NaruHina 02- Narutova smělost

Procházeli jsme se po vesnici, až jsme došly ke květinářství, které patřilo Ininým rodičům. Tak jsme se zastavili, protože jsme zaslechli o čem Sakura a Ino mluví. Povídali si o Sasukem. Přidali jsme se k nim a zapojili se do rozhovoru. Sasuke se momentálně nachází ve věznici v Konoze, ale brzy by ho měli pustit. Naruto se Sakurou za ním často chodí- tak často jak jim to Hokage dovolí. Naruto tvrdí, že bez něj by Uchihy nikdy neporazil.

I přes to všechno čím si Naruto se Sakurou kvůli němu prošli, odpustili mu. Odpustili mu i všichni ostatní, nejen kvůli Narutovi ale hlavně díky jeho činům. Bez něj by se asi Narutovi s Kakashim, Gaiem a Beem nepovedlo Uchihy porazit. S Itachim zrušili Edo Tensei, ale Madara se z něj zcela vymanil a spojil se s Obitem. Naruto zrovna za pomoci ostatních a Kuramy s nimi bojoval. Kurama, Kyuubiho pravé jméno. Naruto ho řekl jen několika lidem - těm, kterým věřil a dobře je znal. Pořád nemůžu uvěřit, že patřím mezi ně. Sasuke tam dorazil na poslední chvíli. Díky své předešlé práci s Obitem, který si myslel, že je na jeho straně, ho dokázal překvapit a zabít. Madaru zaměstnával Bee a Juubiho Naruto. Kakashi měl za úkol, sehnat někoho z klanu Nara. S jejich pomocí Naruto zapečetil Juubiho do Madary a toho zapečetila pečetící jednotka. Nevěřila jsem, že že je už konec, ale bylo to tak.

Byla to hrozná zkušenost, nejednou jsem myslela, že zemřu já, nebo někdo mě drahý, což se naštěstí nestalo. Všichni mí přátelé jsou velmi silní a to taky díky Narutovi. Postupem času jak se zlepšoval se ho všichni snažili dohnat. Já si to uvědomila už když jsem ho uviděla poprvé. Jako malá holčička jsem viděla jak se na něj dospělí dívají. Nevěděla jsem proč a on to taky nevěděl. Potom co mě zachránil před třemi kluky co mě šikanovali, kvůli hloupé převrhnuté zmrzlině, sem se do něj zamilovala. Líbilo se mi na něm jeho odhodlání nikdy se nevzdat, které má dodnes. Díky němu změnil mnoho lidí a to nejen z naší vesnice. Já byla první co změnil. Chtěla sem zesílit, aby si mě všiml, aby mě měl rád a já mohla být s ním. I když jsem zesílila nestačilo to. I když postupem času si mě všiml, nestačilo to kvůli mé plachosti. Bála jsem se říct mu co k němu cítím z jednoho prostého důvodu - Sakura. Miloval ji, ale ona byla blázen do Sasukeho. Změnilo se to až v den kdy bojoval s Peinem. byla jsem si téměř jistá, že zemřu, ale pro něj jsem to udělala s radostí. Rozhodla jsem se mu alespoň před smrtí vyjevit své city.

Navždy ale budu vzpomínat, co se událo právě před měsícem. Ten den byl nejšťastnější a zároveň nejzmatenější v celém mém životě. Měla jsem misi. Spolu s Narutem, Sakurou a Ino. Naší misí bylo osvobodit vesničany, které utlačovaly nájemní ninjové. Sakura s Ino tam byli poslány za účelem ošetřování raněných, Naruto jako obrana a já jako průzkumný ninja jsem měla za úkol zjistit polohu nepřátel, jejich počet a pozice. Všechno šlo celkem hladce, nepřátelé nebyli extra silní takže jsme na ně nespotřebovali ani příliš čakry. Většinu ninjů jsme zabili, ale pár sme jich poslali zpět do Konohy. Vyzvedli je Lee, Kiba a Neji, kteří se právě vraceli z mise. Ve vesnici jsme zůstali týden, než se ošetřili všichni zranění a bylo jisté, že nenastanou u nikoho vážné komplikace se kterými by si nemohli poradit jejich doktoři. Po týdnu jsme se tedy vraceli, ale zastihla nás bouře. Byli jsme už nedaleko Konohy, navíc jsem v této oblasti trénovala s mou sestrou Hanabi takže jsem nás hned navedla na místo o kterém jsem věděla, že jsou jeskyně. Byly tam dvě malé jeskyňky, každá tak pro dvě osoby, možná i pro tři kdyby to byli děti. Ino se Sakurou hned obsadily tu menší a rozdělali si tam malinký oheň. Doufala jsem, že bych mohla být v jeskyni s nimi, ale už tak se tam sotva vešly ony dvě. Tak jsem zůstala v jeskyni s Narutem. Po
vzoru holek jsme si i my rozdělali oheň a aby jsme ušetřili místo lehli jsme si vedle sebe. Chvíli jsme si povídali a pak jsme šli spát.

Ráno jsem se probudila a nestačila jsem se divit. Naruto mě objímal! a když jsem se chtěla zkusit vykroutit tak mě sevřel ještě víc. Nebyla jsem si jistá jestli spí, nebo je vzůru protože se usmíval a to mě dost vyvádělo z míry. Tak jsem se uvolnila a opřela jsem se o něj. Jeho úsměv se rozšířil. Dívala jsem se mu do obličeje a čekala co bude dál. Po chvíli otevřel oči a usmál se. Popřál mi dobré ráno, ale pořád mě nepouštěl. Když sem se ho zeptala jestli mě hodlá pustit, zakroutil hlavou a usmál se. Já zrudla a šťouchla jsem ho. Ušklíbl se a políbil mě. Ztuhla jsem, ale po chvilce jsem mu polibek začala oplácet. Líbaly jsme se dlouho, nejdříve jemně a váhavě postupně to bylo čím dál vášnivější, ale pak jsme uslyšely jak vstávají Ino se Sakurou a odtrhli sme se od sebe. Já byla celá rudá a těžce jsem oddechovala, ale on na tom nebyl o nic líp. Schovala jsem se do spacáku a on to nechal být.
Aktivovala jsem Byakugan a sledovala ho. Chvíli se díval na můj spacák, ale pak se radostně usmál- tak moc jak jsem to u něj ještě nezažila a vstal. Uklidil ohniště a šel se podívat asi po něčem k jídlu.

Jakmile odešel, tak jsem vstala a šla se podívat na holky. Už byly vzhůru a a měly sbaleno. Sakura se mě zeptala jestli jsem v pořádku, byla jsem totiž ještě trochu rudá po polibku s Narutem. Řekla jsem jí, že jsem v pořádku a ona se usmála. Byl to takový úsměv... jako kdyby to věděla. Mrkla na Ino a ta přikývla. Zeptaly se mě kde je Naruto, tak jsem jim řekla, že šel zřejmě najít něco k snídani. Ino se usmála a odešla. Sakura se na mě zkoumavě podívala a usmála se zase tím úsměvem.

"Tak co, jaké to bylo?" Nechápavě jsem se na ni podívala. Sakura si povzdechla a řekla:
"Naruto tě políbil ne? Nebo nesebral odvahu?" Koukala jsem na ni a málem mi spadla brada. Celá jsem zrůžověla a přikývla jsem.
"Tak to jsem ráda, protože mě požádal, abychom vás nechali sami." Tohle, že Naruto udělal? pomyslela jsem si.
"Ale", řekla jsem, "proč?"
"Jak to myslíš proč?" divila se Sakura. "Proč?" odvětila jsem "protože Naruto vždycky miloval tebe."