manga_preview
Boruto TBV 07

Banda tupců 21

Konoha - sídlo Uchiha klanu, den.
„Nii-san, Nii-san podívej!!“
„Teď nemám čas Sasuke, bež si hrát s kamarády,“ odbyl svého sourozence Itachi a pokračoval v cestě.
„Ale já žádné nemám to přece víš,“ nenechal se mladší Uchiha odbýt.
„Jo to vím! Ale za to si můžeš sám, kdybys tenkrát svou třídní učitelku před ostatními neshodil z tý střechy, třeba by se s tebou i ostatní bavili.“
„... tss neměla mi chodit do lavice na moje žvejkačky.“
„Ty neumíš řešit věci v klidu, že jo Sasu?“ povzdychl si Ita a na chvíli se zastavil „A co ten Uzumaki Naruto a Haruno Sakura co s nimi teď chodíš do třídy? Myslel sem že s nima vycházíš?“
„Oni?“ pohlédl Sasuke na bratra se znechuceným pohledem „Samý tupouni to jsou akorát mě rušej když si jdu s tebou hrát ...“
„No upřímně tím mě zas rušíš ty.“
„... Sakura je upištěná p**a ...“
„Sasuke! Kolikrát ti mám říkat abys přede mnou nemluvil sprostě!“
„... a Naruto mě furt šmíruje všude kam se hnu. Dokonce i na haj*líky.“
„No co já s tím. Nebudu ti přece dělat chůvu do ... ksakru příjdu pozdě. Mám s otcem trénink takže bye bye!“ rozloučil se s bratrem Itachi a odešel.
„Nii-san to není fér! Já ti chtěl jen ukázat, že sem dnes dostal svou první jedničku z-,“ zavolal, ale to už byl Lasičák v nedohlednu.
„Tss pitomej brácha!“ zabručel Sasu a šel domů.

***
„Ahoj tati!“ pozdravil otce Itachi a posadil se vedle něho na lavici „Tak co se budem trénovat dneska?“
„Naučím tě jednu z našich technik našeho ctihodného klanu, klanu který po celá staletí byl pýchou celé Konohy, držitele mocného Sharinganu, potomků ...“
„Eh tati? A co je to vůbec za techniku?“
„Katon: Goukakyuu no Jutsu,“ odfrkl si uraženě Fugaku, když viděl že jeho potomka absolutně nezajímá slavná minulost jejich klanu.
„Super!" zaradoval se Ita „Tak kdy začneme!“
„Třeba hned. Vidíš támhleten strom - ne je za tebou Itachi,“ dodal když viděl, že mu syn kouká na opačnou stranu „Neměl bys moc namáhat svůj Sharingan, škodí to tvému zraku.“
„Už ho vidím.“
„Zasáhni ho! Ale pozor musí ti to jít od plic a pořádně!“
„Jdu na to!“ začal Itachi skládat pečetě „Katon: Goukakyuu no Jutsu!“
„Tak co otče? Jaké to bylo?“ zeptal se, když dokončil jutsu.
„Co to mělo jako být Itachi? Na tvým plamínku bych si neupekl ani slaninu. Znova!!“
„No dobrá,“ zamumlal zklamaně Ita.

***
„A teď?“
„Pořát slabé. Musíš tomu dát vše - musíš to prožívat, vložit do toho ducha!“ ozval se ospale z lavice Fugaku, když už slunce zapadalo „Znova!“
Na to se Itachi znovu nadechnul a mířil na strom „Katon: ...“
„Nii-san, Nii-san! Ta tvá holka si našla nějakýho novýho kluka!!!“
„...GOUKAKYUU NO JUTSU!!!“
„Výborně Itachi, takhle se to má ...,“ zaradoval se otec, to už se ale obří ohnivá smršť řítila směrem k blízké obytné čtvrti „Neee tam neee!!!“
Bylo však pozdě. Jutsu za sebou zanechalo dlouhou spálenou stopu a pár zničených budov. Z jednoho právě vyběhnul jakýsi muž a začal cosi hlasitě nadávat.
„Nii-san,“ zafňukal Sasuke „To byla moje oblíbená restaurace.“
„KDO TO JE!“ popadl Itachi svého mladšího brášku za ramena „Kdo byl ten neřád!“
„J-já nevím myslím ž-že ...“
„Itachi posloucháš mě?“ nadával Fugaku „Tohle si vypiješ! Řeknu tvé matce cos provedl a dostaneš týdenního zaracha ...“
„Kdo to byl! Kdo mi kradl mou holku? Sasuke mluv!“
„N-no slyšel sem, ž-že Uchiha Shisui.“
„... týden budeš sedět doma, zakážu ti televizi, budeš vynášet psí misku ...“
„Arrrghh mám chuť zabít!“
„... sekat trávník, krmit mý rybičky ...“
„Dnes večer zabi- počkat od kdy máš rybičky?“
„... všechny mé nejdražší příbuzné, dokonce i mého strejčka Rejnoka ...“
„Tati? Co to má znamenat?“ vyděsil se Itachi a chytil otce za ruku. Místo ní však držel ploutev. Fugaku se mu před očima měnil na strašlivého rybího hybrida s modrými vlasy a žraločím úsměvem.
„ÁÁÁÁÁ!!“

