajn,“ pípl už značně tišeji, „Blíží se válka, což určitě všichni víte! A proto se dnes koná tenhle skupinový trénink! Všem ostatním vesnicím ukážem, že Suna je nejlepší!“
„Jóó!“ vrátilo se mu sborově.
„Takže,“ pokračoval tentokrát jiný trenér, Kankurou, „Teď se rozdělíme na šest oddílů! Sami se rozhodněte, co chcete zdokonalovat… Beztak je dost možné, že ve válce budete rozmístěni úplně jinak, ale i tak vám tenhle trénink bude určitě prospěšný.“
„A já vám teď sdělím ty skupiny,“ opáčila Sunai, „Když se porozhlédnete po placu, uvidíte šest vlajek… Červená vlajka je pro zdokonalování Genjutsu a dalších iluzorních technik. Zelená patří skupině, která je zběhlá v medicíně… Modrá je pro boj z blízka. Žlutá je pro ty, kteří se chtějí pořádně naučit používat své elementy… Bílá je vyhrazena pro pečetící tým a jelikož jsme Suna a máme tedy mnoho skvělých ninjů, kteří se zabývají boji s loutkami, pak poslední černá vlajka patří právě jim,“ podala všem informace o oddílech, načež si všichni začali cosi šuškat.
„Když půjdem k loutkařům, určitě budem mít za trenéra Kankura, co?“
„To jo, no! Ale já bych šel asi na živly nebo na taijutsu.“
„Živly, ka? To budem mít asi bratry Kannagi nebo Taruku!“
„Fakt? Tak to jdu k nim! Taruka je hrdinka, která ovládá čtyři z elementů… to bude učení zábava!“
„Dobře, dobře… Pomalu se rozhodněte a shlukněte se u dané vlajky… Ti, co zapomněli jaká vlajka patří čemu, tak je na ní vždy kanji s daným zaměřením,“ oznámil opět Kankurou, načež se otočil k brunetce po jeho levici.
Učni se začali pomalu rozcházet k daným vlajkám, zatímco mistři si dávali uprostřed, kde měli postavený stolek, polední pauzičku s kafíčkem. Užívali si, než budou muset celý čas před začátkem války strávit na zdokonalováním obyvatel.
„Hej, Sun. Jak to klape s bráškou?“ tázal se brunet s fialovým make-upem zvědavě.
Sunai okamžitě zrudla, vykulila oči a otevřela i ústa, „No… nijak? Ale zároveň i fajn?“ špitla zasněně.
Kankurou ji následně poplácal něžně po zádech, „Neboj se toho… Jdi do něj!“ vybízel ji. Sunai okamžitě zrudla ještě víc.
„Ale Kankurou!“ okřikla jej hrdinka vesnice, Taruka.
„Ó, promiň zlato! Už se ti jdu věnovat!“ zavrněl brunet jako kocour.
Taruka si povzdychla, „Nefandi si zas tolik, hezoune!“ pronesla, když ho od sebe mírně odstrkávala, ale mladík se prostě odehnat nedal.
„Myslím, že je už čas, tak neblbněte a poďme!“ okřikl všechny černovlasý mladík, který předtím promluvil jako první.
Trenéři se ohlédli a když zjistili, že všichni už čekají rozčleněni do skupin, nechali rozhovor tam, kde vázl a přesunuli se ke své skupině.
Zanedlouho už různé oddíly jely v plném proudu.

Genjutsu – hlavní trenér Ittetsu. Málo učňů.
Lékařské jutsu – hl. trenér Sari. Málo…
Taijutsu – hl. Sunai, pomocník Baki. Hodně.
Elementy – Taruka + bratři Kannagi. Nejvíce lidí.
Pečetící tým – Maki. Málo.
Loutky – Kankurou, pomocníci Yaoki a Korobi. Hodně.

_______________
* Fuuton: Sensou no Ryuu - Živel větru: Válečný drak
Goshigan - Sloučení Go (pět) a Hoshi (hvězda)
** Fuuton: Kaizen Hashi - Živel větru: Vylepšení ostří
Fuuton: Tatsumaki - Živel větru: Tornádo
Rippurugan - Rippuru (vlnění) - volně přeloženo jako vlnící se sféra

Taruka - Mladší sestra Pakury, vymyšlená samozřejmě xD
Yaoki a Korobi - Vyskytují se v díle 182 v Shippuudenu
Ostatní by jste znát měli...
Plus nevíme, jaké schopnosti má Ittetsu, tak jsem mu dala Genjutsu