Písečná bouře 32

„Takže, co teď? Mám ti jen poděkovat za jídlo a rozloučíme se?“ zeptala se Suki v rozpacích, když odešli z restaurace. V podobných situacích se většinou nevyskytovala, ale téhle se zabránit nedalo.
„Nejspíš, ale jelikož se už asi neuvidíme, musím ti něco říct.“ řekl trochu váhavě a Suki dostala chuť utéct. Rozhodně teď nestála o nějaké vyznání lásky, ale šanci zastavit ho už propásla.
„Když jsme se poprvé uviděli...“ pokračoval snad ještě váhavěji a její touha zmizet se právě o to znásobila. Tohle bylo to poslední, o co stála. ‚Neříkej to, prosím tě, neříkej to!‘ zaprosila v duchu.
„...byl jsem protivný a to nebylo fér, ty jsi nemohla vědět, že Gaara je Kazekage a my s Temari jsme tě v tom nechali se vymáchat, protože jsi nás popudila. Takže promiň. Kdyby Temi neřešila jiné problémy, tak by to určitě udělala taky. Takže i za ni se omlouvám, chovali jsme se jako malé děti.“ řekl s rozpaky, které ji ale naopak uklidnily. Hlavou jí už jen s úlevou projelo: ‚Neřekls to.‘ a věnovala mu úsměv.
„Byla jsem trochu dezorientovaná a ještě zblblá z toho slunka, když jsem s ním mluvila, byla to moje chyba a ty nervy potom jsem si zasloužila, to vážně nevadí.“ ujistila ho s jistou dávkou úlevy, kterou nepostřehl.
„I tak jsme se chovali hloupě.“ zopakoval Kankurou a bylo vidět, že ho to skutečně mrzí.
„Vážně se nemáš za co omlouvat. Navíc potom jste pro mě byli skvělými přáteli a to je podstatné.“ ujistila ho znovu, že se nezlobí a opět se na něj usmála.
„Dobře a to na, co jsi se ptala, možná už to nepotřebuješ vědět, protože se znáte, ale i tak...“ řekl trochu s rozpaky, když viděl její zmatenou tvář.
„No ptala jsi se přece, jaký je Gaara, a já jsem tě v podstatě odbyl takže, jestli to pořád chceš vědět...“ osvětlil jí situaci a čekal, co odpoví.
Suki si to nestihla ani rozmyslet, když její pusa odpověděla: „Že váháš!“
Kankurou se tomu zasmál a prohlásil: „Takže Gaara je celkem tajnůstkářský a taky je to samotář. Kdysi tak úplně nevěděl, co to vlastně jsou city, ale dnes...“
„Jak to myslíš nevěděl?“ přerušila ho Suki zmateně.
Kankurou se váhavě zastavil a potom se zeptal: „Říkala jsi, že chce Tsuchikage urovnat všechny vaše problémy s námi, takže jde i o tu věc s Deidarou ne?“
„Jo to taky, i když je to už dávno.“ prohlásila jen tak mimochodem. Tohle ji nezajímalo.
„A víš co se tehdy stalo?“ zeptal se váhavě a rozhlédl se nervózně kolem.
„Beru v potaz, že o tom nechceš jen tam mluvit na ulici, takže tě zvu na další čaj.“ řekla Suki i když to znamenalo, že její zvědavost zůstane neukojena ještě o něco déle.
„To beru.“ ujistil ji mladík vděčně a vyrazil.

Ozvalo se zaklepání na dveře a mladík sedící za stolem jen neochotně řekl: „Dále!“
„Zdravím vás.“ řekl klidným hlasem Starší, když za sebou zavřel dveře.
Gaara ovšem jen něco zabručel a raději sklonil hlavu k práci.
Když ovšem stařík mlčel, donutil se Gaara říct: „Můžu pro vás něco udělat?“
„Ne tak úplně. Jen bych rád podotkl, že to, jak vyzněla moje poslední poznámka, nebylo záměrné. Samozřejmě mi záleží na jejich životech a skutečnost, že ho dávají v sázku, si uvědomuji. Jen jsem myslel, že pro Kankura je tenhle výlet o to nebezpečnější, protože je členem rady a také zná tajemství loutek a mohlo by to ninje z Kamenné zlákat a já nechci zbytečně riskovat jeho život, když může jít někdo, pro koho to bude méně nebezpečné.“ řekl muž s dávkou pokory, která Kazekageho překvapila tak moc, že mu vypadla tužka z ruky.
„Snad by jsme měli na zasedání rady zvážit i bezpečnější alternativy.“ řekl muž jaksi naléhavě a Gaarovi teprve teď došlo, že tenhle radní se nijak moc netají tím, že má raději Kankura než svého Kazekageho. Snad proto, že ho zná už odmala kvůli jeho blízkému vztahu k jejich otci.
„Jistě to by jsme měli.“ vysoukal ze sebe ještě stále trochu zmatený Gaara.
„Děkuji.“ řekl muž a vyrazil ke dveřím, u kterých se ještě krátce zastavil a zeptal se: „Bylo ještě něco jiného, co jste chtěl na zasedání projednat?“
„Nic co by nějak hořelo.“ ujistil ho Gaara na malý okamžik, ne zcela si jistý, co to vlastně chtěl projednávat.
„Takže bude stačit, když vám na to vyčlením nějaký čas příští měsíc?“ zeptal se muž nejistě, protože zmatený pohled jeho nadřízeného mu na klidu zrovna nepřidal.
„To by bylo skvělé.“ ujistil ho Gaara a vděčně přikývl, i když si stále nebyl jistý, co to vlastně budou na jeho žádost projednávat.
„Dobrá tedy, uvidíme se zítra, Kazekage-sama.“ řekl muž a odešel.
Mladík se ještě chvíli nevěřícně díval na dveře, jako by nechtěl uvěřit, že ten bezcitný stařec může mít o někoho i obavy, než sklopil pohled zpět ke stolu a do očí ho téměř uhodil Bakiho seznam. Teď už aspoň věděl, co to vlastně chtěl projednat a taky mu to připomnělo špatný stav archívu, s kterým by měl taky něco udělat.

„Vím jen, že Deidara Kazekageho unesl, ale proč vlastně ani nevím.“ řekla Suki jednoduše, když se posadila do křesla.
„Deidara byl člen Akatsuki, kteří sbírají démony a Gaara v sobě jednoho takového měl.“ řekl Kankurou trochu váhavě.
„A to ho i tak zvolili Kazekagem?“ zeptala se ohromeně a jeho rozpaky úplně přehlédla.
„No ano, myslím, že ho tak chtěli mít pod dohledem, ale z mého bratra se vyklubal úžasný Kazekage, už toho hodně udělal pro vesnici a její obyvatele.“ řekl Kankurou téměř pyšně.
„Ano mluvila jsem s nějakými lidmi v chudinské čtvrti.“ přiznala Suki a lehce se zamračila při vzpomínce na jejich špatné podmínky k životu.
„No ano, Gaara se snaží pomáhat všem ve vesnici, i když to dá dost práce.“ řekl Kankurou trochu sklíčeně.
„Co je tak těžkého na tom, zrenovovat potrubí?“ zeptala se lehce popuzeně.
„No v radě jsme o tom několikrát mluvily, ale vždycky se to odsunulo.“ přiznal Kankurou a pokoušel se najít způsob jak změnit téma.
„Jak to může Gaara nechat jen tak?“ zeptala se popuzeně.
„Víš co. Odložíme ten čaj a já ti něco ukážu.“ řekl Kankurou a zamířil ke dveřím.
„Dobře.“ souhlasila dívka trochu zmateně, ale následovala ho.