Icha Icha (12) - Tareshi Hitomi ...druhá část!

Kotetsu neznámou rychle, přesto však opatrně, vytáhl z vody. Položil ji na trávu a dvěma prsty zkusil, zda ještě dýchá. Tep měla, i když nepravidelný a pomalu se ztrácel úplně.
Když mu došlo, co to bude mít za následky, okamžitě odhodil šátek, jenž před chvílí našel ve vodě, a rychle se ujal neznámou zachraňovat.
Pravou ruku dal na její hruď a levou křížem přes druhou. Párkrát opatrně, ale vzato dostatečně, zatlačil a když to nepomáhalo, nezbylo mu nic jiného než okusit její rty. Musel však uznat, že se dost ostýchal, neboť dívka byla překrásná a tak si připadal, že pouze zneužívá situace. Ale on prostě takový nebyl, takže se nakonec odhodlal a vzduch ji věnoval.
Tento cyklus opakoval ještě třikrát, než se dívka probrala k životu. Rozkašlala se a vyplivla trochu vody. Kotetsu si oddychl a na neznámou se posléze usmál. Brunetka na něj mile pohlédla a úsměv mu oplatila, dokud ji nedošla situace, ve které se nacházeli.
„Kdo jsi? Kde sem mokrá? A rucedníku?!“ vysypala na něj otázky tak rychle, že mu to absolutně nedávalo smysl.
„Cože?“ nechápal.
„Říkám: Kdo seš? Kde to sem? Proč sem mokrá? A proč máš ruce na mým hrudníku?!“
„Aha… Jsem Kotetsu. Ty jsi se skoro utopila tady ve vodě a já jsem tě zachránil. Nevím sice přesnou naši polohu, ale je to někde v Ohnivé Zemi, nedaleko od Skryté Listové vesnice. A to, že si se topila vysvětluje snad i tvou poslední otázku,“ zašklebil se nevinně.
„Aha, ale teď se snad už netopim, tak je můžeš dát jinam, nemyslíš?“ pousmála se a párkrát zamrkala, čímž to Kotetsovi konečně došlo. Rychlostí světla je odendal a hned poté si stoupl a jakoby nic přešel ke svým věcem a ujal se obléct. Dívka se mezitím posadila a začala ho se zájmem pozorovat.
„Copak?“ zeptal se, když si zapínal zelenou vestu a všiml si, že jej dívka bedlivě sleduje.
„Nic,“ vrátila mu s úsměvem.
Kotetsu tedy na nic nečekal a k dívce přispěchal, načež ji nabídl ruku, aby se mohla postavit. Když se však zvedala, tak náhle sykla bolestí a podlomily se jí kolena. Instinktivně se ho chytla co nejsilněji, ale gravitace žádala své, takže se oba svalili zpátky na zem.
„Promiň,“ soukala ze sebe brunetka, když ležela pod ním, čímž mu ještě naznačila, že je na ní moc nalepený. Kotetsu tedy okamžitě vstal a milionkrát se ji přitom omlouval.
Poté však usoudil, že bude lepší ji odvést do nemocnice. Takže místo dalšího podání ruky , přešel přímo k ní a obratným, rychlým manévrem ji zvedl do náručí, kde vypadala jako princezna. Jí to evidentně až tak nevadilo, ale stejně začala hulákat, co si to dovoluje a ať ji pustí na zem. Spíše proto, aby to nevypadalo, že právě toto požadovala.
Kotetsu z toho však nic nevyčetl, tudíž pokračoval v chůzi směrem k jejich tábořišti, kde čekal zraněný Izumo a nejspíš hladová Anko.

Sice cestou párkrát zabloudil, ale nakonec se ke stanovenému cíli dostavil.
Izumo seděl stále ve stejné poloze jako před tím, i když s boulí na hlavě a bez jednoho zubu. To černovlasý zjistil, když se na něj jeho parťák nevinně usmál. Kotetsu se zatvářil tak, že kdyby byl v animovaném seriálu, tak by mu u čela právě sjela kapka. Raději nechtěl vědět, co tu Izumo s Anko o samotě dělal, když je tak zmlácený.
„Kdo to je?“ zněla slova příchozí Anko, která se odkudsi vynořila. Kotetsu pochopil a neznámou položil na druhý konec ohně, přímo naproti Izumovi.
Dívka pohlédla na dvě nové tváře a zazubila se. Anko na ni hleděla vážně a ukazovala tím, že požaduje odpověď.
„Tak?“ pobízela, když se brunetka k ničemu neměla.
„Hitomi. Tareshi Hitomi,“ řekla prostě, „A vy?“
„Kamizuki Izumo. Zdravím tě a těší mě,“ odpověděl okamžitě brunet, ukazujíc svůj zářivý chrup a nastavoval k ní ruku, i když byl mraky metrů od ní a oba byli v situaci, kdy se nemohli postavit. Hitomi se nad tou situací musela pousmát, měla ho zřejmě za cvoka. Poté pohledem sjela na jedinou dívku v tomto týmu.
Ta povzdychla, ale nakonec se představila, „Já jsem Anko.“
„Vemem ji do vesnice. Nemá kam jít a je zraněná,“ odpověděl Kotetsu na nevyslovenou otázku.

