Banda tupců 24

Konoha, hlavní nádraží.
„Fůj mám to úplně všude. Kisame to se neumíš ovládat?“
„Koukám brácha, že si nám hezky zezelenal,“ šklebil se na svého staršího sourozence Sasuke, kterému se včas podařilo uhnout před rybákovou sprškou.
„Moje výpisy! To ti nedaruju. Už teď jseš mrtvá ryba!“ vyhrožoval Kakuzka a snažil se o záchranu svých posledních cenných listin.
„Všichni ven! Ven povídám,“ rozkázal vůdce a přitom se snažil uklidnit šokovaného řidiče autobusu „Promiňte. Hluboce se za ně omlouvám.“
„Omluva? A ta mi vyčistí sedadla jak?“ vztekal se muž.
„Ujišťuji vás, že škody do posledního centu zaplatíme,“ zakončil jejich dohodu Pein a raději se honem uklidil z dosahu řidičova vražedného pohledu. Tomu nakonec nezbývalo nic než odjet i se znečištěným povozem a doufat, že až potká na přechodu partu šílenců v pláštích s rudými mraky, selžou mu brzdy.
„Tak to byla ta nejtrapnější situace ze které jsem vás musel kdy tahat. Doufám, že projevíte alespoň trochu vděku.“
„Nebyl ten dědek trochu náročnej? Být po mém tak za takový blbý keci bych ho už rovnou odkrouhnul,“ prohodil Sasuke a vytáhl si z kapes balíček žvýkaček „Ňák nám měkneš šéfíku.“
„Dej to sem!“ vyškubl mu žvýkačky z rukou.
„Hej ty sou moje! Ukradni si svý Děravá hlavo!“
„No počkej já tě naučím slušnosti k nadřízeným ty-,“ vztekal se zrzek, ale to už ho loutkař šťoucháním do zad upozorňoval, že je čas vyrazit.
„Nech toho! Jo já vím Sasori. Nejdřív ale musíme jít s Konan do banky vybrat peníze na vstupný. Takže vás tu chvíli necháme o samotě. A nebo lépe: mám tu sebou mapu, kterou vám dám aby jste správně trefili před muzeum. Pro jistotu jsem to místo zakroužkoval tlustou červenou fixou a napsal tam "ZDE SRAZ!" aby nedošlo k nesrovnalostem. Za půl hodiny se tam musíme všichni sejít jinak to celé odpískám a jede se zpátky domů. Rozuměli jste?“ ujišťoval se raději předem Pein. Na to mu to většina odkývala.
„Výborně. Takže kdo z vás je dostatečně svéprávný aby svou skupinu dokázal včas dovést na místo srazu? Nepočítám-li ovšem Hidana, kterému neměli občanku vydat ani ve dvaceti.“
„Ssst Tobi přihlaš se,“ radil maskovanému do ucha DeiDei.
„Miláčku, Tobi se hlásí,“ upozornila svého partnera modrovláska.
„Říkal jsem svéprávný,“ zavrtěl hlavou šéf a ohlížel se po dobrovolnících „Nikdo? No dobrá. Položím to sem před vás a pak se dohodněte kdo si jí vezme na starost. Na tohle už nemám čas. Mějte se!“
Na to zanechal celou bandu o samotě a vydal se s Konan směrem k bance.
„Tak ... kdo nás povede?“ ozval se Sasori.