***
Itachi se s křikem probudil aby následně zjistil, že leži ve své posteli v setmělém pokoji.
„Uff to byla ale děsná noční můra. Ale co tam dělal Kisa-?“
„... všichni jsou mrtví, pošpinění, znesvěcení ...,“ zaslechl někde blízko sebe. To zas Kisák mluvil ze spaní.
„Hele Kisame, to by stačilo jo! Je už pozdě, táhne na ráno, bolí mě z tebe hlava a teď navíc mi tvůj děsnej zjev leze do snů.“
„... váleli se mi po mých tetičkách a kamarádech ...“
„Ksakru Peine, proč musím v týmu s takovým přiblblým individuem,“ nadával Ita, vzal polštář a začal jím silně bušit do svého spolubydlícího „Sklapni, sklapni už!!!“
„... ne to bolí, neubližujte jim prosím ...“
„No fajn. Nechtěl sem být hrubý, ale zdá se že nemám na výběr,“ zabručel Ita a násilím otevřel rybákovi oči „A teď se dívej: Tsukuyomi!“
Následně se vše okolo zbarvilo do ruda a Kisame se ocitl ve světě Itachiho iluze:
„Ve světě Tsukuyomi, všechen prostor, čas, detail - to vše ovládám. Po 72 hodin tu teď budu obědvat rybí filé s hranolkami a ty se na to budeš dívat.“
Na to Itachi natěšeně vytahl příbor a zasedl ke stolu.
„Ty bastarde!“ vyjekl rozzuřeně Kis přivázaný k protější židli.

***
„Táák to bychom měli,“ vypnul spokojeně Ita Mangekyou Sharingan a díval se na vedle sebe tiše ležicího modráka s vytřeštěnýma očima.
„Škoda, že to filé nebylo pravé. Mám už docela hlad,“ povzdechl si Itachi, otočil se a za chvíli usnul.

***
Ráno.
„Dobré ráno vespolek hoši,“ vstoupila do pokoje Konan a usmála se na Itachiho, který právě vstával
„Je čas se nasnídat! Kisame ještě spí?“
„Jo spí a zdá se, že ještě dlouho bude,“ zašklebil se Uchiha „Měl docela rušnou noc.“
„To nevadí Itachi, tak se pojď nasnídat alespoň ty.“
„Konan,“ pohledl na ní s nadějí Ita „Ty už zase vaříš?“
„Ale kdepak. Dneska vaří Tobi. Prý pro nás přichystal parádní palačinky s kakaem,“ mrkla modrovláska a vyšla ven.
„Chlape teď ti závidím, že ještě chrápeš - mě jak to vypadá čeká další výplach žaludku,“ otočil se Itachi na spícího a šel dolů do kuchyně.