***
„To myslíš vážně?“ vyhrkl překvapeně Kisame, když mu Itachi dovykládal hodinový proslov o svých citech.
„Hm,“ hlesl Uchiha opět tiše, jakoby si před pár minutami vyplýtval veškerou slovní zásobu. Anebo se možná jen vrátil do své kůže, jelikož vyprávět hodinu bez sebemenší minutové přestávky bylo trochu… až moc neItachiovské.
Kisame párkrát zamrkal svými kulatými očky, aby si dokázal všechny došlé informace uspořádat v hlavě. Stále nevěřil, že by se něco takového přihodilo tomu chladnému člověku, který vedle něj právě teď seděl, nebo ho jednoduše vyvedlo z míry to, že zmíněný začal o svých pocitech mluvit, „Nevěřil bych, že ti záleží na tom, co k tobě nějaká slepička cítí… nebo, že o tom budeš kdy mluvit. Je to vážně podezřelé, jak jsem si myslel,“ hlásal Kisame, „Celkem nemožné…“ dokončil, avšak poté ještě pokračoval, „Ale jelikož jsem správný parťák, navrhuju, abychom tě přivedli na jiné myšlenky.“
„Cože? Jak?“ vysoukal ze sebe Uchiha.
„Útokem…“ zamyslel se žralůček, „…na Orochimara.“
Itachi pouze vykulil oči.

***
Dvě šmouhy skákaly lesem, blížíc se ke Konoze. Když však náhle dopadly před brány vesnice, šlo poznat, že jde sice o dvě šmouhy, ale skládající se ze čtyř lidí, neboť se pokaždé na sebe dvě osoby tiskly… ale spíše jen kvůli zraněním.
Anko podpírala Izumu, neboť Hitomi nemohla stát a Anko odmítala, že někoho ponese v náručí, takže se toho ujal Kotetsu.

Poté, když se dostatečně vynadívali na bránu, přešli na pochodování do středu Listové.
„Vezmu Hitomi za Hokage a trochu to pořeším. A rovnou ji podám hlášení. A ty prosím odvez Izumu do nemocnice. To jeho hekání nebere konce…“ oznámil Kotetsu, který se evidentně pasoval na velitele. Anko neochotně kývla a všichni se tedy vydali svými směry.

***
Konečně stanul před kanceláří Hokage s dívkou v náručí. Slušně zaklepal a poté vstoupil.
„Kdo to je?“ byla Tsunadina první slova, zatímco propalovala neznámou dívku pohledem.
„To je Hitomi. Chtěl bych vás tímto požádat, aby jste jí tu nechala žít. Nemá kam jít a také je zraněná,“ oznámil situaci i své požadavky.
„Shizune!“ křikla Tsunade a zmíněná okamžitě vešla se slovy: „Potřebujete něco, Tsunade-sama?“
„Ano… tuhle dívku odveď a dej ji saké nebo něco na bolest, abychom tu s Kotetsuem mohli být chvíli o samotě,“ opáčila blondýnka.
Shizune kývla, ale jelikož poté zjistila, že neznámá chodit nemůže a sama ji neunese, požádala Kotetsua o maličkost. Ten laskavě poslechl a dívku přenesl do vedlejších dveří, načež se vrátil zpět do kanceláře.

„Nechám ji tu jedině tehdy, pokud projde výslechem. Nic o ní nevíš a já už vůbec ne. Takže ji odveď za Ibikim!“ rozkázala Hokage.
„Za Ibikim? Ale Tsunade-sama! Je zraněná, další mučení by nemusela přežít! A pokud doopravdy nemá co říct, tak ji akorát zraníme zcela zbytečně!“ nedal se Hagane.
Tsunade musela uznat, že na tom něco bude, ale výslech byl nezbytný, takže si stála pořád na svém.
„A co Inoichi? To se dozvíte víc než chcete a ji tím nijak neublížíte! Aspoň pro jednou přeskočme fázi Ibiki… Prosím!“
„Fajn…“ hlesla, „Shizune!“
Tmavovláska se okamžitě přiřítila do místnosti.
„Zavolej Inoichiho a jeho výslechový tým. A tu dívku jim pak předej,“ rozkázala a Shizune kývla, načež opět vyšla a zavřela za sebou dveře.
„Předej? Tsunade-sama, ona není věc!“ vyjekl ještě Kotetsu.
„Máš snad ještě nějakej problém Kotetsu?! Hm?!!“ zeptala se výhružně.
„Ne, žádnej… vše je v pořádku… Děkuju za vyhovění… Už bych měl jít. Ještě jednou děkuju,“ stáhl svůj naježený ocas mezi nohy a rychle odešel pryč. Tsunade si posléze odfrkla.