***
„No a kudy tedy teď Itachi?“
„Počkejte. Teď jsme tady ... nebo ... nebo snad tady?“ snažil se rudoočko najít svou pozici na mapě.
„Neříkej, že jsme se ztratili?“ zhrozil se Kakuzák a díval se na hodinky „Zatraceně. Zbývá už jen 10 minut.“
„Tak nás zaveď k tomu místu označeného červeným kroužkem,“ poradil mu Sasori.
„Jakým kroužkem?“ otočil se překvapeně Ita.
„Cože!“
„Promiňte lidi, ale mě to všechno splývá,“ omlouval se Uchiha.
„KTERÝ idiot navrhl Itachiho nést tu mapu?!“ nabíral loutkař v obličeji barvu svých vlasů „Tos byl ty Sasuke?!“
„Muhaha copak nevíte vy chytráci, že uživatel se zapnutým Sharinganem vidí vše v rudé,“ chytal se za břicho Sasuke „Kdyby jste se teď viděli, jak se tváříte.“
„Kisame davám ti povolení utopit tuhle malou krysu.“
„Itachi dej mi tu mapu. Já nás tam zavedu,“ vyškubl mu Deidara plánek z rukou.
„To nemá stejnak cenu. Zbývají 2 minuty,“ měřil čas Skrblík „Nikdy tam nestihnem dojít včas.“
„Nač chodit, když můžeme letět,“ zašklebil se Dei a vytáhl z kapes slušnou hromadu jílu, kterou v mžiku proměnil ve vzdušný transport:
„Pánové nastupovat!“

***
U muzea.
„To je dost že jdete!“ přivítal je tradičním způsobem leader-sama, jen co skupinka přistála na rohu ulice „Ale máte štěstí. Díky tomu, že jste přišli pozdě se alespoň nemusíme cpát ve frontě. Většina lidí je už totiž uvnitř. Doufám že vás cestou nikdo neviděl?“
„Je to v pořádku šéfe. Donutili jsme Itachiho aby na každého, kdo by nás poznal použil iluzi, po které si dotyčný myslí, že jsme jen parta bulharských výletníků,“ zasmál se Deidy.
„V pořádku? Mluv za sebe! Moje oči ... tak ... palí,“ stěžoval si Lasičák.
„A ještě jedna věc pánové,“ ujala se slova Kon „Kvůli bezpečnosti. Jak víte ve vlastním zájmu nechceme vzbouzet po okolí přílišnout pozornost. Takže navrhuji: každý z vás si teď svlékne plášť a bude ho nosit naruby. Mráčky totiž v Konoze moc vítány nejsou. A pro úplnost si každý vymyslíme přezdívky, kterými se budeme oslovovat během pobytu zde. Nemusím vám snad vysvětlovat, že používání vlastních jmen je vysoce riskantní, že?“
Když ostatní souhlasili, vstoupili v čele s Konan a Peinem do budovy muzea.

***
„Fuu tady to ale ku**a smrdí jako v mým pok-,“ bylo první čeho si Jashinista všiml, když vstoupil.
„Hida- pardon Hideo, sklapni zatraceně!“ opravil se rychle Kakuzák „Chceš aby si nás snad někdo všiml?“
„Nekvákej nesmysly Skrblíku! Skrblík. Joo to je ku**a dobrej nápad. Budu ti říkat Skrblík.“
„Proboha to snad ne! Přidej slovo kačer a bude to dokonalé,“ povzdechl si maskovaný.
„Rozkaz kačere Skrblíku,“ chechtal se Hidan.
„To byla ironie, tupče!“
„Sklapněte vy dva!“ okřikl je vůdce „Jdu vám všem zaplatit vstupné. Tak hlavně nic neproveďte!“
Na to Pein dorazil k přepážce a ihned začal zakupovat vstupenky:
„Zdravím. Jmenuji se Pin-sama. Já a mých deset kolegů si přejeme vstoupit pouze do oddělení vzácných památek a drahých nálezů.“
„Jenom?“ divil se pokladní „To je ovšem pouhá čtvrtina naší expozice. Nechcete...?“
„Nechceme! Na takové blbiny nemáme čas!“ rozčílil se šéfik a probodával staříka nebezpečně Rinneganem.
„No dobrá tedy,“ ustoupil nakonec pokladní a vydal mu lístky „Vaše škoda. Támhleten člověk vás tu provede.“
Když se zrzek otočil, uvítal ho tam jakýsi mladík s šedivými vlasy a brýlemi:
„Dobrý den, mé jméno je Yakushi Kabuto. Budu dnes vaším průvodcem po celou cestu. Následujte mě prosím.“

