Cestovatelé 02

Cestovatelé-seznámení

"Wááu, je to tu velký." řvala nadšeně Faith.
"Řekni mi něco, co nevím..." odsekl jsem a pousmál se.
"Hele, nemusíš bejt hned nepříjemnej, tak jsem nadšená, no a co?" Oplatila mi to.
"No dobře dobře, zapomeň že ze mě něco takovýho vypadlo."
"Ta koupelna je v ložnici! Podívej." řvala po celém bytě a běhala po bytě sem a tam.
"Červená koupelna a oranžová ložnice... dobrý" moc nadšený jsem z toho teda nebyl. Koupelna? Červená?
"Ale... je tu jedna ložnice, kuchyň dohromady s obývákem a záchod mimo koupelnu... tak si rozdělíme místnosti ne?" Začala hned navrhovat.
"No, tak já budu spát pravý straně." Hned jsem jí to oznamoval.
"Jak na pravý straně?"
"No přece v ložnici na posteli." Díval jsem se na ní jak na dementa.
"Tak to zapomeň! Hezky mi to tu necháš, a pudeš si spát do obýváku na gauč." Rozkázala a s jemným úšklebkem na mě vyplázla jazyk.

Po půl hodině neustálých hádek jsme se konečně dohodli... ale to bylo už osm večer.

"Co myslíš, že bude to překvápko o kterém Hokage mluvila?" zeptala se mě Faith mezitím co připravovala večeři.
"No já nevím... necháme se překvapit." V tom jsem ale měl jiné starosti. "Jestli s ní nebudu vycházet, tak to bude špatný pro nás oba." říkal jsem si v hlavě.

O 5 minut později se KONEČNĚ ano, zdůrazňuji konečně dala večeře na stůl. Pochopitelně jsem jedl
poslední jídlo snídani, a to před tím, než jsme se ocitli tady.
"Zapečený brambory?! Ty nesnáším." Nadával jsem a sklopil hlavu.
"Jestli nechceš, nežer, aspoň zbyde." pousmála se na mě.
"Pff, lepší než nic." brblal jsem něco ve smyslu, že hůř už být nemůže.
"Vzbudíš mě ráno asi tak v 6:30 abysme stihli ještě jít do obchodu pro suroviny k obědu?" ptal jsem se jí s plnou pusou. V tom jsem se začal dávit.
"Ty se dávíš?" zeptala se mě se smíchem.
Kuck, ne v*le, kuck, jenom umírám." odpověděl jsem a pořád jsem kašlal. Pak mi vlepila facku
"S plnou pusou se nejí!" poučila mě a pak mi teprve dala ránu do zad.
"Ccc, nemohla jsi mě praštit o něco dřív?" probodával jsem jí pohledem, ale ona se smála.
"Ne, sorry, ale fakt ne. Příště až budeš chtít pomoc, tak se říká prosím." smála se po celou dobu, potom spadla ze židle a cestou nabrala i vázu.
"Pche, sejmula vázu." Smál jsem se v duchu až jsem se za břicho popadal.
"Auu, přijde ti na tom něco směsnýho?!" začala řvát a měla vražedný pohled.
"Ne, nic nic." Jen tak tak jsem zadržel další vlnu smíchu.
"Moc se nesměj nebo budeš další, a víš, co jsem našla v tvé kapse?" šibalsky se smála a vytahovala něco, co připomínalo můj deník.
"Kde jsi to vzala?!" tentokrát mě smích přešel a chtěl jsem jí deník sebrat.
"P-počkej, kousek ti přečtu "Milý deníčku, dnes se mi nic zvláštního nestalo a kdyby jo, byla by to pruda." Hahaha." smála se na celé kolo.
"No a? Normální zápisek." vysvětloval jsem jí.
"To má jediné vysvětlení! Jsi línej!" a dál pokračovala ve smíchu.
"Děkuji ti za to skvělé a nevídané vysvětlení." a v tom jsem se začal smát i já. V tom se mi naskytla příležitost jí sebral deník. Podařilo se. Pak se stalo něco zvláštního, někdo nám zaťukal na dveře.
"Naruto?! Co ty tu děláš?" otázal jsem je a nemohl jsem uvěřit, že vidím Naruta.
"Kdo to je?" otázala se Faith.
"Jsem skřítek neposeda." řekl Naruto ironicky a smál se.
"Hm, tak to jó." řekla Faith.
"Nemohli byste se trochu ztišit? Nedá se tu spát." osvětlil nám situaci a jeho spací čepička s rolničkou mu kinklala ze strany na stranu.
"Promiň Naruto, nevěděli jsme, že už spinušáš (spíš) a co ta tvoje čepka?" já s Faith jsme se nemohli přestat smát.
"Jaká čepka?" zeptal se a rychle schoval čepku pod tričko. Taky byli zajímavé i jeho trenky s otazníky.
"Máš taky hezký trenky." ušklíbla se Faith.
"Dík, a vůbec, když už se tak bavíme, kdo jste? Vás jsem tu nikdy neviděl." začal se nás vyptávat.
"No... my nejsme odtud... Nebudeme ti to vysvětlovat, bylo by to na dlouho, a s tvou inteligencí by to bylo ještě těžší." v tom se spustil nával smíchu z kuchyně kam zašla Faith.
"Každopádně, já jsem Faith a ten dement co se s tebou baví a taky postrádá dávku inteligence je Shiky." houkla na Naruta Faith z kuchyně, zatímco dělala popcorn k filmu "Naruto- záchrana lidstva" v hlavní roli vy víte s kým.
V tom měl záchvat smíchu Naruto, který slyšel jak s Faith vycházím.
"Já nejsem dement! Kua." křiknul jsem na ní z chodby.
"No... Naruto, teď když jsi se probral, nechceš jít dál?" otázal jsem se ho, a čekal na odpověď.
"Klidně." odpověděl mi, a zívnul.

