Banda tupců 20

Ráno v obýváku.
„Zdarec Itachi, dneska nějak brzo ne? Jak je?“ posadil se vedle osloveného na gauč příchozí Sasori.
„Ujde to.“
„Koukáš na televizi? Co teď zajímavýho dávaj?“
„Víš že ani nevím,“ opáčil nezaujatě Uchiha. Na to se na něj mistr loutkař tázavě podíval.
„Koukám do modra.“
„Cožeto?“ divil se Sasori.
„Nevidíš? Kisame mi zase obsadil zorný pole,“ vzdychl Ita a ukázal na postavu v modrém pižamu s rybičkami, co se opět přilepila k televizní obrazovce a něco si psala.
„Hele ...,“ přisednul si blíž Sasori „... myslíš kdybychom tu televizi vyhodili z okna, že by za ní vyskočil taky?“ zeptal se s nadějí v očích.
„Na to bych se klidně vsadil,“ řekl unaveně Itachi a roztáhl se na gauči „No já si teď dám menšího šlofíka, tak prosím nebudit!“ Na to se otočil a záhy začal hlasitě odchrupovat.
„Pfff to je nuda. Tak se aspoň podívám co tam vyvádí ten náš domácí žralok,“ rozhodl se loutkař a potichu se připlížil rybákovi za záda.
„Baf!!! Copak tu vyvádíš?“
„Iiii... ehh Sasori-san vy jstě mě pěkně vyděsil,“ potil se Kis a přitom žmoulal v ruce malý zápisník.
„Copak máš v tý telce zas tak zajímavýho, že seš tu zas přicucnutej,“ zeptal se rudovlasý, a snažil se přes Kisameho dohlédnout na obrazovku. V ní bylo právě slyšet hlášení ranních novin „... nebyl zatím dopaden. Policie nadále pátrá po onom tajemném zloději. Jakékoliv hlášení o tzv. "BlueAss" bude vítané a řádně odměněné. Hezké ráno přeje ...“*KLIK*
„... to není nic pro vás Sasori-san!“ vypnul telku rybák.
„Hele jsem jen zvědavej. Co je na to špat-?“ urazil se Sasori, když tu z horních pater sídla bylo slyšet domovní alarm.
„Proboha zlodějíííí!!!!“ křičel jak o život Kis.
„Asi ten tvůj BlueAss,“ odvětil loutkař. *Hmmm od kdy tu máme alarm* přemýšlel.
„Zatraceně kdo to zas pustil!“ ozvalo se vztekle z gauče „Kisame ztlum tu televizi!“
Nasledně se po celém baráku rozléhal Konanin reproduktory zesílený hlas „NÁSTUP NA RANNÍ ÚKLID! OKAMŽITĚ! VŠICHNI DO SVÝCH POKOJŮ!“
„A je to zas tady,“ vzdychl Sasori o šel si poklidit v pokoji.

***
O hodinu později. Chodba 1. patro.
„Tobi, už jdou! Připrav to! A nekoukej na mě tak. Na mě tvý psí oko nefunguje,“ ječel na svýho parťáka DeiDei a šmíroval ze dveří schodiště. Právě po něm přicházeli z přízemí Konan s Peinem:
„... výborně Sasori. Tvůj pokoj se zdá být v pořádku. Pro příště bych ti ale radila si trochu vystříkat a vymalovat zdi - rozlejzá se ti tam pěkně plíseň.“
„Miláčku,“ ozval se šéfův hlas „Můžu se tě zeptat, proč musíme spát odděleně? Koupil jsem samostatné postele přesně jak jsi chtěla. Nebyl by problém je zas k sobě přisunout.“
„Peinie neber si to zle, ale někdo by náš vztah mohl považovat za vrcholnou fázi nekrofílie. A navíc mám zdá se alergii na ten tvůj kov. Což mi připomíná, že by sis měl vymést ty psí chlupy z tvý postele.“
„Psí chlupy?“ koukal překvapeně leader-sama „A v mý posteli? Já žádnýho psa nemám.“
„No máš tam psí chlupy. Našla jsem je tam dnes ráno.“
„Ježiši to snad ...,“ upaloval po schodech nahoru zrzek, jako by ho na nože brali. Modrovláska se šla zatím podívat do pokoje Deidary a Tobiho.