***
Po chvíli.
„Hmmm ten človíček s dioptriemi se mi mocinky zamlouvá. Možná by mi mohl dělat osobního trenéra, a nebo by mi mohl nosit do postele horké vafle,“ slintal při pohledu na jejich průvodce Oroch.
„Hele Pedo, funíš mi moc na záda. Drž si odstup jo?“ zavrčel nevrle Itachi „Cítím se dost nesvůj v tvý přítomnosti.“
„To jsem slyšel už mnohokrát, ale všem se to nakonec líbilo,“ olízl se slastně háďák.
„Šéfe! Orochimaru mi zas nepříjemně smrdí na paty! Řekněte mu něco,“ prosil Uchiha úpěnlivě zrzka.
„Ssst zatraceně Itachi,“ zasyčel mu Pein do ucha „Kolikrát ti mám říkat, že nemáme vyslovovat pravá jména!!!“
„Není třeba se rozčilovat Leader-sama,“ zastal se Itachiho překvapivě Oro „Tady drahoušek mi může říkat třeba mou novou přezdívkou, co mě teď napadla. Co říkáte na Jackson-sama?“
„Pedo-sama je podle mě výstižnější,“ odbyl ho Pein a šel si s Konan prohlédnout repliku sochy prvního Hokageho.
„Tsss šéf nemá vůbec pochopení pro mou nevinnou zálibu, co říkáte Sharingan-san?“ ohledl se Oráč, ale Itachi nebyl nikde k vidění.
„Chjo když byl mladší tak mu moje přítomnost nevadila.“

***
„Skrblíku jak dlouho ještě budeš ku**a chodit sem a tam? Už čtvrt hodiny si tu za tebou šoupu hnáty a ty furt nevíš kam bys sebou zatraceně mrskl,“ vrčel nevrle na svého partnera Hidan.
„Nikdo tě nenutí za mnou lízt,“ oponoval mu Kakuzu, když tu se nečekaně zastavil.
„No koneeečně stojíme,“ ulevil si Hid a už se chtěl posadit „Můj ku**a bolavej zadek. A dop**ele já si tu nemám kam dřepnout...!!!“
„To sis všiml brzy.“
„Skrblajzno, dones mi židli!“
„Dones si jí sám ty líná hmoto!“ naštval se Kakuzu, když ho Jashinista vyrušil ze soustředění „To tak. Ještě abych ti zadarmo podestýlal.“
Na to na něj Hidan hodil prostředníčkem a ráčil se někam posadit, takže měl Kakuzák dost času na zkoumání svého nového objevu.

***
Po chvíli.
„Ahooj Kaku! Kde máš Hida?“ pozdravil rybák, když viděl že dotyčný stojí zcela sám „A na co tak koukáš? Je to zajímavé?“
Když se Kakuzu ujistil, že v okolí není nikdo kdo by je mohl slyšet, rozhodl se odpovědět „Moc tu na mě skuhral, tak jsem ho poslal pryč. Ale podívej se na tohle,“ ukázal na podivnou, nejméně desetimetrovou kamennou krychli před sebou „No není to nádhera?“
„A co jako? Ten starej šutr?“
*plesk*
„AUU za co to bylo?“
„Přemýšlej mozkem jestli nějakej máš rybino. Tohle,“ jiskřili maskovanému $ v očích „Tohle je vůbec první sejf na světě. Nedobytná pevnost, Velká truhlice, Král všech spořících prasátek až po současnost ...“
„Mě příjde jako obyčejnej šutr,“ prohlížel si dílo Kis.
„Říká se, že do něj na počátku ninja světa vložil sám Velký Rikudou Sennin poklad nezměrné velikosti a hodnoty a od té doby se ještě nikomu nepodařilo proniknout dovnitř. Pokud by se mi to podařilo, tak s takovým pokladem bych si mohl žít jako král.“
„No a co já s tím?“
„Ty mi ho teď pomůžeš vyloupit,“ zatvářil se Kakuzák tak zlověstně, až z toho Kise zamrazilo „Podej mi šperhák.“