***
V kuchyni.
„Tak to byl ale ku**a nechutnej blivajz.“
„Mě to šmakuje,“ velebil pokrm Kakuzka.
„Z čehos to vařil?“ dávil se Hidan a snažil se palačinky ubodat vidličkou.
„Tobi použil svou osvědčenou kuchařku,“ zamrkal šibalsky Tobík a vytáhl z kapes jakousi zaprášenou knihu.
„Hele není to náhodou moje příručka pro kutily?“ zpozorněl Sasori.
„Ale kdeže Sasori-sempai. Tobi tu našel recept na přípravu palačinek,“ ukazoval rudovlasému stranu s receptem.
„Ukaž. Tobi, ale tady se píše návod na přípravu domácího postřiku proti škvorům!“
„Moje PÁNEV!!!“ zhroutila se málem Konan, když si prohlížela jakýsi podivně nazelenalý předmět co vzdáleně připomínal pánev „Ty si TOHLE smažil na mojí pánvi!“
„A zase sem to musel schytat nejvíc já. Jestli si nás chtěl zabít Tobi, mohl si nás aspoň varovat,“ zaskučel Itachi a držel se za břicho „A teď mě prosím omluvte.“
S tím Ita vyběhl ven takovou rychlostí, že si toho ostatní sotva všimli.
„Myslím, že bude nejlepší když to Tobi odnese Zetsuovi do skleníku. Aspoň nám potom líp poroste,“ navrhl loutkař a přihodil svojí porci do kyble na odpadky.
„Moje řeč,“ přikývl DeiDei „Šéf má docela štěstí to vám řeknu. Konan mu teď co má ty vyražený zuby vyvařuje polívčičky a my se tu musíme živit Tobiho humusárnama. To je fakt spravedlnost.“
„Když už si mi to připoměl Deidaro, tak mu jdu zrovna jednu uvařit,“ vzpoměla si modrovláska „Peinie ještě dneska vůbec nejedl.“
„Hamma,“ ozvalo se v tu chvíli vedle z obýváku.
„No jo miláčku. Vždyť už jdu na to!“ vzala Kon hrnec a dala vařit vodu.
„Hele Hidane? Neviděl si dnes Kisameho?“ zeptal se po chvíli Kakuzu.
„Co je mi ku**a po něm Skrblajzno?“
„No já ho včera v noci vedle slyšel jak furt mlel ze spaní a pak najednou zmlknul,“ zamyslel se Sasori „Asi mu Itachi dal nějaký kapky.“
„A víte co lidi?“ zapřemýšlel blonďák „Pojďme ho vzbudit! Aspoň bude zas na chvíli sranda.“
Zbytek byl pro, a tak se všichni nato vydali do Kisameho pokoje.

***
„Budííček!!“ vybafnul Deidy na spícího rybáka „Haloo? Hele on chrápe jako by ho do vody hodili.“
„Uhni. Hej Kisame probuď se!“ zahulákal mu do ucha loutkař.
„Počkejte Danna, co takhle mu dát pod postel bombu a pak *boom* ...“
„Ani nápad Deidaro!“
„Hele on se ani nehýbá,“ všiml si Kak „Není mrtvej?“
„Narvi do něj ten Tobiho ranní zelenej utrejch. To zaručeně probere i nebožtíka,“ navrhl Hid.
„Hele žádný trávení lidi jo! Zavoláme na to našeho doktora Mengele!“

***
„Halo? Orochimaru! Otevři prosím,“ ťukal na zamčený dveře Sasori.
„Dejte mi všichni pokoj, mám tu něco ehm... rozdělanýho!“ ozvalo se zevnitř.
„Pusťte mě k tomu Danna. To se musí takhle,“ odstrčil ho výbušný umělec.
„Orochimaru-sama máme tu naléhavý případ! Opravdu vážný - je vysoká pravděpodobnost, že pacient zemře. Případné ostatky budou patřit tomu kdo si je první vyzvedne!“
„Kde? KDE?“ vylítl najednou ze dveří háďák a už si připravoval skalpel.
„Tudy prosím Vaše Zvrhlost-sama,“ odváděl ho Deidei do rybákova pokoje „Hej vy dva! Na co tam tak čučíte. Dělejte tohle bude stát za to!!!“
„Vždyť už jdeme,“ odpověděl Skrblík „Hele Hidane, ani slovo o tom co jsme tu viděli jo!“
„No jo. Takovej ku**a humus nemám ani já ve svým pokoji,“ vyšel Jashinista z Orochimarova pokoje.

***
„Tak kdepak je ten slaďoučký studijní materiál?“ ohlížel se po Itachiho pokoji Pedomaru.
„Tady leží.“
„Tohle ale vůbec není slaďoučký,“ oklepal se hnusem Oráč, když viděl nehybného modráka „Jste si jistí, že už není pár let mrtvej?“
„Jestli je, tak teprve od rána. Proč?“ divil se Dei.
„Páč smrdí jak zdechlina!“
„To je u něj normální. Ale vy byste to měl poznat, ne?“ zeptal se Deidara.
„Za co mě máš? Z nějakého druhořadého chirurga?“ urazil se Orochimaru „Náhodou mám za sebou několik úspěšných operací, tedy krom jedné,“ ohledl se krátce na Hidana, který se mezitím dloubal v nose.
„Tak dobrá podívám se na to. Nechte nás tu prosím chvíli o samotě!“ přikázal.
Ostatní po menším zaváhání poslechli a nechali Kisameho ve společnosti krále fialového nevkusu.