„Dobré ráno hoši, jak jde úklid ... bleeeh proboha,“ prohlížela si svou podrážku „Deidaro! Kolikrát ti mám říkat abys ten svůj bílej sajrajt nerozhazoval všude po zemi. To už je vážně humus,“ ukazovala na malé jílové hrudky všude na koberci „Co když to někomu vybuchne pod nohama?!“
„V klidu šéfová,“ smál se blonďák „Tyhle jsou nepodařené, nevybuchujou. Ty funkční testuju na Tobim, že jo Tobi?“ otočil se na malou postavičku v rohu místnosti, která se krčila za svou postelí.
„Ale stejnak jsem naštvanej. Někdo mi nedávno ukradl jeden extra umělecky výbušnej kousek z mé sbírky. Až se mi ten **** dostane do rukou tak ho...“ začal pomalu zas nadávat Deidara a Kon se tak rozhodla chvíli věnovat Tobimu.
„Tobi! Tobi vylez, kde zas jseš?“
„Konan-sama?“ ucítila jak jí někdo tahá zezadu za plášť.
„Copak mi to hezkýho Tobi nese?“
„Tohle si máte prý vzít říkal Senpai,“ zamumlal Lízátko a natahoval ruce s hromadou podivně zažloutlého povlečení.
„Tobi, já ale dnes neperu.“
„Deidara-senpai ale říkal, že pokud si to nevezmete tak mě prej zmlátí,“ třeštil vyděšeně okem maskovaný.
„No fajn. Ale vyperu to až v pozítří,“ převzala si od něj balík modrovláska a málem omdlela „Proboha co si s tím povlečením vyváděl Tobi. Vždyť to smrdí jak psí kšíry!“ zeptala se, ale to už Tobi upaloval po chodbě pryč.
„No dobrá, tak se juknu jak si uklidila naše zombie dvojka,“ rozhodla se o vešla do protějších dveří.

***
„Zdravíčko hoši, uklízíte uklízíte?“ vešla s úsměvem do pokoje Kon a okamžitě jí padl pohled na Kakuzáka co se snažil zrovna nenápadně zamykat svou skříň.
„Copak tam máš schovanýho, Kakuzu?“ zeptala se Skrblíka a okukovala skříň.
„To je osobní vážená!“ odbyl nevrle.
„Jsem tady po Peinovi hlavní velitel, a tak já tady rozkazuju. Tohle je ranní uklidová prohlídka. Takže Kakuzu otevři TU SKŘÍŇ!!!“
„Fajn fajn, hlavně neječ,“ vzdal boj Kakuzka a začal odemykat zámek.
„Co je to?“ koukala na něj udiveně modrovláska.
„Tohle? Tohle je číselný kód, používám ho místo klíče. Otočit klíčem totiž dokáže každý hňup/zloděj.“
„Aha. A hádám, že v tom případě je tvoje skříň něco jako trezor, že Kakuzu?“
„153211342164...“
„Kakuzu!“ zeptala se znova když jí tázaný neodpovídal.
„... 1374613647211...“
„KAKUZU! Slyšíš mě?!“
„... 12461 Sezame otevři se!“ dokončil maskovaný. Na to se skříň odemkla.
„Kakuzu na něco jsem se ptala,“ řekla otráveně Kon.
„Co? No jó jasně je to trezor. Teda byl. Teď abych si kvůli vám zas měnil kód!“
„No dobře tak se podíváme co tu máme,“ prohrabovala Konan Skrblíkovi věci jednu po druhé „Kapesní baterka, pasta na zuby, 5 ovocných žvýkaček, 20? peněženek *kde je jen nahrabal*, zlatej Budha, ruční kulomet, dřevěnej žebřík, prasátko, Tobiho lízátka, Sasoriho svářečka, Itachiho ... KAKUZU!!! Co tu dělaj moje spoďáry!!!“
„Nooo ono totiž ...“
„Ty mizernej starej chlípníku!“
„Ale to...“
„Jdu se podívat k Hidanovi a tohle si sebou beru,“ pohrozila Kon a sebrala si své prádlo.
Hidan byl zrovna za rohem a něco si pro sebe mumlal na zakrváceném koberci. Když vešla Konan tak ani nehnul brvou a pokračoval.