***
Mezitím v jiné části muzea si Sasori v jednom setmělém koutě prohlížel sbírku mumií z konožského pohřebiště:
„No fuj to je ale nechutné jak ti starší z Listové své předchůdce balzamovali. Alespoň že u nás v Písečné své mrtvé řádně pochováváme do hrobů, ale tady...,“ prohlížel si řadu mumií z nichž jedna z nich ležela na něčem co vypadalo jako lehátko „... je dokonce mumifikují v momentě smrti. Hnus a barbarství!“
„Jestli se ti to nelíbí vnoučku, tak mi můžeš políbit šos!“ ozvala se mumie na lehátku.
„AÁÁÁ! Smrtka si pro mě přišla osobně!“
„Můj milý Sasori, koukám že ti tvá nová práce leze řádně na rozum, když nepoznáš ani svou milovanou babičku,“ zvedla se mumie z lehátka až to v ní zapraskalo „Pojď a dej mi pusu.“
„Ona ta věc mluví!!“ zděsil se loutkař a volal o pomoc „Kde jste kdo? Zachraňte mě. Dostalo to hlad!“
„Klid vnoučku. Za prvé tě nemám čím rozkousat,“ otevřela na důkaz ústa, ve kterých se viklal jeden jediný zčernalý zub „A za druhé dřevo zásadně nejím. Krom toho ještě jsem neumřela ty sprosťáku,“ prohlásila Chiyo dotčeně.
„A co ty tady babi?“ zeptal se Sasori, kterého evidentně její prohlášení v nejmenším neuklidnilo „Rozhodla ses dělat mrtvou, aby si tě vůbec někdo někdy všimnul a nebo tě prostě baví si hrát na oživlou zombie. Předpoklady bys na to měla.“
„Slušnost se asi dnes nenosí co mladý muži? Jsem tu jako zaměstnanec muzea a hlídám to tu za přivýdělek k mému důchodu. A při tom čekání si občas ráda zdřímnu. Až bude tobě tolik co mě tak taky budeš unavenej a rozlámanej.“
„Tss já si to pojistil,“ zašklebil se loutkař „Vyrobil jsem si tělo, které nikdy nezestárne.“
„To je sice hezký vnoučku ...“
„Neříkej mi tak!“
„... ale leze po tobě kůrovec.“
„Kůrovec? Cožeee?!“ panikařil rudovlasý a snažil se nepříjemného hmyzu zbavit.
„Muhehe dělám si srandu hih ...kuck...kuck,“ dávila se smíchy Chyio.
„Senilní humor tě zdá se neopustil babčo,“ mračil se dotčeně Sasori.
„Za to ty jsi mi připravil hezký Apríl, když jsi celou naší rodinnou sbírku loutek předal tomu pouličnímu cirkusákovi Kankurovi za ten ubohý peníz.“
„Hele minulost nechme stranou jo bábi. Já teď musím za ostatníma aby mě zbytečně nehledali. Měj se!“ rozloučil se Sasori a šel se projít na čerstvý vzduch.
„No jo, to je najednou odvahy, ale bojí se i starý baby,“ zamumlala Chyio a pokračovala ve hře na mrtvou.