Venku se úlevně opřel o dveře a s oddychnutím raději odběhl co nejdál to od této kanceláře jen šlo.

***
Inoichi pronikl do dívčině mysli.
Viděl malou dívku v neznámé malé vesničce. Plakala. Byla úplně sama jako opuštěné štěně… Viděl také vyděšené vesničany, jak se na ni dívají… a jiní měli v očích opovrhování. Holčička byla opravdu sama, i když byla obklopena spoustu lidmi.
Za okamžik viděl další dívku, která byla jako ta předchozí, ale už o pár let starší. Byla stejně zavrhována, ale s tím, že ji vesničani občas i týrali… Žila absolutně v noční můře.

Když skončil se čtením vzpomínek, tvářil se dosti na to, aby Tsunade okamžitě požadovala, co viděl.
„Je to naprosto strašné,“ pověděl.
„Cože?“ vyhrkla, „Je špeh? Je zlá? Je nebezpečná?!“ tázala se celkem vystrašeně.
„V životě jsem nic takového neviděl…“ říkal, zatímco hleděl do prázdna.
Tsunade ho chytla za ramena a mírně s ním zatřásla, „Co si viděl? Co se stalo?!“ požadovala rázně. Inoichi na ní pohlédl a konečně ji začal vnímat.
„Je čistá, ale…“ načal, čímž si vysloužil Tsunadin křik, který mu rozkázal, ať nenapíná a vymáčkne se.
„Ale má sílu, kterou jsem v životě neviděl. Ani Jinchuuriki mi nepřipadal tak strašlivý jako pohled na to…“ zarazil se, ale při pohledu na blondýnku raději pokračoval, „Viděl jsem její dětství… Žila v malé vesničce, nedaleko odsud, kterou obývali jenom normální lidé, takže opovrhovali všemi, co měli nějakou moc. Stranili se jich a báli se. A tohle děvče mělo moc tedy pořádnou, takže ji dokonce i ubližovali. Měla se stejně jako Jinchuuriki. Nikdo s ní nechtěl mít nic společného a děti po ní házeli kameny. Viděl jsem ale jak reagovala ona a…“ otřásl se, což Tsunade zaregistrovala a požadovala pokračování.
„No… klekla si a rozplakala se,“ Tsunade chtěla něco namítnout, ale Inoichi ji přerušil, „Ano vím, to není zrovna hrozná reakce, jenže potom ji ze zad vylezl medvěd z vody a lev z ohně, kteří potom potrestali ty děti, kteří jí ubližovaly… Ne, že by je ty zvířata zabily, ale prostě ty děcka ošklivě zranily… Moc to nechápu, ale bylo celkem zajímavý ještě to, jak měly dlouhé ocasy, protože ty té dívce z těla nevylezly… bylo to jako by byly spojeni ocasy s ní… A dokud ta holka plakala, tak zvířata útočila…“
„Co tím chceš říct?“ vykulila Hokage oči a napjatě očekávala odpověď.
„To, že je ovládala brekem. Evidentně o tom neměla ponětí, ale ty zvířata jednoduše oplácely to, co jí viníci provedli, ale jen tehdy, když vážně trpěla a dávala to nějak najevo. Takže když přestala fňukat, zvířata se spokojeně vrátily zpět do ní… Nikdy jsem nic takového neviděl a netuším, jestli je už ovládat dokáže, ale očividně náš nepřítel není… pokud si jí tedy neznepřátelíme sami.“
„Ah… Kotetsu ještě předtím říkal, že nemá kam jít. Viděl si něco o tom? Znamená to, že tu vesnici vypálila pomocí toho lva nebo něco?“
„Nikoliv, ale vyhnali ji… nehezkým způsobem,“ Tsunade na něj nechápavě pohlédla, „Stříleli po ní nějakými šípy. Měla by mít hlubší ránu na pravém boku,“ oznámil.
Tsunade neváhala a k dívce přistoupila. Vyndala ji z přístroje a vyhrnula triko. Jizva tam opravdu byla. Pár sekund na ni ještě hleděla zamračeným a přemýšlivým pohledem, dokud nepokynula zdravotníkům, ať ji přenesou do nemocnice… jako návštěvníka Listové, nikoliv jako vetřelce, nepřítele či vězně.

