Legenda o Bruce Leem 01

Skrytý obsah

I když to tak zezačátku nevypadá, bude to hlavně o Leem ;)

Zapadalo slunce, když mladý ninja oteřel své blankytně modré oči. Strašně ho bolela hlava a nemohl si na nic vzpomenout. Co se stalo? Kde to jsem? Au, moje hlava. Rozhlédl se po pokoji. Byl mu nějak povědomý... odkud ho zná? A pak si to uvědomil. Je přece v Konoze! Přesněji řečeno v nemocnici, ale jak se sem dostal?
Vstal, když si všiml, že vedlejší dvě místa jsou také obsazená. Co? Tlustobočnatec a Sakura? Co se krucinál stalo? Dráždilo ho, že neví co se tu děje, tak se vydal na recepci doufaje, že se tam aspoň něco doví. Když dorszil na recepci, uviděl tam Ino. Ta zrovna něco hledala v papírech a tak si ho hned nevšmla.
„Ehm, Ino?“ oslovil dívku nejistě. Ta zvedla hlavu a chvíli na něj zaraženě koukala, pak jako by se probrala z toho, že ho vidí, vyskočila a vrhla se mu okolo krku. Tohle tedy opravdu nečekal, navíc zrovna od ní, která od něj měla vždy určitý odstup.

„Ty ses probral!“ Visela mu na krku se slzami na krajíčku. „Už sme nedoufali, že se z toho někdo dostane,“ řekla a očidně se už dost vzpamatoala, protože od něj odstoupila a zahleděla se na něj.
„Jak je Sakuře a Leemu? Probrali se taky nebo...?“ zakroutil jsem hlavou, čímž sem ji umlčel. „Pokud vím tak ne. Ino co se stalo?“
„Ty si to nepamatuješ?“ zahleděla se mu do obličeje překvapeně blondýnka.
„Ne, jinak bych se asi neptal,“ odpověděl ji kousavě.
„Nemusíš být tak protivný,“ zatvářila se dotčeně. „Bohužel s tím ti nepomůžu, sami nevíme co se stalo, našli jsme vás nedaleko vesnice v kráteru, který asi udělala Sakura.“
„Hmmm,“ řekl jsem zamyšleně. „Kde je bábi Tsunade?“
„No vidíš, málem bych zapomněla, muím jí hned oznámit, že jsi se probral, tak já půjdu.“
„Počkej a to tu nikdo nezůstane?“ zeptal jsem se udiveně. Ino nakrčila obočí a odpověděla. „Asi za deset minut mi končí směna, myslíš že bys to tu mohl ohlídat? Jak se vůbec cítíš?“ zeptala se najednou starostlivě a zkoumavě si mě měřila.
„Je mi vcelku fajn, jenom mám pocit, jako by mě do hlavy kopl kůň. Jo a klidně tu počkám, není problém, klidně bych šel za bábi sám, ale pochybuju, že bys mě pustila co?“ušklíbl jsem se na ni provokativně. Neodpověděla, jen se na oplátku taky ušklíbla. Byl to ten úšklebek typu- zkusil bys to a byl bys zpátky v posteli dřív, než bys došel ke dveřím.
„Fajn, za chvíli jsem zpátky.“ Odešla a já si sedl na její místo. Z nudy jsem se zahleděl do papírů, které si četla Ino. Byl to seznam právě přijatých pacientů. Hmm, asi bych si to neměl číst, jinak když to Ino s bábi zjistí, tak mi dají co proto. Raději jsem papíry odložil, opřel jsem se do křesla, zavřel oči a čekal.

Probudilo mě proplesknutí po tváři. „Ééééé, co je datebayo! Zakřičel jsem a přepadl přez židli. Vzhlédl jsem a nad sebou spatřil naštvanou Ino a zvědavě se tvářící Tsunade a Kakashiho. „Missttře Kakashi, co tu děláte?“ zeptaj jsem se překvapeně a kývl na pozdrav Tsunade. Ta na to nijak nereagovala a dál mě zvědavě pozorovala.
„Coby, můj student se vzbudí po kómě, tak jsem si řekl, že si s tebou příjdu zahrát kámen, nůžky papír. Vstaneš sám, nebo ti máme pomoct? Nebo tam snad ležíš naschvál?“ Měl jsem pocit, že se při těch slovech uklíbl, ale kvůli jeho masce jsem si tím nebyl jistý.
„To víte sensei, to je moje oblíbená zábava válet se takhle po zemi,“ odpověděl jsem mu kousavě a nasadil tvář anděla.
„Tak to by stačilo,“ ozvala se Tsunade. „Vypadáš, že jsi v pořádku, tak tady přestaň šaškovat a raději nám řekni, co jste tam kruci dělali.“
-----------------------

Sakura a Lee
„Lee, vstávej! Naruto zmizel!“ zařvala Sakura a vtrhla do Leeho pokoje.
„Jak to myslíš, že zmizel! Přece by nás tu jen tak nenechal!“ zděsil se Lee jen na to pomyšlení. Už rok se nacházeli v tomto podivném světě a nevěděli jak se dostat zpět.
„Tak jak to říkám! Mluvila jsem s ním, když tu ho najednou obklopila Kyuubiho čakra a on se jen tak vypařil! Třeba se díky němu vrátil a nějak nás odsud taky dostane,“ řekla Sakura s nadějí v hlase. Chtěla se už vrátit domů, tento svět se jí nelíbil, nemohla zde nijak kontrolovat čakru, proto se cítila oslabená. Lee na tom byl lépe, on čakru nikdy nevyužíval, ale i přesto už nebyl tak dobrý jako dřív. Jeho úžasná rychlost zmizela a s ní i otevírat osm bran.
„Co budeme dělat?“ řekli současně a bezradně se na sebe podívali.