Hokageho syn ep. 13

Naruto skončil s vyprávěním. Sasuke a Sakura naslouchali.
„Takže má pořád k dispozici jeho sílu. Ano, umíme si vybrat nepřítele.“ Sasuke byl trošku skeptický a Naruto se jen pousmál.
„Zvláštní. Tanma-sensei pořád nikde. To po nás zase chce, ať ho hledáme?“ Zívla opět Sakura. Naruto a Sasuke se porozhlédli.
„Kdo ví. Niisan je pěkně vychcanej, když chce. Určitě nám to chce ztížit tím, že nás okrade o trochu času.“ Konstatoval Naruto. Alespoň využili trochu toho času k odpočinku, kdy Naruto přešel do Sage Modu. Tanma se rychle vracel z kontroly, na kterou v tom zápalu zapomněl. Opět se skrýval ve větvích.
„Mám ho. Radši půjdeme společně.“ Navrhl Naruto a spolu se svými týmovými společníky se vydal čelit Tanmovi. Tanma na ně bez váhání vyskočil ze svého úkrytu.
„Jdeš na férovku?“ Začal Naruto.
„To si piš! A omlouvám se za to zpoždění, ale byl jsem ještě na kontrole.“ Řekl Tanma omluvně. Výraz žáků z Týmu 7 by se dal popsat jako dělá-si-ze-mě-srandu?.
„Krátí se vám to. Měli by jste pohnout.“ Vyzval je Tanma a opět si připnul rolničky k opasku. Změřil si je pohledem a postavil se do obranného souboje. Sasuke se na něj vrhl, jenže byl rychle seslán k zemi. Sakura zaútočila zase pěstmi. Jejím úderům se Tanma bez problému vyhnul. Sakura zase vystartovala pěstí, ale ani se nenadála a už taky ležela na zemi. Tanma je přešel a podíval se na Naruta, který už vytasil Katanu.
„Takže mě chceš pokořit v Kenjutsu. Zkusit to můžeš.“ Řekl Tanma s klidem a taky vytasil. Naruto ale, jako by nic, vypustil svoji chakru do meče, který začal pomalu zářit modře. Tanma udělal to samé, akorát meč zářil zeleně.
„Jdu Narutovi pomoct.“ Zvedal se Sasuke. Sakura ho ale zastavila.
„Už tak jsi na dně. Chceš se nechat zabít? Víš, že Naruto nebere ohledy na ty, kdo stojí v jeho okolí, pokud má meč v ruce. Takže tohle myslí sakra vážně.“ Okřikla ho Sakura.
„Neboj, dám na sebe pozor. A nebo pojď se mnou. Budeme tak spolu.“Navrhl Sasuke a vytasil svůj meč. Sakura se taky zvedla a přidali se k Narutovi.
„Jako za starých časů. Musím uznat, že nakonec vás Kakashi přece jen naučil o týmové práci.“ Oznámil Tanma. Sasuke napustil svůj meč blesky.
„Tak pojďte!“ Vyzval je Tanma na souboj. Zprvu to vypadalo, že Tanma s nima opět vytře zem ale opak byl pravdou. Po zhruba asi jedné hodince ležel Tanma na zemi.
„To šlo celkem lehce.“ Řekl Naruto a zasouval si katanu zpět do pochvy. Sasuke už se zase natahoval po rolničkách, ale v tom ho něco seklo do levé ruky a do levého stehna. Tanma na zemi se jakoby rozplynul v prach a odvál ho vítr. Později se Tanma objevil o kus dál od nich, se zeleně zářícím mečem. Sponku si schoval, místo toho si stáhl vlasy do culíku.
„Větrný klon. A polevili jste v ostražitosti.“ Narovnal se Tanma. I přes svoje zranění se Sasuke na něj vrhl. Tanma jen dal ruku za sebe a odhodil Sasukeho ke kameni.
„Sasuke-kun!“ Zakřičela Sakura a taky se vrhla na Tanmu. Ten se jen otočil a natáhl levačku. Počkal si, až bude Sakura u něj. Jakmile u něj byla, Tanma vypustil blesky na nízkém proudu. Sakura byla paralyzována a Naruto se na Tanmu vrhl, opět s modře zářící katanou. Tanma jeho výpad vykryl a chytil Naruta za rukáv. Naruto se kousek proletěl a postavil se do obranného postoje. Tanma vyrazil k Narutovi a učinil výpad. Sasuke se mezitím doplazil k Sakuře a spustil Chidori. Pohltil blesky a Sakura spadla na zem.
„Jsi v pořádku?“ Staral se Sasuke.
„Jo. Pozor, trošku kopu.“ Zavtipkovala Sakura.
„Já kopu už osm let a neřeším to. Jsem rád, že jsi v pořádku.“ Usmál se Sasuke a dal Sakuře pusu. Ta se jala prohlídnout Sasukeho rány.
„Rány jsou celkem hluboké, místy u spálené. Pokusím se to vyléčit, hlavně teďka odpočívej.“ Řekla Sakura a začala léčit Sasukemu rány.
Opět se začalo stmívat. Bratři pořád proti sobě bojovali.
„Rány by se měli za menší dobu zacelit. Teď hlavně odpočívej.“ Oznámila Sakura a sedla si k Sasukemu.
„Snad se to Narutovi podaří. Už je zase noc.“ Zabědoval Sasuke. Naruto se s Tanmou zrovna přetlačoval. Zpoza čelenky mu už tekl pot proudem. Tanma byl taky zpocený, jako by ho někdo pokropil vodou. Bratři od sebe odskočili a těžce oddechovali.
„Držíš se celkem dobře, Niisan. Na to, že pomalu začínáš být starým bláznem.“ Uznal Naruto.
„Taky budeš, to se neboj. Teď se braň!“ Tanma znovu udělal výpad. Naruto to málem nevyblokoval. Na svém bratrovi si všiml jedné věci. Ať už pod nízkými účinky mutagenu, nebo ne, jeho levé oko mu modře svítilo. Ale ne, šedomodře, jako jeho původní barva, ale jasně modře. Naruto švihl rukou, aby se dostal od svého bratra dál. Chvilku se šermovali. Byla to pěkná světelná show ve tmě.
„Naruto!“ Ozval se Sasuke a hodil Narutovi svůj meč. Naruto přešel do protiútoku. Udělal otočku a švihl oběma meči. Tanma vykryl a odskočil. Naruto si začal protáčet meče v rukách. Na Tanmu šla modrá cirkulárka. Tanma udělal další výpad a Naruto blokoval křížem. Vyměnili si pár výpadů a pár bloků. Naruto učinil sek levačkou a Tanma blokoval. Tanmův blok byl tak silný, až přelomil Sasukeho meč. Sasuke vyvalil oči. Naruto učinil výpad svojí katanou, povedlo se mu říznout Tanmu na tváři, těsně pod jizvou.
„Začíná noc.“ Začal Kiro.
„Ticho buď. Začíná to být celkem napínavý. Dva bratři stojí proti sobě.“ Zprdnul ho Kakashi a jal se sledovat dál dvě zářící čárky ve tmě. Elika a Hinata ani nedutaly, žasly nad tím, jak jsou jejich nastávající úžasní. Ino byla nějak potichu, určitě usnula.
„Kenjutsu jsem tě učil dobře, Naru. Jen to musíš ještě vypilovat.“ Prohodil Tanma jen tak během šermování. Naruto udělal výpad ale Tanma opět blokoval. Po pár dalších Narutových výpadech si Tanma zasunul meč a uhýbal Narutovým útokům. Naruto udělal další výpad, ale Tanma ho lehce odzbrojil a katanu zabodl do země.
„Tak jak chceš! Živel Země: Zemní drak!“ Ze země před Narutem se zvedla dračí hlava a vyplivla bahno. Tanma se vyhnul saltem do strany.
„Tanmo, ty nejsi Ninja, ty jsi opičák. Furt jenom poskakuješ.“ Prohodil Sasuke a Sakura se začala hihňat.
„Takže to máme vzduch, vodu a zemi. Dobrý, Naru. Dost dobrý. Tak to už jsme Bratři pěti elementů.“ Uznal Tanma a udělal kotoul do strany, aby se vyhnul vodnímu drakovi.
„Tak ty si hraješ s dráčkama, jo? Máš cos chtěl, Naru.“ Řekl Tanma a začal v rychlosti skládat pečetě.
„Živel Oheň: Ohnivá dračí střela!“ Vyfoukl Tanma ohnivou čáru na Naruta. Ten do cesty vložil vodní zeď.
„Souboj pěti elementů. Úžasné.“ Žasla Sakura.
„Tarik a jeho muži se mají čeho bát.“ Uznal Sasuke. Tanmův oheň dosáhl k vodní zdi a začal se vypařovat. Tanma ale skombinoval oheň se vzduchem, až se ohnivá čára rozžhavila do běla. Vodní zeď už nebyla k užitku. Naruto si pro jistotu přichystal Rasengan. Už se chystal vyrazit, ale zpoza páry vyskočil Tanma se žlutým Raikirim. Naruto vložil Tanmovi do cesty svůj Rasengan, Tanma zase svoje Raikiri. Byl velký výbuch.
„Snad jsou v pořádku.“ Řekla Elika a Hinata s ní souhlasila.
„Klid. Ti dva už toho zažili hodně a pořád stojí. Pak někdo vzbuďte ty dvě hrdličky, za nějakou dobu začne svítat.“ Řekl Kakashi a pohodil hlavou ke stromu. Kiro a Ino seděli opření o strom a spokojeně chrupkali.
„Málo času, Naru. Tak se ukaž.“
„Chakru mám skoro na nule. Vidím to na Taijutsu.“ Řekl Naruto a zaútočil. Učinili několik úspěšných komb a chvatů, dokud nezačalo svítat.
Slunce už pomalu vycházelo a bratři stále bojovali.
„Sakra! Nemáme ani jednu rolničku a už zbývají jen vteřiny! Sakra!“ Pomyslel si Naruto a naposled zaútočil, jelikož byl pod tlakem. Tanma mu šel po nohách a přehodil ho. Naruto udělal takové poloviční salto a už ležel na zádech. Tanma si ho přišpendlil kolenem k zemi a zamířil na něj svým skrytým Tantem.
„Čas vypršel. Smůla. Ani jednu jste nezískali.“
„Jednu přece jenom.“ Pousmál se Naruto a rozevřel pěst, kde měl rolničku. Tanma se zvedl a pomohl Narutovi na nohy. Pak se vydali za Sasukem a Sakurou. Tanma pomohl Sasukemu na nohy.
„Sice jen jedna rolnička byla odcizena, ale na tom už nesejde. Hlavní byla vaše spolupráce. Kakashi vás dobře učil.“ Usmál se Tanma na svoje studenty.
„Vy jste nás taky dobře učil, když Kakashi-sensei nemohl.“ Opravila ho Sakura.
„Přesně tak, Niisan! I když jsi jen o čtyři roky starší než my, dokázal jsi nás toho naučit hodně. Ani Yamato-taicho toho nevěděl tolik, co ty.“ Uznal Naruto.
„Dokonale jsi nás naučil, jak je důležité ctít týmovou práci a věřit svým přátelům.“ Přidal se i dokonce Sasuke.
„Tak že tohle řekneš zrovna ty, Sasí, to bych nečekal. Pojďte, jdeme užívat zbytek týdne volna.“ Řekl Tanma a otočil se. Diváci vycházeli z lesa.
„Ty děcka mají pravdu, Tanmo. A musím uznat, že na svůj věk toho víš i více než já.“ Prohlásil Kakashi.
„No, Tanmič, dokázal jsi, že jeden nikdy neví, co od tebe čekat.“ Řekl Kiro a zasmál se.
„Tanmo-kun, teď už vím moc dobře, že jsem si vybrala správně.“ Usmála se Elika. Tanma se rozpačitě podrbal na zátylku.
„Ale no tak. Ještě se začnu červenat.“ Řekl Tanma s humorem. Pak se všichni vydali vstříc domů.
Následující ráno se Tanma vzbudil celkem brzo. Musel ještě vyřídit něco ohledně vedení. Jakmile měl vyřízeno, vyrazil na nákup, protože zjistil, že už mu pomalu docházejí zásoby. Po cestě si všiml v koutku ulice známých červených značek na tvářích.
„Kibo? Chlape jseš to ty?“ Tanma se sklonil ke Kibovi, sedícím u jednoho domu.
„Co jsi to zase dělal?“ Zeptal se ho Tanma a pohled mu sklouzl k láhvi v Kibově ruce. Tanmovi to docvaklo.
„Trápíš se co? Kvůli tomu, že ti Naru přebral Hin, nemám pravdu?“ Kiba sklesle kývnul hlavou.
„Bože, nebuď z toho tak na dně. Seber se, chlape, dej se do pucu a zkoušej štěstí dál.“ Poklepal Tanma Kibovi dlaní na rameno a vstal.
„V moři plave hodně ryb. Fakt hodně.“ Slyšel Kiba ještě Tanmu, zatím co odcházel. Tanma konečně dorazil do obchodu, kde nakoupil co bylo potřeba. Čirou náhodou potkal Shikamara.
„Oi, Shiki! Shikamaru!“ Hulákal Tanma dokud se Shikamaru neotočil. Tanma k němu dorazil.
„Co že ty jsi tak brzo z pelechu? Obvykle bys klidně prospal celej den. Neříkej mi, že tě Yoshino-san vyhnala na nákupy, kupit něco do chalupy.“ Vtipkoval Tanma. Shikamaru si jen nevzrušeně povzdechl.
„Ne. Máma ne. Manželka.“ Prohlásil Shikamaru unaveně. Kdyby Tanma teďka něco pil, jako že nic nepil, tak by všechno skončilo na zemi.
„Manželka?“
„Jo. Máma dokopala mě a Temari k sňatku.“
„No to potěš koště! Tak to ti přeju maximálně pevné nervy, Shiki.“ Řekl Tanma a vytáhl cigáro.
„Stejně je to všechno otrava.“
„Čekal jsem, kdy to řekneš. Mimochodem, jak dlouho?“ Zeptal se Tanma. Shikamaru se na chvilku zamyslel.
„Už to bude tuším rok. Jo, rok, protože pak ses ty a Naruto vrátili.“ Informoval Shikamaru. Tanma potáhl a vyfoukl kroužek.
„Takže rozlučku se svobodou jsme už propásli.“
„A ne jenom u mě. Dokonce i Neji do toho praštil s TenTen. Tomu jsem skoro nevěřil.“ Zasmál se Shikamaru.
„Taky se mi tomu nechce zrovna moc věřit. Nejiho si pamatuju, jako vždy vážného čípka. Asi nám nějak vyměkl.“ Konstatoval Tanma a znova potáhl.
„No a ještě mám ten pocit, že Temari je těhule, takže si umíš představit ty nervy.“ To už Tanmovi málem cigareta zaskočila v krku.
„To myslíš vážně?“ Zeptal se Tanma a vykašlal se.
„Netuším. To se projeví časem. A co ty, frajere? Kdy ty už do toho praštíš taky?“ Shikamaru štouchnul Tanmu loktem do žeber. Ten v klídečku vyfoukl.
„Brzy, hochu. Brzy.“ Ujistil ho Tanma a šel svým směrem domů. Doma všechno vybalil, uklidil a šel si hodit sprchu.
„Bude vedro. To by chtělo nějaké osvěžení.“ Pomyslel si Tanma a šel si hledat nějaké civilní oblečení. Vytáhl si šedé kraťasy a zelenou košili. Rozhodl se ještě na chvilku prospat. Později šel hledat ve skříních mapku Konohy z ptačí perspektivy. Mapku našel a tak zkoumal. Po chvilce zkoumání uznal, že je moc vedro na přemýšlení. Sbalil si nejnutnější věci, pěknou zásobu ledového kafe hodil do přenosně ledničky a vyrazil ven. Po nějaké delší době našel Kira pod kamenným obloukem.
„Hoj, Kiro.“ Pozdravil Tanma a sedl si k němu pod oblouk.
„Zduř. Co to smýkáš, prosím tě?“ Zeptal se Kiro a upřel pohled na Tanmovu ledničku.
„To nejlepší, co kdy mohli vymyslet.“ Pousmál se Tanma a otevřel ledničku. Z ledničky se vyvalil příjemný chládek.
„Ledové kafe.“ Řekl Tanma a vytáhl malou, světle hnědou krabičku. Kiro si vzal taky, otevřel a okoštoval.