„Čau Hidane jak ... ALE TO SE MI SNAD JENOM ZDÁ!!! Co co to ...?“
Teprv teď si všimla, že koberec je zdaleka to nejčistčí místo široko daleko. Všechno okolo bylo jinak zbarveno do ruda. Dokonce i na stěnách byli všude kolem znaky Jashinova kultu. Jinak řečeno Hidanův pokoj vypadal jako jateční místnost.
„To-to-ttohle jje ale neuvěřitelná prasárna,“ omdlévala při tom pohledu modrovláska.
„Já mu to říkal, že je čuně,“ vykoukl ze dveří Kakuzu.
„Ty zalez!“ sprskla ho Kon.
„Ticho! Nevidíš že se právě modlím.“
„Tak a teď už toho mám právě tak akorát dost. Dej to sem!“ vyškubla mu vztekle z rukou jehlicemi probodanou wodoo panenku co vypadala jako Shikamaru.
„Ku**a! Zrovna teď?“ vztekal se Hid „Už sem ho skoro měl!“
„To mě nezajímá,“ odbyla ho dívka a vyhodila panenku ven z pootevřeného okna. Zakrátko bylo z venku slyšet slabé šplouchnutí vody.
„Do dvou dnů si to tu necháš vybílit ... je mi jedno jak ... vypereš si povlečení, závěsy, ubrus a-a prostě všechno. Tohohle se odmítám dotknout!!!“
„No tak ku**a fajn,“ zamručel uraženě Hidan a dál trucoval. Když Kon vyšla naštvaně ze dveří ven akorát zamumlal:
„Píšu si: další obeť pro pána Jashina - ta protivná baba.“

***
Jen co se Konan trochu vzpamatovala, šla omrknout Orochimarův pokoj. Naneštěstí bylo zamčeno.
„Haloooo?“ ťukala na dveře, ale nikdo neotvíral.
„To nemá cenu,“ kýval hlavou právě procházející Sasori „Je sice uvnitř, ale neotevře ti.“
„A jak víš, že je uvnitř?“
„Slyším ho tam funět.“
Kon se podezřele podívala na dveře na kterých bylo napsáno *Nerušit!*
„Nevím co tam dělá celé dny, ale takhle je to už od tý doby co jsme se sem nastěhovali,“ prohodil loutkař a šel se podívat k Deidarovi do pokoje.
„Dobře tak já jdu zkontrolovat Sasukeho pokoj,“ rozhodla se Kon a zamířila k předposledním dveřím na chodbě. I zde však bylo zamčeno.
*Jaký mistr, takový žák* pomyslela si a začala klepat.
„Sasuke, to jsem já Konan. Jdu se podívat jak jsi na tom s uklidem.“
Nikdo jí neodpověděl, zato uvnitř najednou začla hlasitě hrát hudba.
„Slyšíš mě chci ...,“ hudba hrála dál „Arggghhh Itachi!!! Pojď sem okamžitě!“
„Co je?“ objevil se za ní rozespalý Uchiha a mžoural na modrovlásku přes slepecké brýle.
„Itachi, domluv Sasukemu. Nechce mi otevřít a já tu kontrolu musím ještě dnes stihnout.“
„Fajn to zvládnu,“ usmál se na ní šibalsky Ita a zaťukal na dveře.
„Bráško?“
V tu chvíli hudba zesílila na maximum, až se klepala okna po baráku.
„Ty prťavej ...,“ vztekal se Itachi „Jak si dovoluješ takhle jednat se svým starším bratrem. Za tohle tě nechám vydědit!“
„Klid Itachi. S ním asi nehnem, každopádně zbývá už jen tvůj a Kisameho pokoj. Tak pojď,“ táhala Konan vzteklouna pryč.

***
„Tady se to zdá být naštěstí v pořádku Itachi,“ pochválila osloveného dívka „Kdyby tu jen Kisame častěji větral, tak by to byl asi nejčistčí pokoj.“
„Noo taky jsem si říkal proč někdy nevyvětrá ten příšerný puch co mu jde od postel- AUUU!“
„Co se děje?“
„Na něco sem si sednul,“ stěžoval si Ita a vyhrabal z peřin malou krabičku.
„Hmmm co je to,“ začal ji zvědavě prohlížet „Píše se tu: Vše nejlepší k tvým narozeninám, ti přeje Sasuke.“
„Páni to je dárek. A pro mě,“ zařili Itachimu štěstím oči „Díky bráško. Možná nejseš zas až tak protivnej.“ Na to začal balíček rozvazovat. Posléze z něj vytáhnul jakousi malou bílou sošku, co připomínala ruku se vztyčeným prostředníčkem.
