Icha Icha (13) - Klíč ke všemu...

Bylo tomu již několik hodin, co jedno namodralé stvoření navrhlo útok na bývalého člena Akatsuki. Itachi se coural nesměle lesem za Kisamem, který si to doslova vyskakoval vpřed dobrodružství a u toho si cosi pískal. Černovlasý na něj mezitím znuděně hleděl. Nikam se mu totiž nechtělo, neboť měl moc práce s urovnáváním myšlenek, a i když Orochimara nesnášel a chtěl ho zabít, nýbrž zverboval jeho milovaného mladšího bratra, tak v tuto chvíli na to neměl jednoduše chuť.
„Um… Kisame,“ začal potichu, čímž si vysloužil žraločkovu pozornost, „Proč chceš jít najednou na Orochimara?“
Kisame se zatvářil zcela překvapeně, ale poté mu dal odpověď, „To je jasný… Má určitě něco za lubem, což mu musíme překazit. Teda ne, že by mi o to zrovna šlo, ale dlouho sem s nikým nebojoval,“ zazoufal.
„Před pár hodinami si bojoval přece s Gaiem, ne?“ namítl chytrácky Itachi.
„To je sice fakt, ale já mám rád vzrůšo… Krom toho ty musíš přijít na jiný myšlenky, takže prostě Orochimaru!“ zašklebil se.
Itachi pouze sklopil zrak a potichu cosi zaklel, ale svého modrého přítele následoval až k jednomu z Orochimarových úkrytů.

***
Jiraiya sledoval současnou situaci. Vracely se ty krásné časy… ne-li krásnější, neboť jim do party přibyla další kráska. A k tomu všemu to byla blondýnka, což byl jeho vkus, který však úspěšně a pracně zatajoval.
Pohledem přejel na ní. Usmívala se, čímž působila téměř božsky, takže na ní mohl oči nechat. Avšak poté mu došlo, že je dívka zhruba stejně stará jako Ayano, ne-li mladší, takže se nakonec rozhodl, že s ní bude vést pouze přátelský vztah.
„Nad čím přemejšlíš?“ všimla si jeho zamyšleného výrazu Ay.
„Ale… ani nevím,“ zalhal přesvědčivě, neboť nad tím fialovovláska pouze pokrčila rameny.
„Nee-san, kde si vlastně byla celou dobu?“ obrátila poté pozornost ke své sestře.
„Na misi. Promiň, že sem tu nebyla, když si ležela v nemocnici… Ale byla sem se tam podívat před pár hodinami,“ odpověděla Anko. Ayano na ní nevěřícně pohlédla.
„Vážně!“ zareagovala okamžitě starší Mitarashi, když si všimla jejího pohledu, „Izumo byl děsný nemehlo, takže při cestě zpátky zakopl a narazil si nohu… a možná předtím ještě mozek. Takže jsem ho musela doprovodit do nemocnice, jen co sme se vrátili zpět. A jelikož sem na tebe myslela, došla sem se podívat i tam, kde si byla ty. Samozřejmě sem si myslela, že si v pořádku, takže už tam nebudeš, ale kdyby náhodou. Prostě sem tě chtěla vidět,“ vysvětlila.
Ayano se pouze usmála. I přesto, že tam Anko původně nešla kvůli ní, byla ráda.
„A kdože je tohle?“ zeptala se Anko poté, když se zaměřila pro ní na novou tvář.
„To je Tokime,“ představila blondýnku Ayano, „Sice ji sotva znám, ale… Myslím, že ji smím označit za svou kamarádku, ne?“ tázala se pohledem. Tokime se doširoka usmála a radostně kývla.
„Aha,“ řekla jednoduše Anko, „To je samá nová tvář,“ dodala ještě.
Jiraiya se zarazil při jejích posledních slovech a podezřele se zatvářil.
„Cože? Potkala si někoho dalšího?“ tázal se.
„Ano, po cestě domu. Co vím, tak je z ní teď i člen Konohy. Prošla výslechem, ověřením a tak,“ její odpověď ho zarazila ještě víc.
„Mohu s tebou mluvit?“ šťastně se usmál. Anko pouze odsekla, ať spustí, ale on ji vražedným pohledem naznačil, že myslí o samotě a zároveň si nepřeje, aby rozrušil dívky. Anko tedy nakonec souhlasně vstala.