„Teda, to je věc! Kde jsi to sehnal?“ Liboval si Kiro.
„Tady to najdeš v každém obchodě.“ Řekl Tanma a potáhl z brčka. Ulice byly skoro prázdné, občas někdo někam přešel.
„Teda, tady je ale živo.“ Poznamenal Kiro a potáhl z brčka.
„Se divíš? Všichni jsou většinou zalezlí doma.“ Řekl Tanma a začal se bavit s Kirem o absolutních blbostech.
„Hej, potkal jsem Sasukeho. A to bys neuvěřil, jak mu kvalitně hrabalo. Já to vsázím na to, že ho něco chytlo.“ Zasmál se Kiro.
„Já vsázím na to, že to má jak z těch holek, tak i z toho slunka.“ Řekl Tanma a vytáhl cigaretu. Schválně si ji dal do pusy opačně.
„No, vypadá to, že jsem vyhrál. Je to z toho slunka a holek.“ Zavtipkoval Tanma a dal si cigáro správně.
„C-co?!... Hej, to jsi udělal schválně! Fakt že jo! To není fér!“ Prskal Kiro a ještě se mu povedlo se polít kafem.
„Neřvi tady, ty bryndo!“ Zasmál se Tanma a konečně si zapálil. Kiro nadával jak dlaždič.
„Ale teď schválně, Tanmo. Jestli se s tou krabičkou trefíš tam do toho koše.“ Ukázal Kiro na jeden odpaďák.
„Tam? Není problém. Sleduj.“ Řekl Tanma s cigaretou v puse a hodil krabičku do koše.
„To byl čistej, hochu. Skóruju.“ Pousmál se Tanma. Kolem prošla holka jen v tričku. Kiro se na Tanmu podíval se šibalským úsměvem. Tanmovi došlo o co mu jde a pohl ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky. U holky se zvedl vítr a nadzvedl jí tričko. Aby předešla trapasu, rychle utekla. Kiro s Tanmou se rozesmáli jak diví.
„Jedna nula pro tebe, kámo!“ Řekl Kiro a bouchl si s Tanmou pěstí. Tanma si otevřel další kafe. Až měl dopito, zase hodil krabičku do koše. Kiro si vzal taky a v tom k nim sedla ta holka, na které provedli ten fórek.
„Horko, co?“ Zeptala se. Mohlo jí tak být kolem patnácti.
„Jak prase.“ Opáčil Tanma s nezájmem. Holka to ale nevzdávala.
„Děsně mě rajcuje. A to k nevydržení.“ Přejela si holka prstem po břiše. Tanma si nezaujatě zapálil.
„A koho ne.“ Odpověděl Tanma zase s nezájmem. Kiro si potáhl z brčka.
„A víte, že pod tím tričkem nic nemám?“ Zeptala se ta holka šibalsky. Tanma odvrátil pohled a vyfoukl kouř.
„Neboj, to doroste.“ Opáčil s klidem.
„PFFFF! Cože?“ Vyprskl Kiro smíchy kafe a začal se řehnit jak pako. Holčina se příšerně urazila a odkráčela pryč. Tanma se dal taky do smíchu.
„Tak to se ti povedlo! To ne! Já nemůžu!“ Smál se Kiro, skoro se válel po zemi.
„Dva nula, co? Vedu dál.“ Opáčil Tanma a zahleděl se na jedno místo.
„Budeme mít společnost. Takže si vezmi tohle.“ Řekl Tanma a vytáhl z kapsy modrý šátek, který hodil Kirovi. Ten nechápal o co mu jde. Tanma mu ukázal na pár míst na krku. Kiro pořád nechápal.
„Eli-chan tu bude zhruba za tak deset minut. Takže schovej ty cucfleky, v**e! Jinak z tebe bude mít ještě prču další měsíc.“ Řekl mu Tanma. Kiro si projel rukou po krku.
„Já ji zabiju!“ Zanadával Kiro.
„Drž h**u a uvaž si to, nebo tě zabiju já.“ Zostřil Tanma. Kiro si začal uvazovat šátek.
„A vůbec. Kde máš Ino?“ Zeptal se Tanma. Kiro si uvázal šátek.