„Eh co to je,“ koukal podivně na dárek Itachi „Tohle jsem si k narozkám zrovna nepřál.“
„ZAHOĎ TO!!!“ zpozorovala nebezpečí modrovláska, hbitě vyškubla sošku Uchihovi z rukou a vyhodila ji ven oknem. Za chvíli byl zvenku slyšet mohutný výbuch až se celé sídlo otřáslo v základech.
Do pokoje se na to nahrnul zbytek Akatsuki v čele z Deiem:
„Tak vy jste našli mou ztracenou bombu, proč jste mi o tom neřekli,“ fňukal blonďák.
„Měl by sis příště svý věci líp hlídat Deidaro. Právě jsem zachránila Itachiho život a naši střechu nad hlavou,“ vydechla vyčerpaně Konan. V tu chvíli byl z horního patra slyšet příšerný šéfův křik.
„ITACHI! Ten tvůj pes mi sežral všechny moje koblihy!!!“
*Zmetek. Měl ve skříni koblihy a ani se se mnou nepodělil* pomyslela si Kon.
„Sem zvědav Itachi jak přežiješ tohle,“ zašklebil se Sasori.
„No asi mu to budu muset vysvětlit,“ sklopil Ita uši a vyšel ven na chodbu.
„Tak fajn lidi divadlo skončilo. A teď když dovolíte zkontroluju ještě Kisameho pokoj,“ zvedla se ze země Konan „Safra ale tady je fakt hroznej puch.“
„Jde to zpod jeho postele,“ prásknul Dei.
Na to Konan odsunula rybákův gauč a koukala jestli něco nenajde.
„Možná to jde z toho jeho de*****ho akvárka, kde pěstuje ty svý usmrkaný čudly,“ neodpustil si poznámku Hidan.
„Nic tu nevidím, možná ... ÁÁÁ!“ zaječela modrovláska.
„Co se stalo???“
„Uvízla mi tam noha mezi prkny,“ stěžovala si a snažila se jí vypáčit ven.
„Počkej Konan! Pomůžu ti,“ přihrnul se ihned Skrblík.
„Padej chlípníku. Potěj se ti ruce!!!“ odmítla Kon pomoc „Zavolejte někdo Peina!“
„Tobi skákne pro šéfa,“ navrhl Sasori „Já zatím zajdu pro páčidlo.“
S tím vyběhl loutkař na chodbu.
„Propadla se tu podlaha,“ všiml si Dei.
„Opravdu všímavé blondýno,“ sprskla ho Konan.
„... možná už bylo shnilé dřevo či tak,“ pokračoval v dedukci blonďák, když tu přiběhl do pokoje Sasori i s páčidlem:
„Jsem tu! A teď opatrně. Nehýbat se!!!“
„Vždyť se nehýbu!“
„Za chvilku to bude, no ještě kousek a ... “
*PRÁSK*
Pod Sasorim i Konan se najednou propadla celá podlaha a oba sletěli dolů do tmy.
„Co se to tu děje, co tu všichni zase vyvádíte?!“ přihnal se zezhora Pein v patách s Itachim a Tobim.
„Konan a Sasori-danna se propadli do pekla. Mír jejim duším,“ držel smutek DeiDei.
„Já ti udělám z života peklo, jestli okamžitě nepřestaneš skuhrat,“ vztekal se zrzek „Přineste někdo baterku a žebřík!“
„Já pro ně dojdu. Znám totiž Kakuzův kód od trezoru muhehh,“ zašklebil se Hidan.
„Ty Jashinistickej zmetku!!!“ vztekal se maskovaný.
„O čem to zas melou?“ divil se šéf a posléze začal volat do díry „Konan, drahoušku. Jseš v pořádku?!“
„Jo jsem. Dopadla sem do něčeho měkkýho.“
„To sem byl já,“ ozval se zezdola přidušeně Sasori.
„Hned jsem u tebe zlato! No to je dost že jdeš,“ vyjel Pein na právě příchozího Hidana „Dej sem ten žebřík a tu baterku.“

***
V díře.
„Je tu tma,“ ozval se Itachi.
