Písečná bouře 33

„Kam mě to vlastně vedeš?“ zeptala se Suki, když se cesta protáhla a zavedla je k okrajovým částem vesnice.
„Už jen kousek a uvidíš.“ ujistil ji Kankurou a ještě přidal do kroku.
Suki se zamračila, ale poslušně ho následovala.
Naštěstí to netrvalo moc dlouho a objevila se před nimi budova ninja akademie.
„To je ono?“ zeptala se Suki váhavě a prohlédla si nepochybně poměrně novou stavbu.
„Ano.“ potvrdil Kankurou a chvíli se na ni jen tak díval.
„Ale proč jsme tady?“ zeptala se dívka nervózně, protože netušila jak tohle souvisí s potrubím.
„Tohle je Gaarúv největší projekt, pořád má ještě pár much, ale všichni dělají, co je v jejich silách, aby to fungovalo. Abys rozuměla, v Písečné jsme žádnou akademii nikdy neměli a tohle bylo tím pádem dost náročné. Navíc jsme nebyli zrovna v nejlepší finanční situaci, což byl taky důvod, proč nakonec došlo k tomu útoku na Listovou...“ začal Kankurou své vysvětlování, ale Suki ho přerušila.
„Já myslela, že na vině byl Orochimaru.“
„Ano, to byl, ale kdyby to, co říkal, nedávalo smysl, tak by za ním nejspíš nikdo nešel ne?“ řekl trochu váhavě, protože tuhle část dějin neměl zrovna v lásce, i když pokud šlo o Gaaru tak to bylo zřejmě to nejlepší, co se mohlo stát. Jenže pořád tu byla smrt jeho otce, takže to moc vytahovat nechtěl.
„Jo to asi ne.“ přiznala Suki a dál se v tom rýpat nechtěla. Sama si všimla jeho neochoty na tohle téma mluvit.
„Každopádně tenhle projekt stál vesnici snad všechny její úspory, nedá se sice říct, že by nám hrozil krach, ale peníze se nám tu zrovna nepovalují, jestli mi rozumíš.“ pokračoval Kankurou vděčný, že nemusí mluvit o té válce.
„Ale jeden muž mi říkal, že vesnice platí vzdělaní a lékařskou péči.“ namítla dívka zmateně.
„Jo, vesnice si pro to vyhradila část peněz, což byl poslední ústupek, který Gaara od rady může čekat, dokud na tom budeme finančně takhle.“ vysvětlil Kankurou s pokrčením ramen.
„To vesnice nemůže zvednout daně nebo si třeba účtovat víc za mise?“ zeptala se dívka zdrceně. Nejspíš se na problémy dívala moc zjednodušeně. Ona nakonec nikdy nebyla zasvěcena do vysoké politiky.
„Misí v poušti moc není a jsou už tak dost drahé, pokud by byly ještě dražší, tak by se už pomalu dalo uvažovat o tom, že je zadají jiné vesnici.“ namítl Kankurou a po kratičkém odmlčení pokračoval: „A pokud jde o daně, tak chudí s nimi mají problémy už teď a zvednout je jen části by se asi moc lidem nelíbilo. Peníze se navíc platí za domy podle toho, kde jsou a v jakém jsou stavu. Tohle taky zařídil Gaara, byla to taková trochu zaobalená pomoc chudým, protože ti většinou žijí pohromadě, ale cenově se to moc nezměnilo, jinak by se to vesnici moc nelíbilo a navíc to bylo někdy brzo po jmenování, takže si nemohl toho dovolit zrovna moc. Pro rodinu to tak vyšlo levněji zatímco pro svobodné se to zase prodražilo.“
„Tak trochu podpora rodinného života co?“ zeptala se s úsměvem a Kankurou jí ho vrátil. Byl rád, že skutečně naslouchá.
„Jen mi řekni, proč je to všechno až za období, kdy je ve funkci on.“ prohlásila a založila si ruce v bok.
„No myslím, že předešlí Kazekage se spíš starali o vztahy s okolím. Taky první dva Kazekage určitě měli plno práce s tím tuhle vesnici vůbec vybudovat a ti další mimo jiné žili v období válek a drželi se starých zvyků.“ řekl trochu váhavě.
„A co předchozí Kazekage? To už přece války skončili.“ podotkla Suki nekompromisně.
„V období kdy byl ve funkci můj otec to bylo dost...“
„Tvůj otec?“ vyhrkla překvapeně. „To jsem nevěděla.“
Kankurou se tomu pousmál a potom řekl: „Pojď se mnou zpátky a já ti u Temari doma něco ukážu.“
„Tak dobře.“ souhlasila dívka trochu neochotně, lítat sem a tam se jí zrovna moc nechtělo.

„Byl tady ten stařík?“ zeptal se Baki, když nakoukl do Gaarovi kanceláře.
„Jo byl a dokonce se mi omluvil za to, co řekl. Věřil bys tomu?“ zeptal se Gaara ještě stále trochu vyvedený z míry.
„Ne.“ odpověděl Baki jednoduše a přišel k němu blíž.
„Všechno se dozvíš zítra na zasedání rady, ale on jednoduše chce, abych tam poslal někoho jiného než Kankura.“ odpověděl na jeho nevyřčenou otázku.
„A ty s tím souhlasíš?“ zeptal se Baki jednoduše.
„Problém je, že mě docela zviklal, ale já nevím, koho tam poslat a Kankurou bude určitě pro, aby nejel.“ řekl mladík docela rezignovaně a smutně zakroutil hlavou. „Copak to nemůžu mít aspoň o trochu jednodušší?“
„Ne, jsi Kazekage a už to slovo je definicí pro těžká a náročná rozhodnutí.“ řekl Baki a trochu starostlivě se na něj podíval.
„Kdybys byl na mém místě, koho by jsi poslal?“ zeptal se Gaara a zvedl k němu ztrápenou tvář.
Baki mu ovšem neodpověděl a jen němě na něj zíral, než ze sebe dostal: „Slyšel jsem dobře? Ptáš se na můj názor?“
„Jo a přestaň se tvářit takhle. Už několikrát jsem přece na tebe dal.“ odsekl Gaara trochu podrážděně.
„Souhlasit s názorem, který ti téměř vnutím, a zeptat se na něj jsou dvě úplně jiné věci.“ konstatoval Baki lehce vyvedený z míry.
„Dobře, jsem v koncích a už nevím co dělat, stačí ti to takhle?“ zeptal se Gaara otráveně.
„Fajn, chceš můj názor, tak tady je: nechci, aby tam Kankurou jel, protože je můj student a mám o něj strach, ale stejně tak jsem nechtěl, aby tam jela Temari, já prostě nejsem na tohle dobrý, neumím dělat takováto rozhodnutí, to proto nejsem Kazekage, ale jsi jím ty, Gaaro, a já jsem si jistý, že ať už se rozhodneš jakkoliv, bude to správně, tak jako vždycky.“
Gaara se na něj krátce usmál a řekl: „Je fajn, když mi občas ukážeš i svoji lidskou stránku, ale teď mi to moc nepomohlo, i když jsem rád, že ve mě máš takovou důvěru.“
„Ještě jsi mě jako Kazekage nezklamal, i když ti někdy připomínám, co dělat nebo jak se chovat, vím, že to nakonec zvládneš. Přece i ten průšvih s radním se vyřešil.“ řekl a vyrazil ke dveřím.
„Jo, ale ne mou zásluhou.“ podotkl mladík trochu deprimovaně, ale Baki už byl ze dveří venku.