„Kdo je to?!“ vyjel na ní hned, jakmile byli z doslechu.
„Nějaká holka, já nevím. Proč tě to najednou tak zajímá?!“ vrátila mu.
Jiraiya se na chvíli odmlčel, ale poté spustil, „Víš proč sem vzal Ayano před lety s sebou?“
„Ne, ale co to má společného s tou novou?“ nechápala jeho náhlou změnu tématu.
„Protože je v nebezpečí. Než sem potkal Naruta, tedy, když jsem se sem po letech vrátil, bylo to z několika důvodů… Jedním z nich byla i Ayano. Jsem snad jediný, kdo o tom ví, ale mám obavy, že na to už někdo přišel. Proto sem ji vzal s sebou. Na té cestě sem nechránil jenom Naruta, ale i ji. Sama o tom neví, ale prostě podezřívám každou novou osobu v Konoze.“
„A co ta Tokime?“ tázala se Anko.
„Ta tu žije odjakživa, ale měla přísné vycházení a omezený pohyb. Jedná se totiž o jedinou členku významného klanu Kawari, který je spojen se Senju. Proto byla hodně často hlídána… je něco jako princezna Konohy. Ale co oslavila před rokem šestnácté narozeniny, tak má větší prostor.“
„Cože? Jak to víš?“ vykulila oči.
„Říkám ti, že každá nová osoba v Konoze mi připadá podezřelá… Mnoho lidí se pokusí Ayano unést, když to zjistí. A i když má Tokime překrásnou tvářičku, v podezření mi to nezabránilo,“ odpověděl poustevník prostě.
„A proč má být proboha moje sestra cílem mnoha lidí?!“ vyštěkla.
„Znáš legendu o krevním klíči?“ zeptal se a když spatřil, že zatřásla hlavou, pokračoval, „Jedná se o osobu, jejíž krev je klíčem ke všemu. Akatsuki by s tou krví mohli získat všechny Bijuu, ať je chtěj k čemukoliv. Anebo rovnou ten jejich cíl a to i bez Bijuu. Orochimaru by na druhou stranu mohl získat věčný život i s tím jeho Sharinganem a nemusel by se každé tři roky převtělovat. Nebo by taky mohl Konohu smést z povrchu zemského. Jednoduše může ten, kdo vlastní klíč, dostat to, co si jeho srdce nejvíc přeje,“ vysvětlil.
„Tím chceš říct, že tenhle legendární klíč je moje malá sestra?“ řekla nevěřícně.
„Přesně to chci říct… ale je tu jedna věc. Klíč samotný nemůže využít svou sílu, kterou skrývá. Slouží pouze ostatním. A také má jen jedno použití… Takže aby fungoval, musí Ayano vykrvácet.“
„Cože? Opovaž se!“ vykřikla hystericky starší Mitarashi.
„Co blázníš?! Nikdy by mě nenapadlo ji zabít! Ani abych docílil míru! To musí jít i jinak, tak mě tu zbytečně neobviňuj! Ale… doufám, že ty nezradíš její city! A moje taky, když sem ti to tajemství svěřil!“
„Jsem její sestra! Její krev! Nikdy by mě nenapadlo pomýšlet na její smrt výměnou za mé nejtajnější přání… Možná proto, že moje přání je takové, aby měla šťastný život. I když sem se tak asi zprvu nechovala, tak teď to tak cítím!“ Jiraiya jen rukama naznačoval, že to chápe a může tedy přestat jančit.
Jakmile se tedy oba dostatečně vyřvali, promluvil opět Jiraiya, „Dobrá. Takže to nikomu nesmíš říct. Musíme ji za všechno na světě ochránit!“
Anko souhlasně kývla a poté se, již konečně uklidnění, vrátili zpět k dívkám.

„C-Cože??“ zašeptala jakási silueta nevěřícně v temné uličce, když si vyposlechla ono zjištění. Nedopatřením to tedy teď vědělo o jednoho člověka navíc...

__________________

Btw... zjistila sem, že posledních šest kapitol (ne-li víc) byl jeden den, kterej bude končit až 15. xD tak jsem pracně sepsala časové údaje, aby to všichni pochopili - jakože i já

09:05 - Jiraiya a Ayano míří do horkých pramenů
09:50 - Ayano uvidí Itachiho
10:15 - Jiraiya vyběhne z Onsenu, aby našel Ayano
10:25 - Střet s Tokime
11:00 - Orochimaru začne pitvat Hitomi... A Itachi začne Kisamemu vyprávět svoje pocity
11:30 - Tokime a Jiraiya se spřátelili. Toki ukáže svou schopnost a zjistí do koho je Ay zamilovaná
11:40 - Aya začne pomáhat Jíjovi s knihou. Oro je s pitvou téměř hotov
11:55 - Úprava Hitominých vzpomínek
12:15 - Hitomi puštěna ven
12:30 - Hit nalezena. Itachiho proslov dokončen (1h 30min )
12:33 - Výprava na Orochimara
13:00 - Anko, Izumo, Kotetsu a Hitomi se vrací do Konohy
13:20 - Jíja už píše sám. Holky spí
14:00 - Probíhá čtení Hitominých vzpomínek. Jiraiya taktéž usne
15:20 - Hitomi smí zůstat v Konoze
16:15 - Hitomi puštěna z nemocnice.
17:25 - Kotetsu ji doukázal vesnici a Hit si následně skočila na jídlo do restaurace. Kotetsu šel na 'vrátnici'
18:00 - Začne pršet a smrákat se. Jíja, Toki a Aya se vzbudí a jdou do restaurace se schovat
18:08 - Anko vstoupí do restaurace. Hitomi naopak vyběhne
18:15 - Kotetsu ji zastaví před branami
18:30 - Jiraiya mluví s Anko venku...
... Etooo... snad sem na nic nezapomněla