Asi půl hodinu po tom, co jsme si vyměňovali adresy atd. (vždyť bydlíme ve stejnym domě:D) no prostě jsme se seznámili. A Naruto už šel k sobě spát.
"Tak, nepudem už spát?" zeptala se mě Faith.
"Asi jo... tak dobrou teda." odpověděl jsem jí.

Asi po půl hodině jsem já už hezky chrněl, zatímco Faith se bála spát sama v té velké ložnici, prý je to takový nezvyk spát v tak velký místnosti a sám...
"Shiky, vstávej. Já se tam bojím." šeptala mi Faith a třásla se mnou.
"No ták, nech mě spát..." a zase jsem usnul. Ale to už bylo pozdě. Vzala mi peřinu a hodila ji do ložnice, pak mi dokonce vzala polštář! Že jo, proč ne...
"Kua, nemůžeš toho nechat?!" už jsem trochu zvýšil hlas a dál jsem nadával. Postupně jsem měl vytříbený slovník jako Hidan. Ale to už jsem vstal a šel si teda lehnout do ložnice.
"Co tak najednou, vždyť jsi říkala, že mám spát na gauči." šeptal jsem.
"J-já se tu b-bojím." pošeptala mi Faith do ucha. Ale to jsem jí dal jenom ruku pod její hlavu a spal. Ona se kolem mě ovinula a taky usnula. KONEČNĚ. Přece jenom je první noc v novém bytě vždy zvláštní.

Ráno byl obyčejný den, až na to, že... jsme v Naruto světě. Pořád jsme tomu nemohli uvěřit. Vzbudil jsem se první.
"Hm, ááá!" křikl jsem, protože jsem se lekl, že spím v jedné posteli s Faith... na nic si moc nepamatuju.
"Pšššt, já jsem de*il!" pomyslel jsem si, jak jsem zjistil, že jsem křikl.
"Mmmm, děje se něco, Shiky?" ptala se mě ospale Faith.
"Nic, nic, klidně dál spi." klidně jsem jí odpověděl a šel si do koupelny opláchnout obličej. "Snad se v noci nic nestalo... snad s ní nic nemám, jinak by to byl průšvih... každopádně, nesmím na to myslet, a radši myslet na to, jak to tu pude dál" říkal jsem si v hlavě. Po 5ti minutách jsem vyšel z koupelny. Ani nevím, co jsem tam dělal.
"Faith, nechceš už vstávat?" pošeptal jsem jí do ucha.
"Nech mě spát, mami!" zařvala na mě a hodila po mě polštář.
"No jak chceš..." řekl jsem do prázdna a odešel jsem se nasnídat do kuchyně