***
Tsunade seděla ve své kanceláři. Už to byly tři hodiny, co se dozvěděla, že ta nevinně vypadající dívka má ohromnou moc. Stále byla nesvá z toho, že pokud ji tu nechá, mohla by se stát pohroma, ale doufala v opak.
‚Nikdo by tu na ní neměl hledět jako na monstrum, tak by se její síla nemusela projevit… anebo bych ji mohla zapojit do svých řad a naučili bychom ji sebekontroly, i když o té technice nic nevíme… Ale snad se s tím dá něco provést,‘ dumala nad vším blondýnka.
Náhle však někdo zaklepal na dveře.
„Zdravím Tsunade-sama,“ vstoupila Ino do místnosti.
„Mluv,“ vybídla ji a zmíněná přistoupila blíže ke stolu.
„Jizva je způsobena určitě ostrým předmětem, šíp to klidně být mohl. Ovšem byly tu stopy po léčení, o kterých jste se nezmínila, tak netuším, zda to má nějakou váhu. Také dostala evidentně první pomoc od nějakého obyčejného člověka, protože ránu má zašitou… původně jsem myslela, že se jedná pouze o znaky hojení, ale ukázaly se stehy… Jinak je téměř v pořádku, ale má bouli na hlavě a různé šrámy na rukou. Evidentně jí někdo zmlátil anebo se s někým poprala,“ informovala ji Ino o Hitomině zdraví.
„Ano, něco z toho už víme. Neřekla jsem ti to proto, abych se ujistila v tom, že jsme něco nepřehlédli,“ oznámila ji Tsunade a zamyslela se, „Ale tamto sem tušila správně.“
„Co?“ opovážila se mladá blondýnka zeptat. Tsunade na ni pohlédla a poté ji došlo, že to zřejmě řekla nahlas.
„Ale… zdálo se mi, že tu jizvu má ošetřenou. Zkoumali jste to i normálně? Je to čisté a tak? Rentgeny?“
„Ano, vše jsme provedli. Rána je čistá a není tedy důvod vyndávat stehy předčasně. Dostala úžasnou pomoc, ať to bylo od koho chtělo. Vaše přístroje nikdy nelžou,“ konstatovala Ino.
„Dobře, takže se snad není čeho bát,“ usoudila Hokage a pokynula, že může Yamanaka odejít. Ta ihned pochopila a zavřela za sebou dveře.

‚Takže má zřejmě jizvu vážně po útoku a nikdo do ní nic nevložil. Obávala sem se tedy zbytečně, když naše přístroje nic nenašly. Je to vážně asi na dobré cestě. Myslím, že tu může zůstat,‘ pokývala si v duchu a zavolala opět Shizune.
„Řekni Kotetsovi, že tu ta dívka smí zůstat. Že prošla vyšetřením a tak. Také se stav v nemocnici a tam to pověz i jí… Pokud je na tom dobře, tak jí může Kotetsu ukázat třeba vesnici. Evidentně si padli do oka, a protože má doma pokoj navíc, můžeš mu sdělit to, že má povolení k tomu, aby žili spolu… Tedy pokud oba budou chtít,“ rozkázala a tmavovláska šla konat.

* * *
„Co se stalo… Opravdu,“ požadoval Kotetsu, „Změnila si názor?“
„Ne!“ křikla okamžitě, ale poté si uvědomila svůj zvýšený hlas, „Ne. Chci s tebou bydlet a i v téhle vesnici… Je to tu krásný. Za ty hodiny, co jsem pryč z nemocnice, si mi to tu ukázal celé. Všichni se na mě usmívali, což sem do té doby, než sem tě poznala, nezažila. Dělají tu i úžasné jídlo a pití. A tvůj dům je naprosto dokonalý,“ opáčila Hitomi, „Věř mi, že tu zůstat rozhodně chci! Ale… měla jsem divný pocit a myslela jsem, že mi pomůže jenom to, když uteču… Omlouvám se. Bylo to z rozmaru, ale teď už je všechno zase dobrý… děkuju,“ usmála se a on ji úsměv rád oplatil.
Spadl mu kámen ze srdce. V tuto chvíli to bylo už šest hodin, co ji znal a příšerně mu přirostla k srdci. Nechtěl, aby odešla… aby ho opustila. Byl tedy s jejím proslovem nadmíru spokojen.

___________________
ČAS:
Před šesti hodinami od přítomnosti: Kotetsu, Izumo a Anko se vrací do Konohy, najde se Hitomi.
Zhruba před čtyřmi hodinami a třiceti minutami: Proběhlo čtení Hitominých vzpomínek.
Před třemi hodinami: Tsunade rozhodla, že Hitomi smí zůstat v Konoze
Před dvěma hodinami: Hitomi pustili z nemocnice, poznala vesnici a souhlasila s bydlením u Kotetsua.
Před šesti minutami: Hitomi utekla z restaurace, kde byla Ayano
(Chápeme? xD)