***
Dole v obýváku.
„Mmmm hum,“ ozvalo se nesrozumitelně z obvazů.
„Pomalu Peinie, nesmíš to polykat tak rychle. Ještě se opaříš,“ radila modrovláska a přidržovala zrzkovi talíř polívky s brčkem. Ten nebyl pod vrstvou obvazů ani vidět a docela solidně teď připomínal živoucí mumii.
„Šéfová! Tady jste,“ přiběhl po schodech zbytek tlupy „Potřebujem najít Itachiho! On byl poslední s kým včera přišel Kisame do kontaktu. Máme na něj pár otázek. “
„A tak se chcem zeptat jestli jste ho už neviděla?“ vyhrkl za všechny blonďák.
„Je venku. V kadibudce,“ odpověděla nezaujatě Kon a dál krmila šéfa.

***
Venku.
„Sakra, už nikdy nebudu jíst nic co mi ten oranžovej moula předhodí,“ vztekal se Ita a vyšel z kadibudky. Tam už ho očekával zástup.
„Um vy asi nebudete gratulanti,“ zašilhal na ně rudoočko, protože brýle si zapomněl doma.
„Itachi! Potřebujem pomoc!“
„Teď se to fakt nehodí. Je mi krapet ... blivno.“
„Nezájem. Jde se!“ popadli ho a odvedli do sídla.
Tam Uchihu posadili do křesla a Sasori se ujal role tazatele:
„Itachi? Cos přesně Kisamemu provedl?“
„Nooo znáte ho. Pořád mlel o těch svých mrtvých příbuzných ... a a tak ...“
„Ne. Ptám se cos mu provedl.“
„No to víte. Abych ho konečně uspal tak jsem použil ...“
„Hah-huhli nah!!!“ ozvalo se najednou za nimi.
„A to je co Itachi?“ koukal nechápavě DeiDei.
„Barbíno to nebyl Itachi,“ plesknul ho loutkař „Zdá se, že se nám šéfík zbláznil.“
Všichni se najednou otočili na druhý konec místnosti, kde zrovna modrovláska zápasila se zmítajícím se Peinem.
„Ale notak Peinie,“ konejšila ho „Přece nebudeš vyvádět kvůli spálenému jazyku.“
„Eee- hwah ni!!“
„To zní jako zaříkávání černé magie“ zděsil se DeiDei.
„Blbost. Tobě by taky bylo prd rozumět, kdybys ztratil všechny zuby,“ namítl loutkař.
„Pojďte mi ho prosím podržet!“ poprosila ostatní Kon. Ovšem udržet vůdce bylo namáhavější než se zprvu zdálo. Škubal sebou a pořát ukazoval na schodiště:
„Hwe, hwe schmizoun!“
„Něco se nám snaží říct,“ všiml si Dei.
„Dejte mu nějakej papír ať to napíše,“ poradil Sasori.
„Fwogor nah-e schmizoun!“
„Rychle! Ten papír!“
„Mám tu papír!“ vytáhl Hidan jakýsi list z Kakuzovi kapsy.
„Hej! To je moje bankovka!“
„Tu máte šéfe, pište,“ podal ji zrzkovi. Ten na ni obřím písmem napsal:
„Pozor, nahoře je Slizoun!“
„Cože?“
„Lidi čumte na drát,“ ukázal nahoru na schodiště Hid „Wow krutýýý!“
Stál tam Oráč a v ruce měl zkrvavený skalpel. Všichni na něj zírali a čekali co se stane.
„S radostí vám mohu oznámit,“ šklebil se háďák „Že operace dopadla úspěšně. Váš pan Ošklivka je opět na nohou.“ Na to se otočil a chtěl odejít, kdyby ho Dei nevyrušil:
„A a co mu vůbec bylo?“
„Co? No na to se zeptejte našeho drahouška Itachiho-chaan,“ zaculil se směrem k překvapenému Uchihovi. S tím odešel do svého pokoje. Zbytek se tedy ohlídl po Itachim.
„Eh dejte mi minutku a já se to pokusím vysvětlit,“ zamumlal provinile Lasičák.

Poznámky: 

Další díl je tu. Doufám že se bude líbit Smiling.
A příště přidáme krapet romantiky.

4.916665
Průměr: 4.9 (12 hlasů)

Kategorie: