Já jsem … Epizoda 8: Mnoho úkolů

„Je konec.“ Pronesl a podíval se po Tsunade. Ta se jen nevěřícně dívala a kývala na souhlas.
„Vypadá to, že legenda o žlutém blesku, je zpět.“ Pronesl Itachi a ostatní se na něj nechápavě podívali.
„To co jste právě teď viděli, bylo Hiraishin no Justu.“ Pronesl hrdě Itachi.

Já jsem … Epizoda 8: Mnoho úkolů

„Je konec.“ Pronesla Tsunade.
Naruto přišel ke Kakashimu, zrušil poutací techniku a pomalu z jeho pravého ramene vytáhl katanu. To, už tam stáli zdravotníci a začali ho ošetřovat, mezitím Tsunade ošetřovala Jiraiyu.

„Jak, jsi mě trefil. Vždyť jsem mířil mezi kunaie rasenganem?“ Zeptal se Jiraiya.
„Pamatujete, jak jsem vás trefil tím kopem, když jsem zasáhl Kakashiho.“
„Ano.“
„Tak přitom, jsem na vás umístil značku.“ Odpověděl Naruto.
„Páni. Za takovou chvíli zneškodnil Kakashiho, dostal se za mě, trefil mě a ještě na mě umístil značku. Neuvěřitelné.“ Řekl překvapený Jiraiya.

„Mohl bych tě naučit umění žabích poustevníků.“
„Ne. Děkuji.“
„Měl bys více čakry a mohl bys povolávat žabí Simony.“
„Jak už jsem řekl, nechci se naučit technikám poustevníků a navíc já můžu povolávat zvířata.“
„Ano. A jaká.“

„Lišky.“
„Já, žádnou liščí vesnici neznám.“
„No, já ji teprve před 5 lety založil.“
„Co. Ty jsi v patnácti založil vesnici pro zvířata.“

„No je pravda, že mi Kurama trochu pomohl.“
„Kdo je Kurama.“
„Já, ty idiote.“ Zařval Kyuubi, který se vložil do rozhovoru mezi Narutem a Jiraiyou.
„Všichni mají své jména.“ Řekl Naruto a odešel směrem k Sakuře, ale to mu mezitím Kurama skočil na rameno, samozřejmě že ve zmenšené verzi.

„Takže, dnešek platí?“ Zeptal se blonďák.
„Samozřejmě.“ Odpověděla Sakura a usmála se.

„Naruto, můžeš sem na chvíli.“ Zavolala Tsunade. Naruto k ní přišel a stoupl si zhruba pět metrů od ní.
„Naruto Namikaze, dnes jsi ukázal, že tvé bojové a taktické schopnosti jsou více než uspokojivé. Tím to tě povyšuji na hodnost Jounin.“ Dořekla Tsunade a předala Narutovi ochranou čelenku.

„Ne, děkuji, já mám svoji.“ Odvětil blonďák a šáhl si do kapsy. Z ní vytáhl dvě čelenky, jedna měla znak Listové a druhá Vířivé. Naruto si obě omotal kolem pravé ruky.
„Chápu.“ Řekla Tsunade, když uviděla ty znaky.

„No, když už jsme tady všichni, tak bych vám chtěl oznámit něco o Akatsuki. Jsou v pohybu, musíme co nejdřív svolat schůzi kagů.“ Řekla Naruto.
„Neboj, jakmile jsme dorazili, poslala jsem, do všech ostatních vesnic dopisy dnes by měli přijít odpovědi.“ Odpověděla Tsunade Narutovi.
„Pro dnešek máte všichni volno.“ Rozkázala Tsunade a odešla spolu s Jiraiyou.

„Takže v sedm.“ Zavolal Naruto na Sakuru a zmizel ve zlatém záblesku světla.
„Co je v sedm?“ Začala, vyzvídat Ino.
„Zato, že jsem mu ukázala vesnici, tak mě dneska večer pozval někam ven.“
„Páni Sakuro, ty se nezdáš. Znáte se teprve tři dny a už máte rande!“
„To není rande, jenom, já vlastně nevím co to je.“
„Tak pojď, musíme ti vybrat nějaké sexy oblečení.“ Řekla, Ino a táhla Sakuru domů.

Mezitím v sídlu Namikaze

„Ach jo.“ Povzdech si Naruto.
„Co tě trápí?“ Zeptal se Kurama.
„Ale, mám toho moc.“ Povzdech si Naruto.
„Dnes mám schůzku se Sakurou. Pak je tu to setkání kágů, musím najít tu Karin a svitek s technikami klanu Uzumaki. Ještě musím navázat nějaké vztahy s ostatními klany ve vesnici a Akatsuki. Málem bych zapomněl na schůzi rady vesnice.“
„No jo, jsi teď vůdce klanu, tak si na to zvykej.“
„Doufám, že budeme mít čas na trénink.“
„Tak na to si určitě najdeme čas.“ Řekl Kurama a usmál se.

Blonďák seděl ve svém honosném křesle a pomalu usínal, když v tom někdo zabouchal na dveře. Naruto se pomalu zvedl a šel ke dveřím. Ve dveřích ho čekalo milé překvapení, stáli tam Itachi, Konan a Sasuke. Naruto se díval na Sasukeho a nechápal, co tu zrovna on dělá.

„To nás necháš čekat ve dveřích.“
„Ovšem, že ne, pojďte dál.“ Pozval Naruto návštěvu dovnitř.
„Co tu děláte?“
„To už ani nemůžu navštívit svého nejlepšího přítele a souseda?“ Zeptal se Itachi a usmál se, blonďák mu úsměv opětoval.

„Poslala nás sem, Ino.“ Vložil se do rozhovoru Sasuke.
„A?“
„No chtěla si být jistá, že přijdeš v čas a slušně oblečený.“ Řekl Sasuke.
„Za koho mě má.“ Naštval se Naruto.
„Vždyť tě známe teprve tři dny.“ Dodal Sasuke a Naruto se usmál.
„Sakura není první holka, kterou jsem někam pozval.“
„Já málem zapomněl na tvé pletky s Mizukage.“ Řekl Itachi a začal se smát.
„Ty jsi něco měl s Mizukage?“ Zeptal se Sasuke.
„Ale nikdy nám neřekl co přesně.“ Dodala naštvaně Konan.
„A taky se to nikdy nedozvíte.“
„Tak v tom případě se o tebe už nemusím starat.“ Řekl spokojeně Sasuke. Blonďák se na něj jen usmál a provedl hosty po sídle klanu.
„Páni, máš to tu obrovské a dobře zařízené.“ Řekl Itachi po dokončení prohlídky.
„Měli bychom už jít.“ Řekla Konan a spolu s Itachim a Sasukem se vydali domů.

„To už je půl sedmé. Měl bych se jít převléknout.“ Povzdech si Naruto.
Pomalu se blížila sedmá hodina. A Naruto, už byl oblečený, měl na sobě černé kalhoty, černý nátělník a na něm černou košili se zlatým znakem klanu na levé straně hrudníku. Podíval se na hodinky, které ukazovaly za půl minuty sedm, složil pár pečetí a zmizel ve zlatém záblesku.

Mezitím jinde v Konoze

Růžovlasá kunoichi přešlapovala na místě a neustále se dívala na hodiny. Hodiny sledovala, už dobrých deset minut a čekala na svého společníka pro dnešní noc. Pomalu se blížila sedmá hodina a Sakura přestala doufat, že Naruto přijde včas.

Jakmile zazvonila sedmá hodina, ozvalo se zaklepání na dveře. Sakura okamžitě vyběhla otevřít. Ve dveřích ji čekal mladík v černém, blonďatými vlasy a milým úsměvem. Mladík se podíval na růžovlásku a trochu oněměl. Sakura měla růžovou sukni dlouhou nad kolena a bílé tričko lemované růžovými lístky. Oba se chvíli prohlíželi.

„Tak, kam půjdeme?“ Zeptala se Sakura a vytrhla Naruta z obdivování Sakury.
„No, počkej si a uvidíš.“
„A co uvidím?“

Naruto jen přišel blíž k Sakuře. Ta zčervenal a čekala co Naruto udělá. Naruto chytl Sakuru za ruku a oba zmizeli ve zlatém záblesku.
Objevili se na začátku malého městečka, ve kterém byl karneval.
„Páni.“ Řekla překvapená Sakura.
„Tak co, líbí se ti tady?“
„Ano.“

Naruto nabídl Sakuře rámě. Růžovláska ho s radostí přijala a spolu šli do městečka.
„Kde to vůbec jsme?“
„Toto je městečko Kawara. Zde nežije ani jeden ninja. Toto městečko je v zemi Modrého úsvitů.“
„Je to tady nádherné.“

Karneval byl v celém městě. Byli tu různí draci, kočky, psi, tygři, lvi a mnoho ostatních napodobenin zvířat, navíc zde bylo ohromné množství stánků.

Naruto spolu se Sakurou všechny obešli. Naruto vyhrál mnoho malých prkotin a velkou červenou lišku s nápisem na „AI“ (láska) na šátku co měla uvázanou kolem krku, kterou dal Sakuře.
Pomalu se blížila půl noc a začínala být zima. Sakura se začala klepat zimou, toho si Naruto všiml a přehodil přes Sakuru, svou košili.
„Ale teď ti bude taky zima, vždyť máš jen tílko.“
„To mi nevadí.“ Odpověděl Naruto a Sakura zívla.

„Myslím, že bychom už měli jít.“ Řekla Naruto a přenesl Sakuru do Konohy.
„Děkuji, Naruto. Byl to úžasný večer.“
„Nato aby byl úžasný, ještě jedna věc chybí.“
„Ano a jaká?“ Zeptala se Sakura.
„Tato.“ Řekl Naruto a pomalu se nahýbal k Sakuře, ta začala červenat, ale taky se pomalu přibližovala.

V tom okamžiku se jejich rty spojili a oba se políbili. Když se od sebe odtrhl, aby se nadechly, Sakura zčervenala, rozloučila se a rychle zmizela domů.

Naruto se usmál a zmizel ve zlatém záblesku.
Bylo zamračené, deštivé, brzké ráno všichni obyvatelé spali kromě těch, co měli noční směnu a jednoho blonďáka osamoceného ve svém obrovském sídle. Prohraboval se obrovským množstvím papírů, svitků a kolem něj posedávali lišky a jedna po druhé pomalu zmizeli. Mladý vůdce klanu hledal svoji jedinou příbuznou, jediné co oni věděl je, že se jmenuje Karin. Naruto se zrovna chystal ke spánku, jenže ho vyrušilo klepání. Otevřel dveře, ve kterých stál ANBU.

„Máte se okamžitě dostavit k Hokage-sama.“ Řekl ANBU a zmizel.
„Ach jo.“ Povzdech si blonďák.

Šel do zbrojnice, vybavil se a přenesl se k budově hokage. Vešel do budovy a namířil si to přesně do kanceláře hokage. V kanceláři stáli Sasuke, Itachi, Sakura, Kakashi, Gai, Lee, Neji a TenTen.
„Takže dnes máte misi. Poblíž našich hranic byli spatřeni čtyři členové Akatsuki. Máte to jít prověřit a popřípadě se jich pokusit zajmout nebo zabít. Podrobnosti najdete zde.“ Řekla Tsunade a podala Itachimu složku.

„Budete rozděleni na dva týmy. Kakashi, Sasuke, Sakura, Naruto a Itachi. Gai, Lee, Neji a TenTen. Velitelé skupin jsou Itachi a Gai. A velitel celé akce je Itachi.“ Dořekla Tsunade a kývla hlavou jako oznámení k odchodu. Všichni pochopili a odešli z kanceláře.
„Tak dobrá, za hodinu máme sraz u hlavní brány a vyzbrojte se na boj.“ Řekl Itachi a zmizel.

Po hodině u hlavní brány

Všichni byli u hlavní brány a čekaly na blonďáka.
„První mise a už má zpoždění. Ty Itachi jak moc je ne něho velký spoleh.“ Řekl posměšně Sasuke.
„Vložil bych mu do rukou klidně můj život.“ Odpověděl Itachi.
„No konečně.“ Řekl si Kakashi když viděl blonďáka, jak k nim jde, a s ním spousta lišek, které po chvíli zmizely.

„Co se děje, Naruto.“ Zeptal se Itachi, když viděl blonďákův výraz.
„Ale, mnoho úkolů, příteli.“ Odpověděl Naruto.
Všichni se na něj podívali. Po chvíli si ještě domluvili na postupu a vydali se na svou misi. Rozděleni do dvou skupin běželi ke svému cíly. Běželi už tři hodiny, když se před nimi objevila obrovská louka a na ní čtyři osoby.

„Dlouho jsme se neviděli, parťáku.“ Řekl jeden člen Akatsuki, otočil se a strhl si kapuci, po jeho vzoru se opakovali i ostatní členové.
Před ninji z Konohy se objevili Hoshigaki Kisame, Sasori, Kakuzu a Hidan. Čtveřice silných ninjů, ze kterých šel strach.

„Hm. Mistr loutkař, ninja co bojoval s prvním hokagem, služebník Jashina a ocasý bez ocasů.“ Řekl Naruto.
„Dlouho jsme se neviděli Itachi a Naruto.“ Řekl posměšně Kisame.
„Itachi, řekl bych, že je asi nezajmeme.“ Řekl Naruto.
Ovšem ninjové na louce nebyli jediní. Byl tu ještě jeden ninja, který schovával svou mocnou čakru. Celou dobu sledoval ninji svýma rudýma očima.

Doteď zamračená obloha se projasnila a slunce rozsvítilo celou louku a ninji na ní. Bylo tak nádherné počasí, že by nikdo nepoznal, k jaké velké bitvě se schyluje.