„Mám tu přeci baterku,“ odbyl ho šéf.
„Stejně je tu tma.“
„Haloo kde jste!!!“ volal zrzek.
„Tady!“ ozvala se dvojice.
„Na posviť mi na ně Tobi,“ dal Pein Lízátku baterku. V paprsku světla spatřili modrovlásku, jak se společně s loutkařem snaží vyhrabat z jakési šedivé hroudy.
„Co to ku**a je? Smrdí to jak Kisameho fusekle,“ zacpával si nos Hidan.
„To jsou ... ryby?“ podivoval se Deidara.
„Mrtvý ryby,“ všiml si Kakuzu když do jedný šťouchl botou.
„... a dokonce i v konzervách,“ zíral do rohu leader-sama.
„Jak se zdá lidi, našli jsme Kisameho pohřebiště,“ zvedal se na kolena Sasori.
„Co?“ koukal nechápavě Dei.
„Tak jinak, ráno jsem Kisameho načapal jak kouká v televizi na reportáž o zloději rybích trhů, který si říká "BlueAss". Zde máme vážení jak to vypadá přímý důkaz že "BlueAss" a Kisame je jedna a ta samá osoba.“
„Ale proč by to dělal,“ divil se Ita.
„Známe všichni Kisameho ne? Jakýkoli náznak týrání jeho rybích příbuzných považuje za nelidské. Řekl bych, že mu asi hráblo a že si teď myslí, že je něco jako superhrdina/ochránce slabých a vodních,“ dokončil svou teorii Sasori.
„To je teď už jedno. Pomozte mi někdo zvednout Konan,“ otočil se zrzek a pomáhal dívce na nohy „V pořádku? Není ti nic? Nezlomila sis ... ZATRACENĚ TOBI!!!“
Lízátko zřejmě zapomněl svítit párečku na cestu a rozhodl si s baterkou trochu pohrát.
„TOBI! Ty-ty jeden neschopnej pit**če, sviť laskavě kam máš jo! Proboha kam to zas vejráš?“
Tobi totiž zíral vykuleně očkem směrem k světlu nad nimi:
„Jéééé Bůh pomsty.“
„Co to říkal?“ zeptal se zdi Itachi.
„Tobi nešaškuj a pojď nám posvítit!“ šel mu domluvit šéfik.
„Pein-sama nevidíte, to je Bůh pomsty,“ šveholil radostně Tobík.
„Dej to sem!“ vzal mu baterku a posvítil směrem k světlu nahoře. U otvoru stála nějaká vysoká postava.
„Hele lidi,“ zeptal se najednou blonďák „Jsou Bohové pomsty opravdu takhle modří a šerední?“
„A ku**a!“
„VY VRAZI!!!“ ozvalo se zezhora a na to postava seskočila dolů k nim.
„He-hele Kisame klid jo. My nemůžem za to, že si tu pořádáš čajové dýchánky se svými mraženými mrtvými příbuznými.“
„A taky za to, že seš takovej pošuk!“ přisadil Hid.
„Hidane ticho,“ snažil se ho umravnit šéfik, ale to už mu přistála jedna pořádná rána do obličeje Samehadou.
„Fííha Šmoulák nám zabil šéfa, to je ale průůser,“ zíral pobaveně Hidan na nataženého zrzka a šíleného rybáka co se mezitím oháněl mečem i po ostatních členech Akatsuki.
„Proboha zneškodněte ho!!!“ ječela nepříčetně Kon a snažila se křísit svého partnera.
Okamžitě se všichni, kromě Itachiho který se zřejmě omylem zapletl do potyčky s jedním trámem, vrhli na Kisameho a po krátké bitce ho zpacifikovali a odzbrojili.
„Tak to bychom měli,“ pozoroval Sasori spokojeně svázaného Kise „Ještě že umím tak parádně uzly.“
„Fajn vemte ho nahoru a jdeme. Tady to totiž není k vydržení,“ ucpávala si modrovláska jednou rukou nos a druhou táhla potrefeného vůdce. Na to se celá banda vyšplhala ven z díry, až na Kakuza.
„Kakuzu hejbni sebou! Chceš abychom tě tam snad zakopali?“
„Hmm to je ale pěknej meč. To si schovám a možná i prodám,“ jiskřili Skrblíkovi oči když uzmul opodal ležící Samehadu.