***
Ve vstupní hale.
„Ku**a ku**a ku**a, de**l Kakuzu,“ klel tak nahlas Hidan, až se to rozléhalo v celé hale, čímž si vysloužil pár pohoršených pohledů od přihlížejících co ještě v muzeu zůstali „Příště se na něj vy**ru, tahat mě všude jak vocas!“
Najednou jeho nadávaní ale přerušil pohled, který toužebně vyhledával:
„Židle!!! Konečně si můžu sed- ... no to si ze mě děláš pr*el!“
Než k ní stačil doběhnout, zasedla mu jeho místo ta nejméně ochotná osoba na světě. A Hidan jí rozhodně nehodlal své křeslo přenechat:
„Odprejskni Sasanko, tohle je můj flek!“ poprosil po svém Hid.
„Máš ho podepsanej? Nemáš. Tak na něj neslintej,“ odpověděl mu taky po svém Sasuke.
„Budu počítat do pěti. Jestli do té doby neslezeš, tak z tebe nadělám Uchiha sekanou! Takže jedna,“ začal odpočítávat Hidan. Sasuke si mezitím vytáhl další balík žvýkaček z kapes.
„Dva.“
Sasuke si vybral pomerančovou.
„Tři.“
Sasuke začal v klidu přežvykovat a přitom pozoroval pomalu rudnoucího Jashinistu.
„Čtyři ku**a!“
Sasukemu se podařilo udělat obří bublinu.
„PĚT říkám!!!“
„Hele na něco se tě zeptám. Jak chceš ze mě dělat sekanou, když ti Pein zabavil kosu ty trotle,“ vmetl mu Sasuke do tváře za zvuku prasknuté bubliny „Tos krapet nepořešil.“
„Svýma vlastníma rukama prťavej spratku!“ rozčílil se do běla Hid a začal nebohého Uchihu škrtit.

***
„Tobi neposkakuj furt tak blízko mě! Jsem z toho krapet nervózní,“ upozornil Deidara maskovaného, když jeho frekvence skoků začala být neúnosná.
„Ale Tobi má takovou radost Senpai! Konečně máme chvilku jen sami pro sebe.“
„Hezký, ale mě z toho dusání bolí hlava a ... a říkám ti přestaň už!!!“
„Senpai vy jste na mě tak ošklivej. Tobi vám jen chtěl udělat radost. Tobi is good boy,“ udělal na svého nadřízeného psí oko.
„Tobi is dead boy,“ začal pomalu blonďák vytahovat z kapes hrudku jílu.
„SENPAI TADY NE!“
„Proč?“ nenechal se Dei obměkčit a už modeloval výbušninu.
„Madara-sama to vidí!“
„Co to zas žvaníš?“ koukal nevěřícně Deidara, ale pak se otočil směrem kterým mr. Lízátko ukazoval. Přímo za nimi stála obří kamenná socha mocného vůdce klanu Uchiha a jednoho ze zakladatelů Konohy, pod kterou ležel náhrobek s nápisem: „Zde leží Uchiha Madara.“
„Vidíte Senpai? Zlobí se,“ ukázal Tobík na zamračenou sochu.
„Ti už vážně hrabe,“ sledoval svého partnera Dei s takovým výrazem, jako by před ním stál nějaký ohrožený druh zvířete. Nakonec ale hrudku jílu dal zpátky do kapes:
„Blázny nezabijím.“