„V květinářství. Řekla mi, že musí.“ Informoval Kiro a dopil svoje kafe.
„No hezký. Tak to tam chcípne.“ Řekl Tanma a zahleděl se na cestu. Elika si to k nim už štrádovala. Měla na sobě jen podprsenku a krátké kraťásky. Tanma vytřeštil oči. Později k nim Elika dorazila.
„Čaute, kluci. Co děláte?“ Zeptala se Elika a dala Tanmovi pusu.
„Čau, zlato. Co by, flákáme se, když máme to volno.“ Řekl Tanma a posunul se, ať si může Elika sednout. Kiro se už natahoval do ledničky pro další kafe. Tanma ale, ať už vědomky nebo nevědomky, ledničku zavřel a pořádně přiskřípnul Kirovi prsty.
„Jau! Za co to bylo?!“ Prskal opět Kiro.
„Šetři, v**e! Navíc už jsi jedno před chvilkou vypil.“ Pokáral ho Tanma a Elika se rozesmála.
„Tak jo, vyhrál jsi! Je to tři nula. Vzdávám to.“ Přiznal Kiro.
„Ale musím uznat, že tu holku jsi odpálkoval teda hezky.“ Začal se Kiro zase chechtat. Tanma se pousmál.
„Počkat! O čem to mluvíte? Já se chcu taky zasmát.“ Žadonila Elika. Tanma jí to tedy převyprávěl, při čemž Kiro vypadal, že pustí všechno, co v sobě drží. Elika se začala smát taky.
„Blbče!“ Řekla mu Elika se smíchem a vrazila mu do ramene.
„Auč!“ Chytil se Tanma za rameno, ale bral to s humorem. Po nějaké chvíli, kdy se dostatečně pobavili a taky toho už hodně vypili, se počasí začalo zhoršovat.
„Hergot! To vedro leze už i sem!“ Zanadával Kiro a utřel si pot z čela. Elika s ním souhlasila. Tanma, jako vždycky kliďas, jen mávl rukou a na všechny tři se vyvalil chladivý vítr.
„O moc lepší. Jsi nejlepší, lásko.“ Poděkovala Elika a dala Tanmovi pusu.
„To by chtělo nějaký vodní zdroj, nebo tak něco. Prostě se osvěžit. Ale jedinným zdrojem vody je tady tak akorát Onsen, ale tam je moc horká voda.“ Přemýšlel Kiro nahlas.
„A víš, že jsem o tom ráno taky přemýšlel? A mám tucha, že jsem našel nějaké správné místo. Takže, lidičky! Konec flákání, jde se ke mně domů. Au!“ Zavelel Tanma, chtěl vstát ale vzápětí se držel za hlavu. Neuvědomil si, že oblouk je dost nízko, takže se pěkně praštil do hlavy. Kiro se už začal dusit smíchy.
„Sadista jeden! A když se někdo směje jeho neštěstí, tak chce zabíjet.“Pomyslel si Tanma.
„No, tak jste se pobavili, ale není čas ztrácet čas.“ Řekl Tanma a vylezl zpoza oblouku. Jeho společníci ho následovali.
Došli až k Tanmovi domů, kde Tanma zase začal přehrabovat skříně. Hledal dva cáry papíru.
„Tož sakra, kde jsem to zase hodil?! Aha! Tady to je.“ Zaradoval se Tanma a vytáhl mapku Konohy a nějaký nákres. Položil to na stůl.
„Tak. Jsem to tak pozoroval. A našel jsem jedno perfektní místo tady, za hlavami Hokagů.“ Řekl Tanma a ukázal na jedno místo.
„Trošku štreka.“ Okomentoval to Kiro. Tanma se jen lehce zasmál.
„Čekal jsem, že to řekneš. Právě proto, jsem ještě zkoumal naše obydlí. Zjistil jsem, že je to kousek.“ Oznámil Tanma a přejel prstem od hlav nejprve ke svému domu a pak ke Kirovu domu.
„Ode mě cesta nevede?“ Zeptala se Elika zklamaně.
„Ty se mnou nechceš bydlet?“ Zeptal se Tanma stejným tónem. Kira to zaskočilo, Elika chytala červenou.
„To probereme později. Teď ten druhý papír.“ Řekl Tanma a vytáhl detailnější místo od hlav Hokagů.
