NaruHina 03 - Hinata a Sakura

„Tak to jsem ráda, protože mě požádal, abychom vás nechali sami.“ Tohle Naruto udělal? pomyslela jsem si. „Ale,“ řekla jsem, „ proč?“
„Jak to myslíš proč?“ divila se Sakura.
„Proč?“ odvětila jsem, „protože vždycky miloval tebe.“

Sakura se na mě chvíli koukala. Zdálo se mi to, nebo jsem v jejích očích viděla bolest? Po chvíli se na mě smutně usmála a řekla: „To není už delší dobu tak docela pravda. Trávil se mnou veškerý svůj čas, protože jsme v jednom týmu, známe se hodně dlouho a spojoval nás slib co mi kdysi dal.“
Sasuke, pomyslela jsem si.
„Proto si asi ani neuvědomil, že mě dávno nemiluje. Měl mě pořád rád, ale jinak. Hodně jsem mu ublížila a to nemluvím o tom, co se stalo v zemi Železa. Proto teď chci, aby byl šťastný. Zaslouží si to. A jsem si jistá, že s tebou bude.“
Chvíli jsem na ni zamyšleně hleděla. Vypadala, že si něco vyčítá a zároveň mluvila s takovým zvláštním výrazem, který jsem si nedokázala zařadit.

„Sakuro,“ podívala se mi do očí, „co přesně k Narutovi cítíš ty?“ potřebovala jsem to vědět, abych se rozhodla, co udělám.
Překvapeně se na mě podívala, načež se zatvářila zmateně.„Já nevím, nejsem si jistá. Hrozně moc mi na něm záleži, položila bych za něj i svůj život.“
Zamyšleně jsem se na ni dívala a než stihla pokračovat, tak jsem řekla: „myslím, že ho miluješ, ale jinak než Sasukeho,“ řekla jsem jí se smutkem v očích. Jestli je to pravda, tak nevím co budu dělat.
„Možná máš pravdu, ale právě proto chci, aby byl s tebou.“
Překvapeně jsem se na ni znovu podívala. Dneska jsem byla překvapená pořád a to je teprve ráno. Asi mi vyčetla otázku v očích, a tak pokračovala: "Mám ho opravdu moc ráda a vím, co k němu cítíš. Už dlouho to vím, vlastně to věděli asi všichni kromě něj, proto nemám strach, že mu ublížíš. Já jsem mu ublížila už víc než dost.“

Čekala jsem co řekne dál, její slova na mě měla překvapivý účinek, ale ona mlčela. Takhle jsme seděly v tichu, každá ponořená do svých myšlenek dokud se nevrátila Ino ve společnosti Naruta a několika rybami a pár bylinkami. Naruto i já jsme zrudli, když jsme se na sebe podívali a Sakura s Ino se při pohledu na naši barvu začaly smát. Naruto na ně chvíli nechápavě civěl, ale pak mu to asi došlo a zrudl ještě víc. Při pohledu jak víc a víc rudne, že se mohl bez problémů rovnat i mě jsem se dala taky do smíchu. Chvíli nic neříkal, ale pak se rozesmál taky a sedl si vedle mě. Rozdělali jsme oheň a ryby jsme si upekli. Chutnali skvěle a ty bylinky co pozbírala Ino tomu dodávalý skvělou chuť. Uhasili jsme oheň a zamaskovali známky své předchozí přítomnosti, sice jsme byli skoro doma, ale i tak. Pak jsme vyrazily domů. Cesta nám trvala asi dvě hodiny, během níž jsme nemluvili, a já byla nervozní, co se stane dál. Rostla ve mě naděje, že bychom se mohli dát s Narutem dohromady a s tím co mi ráno řekla Sakura mé naděje o něco vzrostly. Když jsme dorazili do vesnice tak Sakura s Ino šli podat hlášení a my tak měli volno. Naruto mě trochu červený pozval na barbecue. Divila jsem se proč mě nepozval na rámen - koneckonců měl ho přece nejradši, ale i tak jsem přijala. Dohodli jsme se na osmou večer.

Cestou domů jsem přemýšlela co si vzít na sebe. Nemohla jsem se rozhodnout, úplně na všem mi něco vadilo. Jedny šaty byly moc vyzívavé, další moc dlouhé, u jiných se mi zase nelíbila barva nebo střich. Nakonec jsem se rozhodla pro svoje normální oblečení. Černé tepláky a fialovou mikinu. Jen sem si vzala jiné triko, tílko, ten den bylo totiž hodně teplo a já se nechtěla cítit nepohodlně. Když jsem se rozhodla, co si teda obleču, tak jsem zamířila do koupelny. Nikdo nebyl doma tak jsem se na hodinu naložila do vany a relaxovala jsem. Byla jsem unavená, ale zároveň plná života. Nemohla jsem se dočkat večera, i když jsem byla docela nervózní. Ve smluvený čas mě vyzvedl a šli jsme. Když jsme došli, nestačila jsem se divit. Měli jsme zarezervovaný stůl pro dva, tak aby na nás nikdo neviděl a málokdo nás slyšel.
„Jak?“ podívala jsem se na Naruta, věděla jsem totiž, že rezervaci zrovna na toto místo musíte objednat aspoň dva dny dopředu, bylo totiž oblíbené právě u párů.
Šibalsky se usmál a odpověděl: „Když jsme předávali ty zločince Leemu, Nejimu a Kibovi, tak jsem poprosil Nejiho, aby to zařídil.“
„A on souhlasil?“ divila jsem se.
„Jo a dokonce mi řekl, že už bylo načase“,řekl s úšklebkem na rtech. Nestačila jsem se divit, i když by mě to asi nemělo tak překvapit, zvlášť ne po tom, co mě vylákal na trénink aby mi Narutův klon předal vzkaz.

Sedli jsme si a objednali. Byla jsem trochu nervózní z toho, co bude následovat, co kdyby někdo přišel? byla jsem si jistá, že kdyby tam někdo došel, tak bych nemohla mluvit. Už jen to že budu mluvit s ním, a kdyby u toho měl ještě někdo být... nedokázala jsem si to ani představit.
Naruto si mě chvíli bedlivě prolížel a pak se zeptal:„Co je Hin? Si nějaká nesvá,“ řekl sebevědomě, ale já si všimla, že i tak lehce zčervenal. Opravdu nepatrně, skoro bych si toho ani nevšimla. Asi nejsem jediná nervózní.
Trochu jsem se usmála a řekla: „Chci s tebou mluvit, ale napadlo mě, co by se stalo, kdyby přišel někdo koho známe. To bych asi nezvládla moc mluvit.“
Podíval se na mě trochu překvapeně a řekl:„Toho bych se nebál. Nepřijde dokonce ani Choji, a to je to jeho nejoblíbenější podnik. Neji se snažil, asi ho to napalo, zná tě totiž dobře,“ znovu se ušklíbl.
Já se usmála a chvíli jsme čekali v příjemném tichu. Donesli nám jídlo, když se ozval Naruto: „Hinato, já...“ napjatě jsem čekala, co bude následovat.
„Se ti chci omluvit.“
Srdce mi spadlo do kalhot. Věděla jsem to. Nemiluje mě, ale co potom znamenalo to ráno? Bylo mi pomalu do breku, ale ovládla jsem se.