***
„Peinie co myslíš? Měl pravý první Hokage taky tak nechutnou bradavici na čele jako ta socha tady?“
„Drahá, to je jen prasklina.“
„No nikdy nevíš. Žil hrozně dávno. V té době nejspíš ještě neznali kvalitní pleťové krémy.“
„Omlouvám se že vás ruším, ale za chvíli budeme zavírat,“ připomněl dvojici Kabuto a ukázal na provozní dobu visící u dveří.
„Rozumím,“ přikývl Pein, když tu Kabuta zaujal jakýsi lomoz v jedné z výstavních síní:
„Co je to za rámus? Zní to jak vrtačka. Půjdu to zkontrolovat!“
„Ne ne, já to půjdu zkontrolovat,“ vycítil zrzek malér a vydal se směrem ke zdroji hluku „Postarejte se prosím o mou kolegyni!“
*Co to tam zas ti pitomci provádějí* pomyslel si vůdce a raději přidal do kroku. Netrvalo dlouho a viníky našel:
„Ale to snad-!“
„Zdravíčko šéfe,“ smál se na něj Kakuzu jako sluníčko a ukazoval na prolomený zámek obřího sejfu za ním, ve kterém ležela hromada zlata a několik zapečetěných krabic „Taky se vám radostí nedostává slov, že ano? Zjistil jsem jak se dostat dovnitř slavné "Nedobytné pevnosti". Většina bláznů to zkoušela silou, ale mě k tomu stačila tahle menší sponka a při správné kombinaci otáček se to otevřelo samo.“
„Mluvte za sebe Kakuzu-san,“ mlel z posledního zcela vyčerpaný Kisame „To já jsem pak musel otevírat ty dvoutunový dveře.“
„Vy dva idioti to teď hezky zase zavřete! A běda vám jestli vás někdo načapá!“ pěnil vztekle šéfík.
„Zavřít? Poté co jsme to tak pracně otevřeli?!“ snažil se Kak o odpor ale marně.
„Domluvil jsem!“
„No tak dobře no. Ale je to nesmírná škoda,“ zamumlal Skrblík, když je Pein opustil „Kisame. Zaraž ty dveře zase zpátky.“
„Znova už néééé,“ rozbrečel se Kis.

***
„Peinie, to jsem ráda že jdeš. Potřebuju tu pomoc!“ vyběhla modrovláska vůdci naproti.
„Co se zase děje?“
„Hidan nám vraždí Sasukeho a nejde mu domluvit,“ ukázala Kon na dvojici, ve které jeden měl ve tváři rudou a druhý fialovou barvu.
„Kde je průvodce? Ten by se o takové věci měl starat!“
„Orochimaru si ho někam odtáhl,“ zavrtěla hlavou Konan „Peinie prosím pomoz mu! Vždyť on ho uškrtí.“
„No jo. Ale jen kvůli tobě,“ vzdychl ryšavý a šel zarazit Jashinistovo běsnění.
„Hidane to stačí! S největší radostí bych ho zabil i za tebe, ale Konan rozkázala ho pustit,“ poklepal vzteklounovi na rameno.
„Tvá holka?“ otočil se Hid a pustil mladšího Uchihu ze svého sevření.
„No ...“
„Chodíte spolu, že jo?“ vyzvídal Hidan.
„Sklapni, nebo svou kosu nikdy zpátky nedostaneš,“ pohrozil mu šéfík a uraženě odpochodoval za Konan „Jo a mimochodem. Sasuke tě napálil. Škrtils tu celou dobu jenom jeho stínovej klon.“
„Cože?!!!!“ vytřeštil oči Hid, ale to už se za ním ozvalo *puf* jak se klon vypařil. Pravý Sasuke se na něj mezitím šklebil z horního patra:
„Bavilo tě to trotle?“
Na slova, která poté vycházela z Hidanových úst by nejspíše nestačila ani cenzorská četa.