Faith se vzbudila asi v deset ráno, ikdyž jsme měli vstávat v sedm.
"Shiky?" řekla Faith do prázdna a šáhla na místo, kde jsem měl spát.
"Co to?!" Shiky, kde jsi?!" začala řvát na celý byt a probrala se dřív, než jsem čekal.
"Neřvi tu tak, nejsi tu v lese." napomenul jsem jí, mezitím co jsem pil čaj a jedl sušenky.
"Jaktože jsi už vzhůru?" zeptala se mě trochu nevrle.
"No, jsem líný, ale to neznamená že budu spát do desíti ráno..."
"J-já spala do desíti?" povzechla si.
"Přesněji, teď je 10:08."
"To jsi mě nemohl vzbudit?" křikla na mě a rychle se začala oblékat.
"Nemusíš pospíchat, u Hokage-sama máme být až ve třicet." mávnul jsem rukou jakože to není problém.
"No právě! Já nestíhám!" křikla na mě zase a dál lítala po bytě a sháněla oblečení.

Po patnácti minutách zmatků jsme se konečně vydali za Hokage-sama.
Zastavili jsme se až u dveří do kanceláře na kterých bylo napsáno: "Hokage".
"Já klepu, ty mluvíš!" začla hned rozdávat "práci" Faith.
"Když jinak nedáš" řekl jsem, a zaklepal jsem.
"Dále!" ozvalo se z kanceláře Hokage-sama.
"Dobrý den, Hokage-sama." pozdravili jsme sborově. Za Tsunade samozřejmě stála Shizune s TonTonem v náručí.
"Áá, to jste vy."
"Hlásíme se tu na váš rozkaz." oznámil jsem jí.
"Takže, mám pro vás to překvapení... budete tým, vy a ještě jeden jounin." oznámila nám a usmála se.
"Mohu se zeptat, o koho se jedná?"
"O Yamata."
"Ale to není možné! Vždyť Yamato je náhradní velitel Týmu Kakashi, nebo ne?" trochu mě to rozrušilo.
"Ne, už dávno ne, Kakashi je zpátky ve svojí činnosti ale Yamato s nima plní některé mise, ale jinak je volný. Zachvilku by měl dorazit." vysvětlila mi Tsunade. V tom se otevřeli dveře, nevstoupil nikdo jiný, než Yamato.
"Volala jste mě, Hokage-sama?" zeptal se Yamato Tsunade.
"Ano. Přiděluji ti tvůj nový tým! Ale jediná vyjímka bude v tom, že v týmu budete jenom tři." oznámila mu Tsunade.
"Nový tým? Já budu mít vlastní tým?" optal se Yamato trochu nechápavě.
"Ano, podrobnosti ti vysvětlím jindy, první věc, co potřebuji, abys udělal, je naučil je, jak používat čakru... co kdyby..."
"Chápu. Takže, já jsem Yamato, váš nový sensei, a vy budete Faith a Shiky, že?" usmál se na nás.
"Těší nás." odpověděli jsme mu.
"Takže, půjdeme trénovat ne? Ikdyž je to takhle hrr, tak budeme muset."
"Samozřejmě!" vykřikla nedočkavě Faith.
"Dobrá, co takhle cvičistě číslo tři?"
"Dobrý nápad, takže vyrážíme?" ptala se pořád Faith a vůbec mě nepustila ke slovu.
"Nashledanou, Hokage-sama!" rozloučili jsme se, a šli jsme za Yamatem.

"Co si takhle skočit před tréningem na rámen, co vy na to?" zeptal se nás a viděl v tom příležiost, jak o nás zjistit víc.
"Co to je rámen?" zeptala se zvědavě Faith, aby byla v obraze.
"To je restaurace, kde dělají ty nejlepší nudle vůbec!" vysvětlil jsem jí, ikdyž ne moc pochopitelně, ale stačilo to.
"Tak určitě! Aspoň nebudu muset dělat oběd."

V rámen restauraci.
"To je mňamka." řekla nám Faith když do sebe nasoukala pátou misku rámenu.
"Ty toho ale sníš..." řekl jsem a podíval jsem se na Yamata pohledem "neznám jí".
"Tak, snad už pudem trénovat ne?" zeptal se nás Yamato, my jsme přikývli a odešli s ním.
"Přijďte zas!" zvolala na nás Ayame.