„Kdo to kreslil?“ Zeptal se Kiro. Nevěřil svým očím. To místo bylo úplně přesně nakreslené, skoro jako mapka.
„Já. Chceš mi k tomu snad něco vytknout?“ Odpověděl Tanma. Kiro jen zavrtěl hlavou.
„Ne, já jen jak je to přesný.“ Řekl Kiro a jal se dál poslouchat Tanmův plán.
„Stopro jste si mohli všimnout, že už je to tady předkreslené. To je jen můj návrh, jak by to mohlo vypadat.“ Řekl Tanma a narovnal se.
„No, plán je to hezký. Teď to jen uskutečnit.“ Řekla Elika nadšeně.
„Pokud si dobře pamatuju, tak my tři jsme Elementární trojka. Tak na co ještě čekáme?“ Zeptal se Kiro stejným tónem. Tanma se jen pousmál a dal si kresbu do kapsy.
„Mluvíte mi oba z duše. Tak jdeme!“ Řekl Tanma a společně se vydali na to místo. Později na to místo dorazili. Pěkné místo, mezi stromy.
„Tak jdem na to, ne?“ Ozval se Kiro.
„Tak na co čekáš? Hloubka je na tobě.“ Řekl mu Tanma a Kiro se dal do práce. Bouchl oběma rukama do země a slušně velká plocha se propadla zhruba o pět metrů níž.
„Vidím, že jsi myslel i na mělčinu. Dobře, Kiro.“ Pochválil ho Tanma.
„Ještě není všechno, s tou hlínou se musí pryč.“ Řekl Kiro a po obvodu a na dně velké díry vyrašily kameny. Na jednom místě dal Kiro i skálu zhruba tři metry vysokou.
„Dobroš, tohle je na nás, Eli-chan!“ Řekl Tanma a spolu s Elikou vylezl na skálu.
„Živel Oheň: Obří ohnivá koule!“ Ozvalo se od obou a vyšlehl mocný plamen. Tanma ještě přidal trochu vzduchu, takže vyhladili kameny úplně do hladka.
„Od kdy umíš Katon? Nepochlubil ses.“ Divila se Elika. Tanma si jen křupnul prsty.
„Do doby, kdy mě pustili z nemocnice jsem to taky nevěděl. Holt to umím no.“ Řekl Tanma a podíval se na jejich dílo.
„Dobrý, teda. Jen ještě pár posledních úprav a je hotovo.“ Uznal Tanma. Elika seskočila ke Kirovi a společně vytvořili vodní vlnu, která díru zaplnila.
„Vážení návštěvníci, buďte upozorněni, že to bude klouzat.“ Prohlásil Kiro, při pohledu na to mokro, co natropili. Všichni tři se začali smát.
„Jdu to otestovat.“ Prohlásil Tanma, sundal si košili, vyndal všechny věci z kapes, vyzul sandálky a už si to lezl na skálu. Zastavil se a nechal asi půl metru skály čnít před sebou.
„Teď koukejte! Tomuhle se říká skok víry!“ Kiro a Elika se podívali na Tanmu, který se už rozebíhal. Ten kousíček skály přeskočil, jak se odrážel tak se rozpažil a do vody dopadl šipku. Po chvilce se vynořil.
„Bezva! Ale ještě musím něco vyladit.“ Okomentoval Tanma a vylezl z vody. Přiložil ruce k sobě a nasál vzduch, který později vyfoukl.
„Proti tomu všemu bordelu z okolí.“ Oznámil Tanma a začal se oblíkat.
„Voda je fajná, jenom kdybych věděl, kolik je hodin.“ Poznamenal Tanma a protáhl se.
„Já bych řekl, že už se začíná připozďovat. Musíme to nechat na zítra.“ Uznal Kiro.
„Pravda. Že bych zase dala čas na devět? Tady?“ Zeptala se Elika. Tanma jen zavrtěl hlavou, až pokropil svoje kamarády.
„Sice je to takový rozumný čas, ale dal bych spíš na deset. Ať se můžeme líp prospat.“ Navrhl Tanma, na čemž Kiro zívl. Elika nakonec souhlasila a všichni tři vyšli k sobě domů, těšící se na zítřek.