***
Mezitím Pein s Konan čekali u vchodu na další opožděnce. Za chvíli se z jedné z chodeb přiloudal Itachi a chvíli po něm z protější Sasori. Oba se zdáli tak vyčerpaní, že beze slova přešli i Peinův proslov o dochvilnosti. Teď už se jen čekalo na Deidaru s Tobim, Kakuza s Kisamem a Orochimara. Netrvalo dlouho a brzy se přiloudal zničený Skrblík, tahnoucí ještě zničenějšího rybáka.
„No to je dost že jdete! Doufám, že jste to řádně zamaskovali?!“
„Jo šéfe, všechno je uklizeno. Ale tady Kisame to bude muset asi ještě nějakej čas rozhýbat,“ ukázal maskovaný na nehybnou postavu ležící na podlaze.
„Výborně. Á koukám, že nám přišel další páreček. Kde jste byli hm?“ přivítal šéf duo Dei & Tobi.
„A-ale Tobi zas cestou zdržoval. Nejprv kolem mě poskakoval jak hyper zajíc a pak se mě snažil vystrašit s hrobkou, ve které ležel nějakej Madara.“
„Cos to řekl?“ vyjekli překvapeně Pein i Konan zároveň.
„No nějakej Mad-“
„To nic Leader-sama,“ přerušil svého mistra Tobi „Senpai vám chce jen říct, že si tam dloubal svýho beďara.“
„TOBI! Ty hovado,“ rozčílil se blonďák tak šíleně, až mu vybuchla jedna z menších bomb v kapse „Odpálím tě tak, že tvý zbytky budou hledat ještě kilometry daleko!!!“
Hned na to začal s vražedným výrazem vyděšeného Tobiho honit po celé hale.
„Přísahal bych, že řekl Madara,“ zíral vyjeveně zrzek.
„Já mám taky dojem, že to říkal,“ přikývla modrovláska.
„No nic. Kde je zatraceně Orochimaru? Pozdě jako vždycky. Jestli nepříjde, jdem bez něj.“
„Miláčku, už ho vidím!“ ukazovala Kon na neobvyklý pár, přicházející z pánských záchodků.

***
„Tumáte mladý muži, jako zálohu za vaše služby,“ strkal cosi Oro do Kabutovi kapsy a mlsně se olízl „Doufám, že se ještě brzy uvidíme.“
„Také mě těšilo Orochimaru-sama,“ začervenal se Kabuťák a posunul si důležitě brýle, když se dvojice dostala na dohled šéfa Akatsuki:
„Tak pánové a dámo, dnešní prohlídka skončila. Upřímně doufám, že se vám naše expozice líbila. Snad nás zase někdy...,“ s tím vrhl krátce pohledem na háďáka „...navštívíte. Těšilo mě a nashledanou.“
Uklonil se a odešel. Zato Pein byl už rozhodnut předem. Jen co vyšli ven z muzea začal si ihned stěžovat:
„Někdy příště? Ani náhodou!!! Víc ostudy jsme si snad ani utržit nemohli. Takže od teď se zamítají veškeré výlety a chraň vás bůh jestli vůbec nad nějakým vůbec přemýšlíte, bando! Nejprv vám ale musím vymyslet trest, za to co jste dnes provedli.“
Mezi Akatsuki to najednou začalo vřít. Nikdo nevěděl co je čeká.
„Takže každý z vás dostane zítra trest v podobě úklidu celého sídla včetně pozemků a to bez odvolání! Jediná Konan a já jsme bez viny takže se nás tresty netýkají. Takže ...,“ začal vůdce s výčtem hříšníků „Kakuzovi za zničení významné historické památky, Kisamemu za napomáhání v této činnosti a znečišťování vozidel, ...“
V rybákovi chvilkově cuklo, když slyšel slovo "úklid".
„... Hidanovi za pobuřování veřejnosti svými slovními výměšky a Sasukemu z téhož důvodu a zároveň za zpochybňování mé autority,...“
Oba zmínění na to vůdce obdařili sprškou neslušných gest.
„... Deidarovi za přespřílišnou hlučnost a Tobimu za lhaní, ...“
„Ale já mluvil pravdu,“ lhal Lízátko.
„Tobimu zvyšuji trest 2x za dvojnásobné lhaní,“ pokračoval Pein „Orochimarovi za úchylačení a šílenej hudební vkus, Sasorimu za pozdní příchody a Itachimu za .. hm za ... no protože ho prostě nemám rád!“
Na to se z party začaly ozývat hlasy silné nevole. Ty ale vůdce zarazil pár smrtícími pohledy Rinneganem, že se nikdo neodvážil ani pípnout.
„Jsem rád, že si uvědomujete svou situaci pánové. A teď když dovolíte vyrážíme pryč!“ následně se Pein otočil na blonďatého umělce:
„Deidaro. Nastartuj ptáky!“